9 Af 24/2023 – Městský soud v Praze

9 Af 24/2023- 49 - text 14 9 Af 24/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: Laureta.servis, s. r. o., IČO 04016611 sídlem Dlouhá 715/38, 110 00 Praha 1 – Staré město zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Múkou sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha 2 – Nové město proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČO 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno – město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2023, č. j. 29393/23/5300-22442-710990, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla zamítnuta odvolání žalobkyně a byly potvrzeny dva dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 24. 8. 2022 a ze dne 5. 10. 2022 , kterými byla žalobkyně doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců červen a červenec roku 2019 a bylo stanoveno penále. 2. Dodatečným platebním výměrem ze dne 24.8.2022, č.j. 7061122/22/2008-52523-111291 byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty ve výši 177 010 Kč za zdaňovací období červenec 2019 a penále ve výši 35 402 Kč. 3. Dodatečným platebním výměrem ze dne 5.10. 2022, č.j. 7820581/22/2008-52523-111291, kterým byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty ve výši 250 556 Kč za zdaňovací období červen 2019 a penále ve výši 50 111 Kč. 4. Prvostupňovými dodatečnými výměry byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty poté, kdy jí nebyl uznán nárok na odpočet daně dle daňových dokladů, na nichž je jako dodavatel uvedena společnost Walnut Business s. r. o., kdy předmětem fakturace byly úklidové a výpomocné práce. V hotelech a v jednom případě v soukromé domácnosti. Správce daně dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na odpočet daně dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že k uskutečnění zdanitelných plnění došlo tak, jak je na dokladech deklarováno. 5. Proti uvedeným dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, v němž rozporovala závěr správce daně s odkazem na nedostatečně zjištěný skutkový stav, nesprávné hodnocení důkazů a a nesprávné hodnocení důkazního břemene v řízení. II.Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 6. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel z kontrolních zjištění správce daně vzešlých z daňových kontrol za předmětná zdaňovací období, v rámci nichž správce daně odstraňoval pochybnosti o předmětných plněních výzvami ze dne 20. 4. 2022, ze dne 12. 7. 2022 a ze dne 29. 6. 2022 a požadoval po žalobkyni objasnění některých konkrétních skutečností týkajících se deklarovaných plnění dle předmětné fakturace. Žalovaný uvedl, že doplnil dokazování u dodavatele žalobkyně, vedl ústní jednání s jednatelkou žalobkyně, učinil vůči žalobkyni další výzvu k prokázámí obchodní spolupráce se společností Walnut Business s. r. o. a provedl výslechy osob ze společnosti žalobkyně i jejího dodavatele. 7. Žalovaný po doplnění dokazování, seznámení žalobce s novými skutečnostnmi a jejich hodnocením v Seznámení ze dne 13. 6. 2023 a po zhodnocení rozložení důkazního břemene, výpovědní hodnoty doplněného dokazování, vyslechnutých svědků a skutečností zpochybňujících plnění od deklarovaného dodavatele v předmětu a rozsahu plnění přisvědčil závěru správce daně, že žalobkyně neprokázala, že předmětná plnění přijala od společnosti Walnut Business s. r. o. či od jiného dodavatele v postavení plátce daně, a to v deklarovaném předmětu plnění a jeho rozsahu. 8. Žalovaný se následně v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími důvody žalobkyně. 9. Nejprve předestřel právní základ případu, kdy s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu a také Ústavního soudu uvedl, jak je v daňovém řízení rozložena důkazní povinnost mezi správce daně a daňový subjekt. Pojednal o zásadách důkazního břemene, které prioritně tíží daňový subjekt a je záležitostí dokladovou, nicméně nemá základ jen ve formálním dokladu, ale v existenci zdanitelného plnění. Pojednal také o důkazní povinnosti správce daně prokázat případné skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí účetních záznamů, jakož i dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. Tedy o povinnosti správce daně prokázat, že existují vážné pochybnosti, že se obchodní transakce neuskutečnila tak, jak tvrdí daňový subjekt, tj. o souladu daňového tvrzení se skutečností. Vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, že pokud daňový subjekt neprokáže v daňovém řízení jím tvrzené skutečnosti, nelze s odkazem na ustanovení daňového řádu, které stanoví důkazní povinnost správce daně dovozovat, že je to naopak správce daně, kdo byl povinen tyto skutečnosti prokazovat. Daňový subjekt je povinen v řízení prokázat nejen to, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo, ale v jakém rozsahu se tak stalo, ale také i to, že mu toto plnění poskytl plátce daně, neboť aby vznikl daňovému subjektu nárok na odpočet daně, musí poskytovatel plnění být plátcem DPH. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Kemwater a související judikaturu Nejvyššího správního soudu. Výjimkou je situace, kdy sám správce daně disponuje údaji potřebnými k ověření toho, že dodavatel měl postavení plátce DPH a kdy je dána povinnost prokazovat statut plátcovství skutečného dodavatele ze strany správce daně, ale to v případě, kdy ze skutkových okolností případů a údajů, které má správce daně k dispozici s jistotou vyplývá, že tento skutečný dodavatel postavení plátce DPH nutně měl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky č. j. 2 Afs 177/2006–61, č.j. 1 Afs 103/2009-232 a č.j. 7 Afs 44/2021-29 žalovaný také poukázal na nezbytnost určité obezřetnosti daňového subjektu spočívající v tom, že si měl ve svém zájmu zajistit důkazy, kterými by byl schopen uskutečnění zdanitelného plnění v souladu s daňovými doklady prokázat. Volba důkazních prostředků je při tom na daňovém subjektu. Nezajistí-li si daňový subjekt dostatek důkazních prostředků k prokázání nároku na odpočet daně, nemůže být v dobré víře ohledně toho, zda v budoucnu unese své důkazní břemeno ve vztahu k oprávněnosti tohoto nároku. 10. Žalovaný následně v části napadeného rozhodnutí, týkajícího se aplikace právního základu na daný skutkový stav předestřel na stranách 7 – 9 napadeného rozhodnutí konkrétní pochybnosti správce daně o přijetí zdanitelného plnění žalobkyní tak, že tyto pochybnosti vyplývaly z předložených daňových dokladů, na níchž nebyl dostatečně specifikován předmět plnění ani jejich rozsah, nebyly podepsány stejnou osobou, na souipisech provedených prací byly zaměněny role přejímajícího s předávajícího, dodavatel žalobkyně měl pouze virtuální sídlo, neměl zaměstnance, neměl provozní sídlo, nezveřejňoval účetní závěrky, docházelo k převodům obchodního podílu na jinou osobu, která měnila název obchodní korporace, jednatelka pak udávala místo svého pobytu na Úřadu městské části Praha 14, dodavatel žalobkyně nebyl pracovní agenturou a nebyl registrován v seznamu plátců České správy sociálního zabezpečení. Žalovaný rovněž popsal podrobná zjištění k tomu, jak byla navázána obchodní spolupráce žalobkyně s dodavatelem Walnut Bussines s. r. o. a jak fungoval jejich obchodní vztah. 11. Žalovaný za výchozí skutkový základ převzal informace a další důkazní prostředky, které měl správce daně z dalšího daňového řízení, které k obdobnému plnění, nejen od dodavatele Walnut Business s. r. o., ale také od dalšího dodavatele FALKO POINT s. r. o., probíhalo ohledně zdaňovacího období října 2019. Správce daně tak ostatně učinil i v důsledku poukazu žalobkyně v její reakci ze dne 5. 5. 2022 na výzvu správce k období června 2019 a v souvislosti s jejím dalším vysvětlováním, že dostatečnou dokumentací osvědčila dodavatelský vztah s Walnut Business s.r.o., přičemž poukázala právě na existenci důkazních prostředků soustředěných již správcem daně v rámci daňové kontroly za měsíc říjen 2019. Správce daně, a tedy potažmo i žalovaný v napadeném rozhodnutí na str .9-10 předestřel zjištění vyplývající i z daňové kontroly DPH za měsíc říjen 2019, a to k jednáním mezi žalobkyní a jejími dodavateli, kdy z výpovědí zástupkyň žalobkyně a dodavatele Walnut Business s. r. o. nevyplynulo uzavření obchodních smluv s dodavateli, avšak smlouva o dílo Walnut Business s. r. o. předložena byla. Vyplynula také skutečnost, že zástupkyně dodavatele Walnut Business s. r. o. M. W. byla jen formálně právně dosazena do této společnosti, a o plnění pro žalobkyni nic nevěděla a žalobkyni neznala. Stejně tak žalovaný popsal, že ani z výpovědi svědkyně L. H., která měla přebí