8 As 43/2019 — Nejvyšší správní soud

3 A 100/2025- 37 - text 8 3 A 100/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Železárny – Annahütte, spol. s r.o., IČ: 00546542, sídlem Dolní 100, 797 11 Prostějov zast. Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou sídlem Koliště 55, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j.: MZP/2025/250/1328, sp. zn. ZN/MZP/2025/250/234 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j.: MZP/2025/250/1328, sp. zn. ZN/MZP/2025/250/234 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 24. 2. 2024, č. j. ČIŽP/48/2025/42, sp. zn. ZN/ČIŽP/48/546/2024 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobce byl uznán ve správním řízení vinným ze spáchání tří přestupků uvedených v ust. § 25 odst. 2 písm. c) ZoOO (403, 261, 142), kterých se dopustil tím, že jako provozovatel zdroje znečišťování ovzduší, uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší pod kódem 4.14. - Svařování kovových materiálů s celkovým elektrickým příkonem vyšším než 1 000 kW, umístěného na adrese Dolní 3137/100, 796 01 Prostějov (dále jen „provozovna“), který sestává z 6 ks odporových svářecích automatů o celkovém elektrickém příkonu 1492,8 kW, provozovaných na základě povolení provozu č. j. KUOK 87968/2015 ze dne 30. 9. 2015, v rozporu s § 17 odst. 3 písm. c) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v letech 2021, 2022, a 2023, neohlásil za zdroj svařování s celkovým elektrickým příkonem 1492,8 kW, umístěný v provozovně, prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (dále jen „ISPOP“), údaje souhrnné provozní evidence (dále jen „SPE“), za rok 2020, 2021, a 2022. 3. Za výše uvedené přestupky byla žalobci podle § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s ustanovením § 25 odst. 7 písm. c) zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší (dále také „zákon o ochraně ovzduší“), uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. 4. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí uložil prvostupňový orgán žalobci nahradit náklady správního řízení v částce 1 000,- Kč. II. Žalobní body 5. Námitky žalobce uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 6. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající ve vymezení proběhnuvší kontroly prováděné Českou inspekcí životního prostředí. Předmětem kontroly bylo časové období let 2021 až 2023. Přesto je žalobci ukládána sankce vztahující se k období roku 2020. Žalobce je tak přesvědčen, že časový rámec kontroly (v důsledku které byla následně přijata rozhodnutí ve svém důsledku ukládající žalobci správní sankci) byl přesažen a uložená sankce vztahující se k období roku 2020 tak uložena být nemůže. 7. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce i v tom, že nebyla správně posouzena materiální stránka věci. V celém řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by došlo k jakémukoliv negativnímu dopadu na životní prostředí. Sankcionováno je toliko formální pochybení, jehož případný dopad je zcela nulový. Postup správního orgánu proto vykazuje znaky přepjatého právního formalismu, jenž je v rozporu se zásadou proporcionality (§ 2 odst. 3 správního řádu) i zásadou přiměřenosti správního trestání. Účelem zákona o ochraně ovzduší je ochrana životního prostředí, nikoli mechanické postihování formálních nedostatků bez jakéhokoli environmentálního významu. Žalobce navíc neprovozuje zařízení, která by mohla představovat zvýšenou ekologickou zátěž. I v hypotetické rovině je zjevné, že zpožděné podání údajů o činnosti, která samo o sobě nemá žádný vliv na ovzduší, nemůže materiálně naplnit skutkovou podstatu přestupku. 8. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá nepřiměřenost pokuty pro porušení zákazu dvojího přičítání. Správní orgán prvního stupně jako přitěžující okolnost uvádí samotnou délku prodlení v odevzdání hlášení. Tato skutečnost je však již imanentní součástí samotné skutkové podstaty přestupku a nemůže být zohledněna dvakrát – jednou jako podstata deliktu a podruhé jako přitěžující okolnost. Takový postup je v přímém rozporu se zásadou „ne bis in idem“ a představuje překročení zákonných mezí správního uvážení. 9. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá vady řízení spočívající v tom, že v celém průběhu správního řízení chyběl preventivní přístup ze strany kontrolního orgánu. Pokud měl správní orgán za to, že k pochybení došlo, měl na tento fakt účastníka řízení (žalobce) včas upozornit. Tím mohl předejít jakémukoli opakování a současně naplnit princip prevence, který má být prvořadým cílem veřejné správy. Absence tohoto postupu jen potvrzuje, že motivací správního orgánu nebyla ochrana ovzduší, nýbrž uložení sankce jako fiskálního výnosu. III. Vyjádření žalovaného 10. V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na právních názorech uvedených v napadeném rozhodnutí, a v plném rozsahu na ně odkázal. 11. K první žalobní námitce žalovaný odkázal na str. 3-4 napadeného rozhodnutí, v němž je uvedeno, že „s touto úvahou odvolatele se ministerstvo neztotožňuje. Jak vyplývá z textu uvedeného na str. 4 napadeného rozhodnutí, kde inspekce popisuje zjištění ve vztahu ke kontrole včasného ohlášení souhrnné provozní evidence (dále jen „SPE“) do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (dále jen „ISPOP“), je zcela jednoznačné, že podaná SPE za roky 2020, 2021 a 2022 nebyla podána včas, tj. v souladu se zákonným termínem, jak je tento stanoven zákonem o ochraně ovzduší ve všech tehdy platných zněních, když tato shodně nebyla podána do 31. března za předchozí kalendářní rok. Inspekce tak neřešila, zda podání bylo řádné či opožděné, ale posuzovala skutkový stav podle zákonné povinnosti, která ze strany odvolatele byla prokazatelně porušena. Inspekce na str. 4 napadeného rozhodnutí srozumitelně specifikuje, kdy měly být jednotlivé SPE do ISPOP podány. Stejně tak nelze přisvědčit námitce ohledně pochybení za rok 2020 ve vztahu ke kontrolovanému období. I touto skutečností se na str. 4 napadeného rozhodnutí inspekce zabývá a ministerstvo na tento text plně odkazuje. Skutečnost, že se jedná o SPE za rok 2020 ještě neznamená, že byl kontrolovaný rok 2020. Oznamovací povinnost k tomuto roku měla být splněna v období do 31. 3. 2021, tedy v časovém rozpětí, které bylo předmětem kontroly. Nejedná se tak o rozpor ve vztahu k zákonnosti a přezkoumatelnosti, jak argumentuje odvolatel.“ 12. Ohledně materiální stránky věci a postihování formálních nedostatků žalovaný odkázal na str. 4-5 napadeného rozhodnutí, v němž je uvedeno, že „pochybení odvolatele nelze posuzovat jako „výhradně domnělé formální opoždění v podání údajů“, neboť každý přestupek je nutno posuzovat jak po formální stránce, tak i po stránce materiální. U formální stránky není žádných pochyb, neboť odvolatel porušil zákonnou povinnost, která je navíc zákonem posuzována jako přestupek. (…) Materiální stránka daných přestupků je inspekcí popsána na str. 9 napadeného rozhodnutí. SPE v ISPOP je přehledem informací o existenci zdrojů znečišťování ovzduší a jejich provozování. Tyto údaje jsou významným instrumentem pro tvorbu koncepcí, hodnocení stavu kvality ovzduší a zejména slouží jako informace o skutečně provozovaných stacionárních zdrojích znečišťování ovzduší. Inspekce se ve vztahu k výše uvedenému taktéž zabývala environmentálním dopadem přestupku. Tento je uveden na str. 20 napadeného rozhodnutí, kdy se inspekce zabývá tuhými znečišťujícími látkami (dále jen „TZL“), vyjádřenými pod zkratkou PM10 a PM2,5, kdy písmena PM označují polétavý prach (PM z anglického názvu "particulate matter") a číselný index jeho velikost v mikrometrech. Jedná se tak v případě PM10 o TZL o velikosti 10 mikrometrů a v případě PM2,5 o TZL o velikosti 2,5 mikrometrů. K této části ministerstvo navíc doplňuje, že u předmětného stacionárního zdroje znečišťování ovzduší, kterým svařování je, je nutno kromě možného výskytu uvedených TZL vzít v úvahu taktéž možnou existenci pachových látek, tedy látek obtěžujících zápachem. (…) Právě u provozu takovýchto zdrojů, které jsou tzv. bezemisní, je největším rizikem domněnka ze strany provozovatelů, že porušení zákonných povinností nemá negativní dopad či nepředstavuje zvýšené riziko na ochranu ovzduší, jak tuto skutečnost uvádí inspekce na str. 20 napadeného rozhodnutí, kdy příslušné orgány státní správy a ostatní instituce zabývající se ochranou životního prostředí nemají k dispozici údaje, které jsou předmě