7 As 239/2021 — Nejvyšší správní soud

8 A 97/2024- 67 - text 8 8 A 97/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: Pražská plynárenská Distribuce, a.s., IČO: 21031088, se sídlem U plynárny 500/44, Praha 4 – Michle, zastoupená JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7 – Holešovice, za účasti T. P. bytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2024, č. j. UOOU-00310/23-28, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 6. 12. 2022, obdržela Pražská plynárenská, a.s., IČO: 274 03 505, se sídlem U Plynárny 500, 145 08 Praha 4 (dále jen ,,Původní PPD“) od osoby zúčastněné na řízení (dále jen ,,žadatel“) žádost, v níž od ní žadatel požadoval poskytnutí následujících informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „informační zákon“): 1. Seznam plynárenských zařízení ve vlastnictví cizích vlastníků, která provozuje Pražská plynárenská Distribuce, a.s. ve struktuře: - název vlastníka - katastrální území, kde se plynárenské zařízení nachází 2. Seznam vlastníků plynárenských zařízení, s nimiž má Pražská plynárenská distribuce, a.s., uzavřenou smlouvu na nájem plynárenského zařízení. 3. Seznam vlastníků plynárenských zařízení, kterým platí spol. Pražská plynárenská Distribuce, a.s., nájem za používání jejich plynárenských zařízení. 2. Žadatel následně sdělil, že netrvá na vyřízení bodů 2. a 3. žádosti. Předmětem řízení tak zůstal bod 1. žádosti o informace. 3. Původní PPD rozhodovala o žádosti žadatele vícekrát a její rozhodnutí bylo vždy zrušeno žalovaným. Rozhodnutím ze dne 22. 2. 2024, č. J. OP/480/2022/ZDF-VIII žádost o informace původní PPD po čtvrté odmítla. 4. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Dne 2. 8. 2024 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, kterým rozhodl tak, že postup žalobkyně při vyřizování bodu 1 žádosti spočívající ve vydání nového rozhodnutí o žádosti se potvrzuje (dále jen „výrok II“) a rozhodnutí o žádosti zrušil a věc vrátil žalobkyni k novému projednání (dále jen ,,výrok I“). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně předně namítá, že vznikla zápisem do OR dne 18. 12. 2023 a je právní nástupkyní původní PPD, na níž nepřešly žádné povinnosti týkající se vyřizování žádosti o informace, které byly v minulosti doručeny původní PPD. 6. Žalobkyně nevydala rozhodnutí ze dne 22. 2. 2024. Napadeným rozhodnutím je tak věc vracena subjektu, který ve věci vůbec nerozhodoval a ani není oprávněn rozhodovat. Žalobkyně není subjektem, kterému byla žádost adresovaná. 7. Infomační povinnost je povinností veřejnoprávní, která je povinnému subjektu stanovena zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Přechod informační povinnosti na žalobkyni nelze ze zákona dovodit. Přeměna společnosti nemůže mít za následek přenos výkonu veřejné moci (autoritativně rozhodnout o poskytnutí informace, či o jejím odepření) na jiný než zákonem určený subjekt. 8. Žalobkyně trvá na tom, že k přechodu práv a povinností povinného subjektu z titulu informačního zákona nemůže dojít ani v důsledku přeměny v podobě fúze sloučením ze zanikajícího povinného subjektu na subjekt, který je jeho právním nástupcem ve smyslu zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Podmínkou pro to, aby nástupnická společnost mohla vyřídit žádost o informace určenou zaniklé společnosti je, že sama musí být povinným subjektem podle informačního zákona. Povinným subjektem se obchodní společnost může stát pouze originárně, z informačního zákona, nikoli v důsledku přechodu práv a povinností fúzí. Práva a povinnosti vyplývající z informačního zákona nejsou součástí univerzální sukcese. Na žalobkyni povinnosti PPD nepřešly. 9. Povinné subjekty odlišné od státu vystupují (dle informačního zákona) ve dvojí pozici: jsou to osoby mající veřejné subjektivní právo a povinnost poskytovat informace a zároveň jsou nadány mocí o poskytnutí či neposkytnutí informace autoritativně rozhodnout (viz rozsudek NSS č. j. 7As 239/2021-24). 10. Žádost žadatele původní PPD odmítla, žadatel podal odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Napadené rozhodnutí je adresováno jinému prvostupňovému orgánu, než který zrušené rozhodnutí původně vydal. Správní řád nezná postup, podle kterého by mohlo dojít ke změně (právnímu nástupnictví) prvostupňového orgánu. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nezákonné. 11. Napadené rozhodnutí není odůvodněno, jelikož neobsahuje odůvodnění, proč žalovaný považuje žalobkyni za osobu povinnou k vyřízení žádosti. 12. Žalobkyně dovozuje, že žalovaný považuje žalobkyni za osobu, která vstoupila do práv a povinností původní PPD jako povinného subjektu. Tento závěr, který žalobkyně pokládá za nesprávný, není v napadeném rozhodnutí nijak odůvodněn. Veřejnoprávní povinnosti se vztahují pouze k osobě, které byly uloženy a nepřecházejí na právní nástupce (viz rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2008, č.j. 5 Afs 129/2005-112). 13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žádost o poskytnutí informací byla původně podána u obchodní společnosti mající postavení povinného subjektu, konkrétně veřejné instituce ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona. Požadované informace se přitom vztahovaly k její činnosti, tedy spadaly do její působnosti. Původní povinný subjekt měl ve vztahu k žádosti informační povinnost ve smyslu zákonné úpravy. 14. Při absenci výslovné právní úpravy žalovaný upřednostnil výklad, že ve vyřízení žádosti je povinna pokračovat žalobkyně, neboť neexistuje jiný právní subjekt, který by tak mohl učinit. Žalovaný vzal za nesporné, že žalobkyně s ohledem na svou majetkovou strukturu a svůj účel má postavení povinného subjektu dle informačního zákona, který má povinnost poskytovat žadatelům informace vztahující se k její působnosti. Žalobkyně je právním nástupcem PPD. Pokračuje ve stejné činnosti a podle informací publikovaných ve veřejném rejstříku na žalobkyni přešlo veškeré jmění původního povinného subjektu. Žalobkyně je univerzálním sukcesorem původní PPD, což sama v podané žalobě i uvádí, zůstává členem koncernu Pražská plynárenská a. s., sídlí na stejné adrese a vystupuje pod takřka stejnou obchodní firmou jako její právní předchůdkyně, jelikož evidentně pokračuje ve stejné činnosti (viz webové stránky žalobkyně) a má stejné personální složení, proto žalovaný dovodil, že žalobkyně je právní nástupcem PPD a povinným subjektem ve smyslu informačního zákona. 15. V podané replice žalobkyně odmítla argumentaci žalovaného a setrvala na svém tvrzení. Podle žalobkyně neexistuje žádný právně relevantní důvod umožňující přikázat žalobkyni vyřídit žádost o informace určené jinému subjektu. Na tom nic nemění ani skutečnost, zda sama žalobkyně je povinnou osobou dle informačního zákona. Žadateli nic nebrání podat žádost totožného znění nově přímo žalobkyni, pak by žalobkyně byla povinna ji vyřídit. Zánikem původní PPD není žadatel na svých právech krácen. III. Posouzení žaloby 16. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.) v souladu s § 51 s. ř. s. o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci jednání ve věci nepožadovali, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Skutkový stav, vyplývající z předloženého správního spisu není mezi účastníky sporný. 18. Podstatou řešené věci je otázka, zda na žalobkyni jako právní nástupkyni původního povinného subjektu přešly veřejnoprávní povinnosti konkrétně vyplývající z informačního zákona. 19. Právo na informace patří mezi ústavně zaručená základní (politická) práva, jejichž meze mohou být upraveny pouze zákonem a z úzkého okruhu důvodů. Článek 17 Listiny, která je součástí ústavního pořádku České republiky, zaručuje svobodu projevu a právo na informace. Účel práva na informace přesvědčivě vymezila judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Konstatovala, že „svoboda projevu - včetně v ní dle čl. 10 odst. 1 Úmluvy obsažená svoboda přijímat informace - představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti“ (Pl. ÚS 25/21), „smyslem práva na informace je kontrola činnosti veřejné správy, mj. též kontrola vynakládání veřejných prostředků a hospodaření s veřejným majetkem“ (NSS 1 As 17/2008-67, Sb. NSS č. 1627/2008), že „poskytování informací o činnosti orgánů veřejné moci je v našem c