5 Ad 9/2024 – Městský soud v Praze

5 Ad 9/2024- 82 - text 16 5 Ad 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalované: Ing. J. T. bytem X Ministryně obrany České republiky se sídlem Tychonova 1, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí ministryně obrany ze dne 28. 3. 2024, č. j. MO 258277/2024-8694, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministryně obrany ze dne 28. 3. 2024, č. j. MO 258277/2024-8694 (dále jen „žalobou napadené rozhodnutí“), kterým ministryně obrany potvrdila usnesení státního tajemníka Ministerstva obrany ze dne 8. 2. 2024, č. j. MO 128087/2024-7542 (dále jen „usnesení ze dne 8. 2. 2024), jímž řízení o žádosti žalobce o proplacení nároků ze služebního poměru ze dne 15. 1. 2024 zastavil, neboť žádost neodůvodňuje zahájení nového řízení. 2. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce byl vojákem z povolání a jeho služební poměr zanikl ke dni 31. 12. 2003. Žalobce nebyl spokojen s vyřízením svých požadavků spojených s výkonem služebního poměru, proto v žádosti ze dne 15. 1. 2024 požadoval A) zaplacení služby konané nad základní týdenní dobu služby (přesčas) za měsíce říjen, listopad a prosinec 2003 (původně podaná žádost ze dne 27. 5. 2004), potažmo s ohledem na uskutečněné změny v úhradách za přesčasy se domáhal, aby mu byly dorovnány výsluhové náležitosti (odchodné a výsluhový příspěvek) včetně příslušenství; B) zaplacení služby konané nad základní týdenní dobu služby (přesčas) za měsíce květen a srpen 2003 (původně podaná žádost ze dne 29. 8. 2003), potažmo s ohledem na uskutečněné změny v úhradách za přesčasy se domáhal, aby mu byly dorovnány částky odchodného a výsluhového příspěvku včetně příslušenství; C) proplacení 6 pracovních dnů k hledání zaměstnání podle přílohy č. 2 Vyhlášky č. 263/1999 Sb. (původně podaná žádost ze dne 5. 2. 2004; D) nahlédnutí do všech spisů vedených podle § 17 správního řádu u výše uvedených žádostí. Žalobce současně žádal, aby v případě pravomocných zamítavých rozhodnutí o výše uvedených nárocích, bylo zahájeno nové řízení a vydáno nové rozhodnutí podle § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Uvedl, že v případě neukončených správních řízení podává odvolání podle § 81 a 82 správního řádu. 3. Státní tajemník ministerstva obrany (dále též „státní tajemník“) k žádosti žalobce vydal usnesení ze dne 8. 2. 2024, ve kterém uvedl, že již v roce 2021 a několikrát i před tímto rokem bylo žalobci písemně vysvětlováno, že všechny žádosti (nároky) žalobce byly příslušnými služebními orgány již v minulosti projednány a rozhodnuty. Státní tajemník odkázal na závěry Ústavního soudu v usnesení sp. zn. III. ÚS 1257/13 ze dne 12. listopadu 2015, kterým byla odmítnuta předešlá ústavní stížnost žalobce: „Závěr Nejvyššího správního soudu, podle něhož bylo o obdobných nárocích stěžovatele rozhodnuto již v roce 2004 (resp. též v roce 2007), je řádně odůvodněný a má oporu v provedeném dokazování. Přípisy, které uvedený soud označil ve svém rozsudku, bylo možné považovat za rozhodnutí v materiálním smyslu. Především jimi služební orgán stěžovateli jednoznačně sdělil, že jeho nároky neuznává a z jakých důvodů, a tudíž stěžovatel neměl důvod předpokládat, že v jeho věci následně dojde k vydání jiného rozhodnutí. Ústavní soud zásadně nesouhlasí s argumentací stěžovatele, že určitému úkonu správního orgánu lze přiznat či nepřiznat povahu rozhodnutí v závislosti na tom, zda k jeho posouzení dochází v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) nebo v řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.).“ Státní tajemník poukázal i na bod 18 odůvodnění usnesení Ústavního soudu, ve kterém je mimo jiné uvedeno: „Ústavní soud však nemohl přehlédnout, že nároky uplatněné podáním ze dne 29. 9. 2009 by byly v každém případě promlčeny s ohledem na uplynutí lhůty podle § 161 odst. 1 zákona o vojácích z povolání. Na promlčení nároků ostatně ministr obrany upozornil stěžovatele již ve svém dopisu ze dne 11. 12. 2007.“. Státní tajemník uvedl, že usnesením reaguje pouze na žádost žalobce o vydání nového rozhodnutí podle § 101 správního řádu a konstatuje, že zde nejsou důvody pro zahájení nového řízení. Proto usnesením řízení dle § 102 odst. 4 správního řádu zastavuje. Uvedl, že všechny nároky žalobce již byly řádně projednány a rozhodnuty, navíc u všech nároků uplynula promlčecí doba. 4. Žalobce podal k ministryni obrany rozklad proti usnesení státního tajemníka ze dne 8. 2. 2024. Ministryně obrany podání žalobce posoudila dle obsahu jako odvolání proti usnesení státního tajemníka ze dne 8. 2. 2024. Ministryně obrany v žalobou napadeném rozhodnutí uvedla, že prvostupňový služební orgán rozhodoval na základě § 2 odst. 2 zákona o vojácích z povolání, tedy rozhodoval jako služební orgán zmocněný rozkazem ministra obrany, a ne jako ústřední správní úřad, jak se domníval žalobce. Ministryně obrany konstatovala, že všechny peněžité nároky uplatněné podáním ze dne 15. 1. 2024 jsou již promlčeny s ohledem na uplynutí lhůty stanovené v § 161 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, a proto nelze vydat nové rozhodnutí, kterým by bylo možné žádosti žalobce vyhovět. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 5. Žalobce v podané žalobě připustil, že se již v minulosti totožných nároků ze služebního poměru domáhal. Uvedl, že mu není jasné, zda po zahájení správních řízení podáním původních žádosti byla všechna tato řízení pravomocně ukončena, jakým způsobem byla ukončena a zejména jaké jsou rozhodující důvody nevyhovění jeho žádostem. Akcentoval, že původní žádosti ohledně totožných nároků podal u správních orgánů včas, tudíž nelze argumentovat jejich promlčením. Namítal, že správní řízení ohledně nyní přezkoumávané žádosti ze dne 15. 1. 2024 nebylo vůbec zahájeno, žalobce proto neměl možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. V odůvodnění usnesení ze dne 8. 2. 2024 státní tajemník nesprávně citoval ze soudních rozhodnutí, jenž nelze na danou věc aplikovat; přitom opomněl vypořádat navržené důkazy, jak v původních řízeních, tak v tom současném. 6. Dále žalobce namítal procesní vady správního řízení, jelikož nebyl vyrozuměn o postoupení podání podle § 12 správního řádu Nesouhlasil s tím, že podání adresované ministryni obrany řešil státní tajemník, i když jeho výtka (stížnost na neprovádění správních řízení) směřovala proti postupu státního tajemníka. Správní orgán jej bez zbytečného odkladu o zahájení řízení neuvědomil; jím navržené důkazy nebyly bez vypořádání provedeny; bylo mu odepřeno právo účastnit se ústního jednání a vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, neboť prvním úkonem v řízení bylo vydání rozhodnutí – usnesení státního tajemníka ze dne 8. 2. 2024. Zásadně akcentoval porušení svého práva nahlížet do spisu, což mu znemožnilo efektivní procesní obranu a zasáhlo do práva na spravedlivý proces. 7. V dalším žalobním bodě žalobce namítal, že nebyl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Správní orgány se totiž nezabývaly tím, zda v původních řízeních existují či neexistují pravomocná rozhodnutí se zamítavým stanoviskem, které jsou podmínkou pro postup dle § 101 písm. b) správního řádu. Nesouhlasil zejména se závěry správních orgánů, že všechny jeho žádosti již byly řádně projednány a rozhodnuty, neboť toto tvrzení není podloženo relevantními důkazy, tj. pravomocnými rozhodnutími, navíc ani nedošlo k posouzení důvodů zamítnutí původních žádostí Uvedl, že soudy posuzovaly sdělení správních orgánů v materiálním smyslu, avšak takováto sdělení nemohou, podle správního řádu, být pravomocnými. Poukázal na to, že ani v jednom sdělení není obsaženo konstatování, že (jeho) žádost o proplacení 150 hodin přesčasů za říjen, listopad a prosinec 2003 byla rozhodnuta, kým rozhodnuta, že rozhodnutí je pravomocné, nebo jak bylo rozhodnuto o odvolání. Žalovaná tak dle žalobce porušil zásadu materiální pravdy, nezjistil dostatečně skutkový stav a spisová dokumentace nemůže být kompletní. 8. Žalobce ministryni obrany vytýkal nezákonné posouzení jím podaného rozkladu jako odvolání, protože podle § 152 správního řádu se proti rozhodnutí ministerstva podává rozklad. Nesouhlasil ani s nezákonným postupem, kdy jako správní orgán prvního stupně o jeho žádosti rozhodoval státní tajemník; přičemž odůvodnění tohoto postupu v žalobou napadeném rozhodnutí měl za nesrozumitelné. Dle žalobce tento postup odporuje § 102 odst. 1 správního řádu, jelikož ve věci měl rozhodovat správní orgán, který rozhodoval v původním řízení (tj. v předchozím řízení – pozn. soudu) na prvním stupni. Žalobce rovněž namítal, že zastavení řízení o žádosti podle § 101 písm. b) správního řádu je nesprávné a nepřezkoumatelné, protože o všech v