— Nejvyšší správní soud

9 A 104/2023- 40 - text 8 9 A 104/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Česká pošta, s. p., IČO 47114983 sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1 – Nové město proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, IČO 70106975 sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha 9 – Vysočany o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 29. 5. 2023, č. j. ČTÚ-8 063/2023-603, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým předseda Rady žalovaného (dále také jen „předseda“) změnil výrok I. rozhodnutí žalovaného, sekce rozhodování sporů a ochrany spotřebitele00 ze dne 15. 12. 2022, č. j. ČTÚ-47 317/2022-639/III (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), ve formě pokračování v přestupku dle § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se žalobce dopustil tím, že v období od ledna 2022 do 16. 8. 2022 inzeroval pojištění obsahu zásilky Balík Komplet, a to jak na 28 provozovnách prostřednictvím plakátů, letáků, produktových informací a digitální obrazovky, tak na svých webových stránkách, ačkoli dle Poštovních a obchodních podmínek České pošty, s. p. – ostatní služby, bylo možno sjednat pouze limit odpovědnosti za škodu, nikoli pojištění. Tímto jednáním se dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obviněný dopustil klamavého konání, čímž porušil zákaz nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 4 téhož zákona. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí žalovaný žalobci uložil za tento přestupek pokutu ve výši 60 000 Kč podle § 24 odst. 17 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele a výrokem III. povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, v němž namítal, že slovo „pojištění“ vnímá jako nadčasové a používal ho v rámci kampaně v jeho obecném významu, nezávislém na aktuální právní definici, a proto informace o něm nebyla věcně nesprávná ani nepravdivá. Podle žalobce mezi pojištěním a odpovědností za škodu není rozdíl způsobilý podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. Žalobce uvedl, že jeho záměrem nebylo, aby spotřebitel nabyl dojmu, že si kupuje lepší službu, než odpovídá skutečnosti, ale o to, aby snadno pochopil, co je vůbec součástí nabízené služby. Očekávání spotřebitele by podle žalobce nebyla jiná, kdyby byl použit namísto pojmu „pojištění“ pojem „odpovědnost za škodu“; žalovaný dle žalobce dostatečně v prvostupňovém rozhodnutí nezdůvodnil, proč by měl obecný význam slova „pojištění“ narušit ekonomické chování spotřebitelů. II. Rozhodnutí předsedy Rady žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Předseda shledal rozklad nedůvodným, přistoupil však ke změně výroku I. prvostupňového rozhodnutí postupem podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to tak, že se v něm slova „v období od ledna 2022 do 16. 8. 2022“ nahradil slovy „v níže vymezených dnech a období“ a v 29. řádku tabulky výraz „leden 2022“ nahradil datem „1. 2. 2022“. Odůvodnil to potřebou větší určitosti a větší přiléhavostí výčtu jednotlivých dnů období pro skutkový stav (jednotlivé útoky). Ve zbytku předseda Rady žalovaného prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Předseda shrnul relevantní právní úpravu i skutková zjištění, ze kterých žalovaný při rozhodování vycházel. Následně vysvětloval, proč užívání pojmu „pojištění“ žalobcem u jeho produktů představovalo věcně nesprávnou a tedy nepravdivou informaci, tedy klamavé konání ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele; sdílel názor žalovaného v prvostupňovém rozhodnutí, že užití tohoto pojmu spotřebitelům evokuje, že jde o „službu navíc“. Výraz „pojištění“ nelze podle předsedy zbavit jeho právního významu. Rovněž upozornil, že odpovědnost za škodu na rozdíl od pojištění není žádnou službou, nýbrž zákonnou povinností plynoucí z poskytování poštovních služeb; v případě pojištění jde o „službu navíc“, kdy se škoda nahrazuje bez ohledu na to, zda byla prokázána existence odpovědnosti za škodu či identifikována osoba za škodu odpovědná. 6. Pokud žalobce nerozumí, proč by na základě jeho nabídky měl spotřebitel očekávat uzavření pojistné smlouvy, předseda odpověděl, že toto očekávání se nabízí právě s ohledem na použitý výraz „pojištění“. Argument, že běžnému spotřebiteli není známa právní úprava poskytování poštovních služeb, pak předseda označil za zcela lichý, je názoru, že průměrný spotřebitel ví, že se například v případě poškození zásilky může u žalobce domáhat náhrady škody. Předseda vytknul žalobci, že „nezákonně vylepšoval image své služby v očích veřejnosti“, když „pojištění“ prezentoval jako přidanou hodnotu nabízených služeb, přestože pozici spotřebitele nijak nevylepšovalo, když šlo jen o snížení rozsahu možné náhrady škody do částky 50 000 Kč. Předseda vyjádřil názor, že spotřebitel tak mohl očekávat vyšší míru ochrany zásilky a mohlo ho to přimět uzavřít poštovní smlouvu právě s žalobcem namísto jiného poskytovatele poštovních služeb, tedy praktika měla vliv na ekonomické chování spotřebitele. 7. Předseda také uvedl citace žalovaného z některých jím vedených správních řízení, řešících případy, kdy před slovem pojištění žalobce uváděl „tzv.“ a tvrdil, že je u většiny druhů zásilek bezplatné a jde ve skutečnosti o pouhý „limit odpovědnosti“. Následně žalobce argumentoval, že udaná cena a pojištění jsou sice rozdílné instituty, ale se stejnou funkcí a účelem. Předseda to označil za nepřípustné směšování těchto dvou institutů. V rámci námitkového řízení pod jinou spisovou značkou pak žalobce výslovně upozorňoval, že uvedením udané ceny na zásilce není sjednáno její pojištění ve smyslu zákona o pojišťovnictví. Z těchto příkladů předseda dovodil, že se žalobce k užívání výrazu pojištění „vůbec nehlásil“. III. Žaloba 8. Žalobce se domáhal zrušení prvostupňového i napadeného rozhodnutí žalobou, ve které rozdělil svou argumentaci do dvou žalobních námitek. 9. V první žalobní námitce žalobce znovu vyložil argumentaci na podporu svého názoru, že informace o pojištění u jeho produktů není věcně nesprávná, jelikož slovo pojištění existuje také v obecném významu, nikoliv pouze jako právní termín definovaný zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Žalobce uvedl, že se nesnažil u spotřebitelů vyvolat dojem, že nabízí pojištění ve smyslu občanského zákoníku, a odkázal na definici tohoto slova ve Slovníku spisovné češtiny – „forma služeb zajišťující úhradu škod na majetku, zdraví apod. způsobených náhodnými událostmi“. Podle žalobce je většina spotřebitelů laiky, kteří nehledají za slovy primárně jejich právní význam, a klamavá praktika je charakterizována věcnou, nikoliv právní nesprávností komunikované informace. Žalobce je přesvědčen, že přestože jsou mezi porovnávanými instituty rozdíly, věcně, z pohledu průměrného spotřebitele, naplňuje jeho odpovědnost za škodu (z pohledu spotřebitele právo na náhradu škody), která je součástí propagované služby Balík Komplet, obecný význam slova pojištění, a proto nejde o informaci věcně nesprávnou ani nepravdivou. Žalovaný podle žalobce neprokázal opak, tedy že by spotřebitelem očekávaný obsah výrazu pojištění neodpovídal podobě služby Balík Komplet. Žalobce uvedl, že výraz pojištění používá i společnost Alza.cz, a. s., jako označení pro službu zajišťující přednostní vyřízení reklamace zboží, k čemuž přiložil snímky obrazovky z webových stránek jejího internetového obchodu. 10. Dále žalobce vyčetl předsedovi, že neodůvodnil, proč je podle něj nutno trvat na právní definici výrazu pojištění. Žalobce nesouhlasí s předsedou ani v tom, že by bylo pro posouzení věcné správnosti a pravdivosti informace či pro rozhodování spotřebitele ohledně koupě podstatné, zda forma žalobcem nabízeného pojištění je samostatnou službou, nebo součástí jiné služby; za podstatný rys služby naopak žalobce považuje dohodu o úhradě škody vzniklou náhodnou událostí. 11. Žalobce rovněž vysvětlil, proč je podle něj nabízené „pojištění“ skutečně nadstandardní službou, když například u produktu „Obyčejná zásilka“ zákazníkovi v případě škody právo na její náhradu nevzniká. Proto byl žal