4 A 29/2024 – Městský soud v Praze

4 A 29/2024- 32 - text  10 4 A 29/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: D. Q. D., narozený dne X bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2024, č. j. MV-71302-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2024, č. j. MV-71302-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 3. 2024, č. j. OAM-38591-15/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neplnil účel, pro který mu bylo vydáno. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, správní orgán nesprávně aplikoval ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců a došel k nesprávnému závěru, že pobyt žalobce není v zájmu ČR, poukazoval na restriktivní omezování zaměstnávání občanů Vietnamu na pozicích s nízkou kvalifikací. Žalovaná však nemůže žalobce sankcionovat za výkon jeho práv, tedy ani za podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, ke které byl dle § 42g odst. 5 oprávněn. Žalobce podmínky § 42g odst. 5 naplnil, žalovaná nikdy nenamítala, že by žalobce k podání této žádosti nebyl oprávněn. Žalovaná se meritem podané žádosti vůbec nezabývala a v tomto rozsahu jí vůbec neprojednala, žádost zamítla z důvodů ležících mimo rámec správního řízení. 4. Dle žalobce žalovaná odkázala na důvodovou zprávu k novele zákona o pobytu cizinců, zákonu č. 176/2019 Sb., kterým byly zavedeny migrační kvóty k podání žádostí prostřednictvím zastupitelských úřadů ČR, takové odůvodnění však považoval za nezákonné, neboť ve vztahu k cizincům již pobývajícím na území ČR, kteří chtějí změnit účel pobytu, není potřeba kvóty uplatňovat. Poukázal na případy žádostí podaných na zastupitelských úřadech ČR (kdy příslušné spisové materiály navrhl k důkazu), ve kterých by kvóty mohly být uplatňovány a uplatňovány nejsou, zatímco v případě žalobce tento podal svou žádost na území ČR, a tedy kvóty na něj nemají být aplikovány. Byla tedy též porušena zásada legitimního očekávání. Pokud správní orgán shledal, že žalobce má na základě pracovní smlouvy vykonávat nekvalifikovanou práci za nízkou mzdu, splnil tím žalobce podmínku pro vydání zaměstnanecké karty dle § 42g odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců, výše mzdy již není relevantní. Namítal, že skutková podstata § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nebyla naplněna, žalobce není a nemůže být ohrožením bezpečnosti a veřejného pořádku České republiky. Žalobce již navíc má oprávněný přístup na trh práce, není tak namístě jej za podání žádosti sankcionovat. Dochází i k diskriminaci žalobce na základě národnostního původu, neboť v identických případech bývá žádostem vyhovováno bez ohledu na druh práce, výši mzdy a další okolnosti. 5. Uvedl, že žádné neplnění původního účelu pobytu, studia, nebylo zjištěno. Dále poukázal na to, že žalovaná mu již jednou pravomocně udělila povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, čímž shledala naplnění podmínek pro vydání tohoto povolení, s tím je v hrubém rozporu, pokud v současném řízení shledala, že se žalobce v případě prvotní žádosti dopustil obcházení zákona. Zdůraznil, že se nejedná o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu, např. dle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce svým podáním dle § 44 odst. 1 správního řádu vymezil předmět řízení, tedy žádost o nové povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnanecké karty. 6. Ke zjištěnému neplnění studijních povinností v roce 2022/2023 namítal, že samo o sobě neprospění v rámci zkouškového období neznamená, že by účel pobytu – školní docházku – neplnil, nic takového ani nebylo zjištěno. Žalobce ani nebyl správním orgánem vyzván, aby plnění účelu pobytu prokázal, takový závěr si žalovaná učinila sama bez dostatečného podkladu. Podání žádosti o zaměstnaneckou kartu se jevilo jako logické, pokud bylo studium pro žalobce příliš náročné, žádné neplnění účelu pobytu tedy nebylo zjištěno. V této souvislosti uvedl, že neví, co vlastně neplnění deklarovaného účelu pobytu znamená, zákon tento pojem nedefinuje, navíc nelze opomenout, že žalobce byl účastníkem ročního jazykového přípravného kurzu studia na PEF ČZÚ. 7. Namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné v otázce dopadu negativního rozhodnutí do soukromého a rodinného života, nebyla vypořádána kritéria dle § 174a zákona o pobytu cizinců, žalovaná se omezila na obecná konstatování a skutečné zázemí žalobce nijak neověřovala. 8. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu projednání a rozhodnutí a přiznal žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná plně odkázala na obsah napadeného rozhodnutí, kde je popsán skutkový stav a průběh správního řízení. 10. Žalobní námitky se opírají o to, že žádost žalobce byla zamítnuta dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť pobyt žalobce na území není v zájmu ČR. Žalovaná však uvedla, že žádost byla zamítnuta z důvodu neplnění účelu pobytu dle § 45 odst. 1 zákona, a to k předchozímu povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, šlo o převážnou dobu pobytu. Žalobní námitky se evidentně týkají jiného případu a je nadbytečné se k nim dále vyjadřovat. Žalovaná neodkázala na důvodovou zprávu k novele zákona o pobytu cizinců, ani neuvedla, že žalobce má na území vykonávat nekvalifikovanou práci za minimální mzdu, ust. § 56 odst. 1 písm. j) zde vůbec nebylo aplikováno. K poukazování na jiná řízení se státními příslušníky Vietnamu uvedl, že každé rozhodnutí je založeno na konkrétních individualizovaných okolnostech zjištěných v rámci řízení. Podmínky pro zamítnutí žádosti dle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců byly naplněny. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností naposledy od 1. 10. 2022 do 30. 9. 2023, které mu bylo vydáno ke studiu prezenčního akreditovaného bakalářského studijního programu Informatika na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. 12. Dne 30. 5. 2023 žalobce podal žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, uvedl konkrétní pozici uvedenou v centrální evidenci volných pracovních míst, na které chtěl být zaměstnán, šlo o práci doplňovače zboží. 13. Správní orgán I. stupně dne 26. 6. 2023 obdržel potvrzení o studiu žalobce od ČZU, dle kterého jeho studium trvá od 1. 10. 2022 do 30. 9. 2023, a následně též na vyžádání obdržel Přehled o výsledku studia ze dne 30. 6. 2023 za celé studium, dle kterého žalobce v letním semestru 2022/2023 nezískal žádný kredit a v zimní semestru 2022/2023 získal 1 zápočet - 2 kredity. 14. Žalobce se dne 19. 1. 2024 seznámil s podklady pro rozhodnutí a uvedl, že se vyjádří do 30 dnů, následně se však již nevyjádřil, pouze doplnil dodatek k pracovní smlouvě. 15. Správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí ze dne 26. 3. 2024 žádost zamítl podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, konstatoval, že žádost byla podána v souladu s podmínkami dle § 42g odst. 5 daného zákona, tedy v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, přičemž nové povolení k dlouhodobému pobytu (tedy i zaměstnaneckou kartu) nelze udělit, jestliže cizinec u předchozího povolení neplnil účel, pro který mu bylo vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu (§ 45 odst. 1 věta třetí). Správní orgán uvedl, že žalobce přicestoval do ČR na konci roku 2019 z důvodu účasti na jazykové přípravě k vysokoškolskému studiu na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity, a to na základě povolení k dlouhodobému pobytu, doba platnosti tohoto povolení mu byla prodloužena od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2021 a opětovně od 1. 10. 2022 do 30. 9. 2023, následně žalobce 30. 5. 2023 požádal o vydání zaměstnanecké karty, z úřední činnosti bylo správnímu orgánu známo, že dne 4. 10. 2023 žalobce podal žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu, řízení bylo rozhod