9 As 61/2023 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 4/2025- 46 - text  12 9 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: A. F., bytem XXX zastoupena Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou, se sídlem Kopečná 241/20, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne XXX, č. j. XXX takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne XXX, č. j. XXX, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Lenky Kotulkové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra zdravotnictví (žalovaný), kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví (ministerstvo) ze dne XXX, č. j. XXX, o zamítnutí její žádosti ze dne XXX o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci (žádost) podle zákona č. 297/2021 Sb. (sterilizační zákon), a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žaloba 2. V úvodu žaloby žalobkyně podrobně popsala skutkový stav a dosavadní průběh řízení. 3. V prvním žalobním bodu tvrdila, že její souhlas se sterilizací byl udělen za okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylů. Tím byla naplněna dikce § 3 odst. 1 sterilizačního zákona. S poukazem na skutkový stav namítala, že nebyla v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu, účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhované sterilizace. Stejně tak nebyla v žádném rozsahu informována o jiných možnostech řešení ani o jejich vhodnosti, přínosech a rizicích. 4. Dle žalobkyně se nesprávným ukázalo být i poučení o neškodnosti sterilizace. Ta jí způsobila zdravotní problémy, bolely jí záda, nohy, trpěla gynekologickým krvácením a v 39 letech jí musela být vyňata děloha. Její souhlas tak byl udělen za porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnost. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně vytkla správním orgánům neprovedení jí navržených důkazů výslechem její osoby, manžela a švagrové. Namítala, že okolnosti provedení sterilizace mohl dosvědčit manžel a otec všech jejích dětí, který s ní v té době žil, radila se s ním o životních situacích, se všemi okolnostmi a průběhem celé situace ohledně interrupce a následně přidružené a vynucené sterilizace se mu svěřovala a jejich průběh zprostředkovávala. Manžel mohl též dosvědčit negativní důsledky na její následný zdravotní stav. 6. Žalobkyně k tomu připomněla, že byla po podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky ministerstvem poučena o svých právech (podání ministerstva ze dne 18. 3. 2024). V části tři tohoto podání byla vyzvána ke sdělení dalších konkrétních návrhů (důkazů) na doplnění dokazování. Žalobkyně tyto další důkazní návrhy učinila. Navrhla jako důkaz zdravotnickou dokumentaci, a výslechy své osoby, manžela a švagrové. V části čtyři uvedeného podání ministerstva byla vyzvána k předložení nebo označení důkazů k tvrzení, že byla k podpisu dokumentů souvisejících se sterilizací přesvědčována a nucena a že komunikace mezi žalobkyní a zdravotnickým personálem probíhala ve spěchu, strachu a nátlaku. K tomu žalobkyně navrhla stejně jako k části tři výslechy své osoby, manžela a švagrové. Zdůraznila, že okolnosti provedení sterilizace může dosvědčit její manžel, který jí doprovázel do nemocnice k provedení interrupce a byl tak přímým svědkem i části komunikace mezi žalobkyní a zdravotnickým personálem na chodbě zdravotnického zařízení. Může proto dosvědčit atmosféru spěchu, strachu a nátlaku, které byla vystavena, stejně jako nátlaku zdravotnického personálu, aby podepsala dokumenty ke sterilizaci, že už nechtějí vidět, protože rodí každý rok. 7. K návrhu důkazu výslechem žalobkyně uvedla, že se švagrové se všemi okolnostmi a průběhem celé situace ohledně interrupce a přidružené vynucené sterilizace svěřovala. Navíc byla švagrová přítomna jejímu psychickému kolapsu poté, co se později po provedení zákroku žalobkyně dozvěděla, že nemožnost mít děti po provedení sterilizace je nevratná. 8. Podle žalobkyně se žalovaný nijak nezabýval jejím popisem událostí a rezignoval na jakékoli prověření skutkového stavu, neboť odmítl provést jí navržené důkazy výslechy svědků. K tomu poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 14 Ad 3/2024-39, bod 25 a 26. Žalobkyně měla za to, že byly její důkazní návrhy odmítnuty a již předem konfrontovány se záznamy ve zdravotnické dokumentaci. Záznamům tak byla svévolně předem přisouzena vyšší vypovídací hodnota. Za podobně jednostranně považovala úvahy ministerstva, že má její manžel zájem na výsledku řízení. Tvrdila, že přístup ministerstva a žalovaného nijak nereflektuje povinnost pečlivě přihlížet ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, neboť již dopředu některé důkazy v řízení „diskvalifikují“. 9. Žalobkyně konstatovala, že pokud by bylo záměrem zákonodárce, aby byly ostatní důkazy opomenuty a při rozhodování se vycházelo výlučně ze zdravotnické dokumentace, jistě by to bylo ve sterilizačním zákoně specifikováno. To se ale nestalo. Oba správní orgány ignorují specifičnost tohoto typu řízení a jeho časový odstup od rozhodných skutečností, kdy vzpomínky a svědectví blízkých jsou často jediné, co obětem státní politiky omezování reprodukčních práv určitých částí populace zbylo. V devadesátých letech nabyla možnost vše si nahrát či natočit na chytrý telefon či zajistit jiné nezvratné důkazy. Proto by ani na zdravotní dokumentaci nemělo být nahlíženo jako na jakési dogma správnosti a pravdivosti, zejména v kontextu tehdejší státní politiky a její regulaci plodnosti ve velkém měřítku vybraných skupin obyvatelstva. Ministerstvo svým přístupem k hodnocení důkazu fakticky vyprázdnilo možnost, aby se oběti efektivně domohly odškodnění za újmy, k nimž před mnoha lety ve velkém měřítku a plošně docházelo. A žalovaný tento postup schválil. Obě rozhodnutí správních orgánů jsou proto nezákonná. 10. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně tvrdila, že udělila souhlas při porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnost ve smyslu § 3 odst. 1 sterilizačního zákona. Porušení právních předpisů spočívalo v nezákonném složení sterilizační komise. K tomu poukázala na žádost a protokol z jednání sterilizační komise ze dne AAA, který dle jejího tvrzení neosvědčuje splnění požadavků tehdy účinného ustanovení § 27a odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (zákon o zdraví lidu). Uvedla, že protokol obsahuje podpisy pouze tří členů komise, namísto pěti, není mezi nimi právník, ani celkem čtyři lékaři. Neodpovídá ani datum jednání komise, která o žádosti žalobkyně rozhodovala dle protokolu již dne AAA, tedy dva dny před tím, než měla být žádost učiněna. To nasvědčuje antedataci protokolu, popřípadě souvisejících zápisů ve zdravotnické dokumentaci, což vede k neplatnosti takto upravených dokumentů. 11. K nezákonnému složení sterilizační komise žalobkyně zopakovala závěry žalovaného rozhodnutí. Zdůraznila, že podle zákona měla být komise pětičlenná. Zákon současně stanovil přesné požadavky na složení komise v § 27a odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu, neboť měli rozhodnout čtyři lékaři a právník. Ministerstvo tento požadavek vypořádalo konstatováním, že sterilizaci provedla komise v tříčlenném složení, jako by šlo o nepodstatnou drobnost. Nepovažovalo za podstatné, zda byly dodrženy tehdy platné právní předpisy. Zákon ale žalobkyni poskytoval určitou ochranu. Ve věci tak citlivého a nevratného zákroku mělo rozhodovat více lékařů (4), navíc se dva neměli na zákroku podílet. Měl tam být právník, jehož přítomnost mohla lépe zaručit zákonnost celého procesu. Nic z toho nebylo splněno. Zákonná ochrana byla žalobkyni odňata svévolně. Z jakého důvodu tomu tak bylo, zda v zájmu urychlení věci, zjednodušení procesu, aby zdravotníkům zákrok snadněji „prošel“, o tom lze jen spekulovat. Jednoznačné je to, že byl zákon porušen velmi podstatně a že kdyby tomu tak nebylo, mohla by celá situace dopadnout jinak a ke sterilizaci žalobkyně by nemuselo dojít. Předepsané pětičlenné složení sterilizační komise by garantovalo lepší prostředí pro svobodu rozhodování a prostotu omylu žalobkyně. 12. Dle žalobkyně ministerstvo a žalovaný nesprávné složení komise nepřípustně bagatelizují, čímž způsobují nezákonnost a nesprávnost obou rozhodnutí. Jedná se o projev libovůle. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že v obdobných předchozích rozhodnutích ministerstva, která žalobkyně označila, ministerstvo nesprávné složení sterilizační komise za problém a okolnost významnou z hlediska zákon