5 Ad 17/2024 – Městský soud v Praze

5 Ad 17/2024- 24 - text 6 5 Ad 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: FK + D s.r.o., IČO: 25660322 se sídlem V kapslovně 2765/15, Praha 3 - Žižkov zastoupená Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, č. j. 5164/1.30/24-3, sp. zn. S32022-222, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu (dále „prvostupňový správní orgán“) dne 26. 5. 2021 kontroloval žalobkyni – společnost, která se mimo jiné věnuje stavebnictví. Kontrola probíhala na stavbě v Praze. Inspektoři zde zjistili, že dva cizinci vykonávali pomocné stavební práce bez povolení k zaměstnání. Ačkoli jejich pobyt na území České republiky byl legální, nesplňovali podmínky pro výkon práce podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti (dále „zákon o zaměstnanosti“). 2. Na základě těchto zjištění zahájil prvostupňový správní orgán přestupkové řízení. Dne 31. ledna 2024 vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí č. j. 9751/3.30/22-11 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobkyni uložil pokutu ve výši 160 000 Kč. Pokuta byla uložena za umožnění výkonu nelegální práce podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. 3. Žalovaný, rozhodnutím ze dne 15. 8. 2024, č. j. 5164/1.30/24-3 (dále „napadené rozhodnutí“), částečně v detailech upřesnil výrok prvostupňového rozhodnutí. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně v žalobě brojí proti výši uložené pokuty. 5. Namítá, že rozhodnutí vychází z neaktuálních údajů o její hospodářské situaci. Správní orgán posuzoval ekonomické poměry žalobkyně ke dni 31. 12. 2021, ačkoliv od tohoto data do vydání rozhodnutí uplynulo více než dva a půl roku. 6. Dále žalobkyně žalovanému vytýká, že rozhodnutí neobsahuje žádnou individuální úvahu o závažnosti jejího jednání. Žalovaný i prvostupňový správní orgán se podle ní omezily pouze na obecné konstatování škodlivosti nelegální práce. Chybějící povolení k zaměstnání cizincům byl pouze formální nedostatek. Kdyby cizinci v Praze o povolení požádali, jistě by jej téměř automaticky dostali. Z toho důvodu má žalobkyně za to, že její jednání je méně společensky závažné. 7. Třetí žalobní bod se týká délky správního řízení. To trvalo více než tři roky od spáchání přestupku, což mělo být podle žalobkyně zohledněno při stanovení výše pokuty. 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na závěru, že žalobkyně spáchala přestupek podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, když zaměstnávala cizince bez povolení k zaměstnání. Rozhodnutí byla vydána na základě skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v souladu se zásadou materiální pravdy. Skutkové závěry byly řádně odůvodněny a jsou přezkoumatelné. 9. Žalovaný uvádí, že při posuzování majetkových poměrů žalobkyně vycházel z údajů dostupných ke dni vydání rozhodnutí, zejména z výkazu zisku a ztrát za rok 2021, který žalobkyně předložila. Aktuálnější údaje neměl k dispozici, neboť žalobkyně neplnila svou zákonnou povinnost zveřejňovat účetní závěrky. Postup prvostupňového správního orgánu je v souladu s judikaturou, která umožňuje stanovit majetkové poměry i odhadem, pokud účastník řízení neposkytne aktuální údaje. 10. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že rozhodnutí neobsahují úvahu o závažnosti jednání. Závažnost byla vyjádřena na straně 6 prvostupňového rozhodnutí a na straně 5 napadeného rozhodnutí. Žalovaný odmítá názor, že zaměstnávání cizinců bez povolení je pouze formální pochybení. Povolení k zaměstnání má podle něj význam nejen pro ochranu trhu práce, ale i pro ochranu samotného cizince, jeho pracovních podmínek a kvalifikace. Proces získání povolení není automatický a podléhá zákonným podmínkám. 11. Dle žalovaného není délka řízení sama o sobě důvodem ke snížení pokuty. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu může být délka řízení zohledněna, ale správní orgán tak učinit nemusí, pokud ji neshledá relevantní. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 13. Žalobkyně uvedla v žalobě tři hlavní žalobní námitky. Městský soud pro přehlednost vypořádá jednotlivé žalobní námitky v samostatných podkapitolách. III. 1 K námitce, že žalovaný vycházel z neaktuálních údajů o hospodářské situaci žalobkyně 14. Žalobkyně namítá, že žalovaný vycházel při určování pokuty z neaktuálních údajů o hospodářské situaci žalobkyně. Tyto údaje byly více než dva roky staré, již v době vydání prvoinstančního rozhodnutí. Podle žalobkyně sám žalovaný přiznal, že vycházel z dat z 31. 12. 2021. 15. K uvedenému soud uvádí, že správní orgány jsou povinny přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům obviněného, je-li zřejmé, že by ukládaná pokuta mohla mít pro obviněného likvidační charakter (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, č. 2092/2010 Sb. NSS). Ačkoli zákon č. 250/2016 Sb., o přestupcích a odpovědnosti za ně (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve svém § 37 zkoumání majetkového stavu pachatele – právnické osoby - výslovně pro uložení druhu a výměry trestu neuvádí, je třeba poukázat na to, že jde o výčet demonstrativní, a že zároveň platí, že uložená sankce by měla být pro pachatele přestupku citelná. Správní orgány by proto ideálně měly majetkovou situaci pachatelů posuzovat, aby tuto vlastnost sankce měla. Při zjišťování osobních a majetkových poměrů přitom správní orgán vychází z informací, které vyplynuly v průběhu řízení, či které byly poskytnuty samotným účastníkem řízení. Nedostáváli se správnímu orgánu takových podkladů, výši pokuty stanoví úvahou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 254/2016-39). 16. Prvostupňový správní orgán k majetkovým poměrům žalobkyně přihlížel. Přitom vycházel z dokumentu, který mu v průběhu správního řízení poskytla žalobkyně. Žalobkyně poskytla prvostupňovému správnímu orgánu pouze výkaz zisku a ztrát ke dni 31. 12. 2021. Prvostupňový správní orgán nemohl vycházet z novějších účetních dokumentů, jelikož mu je žalobkyně neposkytla. Nemohl je získat ani vlastní činností ze sbírky listin obchodního rejstříku, jelikož žalobkyně účetní závěrky nezveřejňovala. Prvostupňový správní orgán proto vycházel z veřejně známých skutečností a informací z obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, rejstříku ekonomických subjektů, registrů plátců DPH a insolvenčního rejstříku. Žalovaný tento postup v napadeném rozhodnutí aproboval. 17. Prvostupňový správní orgán i žalovaný tedy postupovali v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Při zkoumání majetkových poměrů vycházeli jak z dokumentu poskytnutého žalobkyní, tak z dokumentů a informací, které vyšly najevo v průběhu správního řízení a z vlastní iniciativy prvostupňového správního orgánu. 18. Namítá-li nyní žalobkyně, že žalovaný a prvostupňový správní orgán vycházeli toliko ze starého výkazu zisku a ztrát ke dni 31. 12. 2021 a nikoli z novějších dokumentů, měla tyto dokumenty správním orgánům předložit již v průběhu správního řízení. Prvostupňovému správnímu orgánu i žalovanému nelze klást k tíži, vycházeli-li pouze z listiny poskytnuté žalobkyní. 19. Městský soud proto dospěl k závěru, že námitka není důvodná. III. 2 K námitce míry závažnosti jednání žalobkyně 20. Dále žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí (ani prvostupňové rozhodnutí) neobsahuje žádnou úvahu o závažnosti jednání žalobkyně, pro které byla pokuta žalobkyni uložena. Podle žalobkyně obsahují rozhodnutí pouze obecné úvahy o škodlivosti fenoménu nelegální práce. Dále pak rozvádí, že závažnost konkrétního jednání žalobkyně je nízká, jelikož cizinci, které zaměstnávala, pouze nesplnili formální podmínku. 21. Městský soud s těmito závěry nesouhlasí. Zaprvé proto, že závažnost jednání žalobkyně je v obou správních rozhodnutí zřetelně vyjádřena. Je pravdou, že v prvostupňovém rozhodnutí je závažnost přestupku uvedena spíše obecně, nicméně napadené rozhodnutí toto již konkretizuje na jednání žalobk