5 Af 11/2024 – Městský soud v Praze

5 Af 11/2024- 67 - text 22 5 Af 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: HECHT MOTORS s.r.o., IČO: 61461661 se sídlem U Mototechny 131, Tehovec zastoupená Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem se sídlem Londýnská 730/59, Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 – Michle o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2024, č. j. 22207-4/2024-900000-317, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Celní úřad pro hlavní město Prahu dodatečnými platebními výměry ze dne 17. 10. 2023, č. j. 413480-16/2023-510000-51.2, č. j. 413480-17/2023-510000-51.2, č. j. 413480-18/2023-510000-51.2, a č. j. 413480-19/2023-510000-51.2, doměřil žalobkyni vyrovnávací clo celkově ve výši 1 099 099 Kč a antidumpingové clo v celkové výši 3 968 253 Kč, jelikož žalobkyně dovážela do České republiky elektrokola čínského původu, která však v celním prohlášení označila jako elektrokola tureckého původu. Proti platebním výměrům se žalobkyně bránila podáním odvolání. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutí (nyní žalobou napadené rozhodnutí) platební výměry částečně formulačně zpřesnil a ve zbytku je ponechal beze změny. Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojí podanou žalobou. 2. Správní orgány ve svých rozhodnutích vycházely primárně ze zprávy z mise Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) č. OC/2022/0139 [Misie/(2022/00257)]/B3 (dále jen „zpráva z mise“), a žalovaný následně ze závěrečné zprávy OLAF ze dne 24. 4. 2024, OLAF.B.3.001(2023)26793, č. OC/2022/0139/B3 (dále jen „závěrečná zpráva“, dohromady „zprávy OLAF“). OLAF prováděl šetření na místě ve věci dovozů elektrokol do Evropské unie z Turecka za účasti tureckých orgánů a kontrolovaných společností. Jednou z kontrolovaných společností dovážejících elektrokola do Evropské unie byla mimo jiné i společnost RKS OTOMOTIV SANAZI TICARET ANONIM SIRKETI (dále je „společnost RKS“). Společnost RKS vystupovala jako vývozce elektrokol v celních prohlášeních, kterými byly žalobkyní propuštěny do režimu volného oběhu elektrokola a která byla předmětem kontroly po propuštění zboží. OLAF na základě šetření u společnosti RKS a dokladů předložených společností RKS a tureckými orgány identifikoval importní celní prohlášení z Číny do Turecka, kterými byly dováženy komponenty na výrobu elektrokol a kde příjemcem byla společnost RKS, a jím odpovídající exportní celní prohlášení z Turecka na již kompletní elektrokola dovážená žalobkyní do Evropské unie, resp. do tuzemska. OLAF ve vztahu ke společnosti RKS dospěl k závěru, že prováděné zpracování dílů elektrokol dovážených do Turecka z Číny představuje jednoduchou montáž dílů elektrokol na kompletní elektrokola, což není dostatečné pro získání tureckého původu na takto sestavená elektrokola. Správní orgány tak posuzovaly dovezená elektrokola jako elektrokola s původem z Číny a vyměřili tak žalobkyni výše uvedená cla. 3. V žalobou napadeném rozhodnutí k námitce žalobkyně, dle které porovnáním fotografií přiložených k importním deklaracím a fotografií smontovaného elektrokola je zjevné, že se jedná o dva zcela odlišné rámy, žalovaný uvedl, že pouhé porovnání fotografií přikládaných k importním deklaracím s fotografiemi smontovaného elektrokola předložené žalobkyní, nemůže zpochybnit šetření OLAF a párování jednotlivých dokumentů. Fotografická dokumentace společnosti RKS obsahuje v souhrnu velmi nekvalitní černobílé fotografie, které byly předkládány při propouštění dílů elektrokol do režimu aktivního zušlechťovacího styku. Dle závěrečné zprávy OLAF byly fotografie společností RKS předkládány tureckým celním orgánům při propouštění nesmontovaných elektrokol do režimu aktivního zušlechťovacího styku proto, aby usnadnily zařazení zboží jednotlivých dílů do položky celního sazebníku. Protože společnost RKS dovážela z Číny díly různých modelů elektrokol, některé části byly odlišné, i když se zařazovaly do stejné položky celního sazebníku. Pro potřeby propuštění dílů elektrokol do režimu aktivního zušlechťovacího styku a jejich sazební zařazení postačovalo tedy použít pouze jednu orientační fotku, v daném případě rámu kol, bez ohledu na model, který byl následně smontován v kompletní elektrokolo. Pro celní účely v rámci aktivního zušlechťovacího styku byla tedy předkládána zjednodušená fotodokumentace, kterou turecké celní orgány pokládaly za dostatečnou. Žalovaný polemiku nad předloženými fotografiemi označil za nadbytečnou, jelikož OLAF zjistil, že do Turecka byly dováženy hotové rámy elektrokol a další díly v sadách pro následnou jednoduchou montáž kompletních elektrokol. Zpráva z mise OLAF sice připustila, že společnost RKS mohla dovážet díly rámů, které byly dále zpracovány v Turecku, nicméně díly rámu elektrokol, které by údajně měly v Turecku projít dostatečným opracováním, měla dovážet společnost RKS v některých případech pouze v roce 2022, avšak společnost RKS exportovala žalobci elektrokola v roce 2020 a 2021. Závěrečná zpráva OLAF potvrdila, že rámové díly kol dovážela společnost RKS dle importních deklarací v roce 2022 a doplnila, že podobnost cen a hmotností těchto dovozů naznačuje, že dovážené rámové díly byly ve skutečnosti také kompletní rámy. I kdyby v některých případech operace v Turecku přesahovaly rámec prosté montáže, přidaná hodnota v Turecku by byla minimální a určitě nižší než 45 % ceny ze závodu. 4. Stran právního posouzení žalovaný zdůraznil, že rozhodujícím kritériem pro určení původu je poslední podstatné zpracování nebo opracování daného zboží. Uvedl, že na základě šetření OLAF je prokázané, že rámy kol neprošly v Turecku dostatečný opracováním, ale došlo pouze k prostému sestavování součástí produktu na úplný produkt dle čl. 34 písm. f) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (dále jen „nařízení DA“), ve významu minimálních operací, které nejsou považovány pro účely udělení statusu původu za podstatné hospodářsky odůvodněné zpracování nebo opracování. Žalobkyně k prokázání opaku (k prokázání provádění výrobních procesů nad rámec minimálních operací) nenavrhla žádné důkazy. 5. K návrhu na výslech zástupců společnosti RKS jako svědků, provedení ohledání závodu společnosti RKS a zpracování znaleckého posudku žalovaný uvedl, že zástupci společnosti RKS se osobně zúčastnili šetření OLAF spolu s příslušnými tureckými orgány a jejich výslech by zřejmě nepřinesl poznatky, které by zpochybňovaly šetření OLAF a na jejich základě učiněná skutková zjištění o původu těchto elektrokol v Číně. Žalovaný nenechal zpracovat znalecký posudek ke zjištění, zda byla elektrokola pouze jednoduše smontována, anebo činnost společnosti RKS byla natolik významná, že přidaná hodnota elektrokol založila jejich původ v Turecku, jelikož se jedná o právní otázku. Měla-li žalobkyně povědomost o údajných výrobních procesech prováděných společností RKS při výrobě elektrokol či o jejích výrobních závodech, které šetřením OLAF byly opomenuty, mohla je uplatnit v průběhu řízení. Žalobkyně nepředložila žádná reálná fakta, která by svědčila o faktické výrobě elektrokol nebo jejich částí v Turecku, při níž by zpracování a opracování a eventuálně zabudování původních součástek mělo hodnotu alespoň 45% ceny elektrokol ze závodu. Není ani jasné, jaké zadání by znalecký posudek měl mít, když žalobkyně nekonkretizovala údajné výrobní procesy prováděné společností RKS při výrobě elektrokol, ale pouze na základě porovnání fotografií rámů kol vyvozovala jejich výrobu v Turecku. 6. K námitce žalobkyně ohledně přidané hodnoty spočívající v zajištění certifikace elektrokol pro provoz v Evropské unii žalovaný uvedl, že pro určení původu elektrokol je tato skutečnost zcela irelevantní. Elektrokola lze s platnou certifikací provozovat na území Evropské unie, ale žalobkyně nespecifikovala, jaký by měla mít tato skutečnost vliv na stanovení původu elektrokol dovážených odvolatelem. Taková certifikace nijak nesouvisí s jejich původem. 7. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalovaný uzavřel, že závěry vyplývající ze zpráv z mise OLAF a jejích příloh považuje za zcela zřetelné, jasné a klíčové, a proto dostatečné k doměření antidumpingového cla a vyrovnávacího cla. Žalovaný zastával názor, že ve vztahu k celním prohlášením z nich plynou naprosto konkrétní skutečnosti, které lze považovat za dostatečný podklad k dodatečnému zaúčtování antidumpingového a vyrovnávacího cla. Závěrečná zpráva OLAF, jež byla doložena až v odvolacím řízení, pak jen potvrzuje správnost závěrů učiněných celním úřadem v napadených rozhodnutích ve vztahu k dopadu a