7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 3/2025- 55 - text 11 9 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: V. A. státní příslušnost Ruská federace proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Moskvě sídlem J. Fučíka 12/14, 115127 Moskva, Ruská federace o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v nepřijetí žádosti žalobce o krátkodobé vízum rodinného příslušníka občana EU ze dne 11. 11. 2024, a v požadavku žalovaného, aby žalobce svoji žádost adresoval nejprve e-mailem Vízovému odboru Ministerstva zahraničních věcí za účelem jejího předběžného posouzení, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) dne 9. 1. 2025 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v nepřijetí žádosti žalobce o krátkodobé (schengenské) vízum rodinného příslušníka občana EU ze dne 11. 11. 2024 (dále jen „žádost o schengenské vízum“) a postupu žalovaného, který prostřednictvím Vízového centra v Irkutsku (dále jen „Vízové centrum“) po žalobci požadoval, aby svoji žádost o schengenské vízum adresoval nejprve e-mailem nadřízenému orgánu žalovaného, tj. Vízovému odboru Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „Vízový odbor“), za účelem jejího předběžného posouzení (dále jen „zásah“). 2. Žalobce navrhoval vyslovení nezákonnosti tvrzeného zásahu a dále žádal, aby soud přikázal žalovanému upustit od omezování práv žalobce tak, že žalovaný obnoví stav před vrácením žádosti žalobce o schengenské vízum a přestane požadovat, aby si žalobce žádal e-mailem o výjimku u Vízového odboru. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě nejprve vymezil, že se dne 26. 3. 2024 poprvé osobně dostavil do Vízového centra v Irkutsku, kde pracovníci VFS Global (společnost zajišťující pro smluvní státy nestranné a administrativní úkoly související s žádostmi o víza, pasy a konzulární služby – pozn. soudu, dále jen „VFS“) odmítli přijmout jeho žádost o schengenské vízum s tím, že musí svoji žádost adresovat nejdříve Vízovému odboru k předběžnému posouzení. Žalobce zamýšlel přicestovat do České republiky za svým synem, který je českým občanem. 4. Žalobce dále uvedl, že se žádost o schengenské vízum neúspěšně pokusil podat ve Vízovém centru rovněž dne 20. 8. 2024 a dne 11. 11. 2024. Pracovníci VFS žalobci sdělili, že nefiguruje na předschváleném seznamu osob, který Vízovému centru poskytuje žalovaný, a proto jeho žádost o schengenské vízum nelze přijmout. Mezi uvedenými daty žalobce opakovaně komunikoval prostřednictvím e-mailu s Vízovým odborem, kterému zaslal vlastnoručně podepsanou žádost o schengenské vízum, odeslanou datovou schránkou; kopii pasu a vnitřního pasu žalobce; rodný list žalobce; úmrtní list manželky a syna žalobce; výpis z ambulantní karty – chorobopisu ze dne 29. 12. 2023 a lékařskou zprávu ze dne 16. 4. 2024. Žalobci bylo Vízovým odborem opakovaně sděleno, že Česká republika v reakci na ozbrojený konflikt na Ukrajině, vyvolaný invazí vojsk Ruské federace, víza ruským občanům nevydává, až na výjimky uvedené v nařízení vlády č. 55/2024 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech (dále jen „nařízení vlády č. 55/2024 Sb.“), kdy žadatelem o schengenské vízum je rodinný příslušník občana ČR nebo občana Evropské unie podle § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“). Naplnění definice rodinného příslušníka ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., tedy naplnění testu závislosti, žalobce dle Vízového odboru neprokázal. 5. Žalobce má za to, že předběžné schvalování žádostí o schengenské vízum nepředstavuje zákonný postup a jedná se naopak o postup extra lege. Při posuzování přípustnosti či nepřípustnosti žádosti je třeba vycházet z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vízový kodex“). Posuzování toho, zda žadatel je či není rodinným příslušníkem a zda splnil test závislosti ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb., se má dle žalobce odehrávat až poté, co byla žádost o schengenské vízum přijata jakožto přípustná dle pravidel Vízového kodexu. V případě zamítnutí žádosti o schengenské vízum z důvodu, že žadatel nenaplňuje účel žádosti, tzn. že není rodinným příslušníkem občana EU, musí žalovaný rozhodnout prostřednictvím standardního formuláře o zamítnutí žádosti, proti kterému se lze následně bránit odvoláním a posléze žalobou u správního soudu. Žalobce žalovanému rovněž vytknul, že se žádostí o schengenské vízum v rámci předběžného posouzení zabýval Vízový odbor, tedy ústřední orgán. Tím mělo být žalobci upřeno právo využít standardní opravný prostředek (žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza dle §180e zákona č. 326/1999 Sb. III. Vyjádření žalovaného 6. Velvyslanectví České republiky v Moskvě (tj. žalovaný) je ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), ve znění pozdějších předpisů, organizačním útvarem Ministerstva zahraničních věcí. K žalobě se proto vyjádřil Vízový odbor Ministerstva zahraničních věcí, který ve vyjádření ze dne 4. 4. 2025 s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby ji soud pro nedůvodnost zamítl. 7. Vízový odbor uvedl, že nařízení vlády č. 55/2024 Sb. bylo přijato na základě § 1 zákona č. 175/2022 Sb., o dalších opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace a o změně dalších zákonů v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 175/2022 Sb.“). Dle § 1 nařízení vlády č. 55/2024 Sb. je z důvodu ochrany zahraničně politických zájmů České republiky v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace žádost o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podaná na zastupitelském úřadu občanem Ruské federace nebo Běloruské republiky nepřijatelná. Uvedené pravidlo se dle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 55/2024 Sb. nevztahuje na udělení krátkodobého víza, je-li žadatel rodinným příslušníkem občana České republiky podle § 15a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. a takového občana doprovází nebo následuje, nebo občana EU dle § 15a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. 8. Ohledně oprávnění Vízového odboru k posouzení otázky přijatelnosti žádostí o schengenská víza Vízový odbor uvedl, že článek 4 odst. 1 Vízového kodexu stanoví, že žádosti posuzují a rozhodují o nich konzuláty. Odstavec 2 téhož ustanovení (Vízový odbor evidentně zamýšlel uvést odst. 1a – pozn. soudu) ovšem upřesňuje, že členské státy mohou rozhodnout, že žádosti posuzují a rozhodují o nich ústřední orgány. 9. Závěrem Vízový odbor poznamenal, že důkazní břemeno leží na rodinném příslušníkovi, který není občanem EU, aby prokázal, že je oprávněnou osobou podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice 2004/38/ES“). Stav závislosti tedy nemůže být předmětem dokazování až po zahájení řízení. 10. V daném případě má žalobce k dispozici lékařskou zprávu zdravotnického zařízení v Irkutsku ze dne 16. 4. 2024, ve které se v závěru uvádí, že „vzhledem k věku a celkovému stavu pacienta je důrazně doporučována neustálá péče a pomoc ze strany blízké osoby.“ Tato dikce ovšem jednoznačně stav závislosti nedokládá. Zákon č. 326/1999 Sb. jasně říká, že rodinný příslušník musí být závislý na nutné péči poskytované občanem EU, nikoliv tedy poskytované odborným personálem, resp. zajišťované systémem dávek pro osoby se zdravotním postižením. V posuzovaném případě nebyla doložena faktická schopnost syna žalobce se žalobce postarat. Každý senior by měl doložit, jakou má výši starobního důchodu a v jaké faktické situaci se nachází. Z chorobopisu žadatele by též mělo vyplývat, zda vyžaduje, resp. nevyžaduje pravidelnou odbornou zdravotní péči. Je totiž nutno vyjasnit, zda jeho stav případně vyžaduje dlouhodobou hospitalizaci či neustálý odborný dohled, např. formou pobytu v domově důchodců apod. Bez doložení těchto skutečností nelze dospět k jednoznačnému závěru, že žadatel je z důvodu uspokojování svých základních životních potřeb skutečně závislý na nutné péči poskytované občanem EU. IV. Další podání účastníků 11. V replice ze dne 28. 4. 2025 žalobce k vyjádření Vízového odboru zopakoval a upřesnil, že spatřuje nezákonný zásah v tom, že žalovaný v rozporu s Vízovým kodexem a zákonem č. 326/1999 S