6 Ads 19/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 121/2024- 46 - text 9 5 A 121/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: M. K. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j. 10.01-000365/24/0007 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaná v záhlaví uvedeném rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) neurčila žalobci advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), a to k sepisu ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2024, č. j. 26 Cdo 690/2024-352, a pro zastoupení v řízení před Ústavním soudem. 2. Důvodem, proč nebyl žalobci advokát určen, byl závěr žalované, podle kterého žádost představovala bezdůvodné uplatnění práva ve smyslu § 18c odst. 5 zákona o advokacii, a zároveň byla podána těsně před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti, čímž došlo ke znemožnění efektivního poskytnutí právní služby. II. Průběh řízení a obsah správního spisu 3. Soud ze správního spisu zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 7. 2023, č. j. 15 C 184/2017-309, bylo zastaveno odvolací řízení, týkající se žaloby na obnovu řízení, když žalobce (v daném řízení v postavení žalovaného) přes výzvu soudu nesplnil svoji poplatkovou povinnost. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2024, č. j. 54 Co 324/2023-331, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 26 Cdo 690/2024-352, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce zastavil. Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení uvedl, že soud prvního stupně postupoval při nerozhodnutí o opakované žádosti žalobce (dovolatel) o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků v souladu s ustálenou judikaturou, přičemž odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1189/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1393/2021. Žalobce (dovolatel) si byl vědom podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení, včetně následků jejího nesplnění, což je zřejmé z textu dovolání, nadto byl o dané povinnosti opakovaně poučován v jiných řízeních. Obdobně si byl vědom nutnosti úhrady soudních poplatků, které však zjevně platit nehodlá, a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. 4. Dopisem (nikoli formulářovou žádostí) ze dne 23. 6. 2024 požádal žalobce žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby, která měla spočívat v podání ústavní stížnosti a zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Žádost nebyla věcně odůvodněna, avšak obsahovala „koncept“ ústavní stížnosti. Dne 3. 7. 2024 zaslala žalovaná žalobci informace o podmínkách, za nichž mu může vzniknout právo na určení advokáta k poskytnutí právní služby a současně formulář žádosti o určení advokáta podle § 18c zákona o advokacii. Následně dne 10. 7. 2024 zaslal žalobce vyplněný formulář zpět žalované. Dne 16. 7. 2024 byl žalobce žalovanou vyzván k doložení rozhodnutí soudů, což učinil téhož dne. Žalovaná rozhodla dne 15. 10. 2024, č. j. 10.01-000365/24-0007, tak, že žalobci neurčila advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně podle § 18c zákona o advokacii. V odůvodnění žalovaná uvedla, že žádost nebyla podána včas ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Dále konstatovala, že žadatel bude zjevně neúspěšný s ústavní stížností, neboť Ústavní soud nemá důvod posoudit předmětnou věc jinak a vyvodit jiné závěry, než jak jsou uvedeny v konstantní judikatuře. Zároveň žalovaná odkázala na judikaturu Ústavního soudu. III. Obsah žaloby, vyjádření žalované a další podání 5. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a věcně nesprávné. 6. V podané žalobě žalobce uvedl, že podal žádost u žalované o přidělení bezplatného právního zástupce dne 23. 6. 2024, tedy 23 dnů před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti (nikoli dne 10. 7. 2024, jak tvrdí žalovaná). 7. Žalobce namítal, že žalovaná mu již v minulosti právního zástupce přidělila, a to na základě znalosti jeho situace, která se od té doby nezměnila. Žalobce byl tak přesvědčen, že žalovaná mohla o jím podané žádosti rozhodnout bez nutnosti zasílat mu nový formulář o sociálních podmínkách, jelikož si potřebné listiny o jeho majetkových poměrech měla dohledat v jeho předchozích spisech. V postupu žalované, která k takovémuto jednání nepřikročila, žalobce spatřoval odkládání a prodlužování rozhodnutí v jeho věci. Současně s žádostí žalobce zaslal koncept ústavní stížnosti, včetně detailního odůvodnění a příloh, obsahujících argumentačně podložené důkazy o porušení zákona ze strany Nejvyššího soudu. Přidělený zástupce by tak měl dostatečný podklad pro její zpracování. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že žalovaná stížnost předběžně hodnotila jako zjevně neúspěšnou. Podle žalobce žalované nepřísluší stížnost hodnotit ani rozebírat, neboť rozhodnutí o její oprávněnosti náleží výhradně Ústavnímu soudu. Žalovaná tak podle něj nesprávně suplovala rozhodovací pravomoc Ústavního soudu. Závěrem žalobce poukázal na prodlevu v rozhodnutí žalované, která sama uvedla, že po případném určení zástupce by zbývalo pouze pět dní do konce lhůty. Pokud by žalovaná rozhodla dříve, měl by žalobce, resp. jeho zástupce, dostatek času k podání blanketní stížnosti, případně možnost požádat o prodloužení lhůty. Žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, kterým mu bylo vyhověno v jiných řízeních a lhůta mu byla prodloužena. 8. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žádost žalobce nebyla podána včas ve smyslu § 18c odst. 2 zákona o advokacii, a zároveň se jednalo o žádost ve věci zjevně bezdůvodného uplatňování nebo bránění práva. Dopisem ze dne 23. 6. 2024 žádal žalobce určit advokáta k poskytnutí právní služby spočívající v podání ústavní stížnosti a v zastoupení v řízení o ní před Ústavním soudem. Žalovaná reagovala podáním ze dne 3. 7. 2024, č. j. 10.32000326/24-0002, kterým zaslala žalobci Informaci pro žadatele a formulář samotné žádosti. Formulář je přílohou obecně závazného právního předpisu (vyhláška č. 120/2018 Sb.) a je vyvěšen na webových stránkách žalované. Zasláním formuláře žalovaná dala žalobci možnost podat formálně řádný návrh na zahájení řízení o určení advokáta. Žalobce dne 10. 7. 2024 formulářovou žádost vyplnil a zaslal žalované, čímž došlo k zahájení řízení o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Výzvou ze dne 16. 7. 2024 vyzvala žalovaná žalobce k zaslání usnesení, které má být předmětem ústavní stížnosti a také předcházející rozhodnutí soudů I. a II. stupně. Žalobce požadované písemnosti zaslal žalované dne 16. 7. 2024. V předcházejícím řízení před obecnými soudy bylo zastaveno odvolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání, přičemž Nejvyšší soud rovněž zastavil řízení o dovolání žalobce, neboť tento nesplnil podmínku právního zastoupení a zároveň neuhradil poplatek za dovolání. K úhradě soudního poplatku za dovolání ani nebyl žalobce vyzýván, neboť z jeho postoje bylo zřejmé, že byť si byl povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. 9. Žalobce ve své replice ze dne 16. 3. 2025 vyjádřil nesouhlas s argumentací žalované, která podle něj hodnotí rozhodnutí nejen soudu prvního stupně, ale také soudu odvolacího. Zneužití práva na soudní ochranu je podle žalobce vyloučeno, neboť Ústava garantuje možnost, ale i povinnost tato práva používat a chránit. Žalobce rovněž dovozuje povinnost soudu rozhodnout opakovaně o ustanovení zástupce v případě dovolání, což je předmětem ústavní stížnosti. Žalovaná se pak ve vyjádření nikterak nezabývala námitkou žalobce stran doby, po kterou žalovaná nerozhodla o přidělení zástupce. Žalobce závěrem v replice odkázal na neoznačené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (zřejmě se jedná o rozhodnutí ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36, pozn. soudu), v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že „[z]ákon o advokacii neobsahuje zvláštní pravidla pro určení včasnosti žádosti o určení advokáta ani možnost České advokátní komory žádost zamítnout, pokud by určený advokát nejspíš neměl dostatek času na přípravu zastoupení.“ IV. Posouzení žaloby 10. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované