5 As 64/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 32/2024- 206 - text  13 9 A 32/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Pražská plynárenská Distribuce, a. s. se sídlem U plynárny 500/44, Praha 4 zastoupen JUDr. Sylvií Sobolovou Ph.D., advokátkou se sídlem Jungmannova 24, Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7 za účasti: Active Life Bohemia, s. r. o. se sídlem Pod Vrchem 8965/69, Plzeň – Lobzy o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č.j. UOOU-01129/23-20 a ze dne 31. 1. 2024, č. j. UOOU-01130/23-26 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného, kterými podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád), ve spojení s § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (InfoZ/informační zákon) žalovaný jednak výrokem I. zrušil rozhodnutí žalobce/povinného subjektu ze dne 28. 7. 2023, č. j. OP/59/2023/ZDF-IV, jímž žalobce částečně odmítl žádost osoby zúčastněné na řízení/žadatele ze dne 31. 1. 2023 o poskytnutí v rozhodnutí blíže specifikovaných informací (žádost I.), a řízení zastavil. Výrokem II. žalovaný podle § 16 odst. 5 informačního zákona žalobci přikázal, aby poskytl žadateli poskytl ve výroku rozhodnutí označené informace ve stanovené lhůtě (věc sp. zn. 9 A 32/2024). Dále žalovaný stejným postupem (podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu ve spojení s § 16 odst. 5 informačního zákona) výrokem I. zrušil rozhodnutí žalobce/povinného subjektu ze dne 28. 7. 2023, č. j. OP/36/2023/ZDF-IV, jímž žalobce částečně odmítl žádost osoby zúčastněné na řízení/žadatele ze dne 17. 1. 2023 o poskytnutí v rozhodnutí blíže specifikovaných informací (žádost II.), a řízení zastavil. Výrokem II. žalovaný podle § 16 odst. 5 informačního zákona žalobci přikázal, aby poskytl žadateli ve výroku rozhodnutí označené informace ve stanovené lhůtě (věc sp. zn. 9 A 33/2024). 2. Při ústním jednání dne 10. 9. 2025 soud řízení ve věci sp. zn. 9 A 32/2024 a ve věci sp. zn. 9 A 33/2024 postupem podle § 39 odst. 1 s. ř. s. spojil ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 9 A 32/2024, neboť spolu skutkově a právně souvisí a týkají se týchž účastníků řízení. 3. Z odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí vyplynulo, že žalobce subjekt odmítl již podruhé OZŘ poskytnout investiční ceníky za rozhodná období (za roky 2010-2013) pro akce Pražská plynárenská Distribuce (PPD) s uvedením jednotkových cen za každou položku, kterými provozovatel distribuční soustavy dokládá obvyklou výši investičních nákladů na stavbu STL plynovodů a plynovodních přípojek dle Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) č. 8/2020 ze dne 27. 11. 2020, Příloha č. 6, článek 1.2.3., pro investiční akce PPD (ceníky). Předchozí rozhodnutí žalobce byla k odvolání OZŘ zrušena výrokem I. rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2023, č. j. UOOU-01129/23-9, resp. výrokem I. rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2023, č. j. UOOU-01130/23-13, a věc vrácena žalobci k novému projednání (první rozhodnutí žalovaného). 4. Podle obsahu následně vydaných prvostupňových rozhodnutí (v nyní projednávané věci) žalobce žádost OZŘ znovu částečně odmítl dle § 11 odst. 1 písm. a) informačního zákona s tím, že nemůže poskytnout ani část požadovaných informací, neboť ceníky představují ucelený dokument a při jakémkoli oddělení zcela ztrácí svůj smysl. 5. Po podání odvolání OZŘ žalovaný vyzval žalobce k předložení spisového materiálu a chráněných informací podle § 16 odst. 4 informačního zákona s upozorněním, že tyto budou podle § 20 odst. 7 téhož zákona vyloučeny z nahlížení do spisu. Na tuto výzvu žalovaného reagoval žalobce sdělením ze dne 4. 10. 2023. Ve sdělení odmítl požadované informace předložit a zpochybnil, že by byl žalovaný oprávněn postupovat podle § 16 odst. 4 informačního zákona. Odkázal na § 2 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) a označil požadované ceníky za chráněné informace ve smyslu tohoto zákona. Dále žalobce uvedl, že jsou ceníky obchodním tajemstvím a žalovaný jejich obsah ke svému rozhodnutí vůbec nepotřebuje, v ostatním odkázal na prvostupňová rozhodnutí. Žalobce rovněž zpochybnil relevantnost § 20 odst. 7 informačního zákona a ochranu, kterou žalovaný chráněným informacím poskytuje s tím, že žalovaný v minulosti OZŘ chráněné informace poskytl (Sdělení). 6. Žalovaný k tomu uvedl, že se již v minulosti proti těmto lživým informacím žalobce ohradil. S ohledem na to, že žalobce ve Sdělení uvedl nové důvody pro odmítnutí poskytnutí chráněných informací (ochranu obchodního tajemství), vyzval žalovaný OZŘ k seznámení se s doplněním spisového materiálu a vyjádření. Zároveň požádal o součinnost ERÚ, konkrétně, zda ceníky spadají svou povahou pod žalobcem uvedené ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona, případně o jaký charakter uvedený v tomto ustanovení v případě těchto ceníků půjde, a jakým způsobem přistupuje ERÚ k předmětnému ustanovení energetického zákona obecně ve své praxi, tj. jak sám posuzuje, zda předmětná informace svým charakterem spadá pod § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona. Osoba zúčastněná na řízení se v odvolacím řízení vyjádřila podáním ze dne 10. 10. 2023, kde uvedla důvody, pro které u požadovaných informací nejsou naplněny znaky obchodního tajemství a není možné je podřadit pod § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona. V reakci na výzvu k součinnosti ERÚ zaslal žalovanému stanovisko ze dne 17. 10. 2023, č. j. 16738-2/2023-ERU. Ve stanovisku ERÚ vyloučil, že by požadované informace v žalobcem tvrzeném rozsahu spadaly pod energetický zákon, měl pochybnosti, zda naplňují definiční znaky obchodního tajemství a konstatoval, že distributoři plynu nejsou v klasickém konkurenčním postavení z důvodů, které ve stanovisku tento úřad podrobně rozvedl (Stanovisko ERÚ). 7. Za tohoto stavu žalovaný přistoupil k věcnému posouzení odvolání OZŘ, pojednal o právním rámci (§ 15 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a § 16 odst. 5 informačního zákona, § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona, § 504 občanského zákoníku, § 68 odst. 3 správního řádu, čl. 17 odst. 4, 5 Listiny základních práv a svobod) a požadavcích, které musí být dle odborné literatury splněny pro aplikaci ochrany obchodního tajemství na konkrétní informace. Konstatoval, že nemá k dispozici úplný správní spis, neboť v něm absentují chráněné informace a žalobce je přes výzvu nepředložil, čímž žalovanému znemožnil postupovat v řízení v souladu s § 3 správního řádu. Přesto ale žalovaný přistoupil k věcnému přezkoumání prvostupňových rozhodnutí a postupu, který jejich vydání předcházel. Vyšel při tom z podkladů, jež si v průběhu odvolacího řízení obstaral, především ze Stanoviska ERÚ a podkladů, které žalovanému předložila OZŘ, tedy z investičních ceníků PPD za roky 2018 a 2019. Při posouzení žalovaný předně vyšel z ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) informačního zákona a zabýval se pojmem interní pokyn. Odmítl argumentaci žalobce, neboť nemá oporu ve spisovém materiálu-chráněné informace se v žalobcem předloženém spisu nenachází, prvostupňová rozhodnutí jsou proto v daném rozsahu nepřezkoumatelná. Ve zbývajícím rozsahu žalovaný prvostupňová rozhodnutí dále hodnotil a nehledal důvod výluky podle § 11 odst. 1 písm. a). Informační zákon totiž při užití daného ustanovení předpokládá, aby povinný subjekt cestou správního uvážení zhodnotil, zda je omezení práva na informace v konkrétním posuzovaném případě legitimní. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS). Vytkl žalobci, že jako povinný subjekt primárně a konkrétně nezhodnotil, v čem spočívá legitimní důvod pro omezení žadatelova práva na informace. Posoudil žalobcova tvrzení, že by poskytnutím informací mohlo dojít k nepředvídatelným událostem ohrožujícím jeho efektivní činnost, jako ryze obecná a nevypovídající ničeho o legitimitě omezení žadatelova práva na informace. Dle žalovaného měl žalobce zhodnotit, zda může mít poskytnutí požadovaných informací konkrétní negativní dopad na činnost žalobce, a to i v souvislosti s časovým hlediskem, neboť jsou požadované investiční ceníky více jak deset, resp. 12 let staré. Žalobce měl identifikovat konkrétní veřejný zájem či jiné ústavně zaručené ústavní právo, které by byly poskytnutím požadovaných informacích reálně ohroženy, což se nestalo. Nadto žalovaný neshledal existenci jakéhokoli relevantního legitimního zájmu na omezení žadatelova práva na informace, ani ohrožení veřejného zájmu dle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (Listina). 8. Dále se žalovaný vyjádřil k argumenta