4 A 22/2025 – Městský soud v Praze

4 A 22/2025- 79 - text  16 4 A 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: M. R., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským Ph.D. sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 za účasti: a) Y. P., narozená dne X b) E. R., narozená dne X obě bytem X obě zastoupené advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským Ph.D. sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. OAM-1714-13/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení a) nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení b) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. OAM-1714-13/ZR-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušil platnost zaměstnanecké karty žalobce a podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců mu stanovil lhůtu k vycestování z území ČR 30 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v prvním žalobním bodě namítal, že žalovaný nezjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, zejména neodstranil pochybnosti stran rodinného a soukromého života žalobce a nejlepšího zájmu nezletilého dítěte žalobce. Řízení o zrušení zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je řízením zahajovaným z moci úřední, v němž je hlavnímu účastníkovi uložena povinnost vycestovat z území ČR. V tomto typu řízení má správní orgán povinnost i bez návrhu zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, včetně všech okolností svědčících ve prospěch i v neprospěch. Tato povinnost se přitom vztahuje také na okolnosti soukromého a rodinného života a na okolnosti pro vymezení nejlepšího zájmu nezletilého dítěte. 3. Žalobce má velice omezené možnosti alternativního řešení pobytové situace na území ČR. Jakožto státní příslušník Ukrajiny – aktuálně zmítané rozsáhlým válečným konfliktem vyvolaným Ruskou federací, v jehož rámci dochází k porušování kogentních norem mezinárodního práva – má možnost podat žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpení pobytu na území ČR podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu existence překážky ve vycestování z území. Na udělení víza nicméně nemá právní nárok a udělení ani nepodléhá soudnímu přezkumu. Při reflexi přetrvávajícího záznamu v evidenci rejstříku trestů fyzických osob, který je zákonným důvodem pro neudělení dlouhodobého víza podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, je pak možnost udělení dlouhodobého víza za účelem strpění čistě hypotetická. Zároveň žalobce nespadá pod ochranný rámec dočasné ochrany, neboť na území ČR přicestoval před vojenskou invazí Ruské federace na území Ukrajiny. 4. Žalovaný zcela rezignoval na jakoukoliv reakci na situaci otce žalobce, kterou žalobce namítal ve správním řízení. Otec je vyššího věku a je válečným veteránem a invalidou. V důsledku plnění své občanské povinnosti vůči svému státu utrpěl velmi závažná zranění, jejichž následky ho omezují po celý zbytek života. Nemá žádný příjem, neboť není schopen pracovat a v tuto chvíli mu ani nebyly přiznány sociální dávky. Jeho jediný příjem tak spočívá ve finanční pomoci od jediného syna. Pokud by žalobce přišel o zaměstnaneckou kartu, nemohl by již svého otce podporovat. Žalovaný rovněž prakticky rezignoval na zjištění rodinné situace žalobce. Žalobce na území ČR sdílí společnou domácnost se svou manželkou a nezletilou dcerou. Manželka na území disponuje zaměstnaneckou kartou, s ohledem na věk nezletilé dcery (2 roky) je však v tuto chvíli na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek a primárně se věnuje péči o dítě. Žalobce je tak tím, kdo živí celou rodinu, jeho nepřetržitá přítomnost na území a související finanční i fyzická pomoc při péči o nezletilé dítě je zcela nezbytná a nepostradatelná. 5. Při dopadu rozhodnutí do života nezletilého dítěte jsou správní orgány povinny si opatřit dostatečné množství podkladů, na jejichž základě budou moci definovat nejlepší zájem nezletilého dítěte a tento následně poměřovat s protichůdným veřejným zájmem. Žalovaný však na zjišťování skutkového stavu rezignoval, neprovedl žádné dokazování směřující k objasnění faktického dopadu zrušení pobytového oprávnění žalobce na jeho život a život jeho rodiny. Vhodnými prostředky by byl výslech žalobce, výslech jeho manželky, stanovisko OSPOD. Nedostatečně zjištění skutkového stavu je patrné i z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je nepřiléhavé, obecné a obsahuje paušální argumentaci. Žalovaný nezjistil intenzitu zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků, přestože na vše uvedené žalobce upozornil již ve svém vyjádření k podkladům ve správním řízení, kde poukázal na nedostatečně zjištěný skutkový stav a navrhl konkrétní důkazy a další kroky k doplnění dokazování. 6. Ve druhém žalobním bodě namítal, že zrušení pobytového oprávnění má závažné dopady do soukromého a rodinného života žalobce i jeho blízkých, správní orgán musí před rozhodnutí vážit veřejný zájem s ochranou těchto práv, přičemž je potřeba zohlednit individuální okolnosti případu. Nosné úvahy žalovaného o přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí se opírají o závažnost spáchaného protiprávního jednání a vlastní zavinění žalobce. Žalovaný uvedl všechny podstatné okolnosti týkající se trestné činnosti žalobce, přesto se žalovaný při hodnocení soustředil výlučně na okolnosti v neprospěch žalobce. Zcela opomněl zohlednit typovou závažnost spáchaného trestného činu (přečin), absenci škodlivého následku (škody či nemajetkové újmy), předchozí bezúhonnost a vedení řádného života, upřímnou lítost, přijetí odpovědnosti za vlastní jednání (doznání, nepodání opravných prostředků), druh a výměru trestu. Dále žalovaný nepřihlédl k tomu, jaké faktické důsledky bude mít jeho rozhodnutí na další život žalobce a jeho rodiny, neobjasnil možnost dalšího soužití v ČR či zda bude celá rodina nucena se přestěhovat do země původu, nezjistil možnost návratu žalobce do ČR z faktického i právního hlediska. Nevyjasnil ani míru závislosti nezletilého dítěte na žalobci, vztah k žalobci, míru integrace rodiny do české společnosti, žalovaný nezmínil ani délku pobytu rodinných příslušníků na území ČR. Žalovaný též rezignoval na přihlédnutí k situaci otce žalobce. Kolidující zájmy byly žalovaným definovány, ale následně nebyly poměřeny v dostatečném rozsahu, nebyly vzaty v potaz všechny relevantní skutečnosti. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 7. Ve třetím žalobním bodě poukazoval na to, že žalovanému bylo známo, že žalobce je otcem nezletilé dcery, která v ČR disponuje pobytovým oprávněním vázaným na platnost pobytového oprávnění rodičů, se kterými sdílí společnou domácnost. Přestože si byl žalovaný vědom své povinnosti zohlednit nejlepší zájem nezletilého dítěte, kladl důsledky zrušení pobytového oprávnění k tíži žalobce, aniž by posoudil míru emoční a finanční závislosti nezletilé dcery na žalobci, závislost manželky žalobce na jeho osobě při zajištění péče o dceru a při hmotném zajištění rodiny, význam přítomnosti žalobce pro dceru a obecně všechny konsekvence vyplývající ze zrušení pobytového oprávnění. Nebyly-li tyto okolnosti podstatné pro vymezení nejlepšího zájmu nezletilého dítěte zjištěny, nemohl žalovaný přistoupit ani k následnému poměření dotčených zájmů. Žalobci byla stanovena povinnost vycestovat z území ČR, při jejímž nesplnění se vystavuje riziku řízení o povinnosti opustit území členských států EU či v horším případě správnímu vyhoštění. Nelze předvídat, zda by odloučení žalobce bylo jen dočasné, nebo naopak trvalé, ani zda by nižší pobytové oprávnění bylo žalobci skutečně uděleno, žalovaný se touto otázkou nezabýval. Žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019-40, ze dne 16. 3. 2020, č. j. 5 Azs 404/2019-23 a ze dne 28. 2. 2022, č. j. 7 Azs 405/2021-34. 8. Nosné úvahy žalovaného, že zásah, mimo jiné do nejlepšího zájmu nezletilého dítěte, způsobil sám žalobce svým protiprávním jednání, co do odůvodnění přiměřenosti tohoto zásahu neobstojí. Jak judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39, tato argumentace nemůže být používána mechanicky, bráno do důsledků, ochrana jakkoli intenzivních rodinných vazeb cizince, včetně zájmu nezletilých dětí, by nikdy nemohla převážit nad úmyslnou trestnou činností žalobce. Žalovaný nedostál své povinno