4 Azs 164/2020 — Nejvyšší správní soud

4 A 46/2025- 25 - text  11 4 A 46/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: R. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. CPR-23555-7/ČJ-2025-930310-V233, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. CPR-23555-7/ČJ-2025-930310-V233 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 6. 2025, č. j. KRPA-145989-13/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba 1 roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) a jejíž počátek byl stanoven od okamžiku, kdy vycestuje z území Evropské unie a smluvních států, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je žalobce oprávněn pobývat nebo která jej příjme, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.; správní orgán I. stupně dále rozhodl, že podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování cizince a jeho vycestování je možné. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav v souladu s § 3 správního řádu, žalovaný zjišťoval pouze okolnosti v neprospěch žalobce, nikoli však okolnosti v jeho prospěch, což způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaný aproboval vady prvoinstančního rozhodnutí, byl porušen též § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. Nebyl řádně zjištěn počátek neoprávněného pobytu, správní orgán vycházel z jakési evidence, kde není uveden právní důvod ukončení pobytu, ani skutečnosti, které k tomu vedly. Rovněž mělo být zohledněno, že žalobce nebyl o konci svého pobytového oprávnění nikým informován. 4. Tvrdil, že s ním nebyl žádným platným způsobem ukončen jeho pracovní poměr a správní orgán nemůže vycházet pouze z oznámení zaměstnavatele, že ukončen byl, ve spise by se měl nacházet i příslušný úkon (ukončení pracovního poměru a k jakému datu). Tato úvaha by měla být promítnuta do úvahy o formě opatření a jeho délce, což v daném případě nebyla a zakládá to nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalobce není osobou prvoplánově zde nelegálně pobývající, o čemž svědčí i to, že se dobrovolně dostavil ke správnímu orgánu, se kterým spolupracoval, což nebylo zohledněno. Při svém příjezdu do ČR byl v dobré víře a až později vyšlo najevo, že o něj zaměstnavatel nejevil zájem, přestal komunikovat a žalobce začal mít pochybnosti. 5. Napadené rozhodnutí a uložené opatření včetně jeho délky je nepřiměřené a neadekvátní okolnostem případu, s ohledem na nevědomé a nezaviněné jednání žalobce mělo být postupováno dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Namítal, že šlo o excesivní jednání jinak zcela bezúhonného a společensky nezávadného cizince, nelegální pobyt netrval příliš dlouhou dobu, napadené rozhodnutí je tak nepřiměřené. Je nutné vážit následky, které má uložené správní vyhoštění na život cizince a jeho možnost cestovat do budoucna po území společenství. Správní orgán přitom měl i jiné možnosti řešení, měl žalobci umožnit dobrovolné opuštění ČR. Je třeba vnímat zásadní stigma, které ulpívá na cizinci postiženém správním vyhoštěním. 6. Byla nedostatečně posouzena přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, poukázal na ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, kdy správní orgán se s jednotlivými hledisky vůbec nevypořádal. Rozhodnutí tak nepokrývá konkrétní situaci žalobce, není dostatečně individualizované a je paušalizované. Žalovaný přitom měl k dispozici konkrétní údaje k posouzení přiměřenosti, byly zřejmé ze spisu. Nelze vycházet pouze z toho, že žalobce má zázemí na území domovského státu. 7. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu projednání a rozhodnutí a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný uvedl, že protiprávní jednání bylo správním orgánem I. stupně řádně zjištěno, doloženo spisovým materiálem a dostatečně odůvodněno. Nebyla zjištěna procesní pochybení, proto bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 9. Skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu, a to včetně skutečností ve prospěch i v neprospěch žalobce. Opatření v podobě správního vyhoštění odpovídá okolnostem případu i rozhodovací praxi v obdobných věcech. Napadené rozhodnutí je přiměřené, a to i z hlediska dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života. Pro postup dle § 50a zákona o pobytu cizinců nebyly dány zákonné důvody. 10. Neshledal pochybení ani co do stanovení počátku neoprávněného pobytu dne 5. 3. 2025. Platnost zaměstnanecké karty byla ukončena dne 28. 2. 2025, a to vzhledem k ukončení pracovního poměru u tehdejšího zaměstnavatele ke dni 30. 12. 2024, jak je patrné z Cizineckého informačního systému. 11. Odkázal na obě správní rozhodnutí, měl za to, že postupoval v souladu s právními předpisy, ve svém postupu neshledal pochybení. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 5. 5. 2025 byla hlídkou Policie ČR provedena pobytová kontrola na pracovišti OAMP, při které byl ztotožněn žalobce, lustrací bylo zjištěno, že v ČR pobýval na základě zaměstnanecké karty s platností od 16. 5. 2023 do 15. 5. 2025, která zanikla dne 28. 2. 2025, od té doby pobývá na území neoprávněně, dne 12. 4. 2025 podal žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, tím mu však nevzniklo oprávnění k pobytu, jiné řízení, které by žalobce opravňovalo k pobytu na území ČR, v současnosti neprobíhá, vzniklo podezření, že žalobce pobývá na území ČR neoprávněně. 13. Podle sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5. 5. 2025 se žalobce téhož dne dostavil na pracoviště OAMP, lustrací bylo zjištěno, že jmenovaný pobýval na území ČR na základě zaměstnanecké karty s platností od 16. 5. 2023 do 15. 5. 2025, platnost této karty zanikla ke dni 28. 2. 2025, čímž byl žalobci v souladu s § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ukončen pobyt na území ČR. Žalobce dne 12. 4. 2025 podal žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, tím mu však nevzniklo oprávnění k pobytu (§ 47 zákona o pobytu cizinců). Jiné řízení, které by žalobce opravňovalo k pobytu na území ČR, v současnosti neprobíhá. 14. Dle provedené lustrace v Cizineckém informačním systému (CIS) žalobce přicestoval do ČR dne 28. 5. 2022, byl držitelem povolení k dlouhodobému pobytu tzv. zaměstnanecké karty č.j. OAM-31729/ZM-2023, platné od 16. 5. 2023 do 15. 5. 2025. Dne 23. 1. 2025 došel podnět ke zrušení pobytu; k ukončení zaměstnání u zaměstnavatele X. došlo dne 30. 12. 2024 (což bylo dne 9. 4. 2025 ověřeno u zaměstnavatele), v době dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců oznámení dle § 42g odst. 7 nebylo neučiněno, zaměstnanecká karta zanikla dle § 63 odst. 1 ke dni 28. 2. 2025. 15. Dne 5. 5. 2025 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců na základě skutečnosti, že pobýval na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 16. Žalobce dne 5. 5. 2025 při svém výslechu uvedl, že do ČR přicestoval naposledy dne 5. 3. 2025 letecky z Indie, v Indii byl od 9. 11. 2024 do 5. 3. 2025 na svatbě svojí sestry, na území ČR jinak pobýval od roku 2021, je svobodný a bezdětný. V ČR měl zaměstnaneckou kartu platnou do 15. 5. 2025, byl zaměstnán v zahradnictví až do doby, kdy v listopadu 2024 odjel do Indie, měl pracovní smlouvu na dobu neurčitou, se zaměstnavatelem byl dohodnutý, že mu po jeho návratu z Indie bude pracovní smlouva prodloužena, když se však vrátil z Indie, bylo mu sděleno, že s ním pracovní poměr ukončili, žalobce však o tom nevěděl, žádné papíry o ukončení pracovního poměru nepodepisoval. Na základě toho si našel jiného zaměstnavatele, pro kterého by mohl pracovat, dne 12. 4. 2025 podal žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, nevěd