7 As 291/2024 — Nejvyšší správní soud

5 A 3/2024- 76 - text 12 5 A 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Czech Digital Group, a. s., IČO: 25842609 se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6 – Břevnov zastoupená Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1 – Staré Město proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9 – Vysočany o žalobách proti rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 9. 11. 2023, č. j. ČTÚ-31 167/2023-603, a ze dne 15. 11. 2023, č. j. ČTÚ-31 990/2023-603 a č. j. ČTÚ-31 989/2023-603, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Český telekomunikační úřad, odbor správy kmitočtového spektra (dále „prvostupňový správní orgán“) třemi samostatnými rozhodnutími ze dne 30. 6. 2023, všechna označena č. j. ČTÚ-50 309/2022-613/V. vyř., neudělil dle § 17 odst. 11 písm. d) a i) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), žalobkyni individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů rozhlasové služby na stanovištích SUŠICE 32. kanál, JESENÍK 36. kanál a PLZEŇ 24. kanál. Proti rozhodnutím prvostupňového správního orgánu podala žalobkyně rozklady, o nichž předseda Rady žalovaného třemi samostatnými rozhodnutími vydanými dne 15. 11. 2023, čj. ČTÚ-31 990/2023-603 a čj. ČTÚ-31 989/2023-603 a dne 9. 11. 2023, čj. ČTÚ-31 167/2023-603 rozhodl tak, že rozklady zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil (dále „napadená rozhodnutí“). Proti těmto rozhodnutím brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Na základě žádosti ze dne 8. 11. 2022 požádala žalobkyně pro účely provozování Vysílací sítě 23 vysílači velkého výkonu na stanovištích PLZEŇ, SUŠICE a JESENÍK o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kanálů 24, 32 a 36. Prvostupňový správní orgán po posouzení věci požadované individuální oprávnění žalobkyni neudělil s odůvodněním, že v daném případě je počet práv k využívání rádiových kmitočtů omezen, a rádiové kanály tak mohou být využívány pouze držitelem přídělu, na základě proběhlého výběrového řízení. Žalobkyně držitelkou přídělu rádiových kmitočtů pro skupinové přidělení jí rádiových kanálů 24, 32 a 36 přitom není. Žalovaný rovněž uvedl, že provozem vysílačů PLZEŇ, SUŠICE a JESENÍK ze shodné lokality a se shodnými parametry pouze s jiným rádiovým kanálem by došlo k duplicitnímu vysílání stejného obsahu na velkém území a znemožnění využití shodného rádiového kanálu v sousedních skupinových přídělech. Takové využití radiového kanálu je přitom s ohledem na nekonkrétní tvrzení žalobkyně ohledně velikosti špatným signálem zasažených lokalit neúčelné. Proti prvostupňovým správním rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, o kterých předseda Rady žalovaného rozhodl napadenými rozhodnutími. V odůvodnění svých rozhodnutí potvrdil závěr prvostupňového správního orgánu o nemožnosti udělení požadovaného kmitočtového spektra postupem dle § 17 zákona o elektronických komunikacích. Přitom zdůraznil, že žalobkyně při svém výkladu čl. 7 odst. 5 plánu využití rádiového spektra č. PV-P/10/05.2022-4 pro kmitočtové pásmo 470-960 MHz, jenž byl žalovaným vydán dne 3. 5. 2022 pod č.j. ČTÚ-2830/2022-619 (dále jen „PVRS“), nezohledňuje celkový právní rámec pro přidělování individuálních oprávnění. Přitom výkladem § 8 odst. 1 nařízení vlády č. 199/2018 Sb., o Technickém plánu přechodu zemského digitálního televizního vysílání ze standardu DVB-T na standard DVB-T2 (dále jen „TPP“) lze dojít k jedinému závěru, tedy, že za podmínek stanovených v § 10 odst. 8 téhož předpisu mohou být využity i kanály jiné, tato výjimka je ovšem vyhrazena toliko pro vysílače malého výkonu. Přičemž žalobkyně žádá o výjimku pro vysílače velkého výkonu. Předseda Rady žalovaného dále hodnotil i druhý z důvodů, pro který byly žádosti žalobkyně zamítnuty, tedy otázku účelnosti udělení požadovaného individuálního oprávnění [§ 17 odst. 11 písm. i) zákona o elektronických komunikacích]. I v této otázce se druhoinstanční správní orgán ztotožnil s posouzením věci orgánem prvoinstančním, když uvedl, že žalobkyně nedostatečně popsala nedostatky sítě a nezbytnost udělení individuálního oprávnění. Kmitočtové spektrum je vzácným statkem a bylo-li by možné problémy se sítí řešit méně invazivní cestou z hlediska rozsahu využití kmitočtového spektra, mělo by jí být využito. Využitím vysílače velkého výkonu k řešení problémů lokální povahy by byl požadovaný kanál zcela zbytečně blokován pro příliš rozsáhlé území, na kterém by daný kanál nemohl být využit k jiným účelům, popřípadě jinými subjekty. Takový způsob využití kmitočtového spektra zajisté nelze považovat za efektivní. Předseda Rady žalovaného se rovněž vyjádřil k dalším rozkladovým námitkám, jejichž rekapitulaci zdejší soud pro účely posouzení věci nepovažuje za potřebnou. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná podání 3. V první žalobní námitce žalobkyně sporuje závěr předsedy Rady žalovaného o důvodnosti neudělení požadovaného kmitočtového spektra z důvodu uvedeného v § 17 odst. 11 písm. d) zákona o elektronických komunikacích. Konkrétně namítá nesprávnost předsedou Rady žalovaného provedeného výkladu čl. 7 odst. 5 PVRS ve spojení s § 8 odst. 1 TPP a omezujícího udělení individuálního oprávnění toliko na vysílače malého výkonu. Žalobkyně se domnívá, že čl. 7 odst. 5 PVRS umožňuje provozovateli vysílací sítě s již existujícím skupinovým přidělením rádiových kanálů (žalobkyně má přiděleny kanály 22, 23, 31, 33, 34 a 35) žádat o přidělení dalších rádiových kanálů potřebných pro zajištění požadovaného rozsahu pokrytí území nebo obyvatel prostřednictvím Vysílací sítě 23, který nelze řešit opatřeními k optimalizaci parametrů této vysílací sítě v rámci skupinového přidělení. Přičemž toto oprávnění se uděluje na základě odůvodněné žádosti žalobkyně o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a na základě úspěšné koordinace (čl. 7 odst. 5 věta první PVRS). Ust. § 8 odst. 1, resp. § 10 odst. 8 TPP, pojednávající o vysílačích malého výkonu na případ žalobkyně nedopadá, neboť žalobkyně nežádá o změnu rádiových kanálů stanovených v rámci skupinového přidělení pro tuto vysílací síť, nýbrž o využívání dalšího rádiového kanálu při provozování Vysílací sítě 23. Přičemž o toto přidělení žádá podle čl. 7 odst. 5 PVRS. Proto žalobkyně považuje výklad provedený předsedou Rady žalovaného za nesprávný. Současně zdůvodnění napadených rozhodnutí považuje i za nepřezkoumatelné, a to pro zásadní nedostatečnost odůvodnění tohoto názoru. 4. Žalobkyně má za to, že splnila obě podmínky uvedené v čl. 7 odst. 5 věty prvé PVRS, tedy podmínku potřebnosti i podmínku nezbytnosti. K podmínce potřebnosti uvedla, že po přechodu na nový standard zemského digitálního televizního vysílaní DVB-T2 byla v posuzovaných lokalitách zaznamenána řada případů, kdy diváci měli problémy s příjmem televizního signálu, a to zejména během teplotních inverzí, přičemž tyto problémy nebylo možné vyřešit opatřeními v rámci stávající jedno-frekvenční sítě (SFN) prostřednictvím pouhé změny jejích parametrů. Tyto problémy přitom nelze vyřešit opatřeními v rámci jednotlivých skupinových přidělení (tj. optimalizací parametrů Vysílací sítě 23), ale právě toliko využívání rádiových kanálů 24, 32 a 36 jako jediným systémovým řešením. K podmínce nezbytnosti uvedla, že plánovací parametry Vysílací sítě 23 si nestanovila sama a z vlastní vůle, ale respektovala plánovací parametry dle přílohy č. 5 TPP. Zákonem č. 252/2017 Sb. a TPP požadovaný rozsah pokrytí území televizním signálem se musí posuzovat právě podle plánovacích parametrů vysílacích sítí uvedených v příloze č. 5 TPP a nikoli dle jiných a žalovaným libovolně zvažovaných parametrů. Jí požadované rádiové kanály 24, 32 a 36 by tak měly nejdříve sloužit k účelu dle čl. 7 odst. 5 věty prvé PVRS, tedy k zajištění požadovaného rozsahu pokrytí území nebo obyvatel stávajícími držiteli skupinových přídělů v rámci vysílacích sítí 21 až 24, a teprve poté by měly být využity pro vysílací sítě 25 a 26. 5. V druhé žalobní námitce žalobkyně brojí proti závěru předsedy Rady žalovaného o naplnění důvodu dle § 17 odst. 11 písm. i) zákona o elektronických komunikacích, tedy neúčelnému využití žalobkyní požadovaných radiových kmitočtů přiřazených pro kanály 24, 32 a 36. Žalobkyně tvrdí, že divácké problémy s příjmem televizního vysílání v rámci správního řízení dostatečným způsobem specifikovala i prokázala. Zdůraznila, že problémy nebylo možné vyřešit opatřeními v rámci stávající Vysílací sítě 23 pouhou změnou jejích parametrů, neboť taková změna by zapříčinila výrazný pokles kapacity v této vysílací síti a projevila by se