Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci…
6 A 121/2024- 23 - text
9
6 A 121/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci
žalobkyně: X. X. X. X., narozená X.
bytem X.
zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem
sídlem Milady Horákové 13, Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného spočívající v nevydání osvědčení o pobytovém oprávnění – vízového štítku dle § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na základě žádosti žalobkyně ze dne 28. 8. 2024
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Žalobkyně se domáhá ochrany před nečinností žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nerozhodl o žádosti žalobkyně o vydání osvědčení o oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o přechodný pobyt vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu ve formě víza k pobytu nad 90 dnů a osvědčení o podání žádosti.
II. Žaloba
2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 28. 8. 2024 podala u žalovaného žádost o vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu podle § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) s žádostí o stanovení lhůty k převzetí potvrzení o oprávněnosti pobytu, popř. zaslání potvrzení do datové schránky. Žalovaný potvrzení o oprávněnosti k pobytu nevydal, ani jiným způsobem nerozhodl. Žalobkyně 15. 10. 2024 podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, kterému bylo dle vyrozumění Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 13. 11. 2024 č.j. MV-154573-3/SO-2024 vyhověno a žalovanému byla stanovena lhůta 30 dnů k rozhodnutí o žádosti žalobkyně. Žalovaný tak však neučinil.
III. Vyjádření žalovaného
3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.
4. Žalovaný tvrdil, že nečinný nebyl. Dne 7. 12. 2023 žalobkyně podala žádost o udělení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana ČR, která trpěla vadami, k jejichž odstranění byla okamžitě vyzvána. Dne 2. 2. 2024 požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad, dne 20. 2. 2024 doložila fotografie a informace o financích. Z důvodu dalších vad žádosti byla žalobkyně 11. 4. 2024 vyzvána k jejich odstranění, lhůtu správní orgán prodloužil k žádosti žalobkyně ze dne 10. 5. 2024.
5. Dne 25. 4. 2024 žalobkyně požádala o přiznání fikce pobytu dle § 87y zákona o pobytu cizinců, čemuž správní orgán 27. 5. 2024 nevyhověl. Téhož dne žalobkyně doložila chybějící doklad o zajištěném zdravotním pojištění. Žalobkyně se odvolala proti přiznání další lhůty k odstranění vad žádosti, resp. proti sdělení o nepřiznání fikce pobytu a podala návrh na opatření proti nečinnosti. Návrhu nebylo vyhověno, neboť o nepřiznání fikce pobytu bylo rozhodnuto 27. 5. 2024. Dne 15. 10. 2024 podala žalobkyně další návrh na vydání opatření proti nečinnosti, kterému vyhověno bylo. Dne 30. 1. 2025 byla žalobkyně vyzvána k seznámení se s podklady.
IV. Další podání účastníků
6. Žalobkyně v podání ze dne 7. 3. 2025 zdůraznila, že se žaloba týká nečinnosti žalovaného ve věci vydání osvědčení podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně doložila fotografie ze života se svým druhem a navrhla výslechy svědků, které správní orgán neprovedl. Navrhovala i další důkazy. Není důvod, aby jí osvědčení nebylo vydáno. Osvědčení je podmínkou, aby mohla nastoupit do zaměstnání, ale z důvodu nečinnosti žalovaného nemůže nastoupit a prokázat tak příjmy, jak žalovaný požaduje.
V. Průběh řízení
9. Z obsahu spisové dokumentace vedené pod č.j. OAM-17731/PP-2023, předložené žalovaným správním orgánem, soud zjistil o průběhu řízení před žalovaným následující.
10. Žalobkyně podala dne 7. 12. 2023 žádost rodinného příslušníka občana EU o vydání povolení k přechodnému pobytu.
11. Žalobkyně prvně požádala o vylepení vízového štítku dne 25. 4. 2024.
12. Svou žádost o vylepení vízového štítku žalobkyně urgovala v dalších podáních ze dne 10. 5. 2024 a 27. 5. 2024.
13. Dne 27. 5. 2024 žalobkyni sdělil, že její žádosti nebude vyhověno z důvodu nedostatečného prokázání trvalého partnerského vztahu s panem B. T. A.
14. Dne 6. 6. 2024 podala žalobkyně návrh na opatření proti nečinnosti, kterému nebylo vyhověno, o čemž bylo žalobkyni dne 2. 7. 2024 zasláno vyrozumění.
15. Dne 28. 8. 2024 žalobkyně opětovně požádala o vylepení vízového štítku.
16. Dne 13. 11. 2024 vydala Komise pro rozhodování ve věcech cizinců opatření proti nečinnosti, kterou shledala v tom, že žalovaný nevyrozuměl žalobkyni o důvodech nevydání požadovaného osvědčení.
VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze
17. Soud o žalobě rozhodl podle § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Soud rozhodl bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Provádět dokazování nebylo třeba, neboť všechny žalobkyní navržené důkazy byly součástí správního spisu.
18. Soud se nejprve zabýval posouzením, zda jsou ve věci dány všechny podmínky řízení.
19. V rozsudku ze dne 31. 5. 2010, č.j. 2 Ans 1/2009-71, č. 2114/2010 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud stanovil principy oddělení nezákonného zásahu a nečinnosti v případě nevydání osvědčení, přičemž obecně uvedl, že nečinnost může být založena celkovou pasivitou příslušného orgánu, kdy se tento orgán k žádosti o vydání osvědčení vůbec nevyjádří, nebo může spočívat i v situaci, kdy daný orgán vyjeví ve smyslu § 155 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) vůli osvědčení nevydat, popř. jejich kombinací. Dále Nejvyšší správní soud vysvětlil, jak mají správní soudy postupovat, zjistí-li, že osvědčení nebylo v řízení vydáno. Nejvyšší správní soud objasnil, že nevydá-li správní orgán osvědčení, pak bez ohledu na to, zda je nečinný či zda zareagoval zákonem předpokládaným způsobem v případě nevyhovění, tedy dle § 155 odst. 3 správního řádu, rozhodnou správní soudy o oprávněnosti žádosti žadatele meritorně. Bude-li žádost oprávněná, přikáže soud žalovanému požadované osvědčení vydat; v opačném případě žalobu zamítne. Důvodem pro takto stanovený postup je skutečnost, že jinak by případný nezákonný postup správního orgánu, který ovšem formálně dodrží předepsaný postup (§ 155 odst. 3 správního řádu), byl již mimo dosah soudní kontroly, neboť zde stricto sensu neexistuje procesní mechanismus, který by (třeba i v jiném řízení) umožnil soudu přezkoumat takový postup věcně (tedy jeho soulad se zákonem). (Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 31. 5. 2010, č.j. 2 Ans 1/2009-71, poslední odstavec).
20. Povahou překlenovacího vízového štítku (a to přímo k osvědčení fikce pobytu dle § 87y zákona o pobytu cizinců) se Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku taktéž zabýval, přičemž konstatoval, že „překlenovací štítek je pouhým osvědčením, vydaným dle § 155 správního řádu. Tento typ aktů veřejné správy nezakládá (respektive neruší či nemění) práva a povinnosti svých adresátů, jako je tomu v případě správních rozhodnutí. Na rozdíl od jim blízkých deklaratorních rozhodnutí není ani prostředkem k řešení sporných skutečností či autoritativnímu odstraňování pochybností. Správní orgány jimi osvědčují existenci nesporných skutečností, které jsou jim z jejich úřední činnosti známy; nepředpokládá se zde provádění dokazování, aplikace diskrečního oprávnění či výklad neurčitých právních pojmů. Správní orgán osvědčení vydá (popřípadě postupuje dle § 155 odst. 3 správního řádu), lze-li skutečnosti, které mají být osvědčeny, ověřit pouhým nahlédnutím do spisového materiálu, evidence či databáze, vyplývají-li nepochybně z dokladů předložených žadatelem apod. Této problematiky se zdejší soud dotkl již v rozsudku ze dne 29. 3. 2006, č. j. 1 Ans 8/2005 - 65 6 9A 57/2024 (publikovaném pod č. 981/2006 Sb. NSS), kde uvedl, že „[t]eoretickou úvahu, že osvědčení se vydává tam, kde o věci není sporu, nelze absolutizovat, a spíše je namístě ji vykládat tak, že jde o věci, o něž by nemělo být sporu, nebo o věci, o kterých zpravidla nemůže být sporu; v opačném případě by totiž § 79 odst. 1 s. ř. s. v části, v níž umožňuje brojit proti nevydání osvědčení, postrádal smysl. Důraz je naopak zapotřebí položit na to, že osvědčení je úředním potvrzením skutečností, které jsou v něm uvedeny“. Z tohoto pohledu nahlíženo tedy překlenovací štítek podmínky osvědčení ve shora zmiňovaném smyslu splňuje“.
21. Jak upozornil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 6. 2021, č.j. 5 Azs 34/2019-23, uvedené závěry se nadále uplatní i přesto, že „od doby vydání uvedeného judikátu doznal § 87y zákona o pobytu cizinců změn, a to jednak tím, že byla povinnost jeho vydání žalovaným do něj přímo vtělen