6 Afs 9/2015 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 5/2024- 33 - text 9 8 Ad 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Mgr. et Mgr. Ing. P. S., narozený X bytem X Ministerstvo vnitra se sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. MV-170385-9/SR-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na úhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce byl rozhodnutím kárné komise I. stupně, č. j. ÚOHS-36448/2023/440 ze dne 26. 9. 2023, uznán vinným ze spáchání několika kárných provinění. Za zvlášť závažná kárná provinění mu podle § 89 odst. 1 a 2 písm. d) ve spojení s odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“), bylo uloženo jako kárné opatření propuštění ze služebního poměru. Rozhodnutí bylo účastníkovi řízení doručeno dne 26. 9. 2023. 2. Dne 13. 10. 2023 bylo žalovanému (jmenovitě kárné komisi II. stupně, jež je zřízena při Ministerstvu vnitra, pročež je dále za žalovaného považováno celé ministerstvo) doručeno podání žalobce, jehož obsahem bylo blanketní odvolání proti rozhodnutí kárné komise I. stupně, č. j. ÚOHS- 36448/2023/440 ze dne 26. 9. 2023, o kárném provinění. Žalovaný na základě záznamu o usnesení, č. j. MV-170385-2/SR-2023 ze dne 17. 10. 2023, postoupil odvolání v souladu s § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, kárné komisi I. stupně, o čemž zároveň byl žalobce vyrozuměn, a to přípisem, č. j. MV-170385-3/SR-2023 ze dne 17. 10. 2023. Kárná komise I. stupně shledala odvolání jako opožděné, neboť žalobce nedodržel zákonnou lhůtu podle § 83 odst. 1 správního řádu. S ohledem na výše uvedené předala kárná komise I. stupně podle § 88 odst. 1 správního řádu spis se svým stanoviskem, č. j. ÚOHS-41709/2023/440 ze dne 25. 10. 2023, žalovanému. 3. Žalovaný v rozhodnutí č. j. MV-170385-9/SR-2023, ze dne 15. 12. 2023, uvedla, že zákonná patnáctidenní lhůta pro podání odvolání podle § 83 odst. 1 ve spojení s § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu započala běžet dne 27. 9. 2023 a posledním dnem lhůty byl den 11. 10. 2023. Žalobce podal odvolání v poslední den lhůty, žalovanému pak toto odvolání došlo dne 13. 10. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce podal odvolání žalovanému jako nadřízenému orgánu, a nikoliv k tomu příslušnému orgánu, tj. kárné komisi I. stupně, bylo rozhodnutí o kárném provinění a uložení kárného opaření již v právní moci ve smyslu § 73 odst. 1 správního řádu, neboť právní moci nabylo dne 12. 10. 2023. 4. V návaznosti na tento fakt žalovaný rozhodnutím č. j. MV-170385-9/SR-2023, ze dne 15. 12. 2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné. 5. S tímto závěrem žalobce nesouhlasil, pročež dne 4. 3. 2024 zaslal soudu žalobu proti napadenému rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný nesprávně, a tedy nezákonně, posoudil otázku včasnosti jeho odvolání, resp. naplnění důvodů pro jeho možné podání přímo odvolacímu orgánu. Žalovaný dle žalobce přitom ignoroval, že měl zákonem předpokládané vážné důvody pro podání svého odvolání přímo odvolacímu orgánu. 7. Žalobce totiž tvrdí, že podání, pro něž bylo rozhodnuto o skončení jeho služebního poměru na ÚOHS, byla podání přesně podle protikorupčního nařízení vlády č. 145/2015 Sb. a ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o whistleblowingu 2019/1937, přičemž se stal obětí tzv. odvetných opatření ze strany předsedy ÚOHS, resp. těch jeho podřízených, kteří tvořili (extra jmenovanou) kárnou komisi, jez protiprávně rozhodla o skončení žalobcova služebního poměru na ÚOHS. 8. Z napadeného rozhodnutí je dle žalobce zřejmá explicitní lež v tom smyslu, že se prohlásil za whistleblowera účelově zpětně, a dále že snad podával cokoli jiného, než protikorupční oznámení podle nařízení vlády č. 145/2015 Sb. a ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o whistleblowingu 2019/1937. 9. Žalobce dále vyjádřil názor, že při podávání protikorupčních oznámení se nemusí řídit dalšími pokyny a předpisy zaměstnavatele, které tuto problematiku podávají, protože jeho oznámení ostatně směřovala proti zaměstnavateli. Porušení takových eventuálních vnitřních předpisů nemůže nic měnit na obsahu protikorupčního oznámení, resp. dodržení vnitřních předpisů nemůže definovat, zda jde či nejde o protikorupční oznámení podle nařízení vlády či přímého účinku evropské směrnice. Žalobce je přesvědčen, že ÚOHS a žalovaný se snaží pouze jeho osobu (a jeho podání) účelově očernit, aby byl zakryt skutečný význam jeho protikorupčních oznámení. 10. Žalobce dále uvádí, že své odvolání zaslal přímo žalovanému, aby se se alespoň po jistý čas vyhnul reálné hrozbě odvetných opatření ve smyslu definice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. 11. Žalobce je přesvědčen, že v rámci ÚOHS vůči němu totiž panují zcela se vymykající extrémní poměry pronásledování a odvetných opatření ze strany jeho představených, vedení ÚOHS a dalších zaměstnanců, jež jsou podřízeni vedení ÚOHS. Vedení ÚOHS tak může v rámci formální organizované struktury a současně s tím neformální organizované skupiny páchat vůči němu jednotlivá odvetná opatření v zásadě bez ohledu na jeho postavení vůči této struktuře. Jádro této organizované skupiny sice vychází z formální systemizace služebních míst, nicméně úzké vazby a neformální faktické přátelské propojení jednotlivých členů této organizované skupiny umožňují vzájemně se podporující a doplňující reálné a v minulosti uskutečňované uplatňování odvetných opatření „zadaných shora" vůči jeho osobě. V rámci takto strukturované organizované skupiny tedy není v zásadě rozhodné, nakolik odpovídá či neodpovídá struktuře vnitřní systemizace služebních míst, nýbrž nakolik reálně umožňuje faktické uplatňování odvetných opatření vůči žalobci. 12. Následně žalobce popsal konkrétní příklad, kdy tato organizovaná skupina měla prostřednictvím žalobcova přímého nařízeného proti němu uplatňovat odvetná opatření, jež měla v tomto konkrétním případě spočívat v tom, že tento přímý nadřízený byl informován o kárném opatření, jež bylo žalobci uloženo. 13. Tyto výklady žalobce dále rozváděl, přičemž uvedl, že do organizované skupiny, jejímž účelem bylo proti němu uplatňovat odvetná opatření, byl zapojen i předseda úřadu, přičemž instruoval žalobcova přímého nadřízeného slovy „Ten S. už se musí řešit.“ To je dle žalobce mobbing a odvetné opatření osnované vedením ÚOHS „jako opravdu veliký čuník.“ 14. Žalobce dále přirovnal služební hodnocení, jež na něj bylo vypracováno, k poměrům v 50. letech a též uvedl, že kárná komise I. stupně měla „notičky“ aby byl vyhozen. Tyto argumenty pak žalobce dále rozváděl, přičemž podrobně popsal, jak byly do organizované skupiny, jež proti němu uplatňovala odvetná opatření (např. nepovolení účasti na pohřbu kolegy) zapojeny jednotlivé osoby. Žalobce se též snažil popsat svůj názor na neformální vztahy mezi těmito zaměstnanci (např. vylepšování si profilu u nadřízeních prostřednictvím vlastnoručně upečených buchet), což místy doplnil i svým náhledem na kvalifikaci a odbornost těchto kolegů, přičemž vyjádřil názor, že jeho osoba musela být zlikvidována a odstraněna z ÚOHS, neboť on si stále ještě pamatuje jejich začátky. 15. Dále v žalobě žalobce uvedl, že jednotlivá odvetná opatření narušují jeho zdravotní stav a způsobují mu zdravotní újmu. Jeho důvod spočívající v oddálení zjištění kárné komise I. stupně o řízení o odvolání proti rozhodnutí I. stupně spočíval v možnosti vyhnout se reálnému a faktickému zhoršování jeho zdravotního stavu vlivem permanentní msty v pracovněprávní rovině mobbingem, diskriminací a zejména otřesnými odvetnými opatřeními a pokusy o ně podle čl. 19 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937. Jako nejhorší z nich vnímá reálnou a faktickou možnost a) propuštění či rovnocenných opatření; b) nepovýšení; c) přenosu úkolů, snížení mzdy; d) neposkytnutí odborné přípravy; e) negativního hodnocení výkonnosti či pracovní reference; f) uložení nebo použití disciplinárních opatření, důtky či jiných sankcí včetně finančního postihu; g) nátlaku, zastrašování, obtěžování nebo ostrakizace; h) diskriminace, znevýhodňujícího nebo nespravedlivého zacházení; k) újmy, včetně dobré pověsti osoby, zejména na sociálních sítích, nebo finanční ztráty, včetně ztráty obchodních příležitostí a ztráty příjmů; i) zařazení na černou listinu na základě neformální či formální dohody v daném sektoru či průmyslovém odvětví, což může znamenat, že tato osoba v budoucnu nenajde v tomto sektoru či průmyslovém odvětví zaměstnání. 16. Na tomtéž místě žaloby žalobce argumentoval, že po dobu, kdy proti němu byla páchána odvetná opatření, byla přímo aplikovatelná směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937, přičemž uvedl, že výklad odve