3 Af 13/2024 – Městský soud v Praze

3 Af 13/2024- 64 - text 18 3 Af 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: LENUNG a.s., IČ: 28209699 sídlem Politických vězňů 934/15, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátem JUDr. Josefem Srbou, MBA sídlem Mezibranská 1579/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024 č. j. 32325/24/5300-22444-713021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Úvod 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil dodatečné platební výměry vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 27. 4. 2023: č. j. 3212124/23/2001-52525-112109, č. j. 3673322/23/2001-52525-112109, č. j. 3673702/23/2001-52525-112109, č. j. 3673861/23/2001-52525-112109, č. j. 3673910/23/2001-52525-112109, č. j. 3674012/23/2001-52525-112109, č. j. 3674136/23/2001-52525-112109, č. j. 3674395/23/2001-52525-112109, č. j. 3674549/23/2001-52525-112109, č. j. 3674890/23/2001-52525-112109, č. j. 3674929/23/2001-52525-112109, č. j. 3674966/23/2001-52525-112109, a č. j. 3675341/23/2001-52525-112109 na doměření daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2018 až prosinec 2019 v celkové výši 1 310 463 Kč spolu s penálem v celkové výši 262 095 Kč (dále též „dodatečné platební výměry“). Žalobkyně totiž neprokázala formální podmínky nároku na odpočet DPH podle § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDPH“), nepředložila ani formální daňové doklady. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nesprávnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož orgány finanční správy nesprávně posoudily a hodnotily zjištěné skutečnosti, nezákonným způsobem a v rozporu se základními zásadami daňového řízení i s daňovým řádem přičetly k tíži žalobkyně některé zjištěné skutečnosti, o nichž žalobkyně nemohla vědět a ani je ovlivnit, a proto nemůže být za ně sankcionována doměřením daně. Žalovaný totiž aproboval nesprávný postup správce daně, který nedostatečně zjistil skutkový stav věci ohledně dodavatele společnosti PJ market bohemia s.r.o., IČO 06293956, sídlem náměstí 14. října 1307/2, 150 00 Praha 5 (dále též „PJ market“) a jejího statutárního orgánu J. J., který jako svědek nebyl slyšen, ačkoli žalobkyně poskytovala správci daně součinnost. Správce daně bez dalšího přičetl žalobkyni k tíži, že pochybnosti o oprávněnosti nároku na odpočet DPH z poskytnutých plnění od jmenovaného dodavatele se mu nepodařilo řádně odůvodnit, a že s námitkami žalobkyně se řádně nevypořádal. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně poukazuje na to, že DPH jí byla doměřena po uplynutí prekluzivní tří leté lhůty v rozporu s § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). Daňová kontrola byla sice formálně zahájena dne 14. 1. 2022, ale fakticky byla zahájena o mnoho měsíců dříve různými výzvami správcem daně k odstranění pochybností či jinými šetřeními. Správci daně trvalo více než 1 rok a 3 měsíce, než od formálního zahájení daňové kontroly dne 14. 1. 2022 vydal dodatečné platební výměry a žalovanému trvalo více než 1,5 roku, než vydal napadené rozhodnutí. Od faktického zahájení kontroly do vydání napadeného rozhodnutí proto uplynula tříletá prekluzivní lhůta pro stanovení daně. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí, že neunesla své důkazní břemeno a nesplnila formální náležitosti nároku na odpočet DPH. Takový závěr z provedeného dokazování nevyplývá i proto, že formálnímu zahájení daňové kontroly předcházela různá jednání správce daně, která daňovou kontrolu fakticky zahájila mnoho měsíců před datem jejího formálního zahájení. 6. Žalobkyně v podané žalobě navrhla provedení důkazu napadeným rozhodnutím s doručenkou. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že subjektivně pociťovaná nespokojenost žalobkyně s napadeným rozhodnutím nezakládá jeho nepřezkoumatelnost. Je přitom na žalobkyni, která nepřezkoumatelnost namítá, uvést, v čem ji spatřuje, což neučinila. Z obsahu napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný, jak uvážil o podstatných skutečnostech, a jaké závěry k věci zaujal. Napadené rozhodnutí je srozumitelné a dostatečně odůvodněné. K námitce nezajištění slyšení svědka J. žalovaný uvedl, že správce daně vyvinul dostatečnou aktivitu, aby jej zajistil podle § 100 daňového řádu (předvolání svědka, 2x opakovaná předvolání svědka, předvedení svědka Policií ČR), přesto se jmenovaného jako svědka slyšet nepodařilo. Správce daně i v rámci neformální komunikace marně předvolával jmenovaného na termín, který byl správci daně e-mailem navržen prostřednictvím zprávy zaslané na údajnou e-mailovou adresu jmenovaného. Z e-mailové schránky odesílatel komunikoval se správcem daně anonymně, není jisté, zda se skutečně jednalo o jmenovaného, který se k podání svědecké výpovědi nikdy nedostavil, svou účast na jednání před správcem daně oddaloval a nebyl vypátrán ani Policií ČR. Žalobkyně na kroky správce daně popsané v napadeném rozhodnutí nereaguje. 8. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že daňová kontrola žalobkyně byla zahájena dne 20. 1. 2022 doručením oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 14. 1. 2022. U všech dotčených zdaňovacích období (prosinec 2018 až prosinec 2019) byla daňová kontrola zahájena v rámci základní tříleté lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 1 daňového řádu. Zahájením daňové kontroly jakožto úkonu přerušujícího běh prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 3 daňového řádu tříletá lhůta pro stanovení daně běží znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn, tj. ode dne 20. 1. 2022 a její konec by připadl na 20. 1. 2025. Napadené rozhodnutí bylo doručeno (oznámeno) před tímto datem. Na běh lhůty (prodloužení o 1 rok) pak mělo vliv doručení žalobou napadeného rozhodnutí. Dále uvedl, že žalobkyně v souvislosti s prekluzí sporuje konkrétní datum zahájení daňové kontroly, resp. tvrdí, že daňová kontrola byla fakticky zahájena dříve než jejím oficiálním oznámením. Své obecné tvrzení však nijak nekonkretizuje. Žalobkyně nijak nespecifikuje úkony, od nichž měla začít běžet lhůta pro stanovení daně dříve. Mapování terénu samo o sobě nemůže představovat skryté provádění daňové kontroly. 9. Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že daňová kontrola u žalobkyně byla zahájena z podnětu Policie ČR ohledně dodavatele. Správce daně vyzval žalobkyni k doložení primárních daňových dokladů a dalších listinných podkladů již v oznámení o zahájení daňové kontroly a následně vyjádřil své pochybnosti ve výzvě k prokázání skutečností. Pochybnosti týkající se dodavatele žalobkyně nešly žalobkyni k tíži, neboť závěr ohledně správného zjištění a stanovení daně lze učinit podle závěru kontrolního zjištění, které souvisí s otázkou unesení důkazního břemene, a nikoli a priori z pouhého podnětu vedoucího k zahájení daňové kontroly. Žalobkyni byla doměřena daň z důvodu neunesení důkazního břemene – nepředložení formálních daňových dokladů v daňovém řízení, tím neunesla své primární důkazní břemeno. IV. Posouzení věci soudem 10. K jednání konanému dne 22. 7. 2025 se žalovaný nedostavil, svou neúčast telefonicky omluvil. Zástupce žalobce nad rámec žalobní argumentace se podrobně vyjadřoval zejména k daňové kontrole za předchozí zdanitelné období. Na podporu tvrzení ohledně daňové kontroly za toto jiné zdaňovací období krátkou cestou při jednání předložil soudu nepodepsané sedmistránkové písemné vyjádření a odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2023 č. j. 35035/23/5300-22444-713071, který v tamní věci rozhodl. K dotazu soudu uvedl, že shodné vyjádření s dalšími podklady zasílal i do datové schránky soudu (soudu bylo podání žalobce zasláno dne 21. 7. 2025 v 20:34:33 hodin, do soudní kanceláře třetího senátu bylo fakticky doručeno až dne 23. 7. 2025 v 7:46 hodin, tedy až po konání ústního jednání, pozn. soudu). 11. K zástupcem žalobce uplatněnému soud uvádí, že v žalobě absentuje jakákoli námitka k daňové kontrole za předchozí zdanitelné období. Jedná se o opožděně uplatněnou námitku, k níž soud nemůže při přezkumu zákonnosti napadených rozhodnutí přihlížet (§ 72 odst. 4 s. ř. s.). 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodován