4 Az 16/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 16/2025- 27 - text  10 4 Az 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: E. A., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. OAM-20/ZA-ZA11-K11-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. OAM-20/ZA-ZA11-K11-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že těžiště jeho obav souvisí s pronásledováním ze strany věřitelů, od kterých si půjčil významné finanční prostředky, jež nebyl schopný splácet, což vedlo k vypálení jeho prodejního stánku a výhružkám na životě a zdraví. Namítal, že žalovaný nesprávně posoudil přítomnost důvodů pro udělení azylu dle § 12 a § 14 zákona o azylu a důvodů pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné pro rozpor s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „správní řád“), článkem 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (publikované pod č. 208/1993 Sb.) a články 3, 5 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.). Žalovaný neunesl důkazní břemeno a v souladu se zásadou tzv. materiální pravdy definitivně a přesvědčivě nevyvrátil tvrzení žalobce. 3. Žalobce rozporoval závěry žalovaného o nenaplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Konstatoval, že je příslušníkem sociální skupiny osob ohrožených nezákonnými praktikami jejich věřitelů a že dochází k jeho pronásledování těmito osobami z důvodu jeho nesplacených závazků. Napadené rozhodnutí se nezabývá posouzením postavení lichvy v soukromoprávních vztazích v zemi původu žalobce a ochrany dlužníků proti možnému posouzení nesplaceného dluhu jako podvodného jednání. Nezabývá se ani tím, že stát původu žalobce poskytuje protekční jednání movitým občanům, čímž fakticky omezuje možnosti obrany dlužníků proti lichvě. Žalobce je ohrožen na životě a zdraví ze strany věřitelů a v zemi jeho původu je patrná absence ochrany obětí. 4. Žalovaný k důvodům neudělení humanitárního azylu uvedl, že pro jeho udělení neshledal důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce namítal, že žalovaný tento neurčitý pojem nedostatečně vyložil a nekonfrontoval jej se skutkovými zjištěními v jeho konkrétním případě. I kdyby bylo shledáno, že žalovaný učinil řádný výklad, postupoval příliš restriktivně. Současně se žalobce dovolával použití výkladu, který je pro účastníka správního řízení nejpříznivější. Měl za to, že jeho tíživá životní situace nebyla náležitě posouzena, nebylo zohledněno, že ve státě původu žalobce nemá funkční a bezpečné zázemí, zatímco v české společnosti je plně integrován a je schopen se tu plně uplatnit na trhu práce, takže by nijak nezatěžoval sociální systém. 5. Žalovaný pochybil při posuzování možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, když nepřihlédl k hrozícímu pronásledování žalobce jeho věřiteli a velice pravděpodobné újmě na zdraví a životě, která mu při návratu do státu původu hrozí. Nebyla zohledněna hrozba mučení a nelidského zacházení ze strany policejního orgánu ani jejich nečinnost při ochraně dlužníků proti agresivním postupům věřitelů. 6. Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný považoval žalobní námitky za neopodstatněné a rozporoval jakékoliv porušení ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Odkazoval přitom na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a napadené rozhodnutí. 8. Žalovaný zjistil skutkový stav v rámci svých povinností daných § 3 správního řádu, tedy v rozsahu důvodů, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl. Umožnil mu sdělit všechny relevantní informace k žádosti o mezinárodní ochranu, avšak není jeho úkolem obstarávat důkazy za žalobce. Žalovaný si opatřil informace o žalobcově zemi původu, o politické a bezpečnostní situaci v zemi a stavu dodržování lidských práv. Žalobci byla dána možnost se s podklady ze správního spisu dne X seznámit, vyjádřit se k nim a navrhnout další důkazy či skutečnosti k posouzení jeho žádosti. Žalobce této možnosti v rámci správního řízení nevyužil, když se s obsahem spisu neseznámil ani nenavrhl doplnění důkazních prostředků. Žalobní námitky vůči napadenému rozhodnutí a jeho podkladům považoval pouze za účelové a značně obecné. S ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) dovozoval, že důkazní břemeno v řízení o udělení mezinárodní ochrany tíží žalobce, který musí věrohodně prokázat, že je pronásledován. 9. Žalovaný považoval informace předložené žalobcem v rámci správního řízení za zjevně nevěrohodné. Výpověď vnímal jako nekonzistentní, vnitřně rozporuplnou a vykazující závažné nesrovnalosti a nelogičnosti. Žalobce založil svou žádost o mezinárodní ochranu na strachu z kriminálníků, kteří po něm chtěli zaplatit výpalné v roce X. Tuto žádost podal X, tedy až po X letech od uvedených skutečností, přičemž tak učinil v okamžiku, kdy přišel o pobytové oprávnění a bylo mu vystaveno rozhodnutí o povinnosti opustit území, které nabylo platnosti X. Žalovaný je proto přesvědčen, že se podáním žádosti žalobce snažil vyhnout nucenému vycestování z ČR. Na podporu uvedeného odkázal žalovaný na judikaturu NSS, dle které nelze prostřednictvím azylového řízení žádat o legalizaci pobytu v ČR. 10. Žalobce se ve své výpovědi popsal jako běžný obchodník na tržnici, přesto se snažil tvrdit, že se o něj kriminálníci stále zajímají i po X letech, i když jej od té doby nekonfrontovali. Tyto kriminálníky nebyl schopen identifikovat ani pojmenovat, přestože měli mít přímý vliv na policii i kontrolu hranic. Nepředložil ani žádné podklady, jež by prokazovaly praktiky lichvy. Žalobce současně v poslední době opakovaně cestoval do své země původu, kde mu žádná újma nebyla způsobena. Vysvětlil to kontrolou šéfa bezpečnostního výboru nad těmito kriminálníky, kterou však v současné době ztratil, i když se jedná o stejnou osobu ve stejné funkci. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Police ČR o povinnosti opustit území, podle kterého žalobce do protokolu uvedl, že v případně navrácení do země původu mu žádná újma nehrozí. 11. Žalovaný nezjistil a žalobce v průběhu správního řízení nepředložil, ani v žalobě nepředkládá, žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž by mu měl být udělen humanitární azyl. Žalovaný se situací žalobce zabýval v potřebném rozsahu, v rámci posouzení důvodů k aplikaci ustanovení § 14 zákona o azylu poukázal na typické případy hodné zvláštního zřetele, mezi něž i dle související judikatury NSS není možné zařadit ekonomické obtíže žadatele, lepší přístup k lékařské péči či legalizaci pobytu. 12. K námitce proti neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu žalovaný uvedl, že neshledal žádné důvody, pro které by žalobci v případě návratu do země původu hrozilo mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Opakoval, že azylový příběh považuje za nevěrohodný a že se jedná pouze o snahu legalizace pobytu na území ČR. Pro posouzení reálného nebezpečí si žalovaný opatřil Informace OAMP ze dne 14. 3. 2025, ze kterých vyplývá, že je v zemi původu žalobce bezpečností situace stabilní a neprobíhá tam žádný ozbrojený konflikt. 13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 14. Ze správního spisu soud zjistil, že dne X podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne X žalobce poskytl údaje ke své žádosti, sdělil, že je státním příslušníkem X, není politicky aktivní, je X, nemá žádné zdravotní problémy ani zvláštní potřeby, nikdy nebyl trestně stíhán ani souzen, do vlasti se vrátil v X, aby se oženil, pravidelně cestoval mezi ČR a státem původu, naposledy z něj přiletěl v X, měl povolení k pobytu v ČR. K důvodům své žádosti uvedl, že v roce X jej chtěli zabít a spálit jeho podnik. 15. V průběhu pohovoru dne X žalobce uvedl, že pracoval na tržnici, kde prodával obuv. Kriminální živel (bos) ve spolupráci s jiným člověkem po něm požadovali každý měsíc výpalné. Obchody však nešly, proto si musel půjčovat peníze a zadlužil se. Za nezaplacení výpalného mu chtěli spálit zboží, vyhrožovali mu nožem a kanystrem benzínu, stalo se to třikrát v X. Toto jednání nahlásil v zemi původu na poli