8 A 2/2025 – Městský soud v Praze

8 A 2/2025- 40 - text 9 8 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalované Z. Š., narozená X bytem X Česká advokátní komora se sídlem Národní třída 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10.04-000070/24-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyni bylo dne 7. 2. 2023 doručeno výše nadepsané rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná rozhodla, že se žalobkyni neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). 2. Žalobkyně s tímto rozhodnutím, které pokládá za na nezákonné, nesouhlasila a dne 27. 3. 2023 proti němu podala výše nadepsanou žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 3. 1. 2023 zaslala žalované vyplněný formulář Žádost o právní službu pro fyzickou osobu, v němž vyplnila pouze část I. Identifikace žadatele a III. Údaje týkající se věci, jež je předmětem žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby, kde uvedla kauzu, v níž žádá o určení advokáta a dále též že oslovení advokáti odmítli žalobkyni právní služby poskytnout. 4. Jelikož žalobkyně sama uvádí, že v části II. a IV. neuvedla žádné údaje, došla k závěru, že žalovaná rozhodla o neurčení advokáta z jiného důvodu, neboť předmětem její žádosti nebylo poskytnutí bezplatné právní služby, ale poskytnutí právní služby advokátem z důvodu odmítnutí žalobkyní oslovených advokátů. V tomto ohledu napadené rozhodnutí dle žalobkyně nemá oporu ve správním spisu. 5. K argumentaci napadeného rozhodnutí, že nesplnila podmínky v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 1 až 5 zákona o advokacii, žalobkyně uvádí, že žalovaná nepřihlédla ke jménům advokátů uvedených ve formuláři, kteří navíc v některých případech odmítají potvrzení o odmítnutí právních služeb vystavit. 6. Pokud jde o rozhodnutí soudů, citovaná v napadeném rozhodnutí, ta jsou dle žalobkyně nepřiléhavá, neboť v nich nebylo postaveno na jisto, zda žalovaná v daných případech postupovala či nepostupovala podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 7. Na závěr žaloby žalobkyně zmiňuje nález ÚS ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21 a judikaturu NSS, zejména rozhodnutí ze dne 13. 5. 2003, č. j. 7 A 146/2001 – 29 a ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 A 48/2002 – 98. 8. Dále žalobkyně uvedla, že nesouhlas České advokátní komory uvedený v bodech 19 a 20 nálezů vedl k novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024. Tato novela však nerespektuje závěry z bodu 52 nálezu, kde Ústavní soud uvádí, že protiústavnost neshledal v samotném rozšíření bezplatné právní pomoci na určité typy řízení. Problém spatřoval v tom, že zákon současně paušálně vylučuje žadatele, kteří právní pomoc nemohou získat z jiných než příjmových či majetkových důvodů. To podle žalobkyně svědčí o tom, že právní úprava účinná od 1. 1. 2024 není nadále v souladu s ústavním pořádkem. 9. Žalovaná rozhodla o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona o advokacii, ačkoli toto ustanovení se i po novele účinné od 1. 1. 2024 vztahuje pouze na bezplatnou právní službu. Přesto žalovaná požadovala splnění podmínek dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii, aniž by se tato ustanovení na určení advokáta za úplatu vztahovala. 10. Tím žalovaná stanovila podmínky bez zákonné opory, neboť zákonodárce v novele zákona o advokacii jasně a srozumitelně neupravil podmínky určení advokáta za úplatu. Tento postup je v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zasahuje do práva na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny. 11. Podle žalobkyně je nesporné, že zákon o advokacii ve znění účinném od 1. 1. 2024 již neobsahuje žádné ustanovení upravující určení advokáta za úplatu. Absence zákonného podkladu svědčí o nicotnosti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2024, neboť nebylo vydáno na základě zákona. Tento závěr odpovídá i judikatuře, zejména rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 76/2001–96 ze dne 22. 7. 2005, který vymezuje znaky nicotnosti jako rozhodnutí vydaného bez věcné příslušnosti či bez zákonné opory. 12. Vzhledem k tomu, že dosud nebyla vyřešena otázka, zda se novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 měla projevit také v § 18 odst. 2 za účelem vytvoření právního rámce pro žadatele, kteří nemají nárok na bezplatnou právní pomoc, ale na pomoc za úplatu, navrhla žalobkyně, aby městský soud postupoval podle § 76 odst. 2 soudního řádu správního, tedy aby vyslovil nicotnost předmětného rozhodnutí žalované z důvodu neexistence zákonného podkladu a předložil věc Ústavnímu soudu k posouzení této dosud neřešené otázky. 13. Pokud jde o argumentaci žalované týkající se údajné nepřesnosti žádosti podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, žalobkyně uvedla, že tato námitka nemá oporu v judikatuře. Odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/202236, v němž je v bodě 14 konstatováno, že při rozhodování podle § 18c zákona o advokacii se uplatní obecná pravidla počítání lhůt dle § 40 správního řádu, neboť zákon o advokacii žádnou speciální úpravu včasnosti žádosti neobsahuje. 14. Z uvedené judikatury vyplývá, že správní orgán nemůže zamítnout žádost pouze proto, že do konce lhůty zbývá několik dnů, ani nemůže používat svévolně stanovená pravidla, která nemají zákonný podklad. Pokud tedy žalovaná považovala žádost za opožděnou, měla ji odmítnout jako opožděnou, nikoli hodnotit její věcný obsah. 15. Z výše uvedených důvodů navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. 16. Žalovaná ve vyjádření k žalobě po krátké rekapitulaci případu uvedla, že důvodů, proč žalobkyni neurčila advokáta, bylo více než pouze ty, které zmínila žalobkyně. Konkrétně žalobkyně nedoložila potvrzením jména dvou konkrétních advokátů, kteří jí odmítli požadovanou právní službu poskytnout, když advokáty pouze označila, ale nedoložila jejich odmítnutí žádané právní služby; neprokázala, že nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání (žalobkyně netvrdila a ani neprokazovala, že by požádala soud o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a neprokázala, pokud takovou žádost soudu podala, že ji soud nevyhověl); netvrdila a neprokazovala své finanční a majetkové poměry, neuvedla žádné skutečnosti týkající se jejích rodinných poměrů a finanční situace; ze strany žalobkyně jde o zjevné nadužívání institutu určení advokáta a tím o zneužívání práva na bezplatnou právní pomoc (žalovaná v rozhodnutí nejen uvedla již čtyři desítky případů žádostí stejné žadatelky, žalobkyně, ale i popsala sériovost a stereotypnost postupu žalobkyně – v podrobnostech více samo rozhodnutí žalované na lomu jeho stran dvě a tři). 17. Ohledně nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 44/21 žalovaná uvádí, že sice nese datum 24. 1. 2023, ovšem vyhlášen byl dne 31. 1. 2023. Žalovaná ho tedy v době vydání napadeného rozhodnutí neznala. Též uvedla, že nález sice zrušil část právní normy – ust. § 18c odst. 1 zákona o advokacii, ale současně odložil vykonatelnost k datu 31. 12. 2023. 18. Dále žalovaná uvedla, že nálezy Ústavního soudu mají zásadně účinky pro futuro, přičemž zmínila bod 43. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 173/2020-32. Nad to, podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10, se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat, jinak řečeno tyto orgány nic neopravňuje k tomu, aby ve svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě předtím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými. 19. Žalovaná uvádí, že si je vědoma bodu 44. již citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9As 173/2020-32, kde je odkaz i na následnou judikaturu Ústavního soudu k otázce, zda i v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. 20. Tato následná judikatura požaduje (v popsané situaci, kdy napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno v době účinnosti právní normy, a správní soud má nyní rozhodovat v situaci, kdy tatáž právní norma je zrušena, ovšem s odloženým účinkem), aby soud vědomě nepostupoval protiústavně, tedy že je povinován k ústavně konformnímu výkladu aplikovaných právních předpisů. Takový požadavek je však podle žalované pro soud v právě posuzované věci rozhodnutí o určení advokáta k poskytnutí právní služby nesplnitelný, a to s odkazem na bod 54. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 21. Žalovaná připomíná, že advokát je obecně osobou samostatně výdělečně činnou a že je na něm, zda v konkrétní věci právní službu osobě poptávajíc