9 As 61/2023 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 8/2024- 46 - text 13 3 Ad 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: V. Č., bytem X, zastoupené advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 12. 6. 2024, č. j. MZDR 13248/2024-3/PRO, takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 12. 6. 2024, č. j. MZDR 13248/2024-3/PRO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč k rukám jejího právního zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Hojdna. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14.363 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, advokáta Mgr. Lukáše Hojdna. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr zdravotnictví (dále též „ministr“) zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 28. 2. 2024, č. j. MZDR 24675/2023-12/PRO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žádostí ze dne 23. 8. 2023 (dále jen „žádost“) žalobkyně požádala o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní provedení zdravotního výkonu zabraňujícímu plodnosti (dále jen „sterilizace“), k němuž mělo dojít dne 14. 9. 1983 v bývalé porodnici Slovany v Plzni. 3. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný žádost zamítl, neboť došel k závěru, že žadatelka (tj. žalobkyně) neunesla důkazní břemeno ve vztahu k otázce, zda byla v jejím případě provedena sterilizace protiprávně, tedy že nebyla splněna podmínka prokázání protiprávnosti stanovená zákonem č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 297/2021“). 4. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, v němž namítala, že ke sterilizaci došlo ihned po provedeném potratu, což z provedených důkazů vyplývá, a to bez jejího souhlasu či žádosti a aniž by jí byla vysvětlena povaha zákroku a jeho důsledky, k čemuž citovala rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, č. j. 15 Ad 4/2022-35. Žalobkyně dále namítala, že z důvodu skartace zdravotnické dokumentace, na kterou neměla žádný vliv, nemohla tuto dokumentaci z velké části předložit. Žalobkyně ve svém rozkladu rovněž citovala další dva rozsudky městského soudu, a sice rozsudek ze dne 15. 11. 2022, č. j. 14 Ad 9/2022-33 a ze dne 30. 1. 2023, č. j. 17 Ad 10/2022- 30, v nichž je zdůrazňována zvláštní povaha řízení podle zákona č. 297/2021 s ohledem na to, že v nich má jít o aktivní nápravu pochybení – zásahů do základních lidských práv – ze strany státu. 5. Ministr se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s právním názorem žalovaného ministerstva. K rozkladovým námitkám zejména uvedl, že v řízení došlo prostřednictvím operační knihy pouze k prokázání samotného provedení zákroku sterilizace, nikoli jeho protiprávnosti. Rozhodná zdravotnická dokumentace byla skartována a žadatelka neprokázala protiprávnost sterilizace prostřednictvím jiných důkazních prostředků. Ministerstvo splnilo svoji poučovací povinnost dopisem ze dne 14. 2. 2024, žadatelka však důkazy k prokázání nároku neoznačila, čímž neunesla důkazní břemeno, které na ní spočívalo a které ministerstvo nemůže v řízení o žádosti převzít. Dle ministra protiprávnost sterilizace nelze dovodit z toho, že nebylo prokázáno udělení souhlasu žadatelky k provedení sterilizace, když neexistuje zdravotnická dokumentace jako celek z důvodu skartace. Není například jasné, zda byla sterilizace provedena na zdravých, či nemocných pohlavních orgánech. Žadatelka jistě neměla na skartaci vliv, avšak měla možnost si opatřit zdravotnickou dokumentaci dříve, než byla skartována, tj. kdykoliv od 14. 9. 1983, resp. minimálně od 1. 9. 2002, kdy bylo v § 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále jen „zákon o péči o zdraví lidu“), zakotveno právo pacienta na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě. Žadatelka mohla též svoje právo na odškodnění za tvrzený zásah do tělesné integrity uplatnit u Rokycanské nemocnice a.s. a následně i prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti podle § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zejména v době, kdy soudy zastávaly názor o nepromlčitelnosti nároků z nemajetkové újmy, tj. do roku 2008. 6. K citovanému rozsudku městského soudu ze dne 28. 2. 2023, č. j. 15 Ad 4/2022-35, ministr uvedl, že toto rozhodnutí se pouze obecně vyjadřuje k podmínkám udělení svobodného a informovaného souhlasu. Obsahuje zejména negativní vymezení podmínek svobodného informovaného souhlasu, které žalovaný nikterak nezpochybňuje, nicméně okolnosti provedení sterilizace (na zdravých, či nemocných pohlavních orgánech atd.) v daném případě nebylo možné na základě dostupných důkazních prostředků posoudit, neboť žadatelka neoznačila potřebné důkazy. V řízení o žádosti není akceptovatelným důkazem obecné tvrzení, že existovala praxe nezákonných sterilizací žen zejména romské národnosti. Například ze Závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 3099/2004/VOP, vyplývá, že některé sterilizace byly provedeny v souladu s příslušnými platnými předpisy. 7. K dalším dvěma rozsudkům městského soudu, které žalobkyně ve svém rozkladu citovala, ministr zopakoval, že žadatelka v předmětném řízení žádným důkazním prostředkem neprokázala, že by právě v jejím případě došlo k pochybení státu, které má být napraveno. Žalovaný vynaložil maximální úsilí k získání zdravotnické dokumentace od poskytovatele zdravotních služeb v souladu s § 7 odst. 2 zákona č. 297/2021. Zdravotnická dokumentace vztahující se k III/IV 1981 zaslaná Fakultní nemocnicí Plzeň dopisem ze dne 16. 2. 2024 však neobsahovala žádné informace o sterilizaci ze dne 14. 9. 1983, a proto byla pro předmětné řízení vyhodnocena jako irelevantní. Ani sken jedné stránky operační knihy, který ministerstvu zaslala dopisem ze dne 19. 2. 2024 Rokycanská nemocnice a.s., nepřinesl nic nového, neboť totožnou stránku operační knihy přiložila žadatelka již ke své žádosti. Ministerstvo zdravotnictví zároveň žadatelku obsáhle poučilo dopisem ze 14. 2. 2024, č. j. MZDR 24675/2023-7/PRO, o právech a povinnostech v řízení (povinnost kooperace žadatelky ve smyslu judikatury Městského soudu v Praze), včetně hmotněprávního poučení, co je třeba v řízení prokázat, a procesně právního poučení, jakým způsobem tak učinit, jakož i o možnosti navrhnout další důkazy a o právu seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žadatelka však povinnou součinnost neposkytla, a tedy svoje tvrzení žádnými přímými nebo nepřímými důkazy neprokázala. II. Žaloba 8. V prvním žalobním bodu žalobkyně setrvala na svém právním názoru, že se jednalo o protiprávní sterilizaci, a to vzhledem k tomu, že k ní prokazatelně došlo hned po umělém přerušení těhotenství a v řízení nebylo prokázáno, že by ke sterilizaci dala svobodný a informovaný souhlas, který byl dle § 27 zákona o péči o zdraví lidu nezbytný. 9. Žalobkyně tvrdí, že sterilizace jí byla provedena bez jejího vědomí, nebyla jí vysvětlena povaha zákroku, jeho důsledky, alternativy a rizika. O skutečnosti, že už nikdy nebude moci mít další děti, se žalobkyně dozvěděla až po provedení zákroku. 10. Žalobkyně uvádí, že za účelem prokázání svých tvrzení požádala příslušné zdravotnické zařízení o kopii své zdravotnické dokumentace týkající se sterilizace, avšak bylo jí sděleno, že dokumentace byla skartována. V návaznosti na toto sdělení žalobkyně požádala Rokycanskou nemocnici, jakožto osobu povinnou archivovat zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, o zaslání kopie záznamu z porodní knihy. Z tohoto dokumentu je patrné, že žalobkyni byla dne 14. 9. 1983 v tomto zdravotnickém zařízení během interrupce provedena i sterilizace. Žalobkyně má za to, že navzdory tomu, že z důvodu skartace, na níž neměla nejmenší vliv, nemůže svá tvrzení podložit kompletní zdravotnickou dokumentací, byla její žádost věcně projednatelná a že protiprávnost sterilizace doložila všemi dostupnými způsoby, které lze po ní spravedlivě požadovat. 11. Žalobkyně upozorňuje na to, že od provedení zákroku sterilizace (dne 14. 9. 1983) do dne podání žádosti o zdravotnickou dokumentaci (4. 8. 2023) neuplynula zákonem stanovená doba 40 let, po jejímž uplynutí by mohlo zdravotnické zařízení zdravotnickou dokumentaci legálně skartovat. Nemožnost předložit zdravotnickou dokumentaci týka