4 Azs 427/2019 — Nejvyšší správní soud

4 Az 40/2024- 57 - text  20 4 Az 40/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: A. Z., narozený dne X t. č. ve X zastoupeného advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. OAM-44/LE-LE05-LE05-R3-2016, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024 č.j. OAM-44/LE-LE05-LE05-R3-2016 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024 č.j. OAM-44/LE-LE05-LE05-R3-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 12. 4. 2016 rozhodnuto tak, že azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit. II. Obsah žaloby 2. Žalobce úvodem poukázal na zcela jasnou motivaci žalovaného za každou cenu žádost žalobce zamítnout. Rekapituloval svůj azylový příběh, ve vlasti mu hrozí mučení i ztráta života, dále hrozí vydírání jemu a jeho blízkým osobám, pochází z Čečenska, odkud musel v roce 2009 uprchnout, Čečensko je již dvě desetiletí ovládáno brutálními kadyrovskými strukturami a žalobci hrozí nebezpečí z důvodu jeho předchozího aktivního podílu na boji o čečenskou nezávislosti. Uvedl, že v době první čečenské války 1994-1996 figuroval v postavení X a aktivně spolupracoval s nejvyššími patry čečenských vůdců, zapojil se i do druhé války 1999-2009, ale své činnosti brzy zanechal, když pochopil, že jde spíše o náboženské otázky, skončil i s podporou osvobozeneckého hnutí, roku 2008 byl přepaden maskovanými muži a násilně vyslýchán ohledně totožnosti bojovníků za čečenskou nezávislost, následně byl zbit, upadl do kómatu a byl postřelen do hlavy, fotografie je ve správním spise, tvrdil to po celou dobu řízení a dostupnými prostředky to prokázal. Nejednalo se však o ojedinělou událost, ale pouze o nejzávažnější vyvrcholení neúnosného stavu pronásledování jeho osoby, žalobce byl mučen a vyslýchán již i mezi lety 2000 a 2001, mnohokrát byl na ulici zastaven a zpovídán neznámými osobami, o kterých má důvodně za to, že byly vládními úřady pověřeny, aby ho vyslýchaly a mučily, vždy se zajímaly o to, jaký má vztah k Ruské federaci. Útoky kadyrovců vůči jeho osobě pokračovaly, byl opakovaně mučen a nucen k udávání spolubojovníků, identitu útočníků žalobce neznal a nezná, měli donutit žalobce ke spolupráci, kterou nemohl poskytnout, z důvodu stupňujících se útoků ze strany kadyrovců utekl do Evropy, kde žil ze strachu v anonymitě. Situaci v Čečensku považoval za rozpornou s právním státem a dodržováním základních práv a svobod, odkázal např. na nález Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 665/11 a na Rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1738 (2010) z 22. 6. 2010 o právních prostředcích nápravy porušování lidských práv v oblasti severního Kavkazu, která vyzývá smluvní státy Rady Evropy k obezřetnému postupu při posuzování žádostí uprchlíků ze severního Kavkazu včetně Čečenska, dochází k mimosoudním popravám, nucenému mizení osob, mučení odpůrců a jiných osob nepohodlných kadyrovskému režimu, k falešným obviněním ve vykonstruovaných procesech a následným mizením, k porušování zásad spravedlivého procesu, k tomu všemu odkázal na řadu dalších zpráv (resp. uvedl jejich internetové odkazy). Ohradil se proti tomu, že nedošlo k řádnému posouzení jeho azylového příběhu, vyhodnocení bylo formalistické, ochrana mu byla odepřena. Trestní stíhání vedené proti němu ve vlasti považoval za vykonstruované, jeho cílem je vzbudit dojem u orgánů jiných států, které by mohly žalobci poskytnout ochranu, že žalobce opustil Čecensko poté, co se dopustil domnělé trestné činnosti, dále je jeho cílem předání žalobce do moci místních složek k dalšímu mučení a vydírání. Žalobce do řízení poskytl i čestná prohlášení 5 různých osob, které potvrzují azylový příběh žalobce, všechny tyto osoby byly též připraveny svědčit, kdy opomenutí svědeckých návrhů žalovanému vytkl Nejvyšší správní soud (bod 21 rozsudku 6 Azs 204/2022-45). Poukazoval na to, že je stíhán za domnělou vraždu, její vyšetřování stojí na jediné výpovědi svědkyně, která navíc v průběhu řízení opakovaně měnila výpověď ohledně identity pachatele, žalobce (resp. jeho zástupci) dosud nebylo umožněno nahlédnout do spisu vedeného v rámci trestního řízení ve vlasti (a to údajně až do doby, než bude přítomen na území domovského státu!), žalobce tak svou nevinu nemůže prokázat ani před orgány České republiky, aniž by sám vycestoval do domovského státu. Odkazoval též na to, že na místě činu nebyly odebrány daktyloskopické ani biologické stopy, proměnlivé svědectví žalobkyně má pochybnou výpovědní hodnotu, jediný podezřelý z vraždy byl údajně propuštěn jen na základě písemného slibu nevycestovat ze země, dané vyšetřování není řádné ani důvodné, proces je vykonstruovaný, má žalobci znemožnit získání mezinárodní ochrany v ČR. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl posledním rozsudkem NSS přinucen připustit, že obvinění vznesené vůči žalobci bylo s nezanedbatelnou pravděpodobností vykonstruované, je třeba obvinění z vraždy pokládat za velmi pravděpodobný projev pronásledování a hrozby, která v zemi původu žalobci hrozí. 3. V prvním žalobním bodě se žalobce vyjádřil k nesprávné aplikaci § 12 zákona o azylu. Uvedl, že je překvapivý závěr žalovaného, dle kterého žalobci nelze udělit mezinárodní ochranu podle § 12 zákona o azylu, žalovaný tak rozhodl pouze pod tíhou posledního rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), dle kterého nemohl uplatnit přísnější vylučovací klauzuli dle § 15 zákona o azylu v žádné z jejích forem. Žalobci již dvakrát nebyl udělen azyl s ohledem na aplikaci vylučovací klauzule, žalovaný nyní zaujal opačný postoj, aniž by to v průběhu řízení signalizoval a umožnil žalobci argumentačně reagovat, žalobce neměl důvod se domnívat, že bude jeho azylový příběh posouzen diametrálně odlišně než v předchozích dvou řízeních, přiměřeně lze vycházet z rozsudku NSS ze dne 20. 5. 2024 č.j. 9 As 66/2023-72, jde o princip legitimního očekávání. 4. Rozsudky zmíněné žalovaným jsou nepřiléhavé a jeho úvaha ohledně vnitřní dynamiky čečenského politického systému je kostrbatá. Měl za to, že žalovaný dezinterpretuje rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2008 č.j. 2 Azs 45/2008-67, který netvrdí, že by předchozí účast žadatele na ozbrojeném konfliktu nebylo možné podřadit pod důvod pro udělení azylu, a naopak připouští, že účast v občanské válce je azylově relevantním kritériem. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2024 č.j. 41 Az 29/2023 je na případ žalobce skutkově nepřiléhavý a nelze jej vnímat tak, že zakotvuje výklad, dle kterého předchozí účast na občanské válce (vnitrostátním ozbrojeném konfliktu) kategoricky nemůže žadatele dostat do situace, kdy je nově nastolenému režimu nepohodlný či je pro svou účast podezřelý v rámci poválečného „čištění“. 5. Nesouhlasil ani s vyhodnocením dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Závěr žalovaného o tom, že i rodina nynějšího vůdce Čečenska Kadyrova se účastnila první války na protiruské straně a tedy není důvod k pronásledování žalobce, považoval za absurdní a bizarní, svědčící o argumentační nouzi žalovaného. Dle žalobce Kadyrov učinil z Čečenska loutkový stát Ruské federace, loajálně podporuje Vladimíra Putina, brutálně potlačuje protiruský sentiment, i ruský režim postupuje tvrdě proti „zpupným“ Čečencům. Žalobce nesouhlasí s čečenským režimem, protože odmítá ruskou nadvládu, nesouzní ani s islamistickým směřováním čečenského vládnoucího režimu, v případě návratu do Čečenska by byl zabit či odstraněn. Žalovaný dle žalobce nemá zákonný důvod, aby žalobci mezinárodní ochranu neudělil, jeho pokus uplatnit vylučovací klauzuli byl Nejvyšším správním soudem překažen, jeho zjevným záměrem je žalobci mezinárodní ochranu neudělit, a to přesto, že žalovaný neshledal dostatek důvodů ke konstatování nevěrohodnosti a azylový příběh žalobce bezpochyby projde i testem přiměřené pravděpodobnosti. Jelikož žalovaný tímto nesprávným výkladem odůvodnil i to, že neobstaral zprávy o zemi původu žalobce, je rozhodnutí nezákonné i pro nedostatek skutkových zjištění. Obstarání takových zpráv by přitom mohlo svědčit spíše pro závěr, že jako válečný veterán poražené strany žalobce může čelit dalšímu pronásledování. I předběžný závěr o tom, dle jakých zákonných ustanovení azylový příběh žalobce posuzovat, od kterého se pak následně odvíjí mimo jiné i užití vylučovací