3 A 110/2025 – Městský soud v Praze

3 A 110/2025- 25 - text  8 3 A 110/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: X. Y., narozený N., státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 1. 8. 2025, zaevidované pod č. j. OAM-403074/DO-2025 jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 1. 8. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-403074/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 1. 8. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-403074/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky JUDr. Veroniky Pupalové. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. V České republice dne 1. 8. 2025 požádal o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Nepřijatelnost žádosti vyznačil žalovaný přímo v tiskopisu žádosti. Podání účastníků 2. V žalobě podané u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by soud vyslovil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 1. 8. 2025 vrátil jeho žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň navrhuje, aby soud žalovanému zakázal porušovat jeho práva a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. 3. Žalobce v žalobě konstatuje, že z Ukrajiny utekl před válkou v obavě o svůj život. Žalobce disponoval pracovním vízem z Polska s platností do 24. 11. 2022, které mu bylo proti jeho vůli automaticky prodlouženo. Žalobce si toto vízum z vlastní vůle a dle platné polské legislativy zrušil a do Polska se nechce vracet. Dne 1. 8. 2025 se žalobce pokusil podat žádost o dočasnou ochranu. Tato žádost však byla žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná. S hodnocením žalovaného žalobce nesouhlasí. 4. Žalobce je přesvědčen, že bránění v podání žádosti o dočasnou ochranu představuje nezákonný zásah. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, a konstatoval, že jeho žádost měla být přijata a přezkoumána. 5. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že jeho pracovník, který vyhodnocoval žádosti o poskytnutí dočasné ochrany, zaškrtl, že důvodem nepřijatelnosti je skutečnost, že žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě. Žádost o dočasnou ochranu je však dle žalovaného nepřijatelná z jiného důvodu. Žalobce nepatří do okruhu osob, které mohou dočasnou ochranu podle § 3 Lex Ukrajina získat. 6. Žalobce byl dle žalovaného dne 24. 2. 2022 držitelem platného dlouhodobého víza vydaného příslušnými polskými orgány. Z tohoto důvodu nelze žalobce považovat za osobu pobývající (usazenou) na Ukrajině. Žalobce proto nesplňuje podmínky uvedené v § 3 Lex Ukrajina, čemuž odpovídá i obsah správního spisu. Prostor pro vyhodnocení žádosti na zadní straně tiskopisu je poměrně stísněný a při vyplňování rubrik se takový omyl může snadno stát. 7. Žádost o dočasnou ochranu je proto dle žalovaného nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina a nikoli podle písm. d) téhož ustanovení, jak je uvedeno v tiskopise. 8. Žalobce v České republice již žádal o vízum za účelem strpění pobytu na území. V průběhu tohoto řízení bylo zjištěno, že žalobci bylo uděleno Polskou republikou dlouhodobé vízum s platností od 20. 3. 2021 do 19. 3. 2022 za účelem zaměstnání s dobou pobytu 180 dní a počtem vstupů „MULT“. Žalobce proto měl možnost pobytu v bezpečné zemi – byl oprávněn dlouhodobě pobývat na území jiného členského státu EU, přičemž Polsko prodloužilo všem občanům Ukrajiny jejich platné pobytové oprávnění do 30. 9. 2025. 9. Podle čl. 2 rozhodnutí Rady č. 2022/382, kterým byla vyhlášena dočasná ochrana, se dočasná ochrana vztahuje na ukrajinské státní příslušníky, kteří pobývali na Ukrajině a kteří byli dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu vysídleni z území Ukrajiny a dále na jejich rodinné příslušníky bez ohledu na jejich státní příslušnost. Rozhodnutí se vztahuje pouze na osoby, které zemi původu opustily v důsledku situace, která v této zemi nastala a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně a na trvalo vrátit. Za osobu vysídlenou je tedy možné považovat pouze tu osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, která v této zemi nastala, například v důsledku již zmíněného ozbrojeného konfliktu. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost. 10. V případě žalobce popsaná příčinná souvislost dána není, neboť žalobce opustil Ukrajinu nikoliv v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, ale již dříve z jiných důvodů. 11. Totéž dle žalovaného plyne i z dokumentu vypracovaného Komisí EU a nazvaného: „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“), kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“ (sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01). Z tohoto sdělení žalovaný cituje: „Níže uvedené kategorie vysídlených osob v zásadě nemají nárok na dočasnou ochranu podle směrnice 2001/55/ES nebo na odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva: 1) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině, kteří byli vysídleni z Ukrajiny před 24. únorem 2022 nebo se před tímto datem nacházeli mimo Ukrajinu, například z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, kvůli zdravotním prohlídkám nebo z jiných důvodů;“. 12. Dočasná ochrana je až posledním prostředkem pro řešení pobytové situace občanů Ukrajiny přicházejících z Ukrajiny na území členských států Evropské unie. 13. Bylo by nesmyslné, aby se prováděcí rozhodnutí Rady dopadalo na ty občany Ukrajiny, kteří se sice fyzicky nacházeli dne 24. 2. 2022 na území Ukrajiny, nicméně byli tam pouze krátkodobě (například na návštěvě), ale jinak na území států Evropské unie nebo na území jiného státu světa pobývají dlouhodobě, například na základě dlouhodobého víza, na základě povolení k dlouhodobému pobytu nebo dokonce povolení k trvalému pobytu. 14. Opačně je tomu s krátkodobými pobyty občanů Ukrajiny, tedy pobyty na základě krátkodobých víz nebo pobytu bez víza mimo Ukrajinu v rozhodné době. Žalovaný v praxi dočasnou ochranu uděloval i těm občanům Ukrajiny, kteří se sice dne 24. 2. 2022 nenacházeli fyzicky na území Ukrajiny, nicméně nenacházeli se na jejím území pouze proto, že krátce před tímto datem z Ukrajiny vycestovali, ať už na základě krátkodobého víza nebo bez víza a nacházeli se na území České republiky. Takové osoby nelze považovat za osoby usazené v jiném členském státě nebo v jiném státě světa, jejich pobyt mimo území Ukrajiny byl pouze krátkodobý, tedy časově a priori omezený bez cíle se usadit mimo Ukrajinu na delší dobu. 15. Žalovaný konstatuje, že v současnosti je nerozhodné, zda dlouhodobé vízum žalobce, které mu bylo vydáno polskými orgány, je nebo není platné. Důležité je, že bylo platné dne 24. 2. 2022, což žalobce vylučuje z okruhu osob, které lze pro účely vydání dočasné ochrany považovat za osoby pobývající či spíše usazené na Ukrajině ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady, a tudíž z okruhu osob, které jsou oprávněny získat dočasnou ochranu. 16. Vzhledem k tomu, že žádost o poskytnutí dočasné ochrany je nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. má žalovaný za to, že není nutné se vyjadřovat k judikatuře, kterou žalobce zmínil ve své žalobě, neboť tato se týká žádostí o poskytnutí dočasné ochrany, které byly vyhodnoceny jako nepřijatelné z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina. Posouzení soudem 17. Městský soud v Praze v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 18. Soud neshledal důvod provádět ve věci samé dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť veškeré podklady a listiny, z nichž při rozhodování vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobcem i žalovaným doložen