8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

5 A 52/2025- 91 - text 27 5 A 52/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: CFIG SE, IČO: 29138680 se sídlem Jana Palacha 2944, Pardubice zastoupená Mgr. Liborem Chovancem, advokátem se sídlem Jana Palacha 2944, Pardubice proti žalované: Česká národní banka se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 3. 4. 2025, č. j. 2025/039841/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 12. 2024, č. j. 2024/134856/CNB/580 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 36c odst. 1 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon o bankách“), kterého se dopustila tím, že v období od 19. 3. 2018 do 5. 5. 2023 přijala na základě 204 smluv o zápůjčce uzavřených se 140 fyzickými osobami a 1 právnickou osobou peněžní prostředky v celkové výši 416 700 000 Kč, ačkoliv k tomu neměla bankovní licenci, povolení ani jiné oprávnění. Za uvedený přestupek uložila žalovaná žalobkyni v souladu s § 36c odst. 8 písm. f) zákona o bankách pokutu ve výši 15 000 000 Kč a současně povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. K podanému rozkladu rozhodla bankovní rada žalované tak, že výrokem I. zamítla rozklad proti usnesení žalované ze dne 21. 11. 2024, č. j. 2024/131597/CNB/580, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na nařízení ústního jednání, a výrokem II. zamítla rozklad žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí, které zároveň potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí bankovní rady žalované brojí žalobkyně nyní podanou žalobou. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované a následné podání 2. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) předesílá, že s ohledem na obsáhlou žalobní argumentaci níže vymezuje pouze ve stručnosti okruhy žalobních námitek a jejich základní smysl. 3. Žalobkyně v podané žalobě namítá nesprávné vymezení pojmu veřejnost ze strany žalované, jehož následkem je nesprávné a nedostatečné právní posouzení okruhu osob, od nichž žalobkyně vklady přijímala. Zdůraznila, že v nyní posuzované věci bylo doloženo, že jednotliví zapůjčitelé měli přímé vztahy k členům vedení žalobkyně nebo jejím zaměstnancům, přičemž vztahy nebyly povrchní nebo čistě profesní, ale vyznačovaly se vysokou mírou důvěry a blízkosti. Za nesprávný a nedostatečný proto označila žalobkyně závěr žalované o tom, že v nyní posuzované věci představovalo předmětných 140 osob veřejnost ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o bankách. Žalovaná uznala blízké a nadstandardní vztahy důvěry toliko u členů dozorčího orgánu žalobkyně, dle žalobkyně se však měla zabývat i dalšími osobami a jejich vztahy k žalobkyni, neboť učinila-li by tak, musely by být i tyto osoby vyloučeny z posuzování jako tomu bylo v případě členů dozorčího orgánu. Mezi těmito osobami a žalobkyní totiž zprostředkovaně panovaly prostřednictvím členů orgánů žalobkyně vztahy důvěry jako mezi fyzickými osobami, přičemž při posuzování vztahů vznikajících skrze právnickou osobu je nutné vždy reflektovat skutečné vztahy mezi fyzickými osobami, které prostřednictvím tohoto subjektu jednají. 4. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěry uvedenými v bodech 55 až 57 napadeného rozhodnutí, že jasná a úzká vazba mezi poskytovatelem finančních prostředků a jejich příjemcem musí být posuzována individuálně a že samotná důvěra v navrácení finančních prostředků takovou vazbu nezakládá. Uvedené tvrzení dle žalobkyně zjednodušuje podstatu důvěry a ignoruje její různé intenzity a kvalitativní rozdíly. Žalovaná ignoruje, že je-li fyzická osoba reprezentantem právnické osoby, teprve důvěra vůči této fyzické osobě se přenáší na právnickou osobu. Nebyla-li by proto určitá fyzická osoba součástí právnické osoby, nebyly by finanční prostředky svěřeny ani právnické osobě. Úzké vazby mezi zapůjčiteli a žalobkyní byly doloženy prostřednictvím přímých vztahů k vedení společnosti, jejich zaměstnancům a jejím orgánům, a to včetně konkrétních příkladů. To však žalovaná nikterak nereflektovala stejně jako skutečné důvody poskytnutí finančních prostředků. Tento úzký vztah přitom žalobkyně dostatečně určila a bylo by absurdní a v rozporu s právem na soukromí členů orgánů žalobkyně či jejích zaměstnanců, aby tuto úzkou vazbu vůči osobám poskytovatelů finančních prostředků dokládala jiným způsobem než tvrzením, jež následně daná osoba potvrdí. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozhodnutí ve skutkově obdobné věci týkající se společnosti C. C. leasing – jednání této společnosti naplňovalo mnohem vyšší míru společenské škodlivosti a ohrožení finančních prostředků, přesto případ žalobkyně a této společnosti žalovaná ztotožňuje. 5. Žalobkyně dále odkázala na stanovisko ČNB k regulaci finančního trhu ze dne 23. 4. 2018 k pojmu veřejnost (dále jen „stanovisko ČNB ze dne 23. 4. 2018“), v němž žalovaná poukazuje na finanční limity (125 000 EUR, tedy 3 200 000 Kč), v jejichž rámci lze poskytovatele finančních prostředků považovat za kvalifikovaného investora. V nyní posuzované věci měla proto žalovaná minimálně zohlednit, že někteří z vkladatelů naplňují znaky kvalifikovaného investora, u nichž tak lze předpokládat znalost rizik spojených s investováním. Žalobkyně má pak za to, že i v případě částky vkladu přesahující minimálně 1 000 000 Kč je zapotřebí pohlížet na vkladatele jako na kvalifikovaného investora v souladu s § 272 odst. 1 písm. h) a i) zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“). To žalovaná neučinila a do okruhu zasažených osob zahrnula všechny osoby. V této souvislosti žalobkyně předložila tabulku s jednotlivými vkladateli, které lze vzhledem k výši jednorázového vkladu případně součtem jednotlivých vkladů považovat za kvalifikované investory. U osob, jež definici kvalifikovaného investora nenaplňují, pak měla žalovaná zkoumat jejich úzkou vazbu na žalobkyni. Dojde-li pak k vyloučení osob označených jako kvalifikovaný investor a jejich vkladů, nečiní celková výše vkladů částku 416 700 000 Kč, ale toliko 24 085 000 Kč. Uvedená skutečnost se pak přímo odráží rovněž v případné výši uložené pokuty, která by za této situace měla činit toliko částku 867 060 Kč. 6. Žalobkyně dále poukazuje na chybně určený práh 20 osob, jakožto hranice pro posouzení, kdy se jedná o veřejnost. Žalovaná při vymezení pojmu veřejnost vychází z § 295a ZISIF, s nímž pracuje rovněž stanovisko ČNB ze dne 23. 4. 2018. Citovaný zákon nicméně pojem „veřejnost“ explicitně neupravuje a analogie takového počtu je proto příliš restriktivní. Žalobkyně je toho názoru, že s ohledem na toliko dohledovou činnost žalované by měla mít její stanoviska pouze podpůrný a indikativní charakter, nikoli však restriktivní a dotvářející chybějící explicitní pojem veřejnosti v právní úpravě. Stejně tak totiž může být na danou věc analogicky aplikována úprava dle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“), a s ní související praxe a relevantní judikatura, kdy je možné za veřejnost označit počet 150 a více osob. 7. Žalobkyně rovněž rozporuje závěry žalované týkající se hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností ve vztahu k určení výše pokuty. Žalobkyně upozornila, že v průběhu správního řízení splatila jednotlivým vkladatelům více něž 70 % přijatých prostředků a ke dni podání žaloby již více jak 85 %. Ve snaze navrátit zbývající část v co nejkratším čase pak žalobkyně intenzivně pokračuje. Tuto skutečnost měla žalovaná zohlednit jakožto polehčující okolnost. Žalovaná měla rovněž hodnotit, že se správními orgány žalobkyně aktivně komunikovala. Žalobkyně dodala, že nabídka zápůjčky nebyla v jejím případě nijak veřejně prezentována prostřednictvím internetu, webových stránek, reklamy, sociálních sítí či jiných sdělovacích prostředků. To rovněž svědčí ve prospěch žalobkyně, že zápůjčka byla nabízena jen osobám, které s žalobkyní pojí úzký a nadstandardní vztah důvěry. Stejně tak měla žalovaná zohlednit, že žádné z osob poskytovatelů finančních prostředků nebyla způsobena škoda. To žalovaná nezohlednila, ačkoliv tak měla analogicky učinit jako v případě společnosti FND Finance v řízení vedeném žalovanou pod sp. zn. SP/2021/336/573. Žalobkyně dále nesouhlasí s tvrzením uvedeným v bodě 114 napadeného rozhodnutí, že závažnost přestupku nesnižuje ani relativně nižší počet vkladatelů, neboť uvedené je v rozporu se samotnou rozhodovací praxí žalované. Naopak měla žalovaná i tuto okolnost hodnotit jako polehčující. 8. Žalobkyně dále namítá porušení zásady legitimního očekávání, které spatřuje v tom, že žalovaná v obdobných případech, jež byly co do výše společenské škodlivosti a trvání horšího rázu, uložila těmto subjektům mnohonásobně nižší pokutu než v případě žalobkyně. Ža