1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 8/2024- 41 - text 10 8 Ad 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalované Česká republika - Městský soud v Brně, se sídlem Polní 994/39, 608 01 Brno Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Vinohradská 2577/178, 130 00 Praha 3 , o žalobě proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky ze dne 23. 2. 2024, č.j. ZPMV/0229363/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze 23. 2. 2024, kterým bylo částečně vyhověno žádosti žalobkyně ze dne 13. 4. 2023 o odstranění tvrdosti zákona a o prominutí penále v plné výši. 2. Rozhodčí orgán žalované rozhodl tak, že jednak penále za kategorii zaměstnavatel vyměřené na základě kontrolní zprávy č. j. ZPMV 476036/2023-3, ze dne 26. 4. 2023, kontrolované období 22. 11. 2011 – 30. 9. 2018 ve výši 73 752 Kč, se snižuje na částku 51 600 Kč, a jednak penále za kategorii zaměstnavatel vyměřené na základě kontrolní zprávy č. j. ZPMV 1543054/2023-2, ze dne 26. 4. 2023, kontrolované období 1. 10. 2018 – 31. 3. 2023 ve výši 154 870 Kč, se snižuje na částku 108 400 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR jí v dubnu 2023 vyměřila penále ve výši 228 662 Kč za pozdní úhradu pojistného za pojištěného zaměstnance. 4. O prominutí penále žalobkyně požádala vzhledem k tomu, že pojistné bylo uhrazeno teprve po právní moci rozsudku o zaplacení náhrady ušlé mzdy za dobu od 1. 1. 2015 do 30. 4. 2019 (rozhodnutí Okresního soudu v Blansku č. j. 12 C 215/2016-252 ze dne 26. 3. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 49 Co 107/2021-305 ze dne 12. 10. 2022). Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 12. 12. 2022. 5. V návaznosti na ustanovení § 47 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v majetkových vztazích žalobce nemohl uhradit zdravotní pojištění dříve (na základě nepravomocného rozsudku) a mohl tak učinit až po 12. 12. 2022. Právě z tohoto důvodu žalobce podal žádost o odstranění tvrdosti zákona a o prominutí penále, neboť by dle jeho názoru bylo zcela nelogické a v rozporu se smyslem a účelem zákona č. 48/1997 Sb., aby plátci zdravotního pojištění bylo uloženo hradit penále, ačkoli plátce z důvodu stanoveného jiným zákonem (zde zákon č. 219/2000 Sb.) nemohl pojistné uhradit. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 5. 2023, č. j. ZP 0518906/2023-1, snížil penále dle zákona č. 48/1997 Sb. o zdravotním pojištění z částky 73 752 Kč na částku 51 600 Kč, a rozhodnutím z téhož dne, č. j. ZP-0518906/2023-2, snížil penále dle zákona č. 48/1997 Sb. o zdravotním pojištění z částky 154 870 Kč na částku 108 400 Kč. 7. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. 17 Ad 12/2023, tato rozhodnutí zrušil a vrátil žalovanému věc k dalšímu řízení. Podle závěrů soudu nebylo z rozhodnutí rozhodčího orgánu zřejmé ani jakou úvahou dospěl k závěru, že je na místě snížit penále právě na stanovenou částku, ani jakým způsobem se žalovaný vypořádal s tvrzením žalobce, že odvod pojistného nebylo možné provést dřív než po právní moci rozsudku civilních soudů, tj. po 12. 12. 2022. Soud žalovaného zavázal k tomu, aby v případě, že setrvá na svých rozhodnutích, tato náležitým způsobem odůvodnil, včetně toho, aby uvedl, jak uvážil o tvrzení žalobce, že odvod pojistného nebylo možné provést dřív, než po právní moci rozsudku civilních soudů, tj. po 12. 12. 2022. 8. Žalovaná však ani tentokrát těmto požadavkům nevyhověla. 9. V napadeném rozhodnutí žalovaná odkazuje na ust. § 53a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. a správně dovozuje, že je na správním posouzení rozhodčího orgánu, zda bude žádosti vyhověno zcela, částečně, či bude zamítnuta. S odkazem na Pravidla pro rozhodování Rozhodčího orgánu ZP MV ČR pak konstatuje, že v případě právnických osob se penále snižuje o 30%, pokud nejsou specifické důvody pro jinou výši prominutí penále, dané okolnostmi zvláštního zřetele hodnými. Ačkoliv zde zdůrazňuje obecné zásady i individuální okolnosti, z rozhodnutí není seznatelné, jak o těchto individuálních okolnostech, které deklaroval žalobce (a jejichž zkoumání ostatně bylo uloženo i správním soudem, jak je uvedeno výše) uvážila. 10. Jestliže pod bodem I. odůvodnění žalovaná tvrdí, že postupuje stejným způsobem k věcně odpovídajícím případům, měla by tyto jiné případy alespoň rámcově uvést, neboť bez toho není zřejmé, jak je v jiných případech postupováno. 11. Žalovaná správně konstatovala, že žalobkyně nebrojila proti způsobu vyměření dlužného pojistného, neboť samotné vyměření penále žalovaným není v rozporu se zákonem. Zákon jednoznačně preferuje zájem na hrazení zdravotního pojištění. Vyskytne-li se však - jako je tomu v tomto případě - okolnost, která by znamenala zbytečnou tvrdost zákona, je právě na rozhodčím orgánu žalovaného, aby tuto svým rozhodnutím zmírnil. Bylo by v rozporu se smyslem a účelem zákona č. 48/1997 Sb., aby plátci zdravotního pojištění bylo uloženo hradit penále, ačkoli plátce z důvodu stanoveného jiným zákonem nemohl pojistné uhradit. Vystavil by se totiž riziku postihu ze strany orgánů veřejné kontroly v návaznosti na ust. § 45 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, a ust. § 13 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 416/2004 Sb. k zákonu o finanční kontrole. 12. Žalovaná se domnívá, že ke vzniku penále došlo v důsledku pochybení žalobkyně jakožto zaměstnavatele. Takový výklad však neobstojí, neboť žalovaná neuvádí, jakým způsobem žalobkyně pochybila při placení zdravotního pojištění. Má-li na mysli skutečnost, že žalobkyně učinil výpověď z pracovního poměru, která byla shledána neplatnou, to samo o sobě nemá na placení zdravotního pojištění vliv. Žalobkyně nejen že nemohla pojistné uhradit dříve z důvodu péče řádného hospodáře, ale ani též vzhledem k navrhované moderaci dlužné mzdy dle ust. § 69 odst. 2 zákoníku práce a také vzhledem k uplatnění korektivu dobrých mravů. Jak je patrné z rozsudků obou stupů, k finalizaci výše dlužné mzdy došlo až v rozsudku odvolacího soudu. Pochybení nelze vztahovat ke sporu, na jehož základě povinnost hradit pojistné vznikla, nýbrž je nutno řešit úhradu pojistného samu o sobě. 13. Současně však žalobkyně přiznává, že byť rozhodnutí Krajského soudu v Brně nabylo právní moci dne 12. 12. 2022, reálně byla dlužná mzda bývalé zaměstnankyni po zajištění odpovídajících prostředků uhrazena až ve výplatním termínu za měsíc leden 2023, tedy k 14. 2. 2023. Žalobkyně tak nedodržela stanovenou pariční lhůtu a též tak došlo k pozdější úhradě pojistného. Zpoždění činí přibližně jeden měsíc a žalobkyně by penále za takové zpoždění po náležité úvaze žalovaného jistě akceptovala. 14. Žalobkyně tedy uzavřela, že napadené rozhodnutí se nijak nevypořádalo s požadavky, které na něj byly kladeny v dřívějším rozhodnutí správního soudu. Opět není zřejmé, z jakého důvodu žalovaná rozhodla o snížení penále právě na stanovenou částku, přes avizované srovnání s jinými případy tento prvek absentuje. Žalovaná se vůbec nezabývala argumentací žalobkyně, že pojistné nemohlo být uhrazeno vzhledem k povinnostem podle zákona č. 219/2000 Sb. Opět je nutno zdůraznit, že zájem na hrazení zdravotního pojištění přitom dotčen nebyl, neboť zaměstnankyně žalobkyně již v roce 2014 byla poživatelkou starobního důchodu a zdravotní pojištění tak za ni po faktickém ukončení zaměstnání bylo hrazeno státem. Žalobkyně nehradila pojistné ze své libovůle, nýbrž ze zákonných důvodů, přičemž teprve z finálního rozhodnutí bylo jasné, kolik činí výsledná částka náhrady mzdy. 15. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nezaplatí-li plátce pojistného pojistné ve stanovené výši a včas, je zdravotní pojišťovna v souladu s ust. § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění, povinna vymáhat na plátci zaplacení pojistného včetně penále. Výše penále se podle s ust. § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v platném znění, stanovuje podle předpisů občanského práva o výši úroku z prodlení. 16. Dluh na pojistném, jak uvádí žalobkyně, vznikl z důvodu rozvázání pracovního poměru se zaměstnankyní paní Z. S., přičemž rozsudkem Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 12 C 374/2015, ze dne 26. 7. 2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 49 Co 257/2017, ze dne 13. 3. 2019, bylo rozhodnuto o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Paní Z. S. se následně musela žalobou domáhala náhrady platu a dalších nároků a rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 3. 2021 jí byl přiznán nárok na náhradu platu a další nále