5 As 149/2020 — Nejvyšší správní soud

3 A 106/2024- 33 - text  9 3 A 106/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Pegasus Hava Taşımacılığı A.Ş. (Pegasus Airlines) sídlem Kurtkoy 34912, Pendik – Istanbul, Turecko zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Horníkem sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2024, č. j. MV-140291-3/OAM-2024 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2024, č. j. MV-140291-3/OAM-2024, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta JUDr. Jiřího Horníka. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně je letecká společnost, která provozuje linku mezi Prahou a Istanbulem. Dne 13. 8. 2024 byla žalobkyně rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „policie“), č. j. CPR-33719-13/ČJ-2024-930504-SD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 157 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), kterého se dopustila tím, že dne 18. 6. 2024 dopravila na mezinárodní letiště Václava Havla občana Austrálie pana U. N. A. (dále jen „cestující“) bez platného víza, ačkoli zákon vízum vyžaduje. Za tento přestupek uložila žalobkyni pokutu ve výši 150 000 Kč. Následné odvolání žalobkyně zamítl žalovaný výše uvedeným napadeným rozhodnutím. 2. Jádrem sporu je otázka, zda žalobkyně mohla z cestovního dokladu cestujícího zjistit, že cestující ve 180 dnech předcházejících vstupu do ČR překročil maximální dobu bezvízového styku 90 dnů. 3. Žalobkyně namítá, že z cestovního dokladu bylo objektivně nemožné ověřit, že cestující překročil maximální dobu bezvízového styku. Přechodová razítka v dokladu byla umístěna nesystematicky a byla nečitelná. K těmto mimořádným okolnostem správní orgány podle žalobkyně nepřihlédly a rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná. 4. Žalobkyně namítá, že vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možné požadovat, ověření nesplnění podmínek pro vstup však bylo objektivně nemožné – je tak dána existence liberačního důvodu podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“). 5. Správní orgány dále dle žalobkyně nesprávně posoudily výši uložené pokuty a možné použití institutu upuštění od potrestání. Obsah správního spisu 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. 7. Z úředního záznamu ze dne 18. 6. 2024 vyplývá, že cestující tohoto dne přicestoval linkou PC 0301 a projevil úmysl vstoupit na území České republiky. Při hraniční kontrole policie zjistila, že cestující pobýval na území členských států Schengenského prostoru více než 90 dní během předcházejícího období 180 dní. Cestující nepředložil žádné vízum nebo povolení k pobytu. Cestující uvedl, že nevěděl o tom, že smí na území členských států Schengenského prostoru pobývat pouze 90 dnů. 8. Součástí správního spisu je naskenovaný cestovní doklad cestujícího. Cestovní doklad obsahuje 42 stran. Strany 8-16 jsou potištěny řadou různých (především tureckých) přechodových razítek. Celkem 16 přechodových razítek s označením „Praha-Ruzyně“ se nachází na stranách 39-42. Šest z těchto razítek je z roku 2024, zbylá jsou z let 2023 a 2022. Kromě těchto razítek se na stranách 39-42 nachází obrysy dalších minimálně dvou přechodových razítek. 9. Příkazem ze dne 11. 7. 2024 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 157 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, kterého se dopustí letecký dopravce tím, že na území dopraví cizince, který nemá cestovní doklad nebo vízum, pokud je to vzhledem k účelu a cíli cesty potřebné. Policie žalobkyni uložila pokutu ve výši 150 000 Kč. 10. Proti příkazu podala žalobkyně dne 24. 7. 2024 odpor. 11. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 13. 8. 2024 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 157 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a byla jí uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. Policie v prvostupňovém rozhodnutí mimo jiné uvedla, že zjištěné okolnosti svědčí spíše o nepozornosti dopravce při prováděné kontrole. Relevantní razítka jsou vyznačena na stranách 40 a 42 cestovního dokladu. U otisku výstupního razítka ze dne 19. 4. 2024 není spodní oblouk číslice „9“ zcela spojen ale nelze ji zaměnit s číslicí „3“ nebo „8“. Orientace v cestovním dokladu nebyla obzvláště obtížná nebo náročná. Pouhé nahlédnutí do cestovního dokladu považuje policie za nedostatečné. Kontrolu měla žalobkyně provést řádným způsobem. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně dne 28. 8. 2024 odvolala. 13. Žalovaný napadeným rozhodnutím dne 15. 11. 2024 odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného žalobkyně jako letecká společnost jistě mohla učinit více. Žalobkyně je dopravce, který s cestovními doklady běžně pracuje a lze proto na ni mít s tím související nároky a lze od ní očekávat příslušné znalosti. V cestovním pase bylo nutné důkladněji analyzovat pouze čtyři zřetelně viditelná přechodová razítka, která se nacházela na dvou stranách. Žaloba 14. Žalobkyně v žalobě v prvé řadě uvádí okolnosti kontroly cestovního dokladu. Cestující nejprve v den před nástupem do letadla absolvoval samoobslužné odbavení pomocí odbavovacího kiosku. Následně zaměstnanec žalobkyně cestovní doklad důkladně vizuálně prohlédl před nástupem do letadla. Ani v jednom z uvedených kroků nebyla zjištěna skutečnost, která by bránila přepravě cestujícího na území České republiky. Žalobkyně nedisponuje žádným informačním systémem, který zaznamenává všechny vstupy a výstupy na území Evropské unie. 15. Splnění podmínek proto mohla žalobkyně ověřit pouze nahlédnutím do cestovního dokladu cestujícího. Jeho kontrola však byla dle žalobkyně specifická. Přechodová razítka v něm nebyla řazena chronologicky, na stejných a ani na bezprostředně předcházejících stranách cestovního dokladu. Kontrola byla znemožněna nečitelností jednotlivých otisků. Ani zevrubná kontrola by objektivně nemohla vést k ověření splnění podmínek pro vstup na území České republiky. 16. Žalobkyně namítá, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Policie se v prvostupňovém rozhodnutí věnuje účelové analýze jednotlivých číslic, a to včetně jejich horních a dolních oblouků a celkové systematice cestovního dokladu, nicméně následně konstatuje, že orientace v cestovním dokladu nebyla obzvláště obtížná a zjištění doby pobytu extrémně náročné. Tento závěr nemá dle žalobkyně oporu v důkazech ani v předchozím odůvodnění policie. Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně nepřezkoumatelné i z důvodu nevypořádání odvolacích námitek – žalovaný uvedl, že za mimořádnou okolnost nelze považovat vícero vstupních a výstupních razítek. Žalobkyně však v odvolání argumentovala kumulací několika nestandardních aspektů cestovního dokladu. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nereflektoval nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí co do aplikace institutů upuštění od uložení správního trestu a mimořádného snížení výše pokuty. Nepřezkoumatelné rozhodnutí není možné odvolacím rozhodnutím doplnit a je třeba ho zrušit, to však žalovaný podle žalobkyně neučinil. 17. Žalobkyně dále namítá nesprávné právní posouzení. Uvádí, že veškeré popsané mimořádné okolnosti představují liberační důvod podle § 21 odst. 1 zákona o přestupcích. V cestovním dokladu byla řada přechodových razítek včetně razítek nerelevantních, relevantní přechodová razítka byla nesystematicky umístěna a data uvedená na některých razítkách jsou nečitelná. Žalobkyně vynaložila veškeré úsilí, které je po ni možné požadovat, nicméně odhalení nesplnění podmínek pro vstup na území ČR bylo z uvedených důvodů objektivně nemožné. Žalobkyně dále odkazuje na komentářovou literaturu, podle které v případě liberace není po právnické osobě možné požadovat zcela mimořádné úsilí či zcela mimořádně nákladné úsilí vymykající se z postupů racionálně se chovající právnické osoby, byť by to bylo teoreticky uskutečnitelné. V takovém případě by se totiž jednalo o absolutní objektivní odpovědnost (viz Bohadlo, D., Brož, J., Kadečka, S., Průcha, P., Rigel, F., Šťastný, V. § 21 Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-10-14]. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X). Správní orgány přitom odpovědnost žalobkyně právě jako absolutní konstruují. 18. Žalobkyně dále namítá, že pokuta nebyla uložena v souladu s principem individualizace sankce. V případě žalobkyně měly správní orgány přistoupit k mimořádnému snížení pokuty nebo k upuštění od potrestání. Policie se podle žalobkyně vůbec nezabývala konkrétními podmínkami, které zákon o přestupcích stanoví pro upu