Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci…
6 Af 8/2025- 43 - text
11
6 Af 8/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci
žalobce:
proti
žalovanému:
PAULINE, s.r.o.
sídlem Západní 258/37, Praha 6
zastoupen Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem
sídlem Nádražní 58/110, Praha 5
Finanční úřad pro hlavní město Prahu
sídlem Štěpánská 28, Praha 1
o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 2. 2025 č.j. 749114/25/2080-83543-109445 a ze dne 21. 2. 2025 č.j. 1206219/25/2080-83543-109445
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Základ sporu
1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 7. 4. 2025 domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2025 č.j. 749114/25/2080-83543-109445, a ze dne 21. 2. 2025 č.j. 1206219/25/2080-83543-109445 (dále též „exekuční příkazy“), kterými žalovaný k vymožení daňového nedoplatku, zvýšeného o příslušný úrok z prodlení a o exekuční náklady, nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu. Exekuční příkaz ze dne 5. 2. 2025 se týkal zdaňovacího období leden 2013, únor 2013, březen 2013, duben 2013, září 2013, exekuční příkaz ze dne 21. 2. 2025 se týkal zdaňovacího období květen 2013, červen 2013, červenec 2013, srpen 2013, říjen 2013, listopad 2013, prosinec 2013. Exekučním titulem byly dle ust. § 176 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vykonatelné výkazy nedoplatků ze dne 3. 2. 2025 a ze dne 20. 2. 2025. Žalovaný v daňovém řízení dospěl k závěru, že žalobce má nedoplatky na dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období leden až prosinec 2013 a na penále na DPH za zdaňovací období leden až prosinec 2013 se splatností 10. 1. 2021 a 25. 1. 2021 a na úrocích z prodlení na DPH za zdaňovací období leden až prosinec 2013. Předmětné nedoplatky měl žalovaný ve smyslu ust. § 103 odst. 2 daňového řádu vykonatelné.
2. Na základě obsahu daňového spisu soud stručně shrnuje, že u žalobce byla dne 20. 1. 2016 zahájena v daňová kontrola DPH za zdaňovací období leden až prosinec 2013, na základě zprávy o daňové kontrole bylo dne 10. 1. 2019 vydáno dvanáct dodatečných platebních výměrů na DPH za jednotlivá zdaňovací období, těchto dvanáct dodatečných platebních výměrů bylo v odvolacím řízení částečně změněno dvanácti rozhodnutími o odvolání ze dne 13. 1. 2020. Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 1. 2021 byla zamítnuta žalobcova odvolání proti rozhodnutím o odvolání ze dne 13. 1. 2020, a tato rozhodnutí byla potvrzena. Městský soud v Praze následně rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 1. 2021 rozsudkem ze dne 8. 3. 2023 č.j. 8 Af 4/2021-74 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku podalo Odvolací finanční ředitelství kasační stížnost, souběžně znovu ve věci rozhodlo, a to dvěma novými rozhodnutími. Novým rozhodnutím ze dne 8. 6. 2023 (dále též Nové rozhodnutí 1) Odvolací finanční ředitelství ve vztahu ke zdaňovacím obdobím leden, únor, březen, duben 2013 zrušilo dodatečné platební výměry ze dne 10. 1. 2019 a rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 1. 2020. Novým rozhodnutím ze dne 8. 6. 2023 (dále též „Nové rozhodnutí 2) Odvolací finanční ředitelství ve vztahu ke zdaňovacím obdobím květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2013 změnilo rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 1. 2020 tak, že zrušilo dodatečné platební výměry ze dne 10. 1. 2019. Následně rozhodl Nejvyšší správní soud o podané kasační stížnosti tak, že rozsudkem ze dne 13. 8. 2024 č.j. 9 Afs 104/2023-34 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023 č.j. 8 Af 4/2021-74 zrušil. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 6. 11. 2024 č.j. 8 Af 4/2021-107 řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem.
3. Podstata sporu nyní spočívá v tom, zda dodatečné platební výměry, které byly zrušeny Novým rozhodnutím 1 a Novým rozhodnutím 2, zcela zanikly a neexistují, anebo zda se v důsledku zásahu Nejvyššího správního soudu a následného zastavení řízení Městským soudem v Praze stala obě Nová rozhodnutí neúčinná a účinné je naopak původní rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 1. 2021.
Obsah žaloby
4. Žalobce namítá nezákonnost a nesprávnost exekučních příkazů i výkazů nedoplatků.
5. Ohledně exekučních příkazů ze dne 5. 2. 2025 namítá, že Novým rozhodnutím 1 byla příslušná rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 1. 2020 zrušena, dodatečné platební výměry ze dne 10. 1. 2019 byly zrušeny a odvolací a doměřovací řízení byla zastavena. Obdobně ohledně exekučních příkazů ze dne 21. 2. 2025 namítá, že Novým rozhodnutím 2 byla příslušná rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 1. 2020 změněna tak, že dodatečné platební výměry ze dne 10. 1. 2019 byly zrušeny a doměřovací řízení byla zastavena.
6. Žalobce má za to, že na základě Nového rozhodnutí 1 a Nového rozhodnutí 2 všechny předchozí platební výměry či rozhodnutí o vyměření daně, na základě nichž žalovaný vede daňovou exekuci, zanikly, daňové povinnosti tudíž nejsou vůbec vyměřené či stanovené.
7. Žalobce dále namítá, že již uplynuly veškeré lhůty pro jejich stanovení, tudíž, i kdyby zde daňové dluhy či pohledávky teoreticky byly, zanikly by zcela v důsledku prekluze, neboť již dávno uplynula i absolutní desetiletá lhůta pro stanovení daně dle § 148 odst. 5 daňového řádu.
8. Podle žalobce zde nenastala jakákoliv právně relevantní skutečnost, pro kterou by obě Nová rozhodnutí měla být ignorována, kvůli níž by měla být např. považována za zrušená, neplatná, neúčinná atp., zejména platí, že nedošlo ke zrušení Nových rozhodnutí ani v rámci obnovy řízení, ani při přezkumném řízení, žádná taková řízení ani nebyla vedena a pro uplynutí lhůt je ani není možno vést, nenastala též žádná ze situací předvídaných v § 124a daňového řádu, tj. zejména nedošlo v rámci správního soudnictví k vydání nového rozhodnutí krajského soudu, kterým by byla žaloba zamítnuta nebo ve kterém by došlo ke změně právního názoru, atp.); naopak, žalovaný postupuje v rozporu s ústavním pořádkem ČR, zejména postupuje v rozporu s principy, na nichž spočívá právní stát, když nerespektuje svá vlastní rozhodnutí, která vydal. Postup žalovaného tak žalobce označuje za ryzí a ústavně nekonformní svévoli.
9. Žalobce poukazuje na to, že sám žalovaný ve svém vyrozumění ze dne 30. 9. 2024 o úroku z vratitelného přeplatku konstatuje, že Odvolací finanční ředitelství shledalo ve vztahu k zdaňovacímu období 2013 nedodržení desetileté lhůty pro stanovení daně podle ust. § 148 odst. 5 daňového řádu, totéž obdobně konstatuje ve vyrozumění ze dne 30. 9. 2024 o úroku z nesprávně stanovené daně. Z těchto dokumentů vyplývá, že žalobce nemá žádné nedoplatky.
10. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadených exekučních příkazů i výkazů nedoplatků. Poukazuje na to, že žalovaný dne 7. 8. 2024 potvrdil, že žalobce nemá žádné nedoplatky na DPH, dokonce konstatoval přeplatek ve značné výši. Rovněž v již zmíněných vyrozuměních o úroku z vratitelného přeplatku a o úroku z nesprávně stanovené daně ze dne 30. 9. 2024 žalovaný uvedl, že žalobce nemá daňové nedoplatky, nýbrž má naopak nárok na vratitelné přeplatky. Oproti tomu v únoru 2025, aniž by došlo k jakékoliv právně relevantní skutečnosti, na základě níž by mohlo dojít ke změně tohoto stavu, žalovaný vydal výkazy nedoplatků, z nichž vyplývají nedoplatky jak na DPH za rok 2013, tak i na příslušenství k této DPH; tato změna není ani ve výkazech nedoplatků ani v napadených exekučních příkazech jakkoliv zdůvodněna či vysvětlena. Nelze tudíž zjistit, jak ve výkazech nedoplatků žalovaný k jednotlivým nedoplatkům dospěl. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č.j. 9 Afs 52/2015-59, podle něhož platí, že z výkazu nedoplatků musí být přezkoumatelným způsobem seznatelné, jak k té které konkrétní výši nedoplatku, který je veden u fakticky uhrazené daně, správce daně dospěl.
11. Žalobce navrhuje, aby soud zrušil obě napadená rozhodnutí zrušil.
Vyjádření žalovaného k podané žalobě
12. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný s žalobou nesouhlasí.
13. Žalovaný je toho názoru, že v dané věci se aktivovalo ust. § 124a daňového řádu. Věc u soudu sice skončila usnesením městského soudu o zastavení řízení, dané ustanovení však váže aplikaci obecně na rozhodnutí, tedy nejen na rozsudek o věci samé, ale i na usnesení. Nadto dle žalovaného v dané věci soud zastavil řízení z důvodu změny právního názoru, jelikož v předchozím řízení rozhodoval z důvodů meritorních, nyní ze zcela odlišných důvodů procesních. Dikce ust. § 124a daňového řádu tak byla naplněna. Žalovaný tak považuje obě Nová rozhodnutí za neúčinná, a naopak původní rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 1. 2021 za účinné. Žalovaný k tomu odkazuje na odbornou literaturu [komentář k ust. § 124a daňového řádu, stav k 1. 8. 2024 (ASPI)].
14. K námitce prekluze žalovaný uvá