8 A 97/2025 – Městský soud v Praze

8 A 97/2025- 26 - text 9 č. j. 8A 97/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně V. M., nar. X st. přísl. Ukrajina, bytem X zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému Ministerstvo vnitra- OAMP se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu, takto: I. Zásah žalovaného, spočívající v tom, že žalobkyni vrátil její žádost o poskytnutí dočasné ochrany podanou dne 9. 7. 2025, vedenou pod sp. zn. OAM- 0395827/DO-2025, jako nepřijatelnou byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod sp. zn. OAM- 0395827/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je státní příslušnicí Ukrajiny, která dne 9. 7. 2025 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny. Její žádost byla žalovaným odmítnuta jako nepřijatelná, s tím, že nebylo prokázáno, že žalobkyně je osobou podle § 3 lex Ukrajina. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V podané žalobě žalobkyně uvedla, že ze strany žalovaného došlo k nesprávné a předčasné aplikaci ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny (dále jen „lex Ukrajina“), v důsledku čehož byla žalobkyně předem vyloučena z možnosti získat dočasnou ochranu. Tímto postupem jí nebylo přiznáno právní postavení osoby požívající dočasné ochrany ve smyslu § 3 odst. 1 lex Ukrajina, čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady EU 2022/382 a čl. 5 směrnice Rady 2001/55/ES. 3. Žalobkyně dále namítla, že správní orgán při rozhodování nezohlednil individuální okolnosti jejího případu a její postavení nebylo řádně přezkoumáno ani posouzeno. Tímto postupem správní orgán porušil základní zásady činnosti správních orgánů, zejména zásadu proporcionality a zásadu ochrany legitimního očekávání podle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 4. Nezákonný postup žalovaného byl ve smyslu § 82 soudního řádu správního zaměřen přímo proti žalobkyni, přičemž nepřímo došlo i k zásahu do práv jejích rodinných příslušníků. V důsledku tohoto postupu je žalobkyně oprávněna k pobytu na území České republiky pouze po omezenou dobu 90 dnů jako držitelka ukrajinského biometrického cestovního dokladu. Ve skutečnosti je však tímto nucena k trvalému přesídlení na území Ukrajiny, kde nadále probíhá ozbrojený konflikt. 5. Žalobkyně uvedla, že je státní občankou Ukrajiny, která až do února roku 2022 trvale pobývala na území Ukrajiny, kde měla vybudované rodinné, ekonomické a sociální zázemí. V důsledku bezprostřední hrozby invaze vojsk Ruské federace byla dne 18. 2. 2022 nucena opustit svou domovskou zemi a přesídlit na území České republiky. Dne 12. 4. 2022 jí byla udělena dočasná ochrana, která byla následně opakovaně prodloužena, naposledy s platností do 31. 3. 2025. 6. Žalobkyně se včas objednala k prodloužení dočasné ochrany, avšak tato jí prodloužena nebyla. Její pobyt byl zrušen z důvodu neznámého pobytu dne 9. 7. 2025. V reakci na tuto skutečnost žalobkyně znovu požádala o udělení dočasné ochrany, přičemž její žádost byla správním orgánem na místě posouzena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., lex Ukrajina, s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že je osobou ve smyslu § 3 tohoto zákona. 7. V rámci obsahu žaloby žalobkyně nejprve argumentovala ve věci přípustnosti žaloby, přičemž odkázala na ustálenou judikaturu správních soudů, jakož i na závěry Soudního dvora Evropské unie učiněné ve věci vedené pod sp. zn. SE–753/23 ze dne 27. 2. 2025, z níž cituje. 8. Dále žalobkyně namítla nesprávnou aplikaci ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Připustila, že ze země původu byla vysídlena před zahájením válečného konfliktu, avšak je přesvědčena, že ke dni 24. 2. 2022 byla na území Ukrajiny trvale usazena a měla zde těžiště svého rodinného, společenského, ekonomického a kulturního života. Z tohoto důvodu se na ni dle jejího názoru vztahuje ustanovení § 3 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady EU 2022/382. 9. Žalobkyně následně poukázala na judikaturu správních soudů a vyjádřila přesvědčení, že smyslem a účelem zákona lex Ukrajina je poskytnout dočasnou ochranu osobám, které byly v době invaze vojsk Ruské federace na území Ukrajiny státními příslušníky Ukrajiny, a v důsledku této vojenské invaze byly trvale vysídleny z jejího území, byť se v den zahájení válečného konfliktu nacházely mimo území Ukrajiny. 10. Podle žalobkyně by nesprávný výklad rozhodných zákonných ustanovení vedl k předčasnému a nesprávnému závěru žalovaného, že jí nelze poskytnout dočasnou ochranu. V projednávané věci však žalovaný v minulosti skutečnosti uváděné žalobkyní reflektoval a nerozporoval, přičemž jí v období od 12. 4. 2022 do 31. 3. 2025 dočasnou ochranu udělil a opakovaně prodloužil oprávnění k pobytu na území České republiky. 11. Teprve v souvislosti s podáním nové žádosti dne 9. 7. 2025, byla žalobkyně – pro ni překvapivě a v rozporu s předchozí praxí žalovaného – z poskytnutí dočasné ochrany vyloučena. Takový postup je podle žalobkyně v rozporu se zásadou proporcionality a zásadou ochrany legitimního očekávání ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. 12. Žalobkyně současně navrhla, aby soud vydal předběžné opatření, kterým žalovanému a rovněž Policii ČR a všem odborům cizinecké Policie uloží povinnost strpět pobyt žalobkyně na území ČR po dobu soudního řízení. 13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pro získání dočasné ochrany nestačí, že žalobkyně prokázala své ukrajinské státní občanství. Podle jeho názoru musí být současně prokázáno, že žalobkyně spadá do některé ze skupin osob, na které se dočasná ochrana vztahuje. 14. Rozhodnutí Rady EU č. 2022/382 vymezuje dvě skupiny osob, na které se toto rozhodnutí vztahuje. Na první skupinu dopadá rozhodnutí obligatorně, zatímco u druhé skupiny mají členské státy možnost volby, zda těmto osobám dočasnou ochranu udělí, případně jim poskytnou jinou formu pobytového oprávnění. 15. Český zákonodárce v § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., lex Ukrajina, stanovil, že oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany se uděluje cizincům, na něž se rozhodnutí Rady vztahuje obligatorně. V § 3 odst. 2 téhož zákona pak upravil možnost udělení dočasné ochrany osobám, které byly ke dni 24. 2. 2022 držiteli platného povolení k trvalému pobytu na Ukrajině, za předpokladu, že jejich vycestování do státu, jehož jsou státními občany, není možné z důvodu hrozby nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. 16. Podle žalovaného žalobkyně nespadá pod žádnou z výše uvedených kategorií. Ačkoli je státní občankou Ukrajiny, nesplňuje další podmínky stanovené zákonem pro udělení dočasné ochrany. 17. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně sama přiznala, že se před rozhodným datem 24. 2. 2022 nenacházela na území Ukrajiny. Z tohoto důvodu ji nelze považovat za osobu, která na Ukrajině pobývala před zahájením ozbrojeného konfliktu. Podle názoru žalovaného lze za osobu vysídlenou považovat pouze takovou osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, jež v ní nastala, tedy konkrétně v důsledku ozbrojeného konfliktu. 18. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí podle žalovaného existovat příčinná souvislost. Jinými slovy, situace v zemi původu musí být důvodem, pro který daná osoba tuto zemi opustila. Nestačí, že se osoba nemůže bezpečně a trvale vrátit na Ukrajinu kvůli tamní situaci; je především nutné, aby tato situace byla důvodem, proč zemi původu vůbec opustila. 19. V této souvislosti žalovaný odkázal na dokument Evropské komise nazvaný „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady“, z jehož části týkající se osobního rozsahu provádění rozhodnutí vyplývá, že ukrajinští státní příslušníci, kteří byli vysídleni z Ukrajiny před 24. 2. 2022, nebo se před tímto datem nacházeli mimo Ukrajinu – například z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, zdravotních prohlídek či jiných okolností – nemohou být považováni za osoby, na které se vztahují podmínky pro udělení dočasné ochrany. 20. Žalovaný připustil, že uvedený dokument nemá závazný charakter a jeho hodnota z hlediska výkladu ustanovení prováděcího rozhodnutí Rady či samotné směrnice je sporná. Nicméně poukázal na to, že Evropská komise, pokud jde o okruh osob, na něž dopadá prováděcí rozhodnutí Rady, zastává stejný názor jako žalovaný. III. Posouzení žaloby 21. Městsk