3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

6 A 61/2025- 53 - text 14 6 A 61/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: N. D. B, IČO: X místem podnikání X zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č.j. MSP-66/2024-ODKA-ROZ/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Identifikace projednávané věci 1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 13. 6. 2025 domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí ministra spravedlnosti (dále jen „žalovaný“, jak je obecně označován i správní orgán 1. stupně, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění) ze dne 13. 5. 2025, č.j. MSP-66/2024-ODKA-ROZ/3, jímž byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno rozhodnutí ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 7. 2024 č.j. MSP-2/2024-OSZT-SKZT/9. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že se žalobci zrušuje oprávnění vykonávat tlumočnickou a překladatelskou činnost udělené mu dne 9. 9. 2008 Krajským soudem v Českých Budějovicích, podle § 14 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 354/2019 Sb.“) pro opakované porušení povinnosti vykonávat tlumočnickou a překladatelskou činnost nestranně a s odbornou péčí podle § 4 odst. 1 téhož zákona. Stručný obsah správního spisu 2. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplývá, že s žalobcem bylo dne 4. 4. 2024 zahájeno řízení o zrušení oprávnění vykonávat tlumočnickou a překladatelskou činnost podle § 14 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb. na základě podnětu zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji ze dne 22. 2. 2024, v němž zastupitelský úřad uvedl pochybení, jichž se měl žalobce opakovaně dopustit v překladech dokumentů, které žadatelé o udělení dlouhodobého víza k pobytu v České republice předkládaly zastupitelskému úřadu, dále upozornil na chyby žalobce v tlumočení z jazyka vietnamského do jazyka českého při pohovorech zastupitelského úřadu se žadateli o dlouhodobá víza, a upozornil také na porušení nestrannosti žalobce z důvodu obstarávání žádostí včetně příloh pro žadatele o dlouhodobá víza a přípravou těchto žadatelů na pohovor u zastupitelského úřadu. 3. V průběhu řízení podal žalobce vyjádření, v němž namítl, že je jediným soudním tlumočníkem v Hanoji, zrušení jeho oprávnění by mělo fatální dopad na celou agendu v hlavním městě Vietnamu. Několik chybových případů písemných překladů hájil velkou četností své překladatelské činnosti, za svá pochybení se omluvil a slíbil, že se jich nedopustí. Namítl též fatální dopad zrušení oprávnění do jeho soukromého života, neboť tlumočení je hlavní zdroj jeho obživy. 4. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje v rámci skutkových zjištění tři výpisy z překladatelských úkonů a popisy chyb, jichž se žalobce při překladu dopustil. Dále obsahuje přepisy částí tlumočnických úkonů včetně sedmnácti příkladů toho, jak konkrétně žalobce přeložil odpověď žadatele na otázku zastupitelského úřadu z vietnamského do českého jazyka. Dále obsahuje čtyři popisy skutečností uvedených žadateli při pohovoru před zastupitelským úřadem, kde tito žadatelé popisují, že žalobce pro ně za úplatu obstarává vyplnění žádostí a zajišťuje shromáždění povinných příloh žádostí, a instruuje je, jak mají vypovídat při pohovoru před zastupitelským úřadem. Celkově se jednalo se o skutky v rozmezí roku 2023 a 2024. 5. K námitce týkající se odborné péče správní orgán 1. stupně uvedl, že dle účelu tlumočnické a překladatelské činnosti musí tlumočník ovládat český jazyk i cizí jazyk na vysoké úrovni, a pokud se pravidelně dopouští chyb, pro které jsou jeho sdělení nejednoznačná či nesrozumitelná, míjí se tlumočnická a překladatelská činnost svým účelem a její výkon nelze považovat za odborný. U soudních tlumočníků a překladatelů je dále vyžadováno, aby znali a dodržovali zákonné předpisy, které jejich činnost upravují. Žalobce se při tlumočení opakovaně dopouštěl jazykových chyb, které významně ztěžovaly porozumění tomu, co je v originálním jazyce sdělováno. Například nerozlišoval slovesný vid, chyboval při skloňování, časování, ve slovosledu, používal nespisovné, popřípadě českému jazyku zcela neznámé výrazy. Důsledkem bylo opakované narušování průběhu řízení vedeného zastupitelským úřadem. Pokud jde o chyby v překladech, ve dvou případech žalobce uvedl chybné datum a v jednom případu do překladu doplnil informace, které v originální listině nebyly. Překlady nedatoval, v jednom případě nepodepsal, ač šlo o povinné náležitosti. Vytížení žalobce nemůže vyloučit nebo snížit škodlivost protiprávního jednání, ba právě naopak; tím vyšší je negativní dopad. Žalobce nadto provádí úkony pro soukromé zadavatele v rámci své podnikatelské činnosti, jeho pracovní vytížení je tedy na jeho uvážení. Na zákonný požadavek odborné péče nelze rezignovat s poukazem na přílišné pracovní vytížení. To, že žalobce tlumočí pro zastupitelský úřad, nijak nedokládá žalobcovu odbornost, už jen proto, že právě zastupitelský úřad byl oznamovatelem protiprávního jednání žalobce a označil jeho činnost za neprofesionální a zatěžující řízení. 6. K námitce týkající se nezávislosti a nestrannosti orgán 1. stupně odkázal na výklad pojmu nezávislost Ústavním soudem, vyzdvihl, že žalobce překládal úřední listiny a tlumočil pohovory v řízení o udělení víza k dlouhodobému pobytu v České republice, zároveň žadatelům pomáhal vyplnit žádost a opatřit potřebné přílohy, za úplatu jim udílel rady, jak mají při vedených rozhovorech vypovídat, žadatelé jeho činnost vnímali jako obstarání víza, nevěděli, co je přílohou jejich žádosti a uváděli, že toto zařídil tlumočník. Bylo zjištěno, že žadatelé byli žalobcem předem instruováni, jaké otázky mohou od zastupitelského úřadu očekávat a jak na ně mají odpovídat, a to zejména formou připravených poznámek. Tímto žalobce narušil smysl a účel řízení, kterým je posouzení důvodnosti žádosti, neboť odpovídá-li žadatel podle předem připravených odpovědí, je ohrožen zájem na řádném průběhu daného řízení a jeho výsledku, který má dopad na bezpečnost a zatížení systému sociálního zabezpečení České republiky. Bylo zjištěno, že se nejednalo o ojedinělý případ, ale o modus operandi žalobce, neboť různí žadatelé odpovídali na položené otázky stejně. Je zřejmé, že žalobce neměl nezaujatý postoj k tomu, jak bude žádost vyřízena, nýbrž měl zájem na tom, aby věc byla vyřízena ve prospěch žadatelů, což ovšem kvůli předem připraveným neautentickým odpovědím mohlo být v rozporu se zájmy České republiky. Správní orgán 1. stupně vyložil ust. § 18 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb., zdůraznil, že okruh osob, k nimž nesmí mít tlumočník vztah, je koncipován široce, tedy i na ostatní orgány veřejné moci a jiné osoby, jež mu tlumočnický úkon zadávají. Důvody podjatosti se tak vztahují i obecně o osobě zadavatele, a to i v případech smluvního vztahu se subjektem odlišným od orgánu veřejné moci. 7. K námitce týkající se odnětí oprávnění správní orgán 1. stupně popsal úvahu, která ho vedla k odnětí oprávnění. Uvedl, že zde je veřejný zájem na tom, aby osoby nesplňující požadavky na výkon tlumočnické profese byly ze systému vyřazeny, posuzuje se nikoli jednání tlumočníka a jeho následky, ale předpoklad nadále vykonávat řádně tlumočnickou profesi. Jsou-li pochybení opakovaná a natolik závažná, že jsou způsobilá ohrozit veřejný zájem na řádném výkonu profese, je správní orgán povinen přistoupit ke správní úvaze o aplikaci nápravného prostředku správního dozoru. Je-li intenzita ohrožení zákonem chráněného zájmu na řádném výkonu tlumočnické činnosti v důsledku protiprávního jednání tlumočníka natolik vysoká, že může ohrožovat důvěryhodnost všech jeho tlumočnických a překladatelských úkonů, pak jsou dány důvodné pochyby o způsobilosti tlumočníka nadále vykonávat jeho činnost. Dopěje-li správní orgán k závěru, že výkon tlumočnické činnosti nelze napravit mírnějším opatřením, může rozhodnout o zrušení oprávnění; s odkazem na odbornou literaturu a judikaturu správních soudů správní orgán 1. stupně vyzdvihl, že nejde o nástroj správního trestání, ale o odlišný a samostatný právní institut. Konkrétně k projednávané věci správní orgán 1. stupně uvedl, že žalobce opakovaně vystupoval nejen v roli překladatele a tlumočníka, ale zároveň v roli obstaratele, kdy cílil na úspěšné sepsání a komplementování žádosti a úspěšné absolvování pohovoru žadateli, byl tedy podjatý. Kromě toho žalobce jednal neodborně i ledabyle, s množstvím chyb, které často zapříčinily nesrozumitelnost tlumočených výroků, čímž znemožnil posoudit obsah, pravdivost a věrohodnost sdělení, dále se dopustil opakovaných pochybení při vyhotovení překladatelských úkonů, čímž zapříčinil jejich odmítnutí