5 As 189/2023 — Nejvyšší správní soud

8 A 57/2025- 29 - text 9 č. j. 8 A 57/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Ing. E. H. Ph.D., bytem X, právně zastoupena advokátem Mgr. Petrem Ukleinem, sídlem Mánesova 1175/48, Vinohrady, 120 00 Praha 2, Úřad městské části Praha 6, sídlem Československé armády 23/601, 160 52 Praha 6, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podala u žalované dne 13. 12. 2024 podnět o podezření ze spáchání přestupku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. 2. Žalobkyně se v podané žalobě označené jako žaloba na ochranu proti nečinnosti nejdříve domáhala: 1) vydání rozhodnutí ve věci správního řízení, které bylo zahájeno podáním žalobkynina podnětu ze dne 12. 12. 2024 o podezření ze spáchání přestupku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a 2) řádného doručení tohoto rozhodnutí žalobkyni. 3. Poté, co byla soudem poučena o tom, že o podnětu bylo rozhodnuto dne 5. 2. 2025 usnesením o odložení věci sp. zn. R 0762/2024, a že může svou žalobu upravit jako žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, s tím, že v úvahu připadá žaloba proti nezákonnému zásahu spočívajícímu pouze v nedoručení tohoto usnesení, žalobkyně žalobu upravila podáním ze dne 24. 9. 2025, s tím, že nadále trvá na původním znění skutkového stavu, který uvedla již v původní žalobě, stejně tak i důkazních prostředků již přiložených. 4. Žalobkyně se tedy i po výzvě soudu nadále domáhala ochrany před nezákonným zásahem, konkrétně určení, že nezákonným zásahem žalovaného je jeho postup spočívající v tom, že ve správním řízení zahájeném na základě oznámení žalobkyně ze dne 12. 12. 2024 o podezření ze spáchání přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „ZOP“), žalovaný dosud nevydal rozhodnutí a bezdůvodně nečiní potřebné úkony, čímž ignoroval podnět podaný ze strany žalobkyně. Dále žádala, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v uvedeném nezákonném zásahu spočívajícím v dalším průtahovém a nečinném postupu v předmětném řízení a uložil mu povinnost odstranit následky tohoto nezákonného zásahu tím, že ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku přijme nezbytná opatření k vydání rozhodnutí ve věci výše uvedeného řízení a toto rozhodnutí řádně doručí žalobkyni. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. V žalobě žalobkyně uvedla, že přestože od podání podnětu uplynula zákonná lhůta pro jeho vyřízení, žalovaný žalobkyni o výsledku šetření ani o žádných učiněných krocích nevyrozuměl. Žalobkyně tak neměla žádné informace o tom, jak bylo s jejím podnětem naloženo. Z důvodu přetrvávající nečinnosti žalovaného podala dne 24. 2. 2025 u Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“), podnět k zahájení řízení o uložení opatření proti nečinnosti dle § 80 s.ř. 6. Dne 3. 4. 2025 obdržela žalobkyně od MHMP písemnou reakci, č.j. MHMP 285996/2025, sp. zn. S-MHMP 170039/2025 (dále jen „reakce“), v níž MHMP mimo jiné uvedl, že žalovaný obdržel podnět dne 13. 12. 2024 a následně věc vedenou pod sp. zn. R 0762/2024 usnesením č.j. MCP6 0101319/2025 a usnesením č.j. MCP6 0101455/2025, oběma ze dne 5. 2. 2025, odložil. MHMP neshledal důvod přistoupit k opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 s.ř., ačkoliv připustil, že lhůta pro odložení věci nebyla žalovaným dodržena. 7. Z reakce MHMP je zřejmé, že žalovaný sice ve věci (patrně) konal, avšak žalobkyni o výsledku tohoto konání, tedy o vydání zmíněných usnesení o odložení, nikdy nevyrozuměl, ač tuto povinnost vůči žalobkyni jakožto osobě dotčené jednáním podezřelých dle § 76 odst. 3 ZOP měl. Žádné rozhodnutí žalobkyni nikdy zasláno nebylo a nesprávně nebyla pojata ani za účastníka správního řízení, proto se nemohla domáhat přezkumu takového rozhodnutí, kdy jí nezbývá než se domáhat touto žalobou odstranění nečinnosti a vydání meritorního rozhodnutí, kde by byla pojata za účastníka a byla jí dána možnost realizovat svá procesní práva, což jí bylo žalovaným odepřeno. 8. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce kontaktovala žalovaného telefonicky přibližně dva měsíce po podání původního oznámení, konkrétně dne 10. 2. 2025, aby zjistila stav věci. Během tohoto hovoru bylo sděleno, že věc „nebyla řešena“ a že si „poradili bez zahájení řízení“ a že žalovaný neposkytne žádné další informace, neboť žalobkyně není účastníkem řízení. 9. Tím, že žalobkyně podala podnět, vznikla jí oprávněná očekávání, že bude o způsobu naložení s tímto podnětem v souladu se zákonem řádně vyrozuměna, což se však nestalo. Žalobkyně primárně namítá, že žalovaný setrval v nečinnosti, neboť ji v zákonem stanovené lhůtě, ani kdykoliv později, nevyrozuměl o způsobu vyřízení jejího podnětu ze dne 12. 12. 2024, a zejména jí nedoručil usnesení o odložení věci. Tímto postupem žalovaný porušil hned několik zákonných ustanovení a základních principů správního práva. 10. Pokud byl podnět žalobkyně posouzen jako oznámení o přestupku, což z povahy věci vyplývá, vztahovala se na postup žalovaného rovněž speciální úprava ZOP. Dle § 76 odst. 3 ZOP platí, že správní orgán o odložení věci vyrozumí osobu dotčenou jednáním podezřelého z přestupku, je-li mu známa. Žalobkyně je nepochybně osobou přímo dotčenou jednáním osob uvedených v podnětu, což žalovanému muselo být z obsahu podnětu zřejmé. Žalovaný tak měl zákonnou povinnost žalobkyni o odložení věci (formou doručení příslušných usnesení) vyrozumět. Tím, že žalovaný žalobkyni o odložení věci a důvodech tohoto postupu nevyrozuměl, respektive jí nedoručil předmětná usnesení o odložení, porušil její právo na informace o vyřízení jejího podnětu a současně jí fakticky znemožnil zaujmout kvalifikované stanovisko k postupu správního orgánu a případně uplatnit další prostředky na ochranu svých práv, pokud by s odložením věci a jeho důvody nesouhlasila. Tento postup žalovaného je v příkrém rozporu s § 42 s.ř. i § 76 odst. 3 ZOP. 11. Postup žalovaného je rovněž v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů, které jsou formulovány v úvodních ustanoveních s.ř. Konkrétně byl porušen § 6 odst. 1 s.ř., který ukládá správním orgánům povinnost vyřizovat věci bez zbytečných průtahů. Zásada rychlosti a procesní ekonomie byla v daném případě hrubě narušena. Dále je postup žalovaného v rozporu se zásadou dobré správy a poskytování veřejné služby ve smyslu § 2 odst. 4 a § 4 odst. 1 s.ř., neboť žalovaný neposkytl žalobkyni jako dotčené osobě potřebnou součinnost a informace, k jejichž poskytnutí byl ze zákona povinen. Tím, že žalobkyni neinformoval o odložení věci, jí také odepřel možnost seznámit se s případným poučením o jejích právech a povinnostech ve vztahu k tomuto úkonu správního orgánu, což je v rozporu s duchem § 4 odst. 3 s.ř.. Takový postup ponechává žalobkyni v nežádoucí právní nejistotě. 12. Postup MHMP při vyřizování její žádosti o opatření proti nečinnosti nezajistil účinnou ochranu práv žalobkyně a nezhojil nečinnost žalovaného spočívající v nevyrozumění žalobkyně o odložení jejího podnětu a v nedoručení příslušných usnesení. Prostředek ochrany proti nečinnosti u MHMP byl tak vyčerpán bezvýsledně, neboť žalovaný ani na základě tohoto podnětu a následné reakce MHMP svou zákonnou povinnost vůči žalobkyni v plném rozsahu nesplnil, a MHMP mu splnění této povinnosti relevantním způsobem neuložil, aniž by svůj postup řádně odůvodnil. Tím jsou splněny podmínky pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti ke správnímu soudu dle § 79 a násl. s.ř.s. 13. Žalobkyně trvá na tom, že jí v důsledku jednání, které je předmětem jejího podnětu, vznikla majetková škoda, což se jednoznačně podává z popsaných skutečností a z důkazů, které musí být součástí spisového materiálu. Pokud MHMP ve své reakci uvádí, že náklady na právní zastoupení žalobkyně vynaložené v souvislosti s výzvou zaměstnavateli k opravě pracovního posudku nelze považovat za škodu ve smyslu příslušných ustanovení ZOP, pak je toto tvrzení nepřezkoumatelné pro nedostatek jakéhokoliv odůvodnění. MHMP ve své reakci neposkytuje žádné konkrétní důvody, proč by tomu tak v daném případě mělo být, a pouze obecně konstatuje svůj závěr, aniž by se vypořádal se specifiky tvrzené škody žalobkyně. 14. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Dále ve svém vyjádření uvedl, že podnět žalobkyně byl správním orgánem vyhodnocen jako podezření ze spáchání přestupků proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se fyzická osoba dopustí tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání. Správní orgán dospěl k závěru, že došlé oznámení (podnět) neo