2 As 103/2020 — Nejvyšší správní soud

21 A 54/2024- 41 - text  9 21 A 54/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2024, č. j.: MD-1516/2023-160/17, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2024, č. j.: MD-1516/2023-160/17, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, ze dne 20. 6. 2022, č. j.: MHMP 784381/2022/Han, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla podle ust. § 125c odst. 5 písm. g) téhož zákona uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč podle ust. § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a ust. § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. Žalobce se měl uvedeného přestupku dopustit tím, že v rozporu s ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu dne 11. 4. 2020 v 15:13 hodin v Praze na Pražském okruhu ve směru jízdy od výjezdu z Lochkovského tunelu ke sjezdu na dálnici D1 řídil osobní motorové vozidlo tovární značky X., registrační značky X., rychlostí nejméně 105 km/h, ačkoli je v daném místě dopravní značkou B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“ dovolena maximální rychlost 80 km/h, když při zvážení možné odchylky měřícího zařízení rychlost vozidla činila 101 km/h. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že v napadeném rozhodnutí nebylo řádně naloženo s námitkou podjatosti, kterou konkrétně odůvodnil. Úřední osoby proti žalobci stály v soudním řízení, na což žalobce upozornil hned v odpovědi na výzvu k doplnění odvolání ze dne 29. 7. 2024. 3. Skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Neprokázalo se, že žalobce byl řidičem vozidla, a zjištění stran subjektu přestupku byla v rozporu s judikaturou postavena jen na podání vysvětlení. Žalovaný neprovedl navrhované důkazy výpovědí provozovatele vozidla a svědka, u něhož se žalobce nacházel v rozhodné době. Žalobci bylo upřeno právo se hájit, čímž došlo k zásahu do práva dle ust. čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy. 4. Dále se podle žalobce neprokázalo zveřejnění informace o zřízení rychloměru, pročež nebylo měření rychlosti zákonné. Jelikož neměřila policie ani obecní policie, nebyl výsledek měření použitelný jako důkaz. Žalovaný se snaží postavit Ředitelství silnic a dálnic České republiky (dále jen „ŘSD“) do role subjektu, který pouze nastavuje rychloměr, avšak má úlohu subjektu, který měří a přijme výsledek z měření, který předá policii. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. 6. Žalobce uplatnil totožné námitky, s nimiž se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí. Žalovaný nepovažuje za přínosné se k nim opětovně vyjadřovat, a tudíž odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. S námitkou podjatosti se vypořádal na s. 8 až 10, zveřejněním informace o zřízení rychloměru se zabýval na s. 6 a 7 a o použitelnosti výsledku měření pojednal na s. 7 a 8. Z celého rozhodnutí lze seznat, že žalobci nebylo upřeno právo na obhajobu, přičemž prvostupňový orgán spolu s žalovaným zjistili skutkový stav věci bez důvodných pochybností. 7. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout. IV. Obsah správního spisu 8. Správní spis obsahuje dokumentaci včetně fotografií z měření rychlosti, dle níž v místě a čase spáchání přestupku řídil vozidlo žalobce (úřední záznam o přestupku s fotodokumentací ze dne 13. 7. 2020, fotodokumentace z místa přestupku ze dne 11. 4. 2020). 9. Provozovatel vozidla označil žalobce coby řidiče (sdělení provozovatele ze dne 3. 8. 2020). 10. Na následnou výzvu sdělil samotný žalobce, že vozidlo řídil (sdělení žalobce ze dne 29. 8. 2020). 11. Nejpozději dne 2. 8. 2024 věděl žalobce o oprávněných úředních osobách v rámci odvolacího řízení (záznam o určení oprávněné úřední osoby a žádost o zaslání čísla bankovního účtu ze dne 1. 8. 2024). 12. Majetkovým správcem systémů umožňujících měření rychlosti je ŘSD, správcem osobních údajů zpracovávaných systémy je policie, nastavení limitu měřené rychlosti provádí ŘSD dle požadavku policie, okamžitě po automatizovaném vyhodnocení předává ŘSD policii záznamy a doprovodné informace nasvědčující spáchání přestupku překročením povolené rychlosti, po obdržení informace o přijetí policií jsou obrazové záznamy a doprovodné informace na straně ŘSD automatizovaně likvidovány, mezi stranami dohody nejsou dohodou založeny žádné finanční závazky (dohoda mezi policií a ŘSD o společném postupu při provozování systémů umožňujících měření úsekové rychlosti na komunikacích ve správě ŘSD ze dne 24. 3. 2017). 13. Roku 2017 byla zveřejněna informace, že policie měří rychlost mj. v tunelu Lochkov (zveřejněné informace 2017, Měření rychlosti ze dne 25. 8. 2017, dostupné na: www.policie.cz). 14. Stran vlastního průběhu řízení a učiněných podání obsahuje správní spis následující: 15. Prvostupňový orgán vydal dne 20. 6. 2022 rozhodnutí, č. j.: MHMP 784381/2022/Han, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. V odůvodnění prvostupňový orgán konstatoval, že se žalobce při účasti na provozu na pozemních komunikacích v rozporu s ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu neřídil dopravním značením a při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o méně než 30 km/h. Prvostupňový orgán vycházel z protokolu o dopravním přestupku obsahujícího fotodokumentaci, ze záznamu na nosiči CD s průběhem jízdy osobního motorového vozidla tovární značky X., registrační značky X., z ověřovacího listu k silničnímu rychloměru, kterým byla zadokumentována rychlost jízdy žalobce a z písemných podání Policie ČR. Z videozáznamu bylo patrné, že žalobce porušuje zákon o silničním provozu vědomě a opakovaně, X. Jako polehčující okolnost byla shledána absence záznamů v předchozím roce v evidenční kartě řidiče. 16. Proti prvostupňovému rozhodnut podal žalobce blanketní odvolání, které ani dodatečně neodůvodnil. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 9. 2022, č. j.: MD-30312/2022-160/3, bylo odvolání zamítnuto. Žalovaný konstatoval, že prvostupňový orgán postupoval plně v souladu s právními předpisy. Pokuta byla uložena na samé spodní hranici zákonem stanoveného intervalu, skutkový stav byl dostatečně zjištěn a neexistují pochybnosti o spáchání přestupku žalobcem, pročež nebyly nalezeny důvody pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. 17. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2024, č. j.: 20 A 55/2022-44, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2022, č. j.: MD-30312/2022-160/3, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný podle názoru soudu pochybil, když v souladu s ust. § 37 odst. 3 s.ř. žalobce nevyzval k doplnění odvolání, případně s odkazem na konkrétní okolnosti případu náležitě nevysvětlil, proč považoval podání blanketního odvolání za zneužití práva, pro které nebylo nutné přistoupit k této výzvě. 18. Dne 18. 8. 2024 byla žalobci doručena výzva k doplnění odvolání ze dne 7. 8. 2024. Žalobci byla stanovena lhůta pěti dnů od doručení, v níž měl mj. sdělit, v čem spatřuje rozpor s právními předpisy, nesprávnost rozhodnutí či řízení. 19. V doplnění odvolání ze dne 19. 8. 2024 žalobce sdělil, že písemné vyjádření řidiče vozidla učiněné před zahájením řízení nelze použít k dokazování. Úřední záznam policistů nemůže být jediným důkazem o dokazované skutečnosti, přičemž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 3. 2019, č. j. 3 Ad 231/2017-49. Z videozáznamu se nedá zjistit, kdy byl pořízen, a úvaha o shodě řidiče je nepřezkoumatelná, neboť na fotografii z měření není řidič viditelný. Žalobce navrhl doplnit dokazování o výpověď provozovatele vozidla a upozornil, že nebyly splněny podmínky pro měření, jelikož Policie ČR neinformovala veřejnost o zřízení automatického technického prostředku pořizujícího záznam. Rychlost měřilo ŘSD provozující rychloměr, které k takové činnosti není oprávněno. 20. V reakci na výzvu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ze dne 10. 9. 2024 žalobce namítal podjatost všech oprávněných úředních osob, jelikož proti němu st