2 Afs 177/2006 — Nejvyšší správní soud

8 Af 4/2025- 88 - text 10 8 Af 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně Seven Days Agency, s.r.o., DIČ CZ24314781 sídlem Londýnská 254/7, 120 00 Praha 2 zastoupena JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem sídlem Revoluční 767/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č.j. 31438/24/5200-11431-712032 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvoláních žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 2. 6. 2023, č. j. 5266939/23/2002-52523-109968, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, kterým byla z moci úřední doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 8 641 580.00 Kč, a současně daňovému subjektu vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 1 728 316.00 Kč, a proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 2. 6. 2023, č. j. 5268116/23/2002-52523-109968, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, kterým byla doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 8 123 450.00 Kč, a současně daňovému subjektu vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 1 624 690.00 Kč. Podle správce daně žalobkyně neprokázala, že předmětné náklady vynaložila v souladu s ust. § 24 odst. 1 ZDP na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. 2. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím změnil oba dodatečné platební výměry tak, že žalobkyni byla prvním dodatečným platebním výměrem doměřena z moci úřední daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 8 676 540.00 Kč, a současně daňovému subjektu vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 1 735 308.00 Kč a druhým dodatečným platebním výměrem doměřena z příjmů právnických osob vyšší o částku 8 138 650.00 Kč, a současně daňovému subjektu vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 1 627 730.00 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. 4. Není z něj totiž zřejmé, jak nově zní výrok napadených platebních výměrů, když žalovaný výrok těchto platebních výměrů částečně změnil a částečně ponechal v původní podobě, avšak nedostatečně specifikoval, jakou část platebních výměrů změnil a jakou část ponechal v platnosti. Výroková část napadeného rozhodnutí je proto nepřezkoumatelná. 5. Napadené rozhodnutí se taktéž nikterak nevypořádává s žalobkyní tvrzenými skutečnostmi a namítanými vadami řízení před správcem daně, uvedenými v odvolání žalobkyně ze dne 6. 7. 2023 proti oběma platebním výměrům. 6. Napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném způsobu zjištění skutkového stavu, v důsledku toho vychází z nesprávného skutkového stavu a tím způsobeného nesprávného posouzení skutkového stavu a nesprávné právní kvalifikace skutkového stavu. 7. Správce daně při vydání platebních výměrů vycházel v podstatné části ze skutečností získaných policejním orgánem v řízení vedeném v trestní věci sp. zn. NCOZ-763/TČ-2020412301-F-C, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné podmínky, zvláště, když žalobkyně navrhovala provedení výslechu svědků přímo před správcem daně (některé osoby podávaly dokonce toliko vysvětlení před policejním orgánem). Uvedené vady žalobkyně namítá zejména ve vztahu k protokolu o výslechu obviněného Z. V., jehož využití v daňovém řízení je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009, čj. 1 Afs 19/2009-57. Především na tomto „důkazu“ přitom správce daně založil své závěry ohledně neprovedení předmětných plnění. Ačkoli postup správce daně v předmětném daňovém řízení odporuje základním zásadám daňového řízení, respektive správního řízení, zejména zásadě bezprostřednosti, žalovaný uvedené vady nezhojil. 8. Výpověď Z. V. navíc správce daně interpretoval zcela jednostranně, když ji vyhodnotil výlučně v neprospěch žalobkyně, ačkoli z výpovědi této osoby vyplývá, že Z. V. některá plnění provedl. Obdobně jednostranně a v neprospěch žalobkyně správce daně vyhodnotil taktéž výslech svědkyně D. H., I. C., Š. P. a V. F. Žádný ze svědků, který byl před správcem daně vyslýchán, navíc nepotvrdil, že by uhrazená plnění nebyla provedena. V uvedených intencích se žalobkyně odkazuje na své odvolání a spisový materiál, zejména na protokoly o výslechu uvedených osob. Ačkoli správce daně zjistil skutkový stav zcela nedostatečně a navíc nesprávně, žalovaný tyto vady nezhojil a namísto toho vydal napadené rozhodnutí. 9. Zcela zásadním pochybením je však neprovedení výslechu R. C., jehož výslech jako svědka navrhovala žalobkyně opakovaně, neboť jde o nejvýznamnějšího svědka vůbec. Věcně je totiž nepochybné, že existuje zjevná souvislost mezi výslechem tohoto svědka a prokázáním oprávněnosti nákladů, v souvislosti se službami od dodavatele KaBe system CZ, a.s., kde svědek byl statutárním orgánem a kde dle sdělení pracovnic holdingu společnosti řízených V. F., řídil jednotlivé stavby. Správce daně, potažmo žalovaný, však v této souvislosti pouze vyžádali protokol o jeho výslechu v trestním řízení sp. zn. NCOZ-763/TČ-2020412301-F-C, ze dne 11. 5. 2023 a jeho doplnění ze dne 21. 9. 2023, aniž by nechali svědka fakticky vyslechnout. Tento postup však žalobkyně považuje za rozporný s daňovým řádem, neboť jde o závažné procesní pochybení správce daně, respektive též žalovaného, pokud takový postup aprobuje. Je zcela nepřípustné, aby správce daně nahrazoval výslech svědka, který je bezprostředním důkazním prostředkem, důkazy listinnými, tedy v podstatě odvozenými důkazními prostředky. Takový postup odporuje základním zásadám vedení správního, potažmo daňového řízení. Tím spíše, pokud žalobkyně v souladu s § 93 odst. 3 daňového řádu opakovaně žádala o provedení svědecké výpovědi R. C. v daňovém řízení, kdy v takovém případě je zákonnou povinností správce daně takový výslech provést (provedení výslechu s odkazem na citované ustanovení daňového řádu nezáleží toliko na uvážení správce daně). Žalobkyně považuje za flagrantní pochybení orgánů veřejné moci, aby v případě užití institutu předvedení vůči osobě svědka Policie ČR pouze stroze konstatovala, že svědek nebyl na adrese jeho pobytu zastižen, aniž by vyvinula jakékoli úsilí svědka pro potřeby daňového řízení zajistit, případně aniž by byl daný úkon v podobě předvedení alespoň zopakován. V daném případě nebyl ze strany správce daně ani žalovaného řádně zjištěn skutkový stav, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející nezákonné. 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nesouhlasil s názorem žalobkyně, že není zřejmé, jakým způsobem žalovaný změnil dodatečné platební výměry správce daně. Z porovnání výroku přezkoumávaného dodatečného platebního výměru a výroku napadeného rozhodnutí, které spolu tvoří jeden neoddělitelný celek, tak naprosto nepochybně vyplývá, jak bylo o povinnosti žalobkyně rozhodnuto. 11. V daňovém řízení lze jako důkaz použít také listiny zachycující výpověď osoby v trestním řízení. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008 č. j. 2 Afs 24/2007-119, pak vyplývají podmínky, které je třeba naplnit, aby mohl takovýto důkaz v daňovém řízení sloužit jako podklad pro rozhodnutí: „V první řadě musí být pořízeny nezávisle na příslušném daňovém řízení (tj. zejména nesmí být v jiném řízení pořízeny účelově proto, aby se správce daně vyhnul povinnosti umožnit daňovému subjektu být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky). Dále je třeba, aby v onom jiném řízení byly pořízeny v souladu se zákonem (tuto předběžnou otázku správce daně vyřeší podle § 28 d. ř.) a aby se do sféry správce daně dostaly zákonným způsobem (nelze tedy například jako důkazu užít listiny, jež byla součástí spisu, k jehož obsahu správce daně z těch či oněch důvodů neměl podle zákona přístup). Konečně musí být uvedené listiny daňovému subjektu zpřístupněny, aby se mohl seznámit s jejich obsahem a případně navrhnout další důkazy, které by zjištění vyplývající z dotyčných listin upřesnily, korigovaly či vyvrátily“. Uvedený závěr přebírá i pozdější judikatura, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2021, č. j. 4 Afs 235/2020-41, ze dne 3. 3. 2023, č. j. 9 Afs 187/2022-55, nebo ze dne 18. 2. 2015, č. j. 3 Afs 163/2014-38. Ve zde posuzované věci byly, jak vyplývá ze spisového materiálu, všechny uvedené podmínky splněny. 12. Pokud žalobkyně tvrdí, že pro použití důkazů získaných v trestním řízení nebyly splněny zákonné podmínky, zvláště když žalobkyně navrhovala provedení výslechu svědků přímo před správcem daně a některé osoby podávaly vysvětlení toliko před policejním orgánem, žalovaný k tomu uvádí, že správce daně není povinen automaticky bez dalšího opakovat všechny výslechy provedené v trestním řízení. Toto je dle ust. § 93 odst. 3 daňové