1 As 132/2011 — Nejvyšší správní soud

1 A 61/2025- 31 - text  14 1 A 61/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce D. C., narozeného X, státní příslušnost: X, naposled bytem v ČR X, t. č. zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupeného Mgr. Ing. Alexandrem Tichonovem, advokátem, sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2, proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 12. 2025, čj.: KRPA-398532-12/ČJ-2025-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je cizinec a dne 23. 12. 2025 byl zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na základě rozhodnutí žalované označeném v záhlaví tohoto rozsudku, za účelem správního vyhoštění, neboť z území ČR nevycestoval v době stanovené v dříve vydaném rozhodnutí o povinnosti opustit území. Doba zajištění byla podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 90 dnů ode dne omezení svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobce po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení v žalobě namítl nedostatečnou individualizaci úvah o zajištění žalobce, nepřiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 3. V žalobě žalobce především rozebírá odůvodnění žalované, pro které nepřistoupila k uložení mírnějších opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců oproti zajištění žalobce, které je až krajním prostředkem. Žalobce totiž žalované nabídl složení finanční záruky ve výši 30.000 Kč, ta však nabídnutou částku vyhodnotila jako nedostačující ve vztahu k předpokládaným nákladům na navrácení (vyhoštění a eskortu) žalobce do zemi původu. Dle žalobce však žalovaná nedostatečně vysvětlila, z jakých konkrétních podkladů a kalkulací předpokládaných nákladů vycházela. Žalovaná též odmítla možnost uložení mírnějšího opatření ve formě hlášení místa svého pobytu žalobcem a zdržovat se na uvedené adrese za účelem provedení pobytové kontroly, přestože žalobce prohlásil, že po celou dobu svého pobytu se nacházel na jím uvedené adrese v Praze, kde žil se svou přítelkyní, jejich nezl. dcerou a dalšími nezl. dětmi přítelkyně. Dle žalobce žalovaná přitom pominula skutečnost, že se jedná o jediné místo pobytu žalobce v ČR od 1. 11. 2022, na kterém aktuálně řeší prodloužení nájemní smlouvy, která trvala do 31. 12. 2025, což má dle žalobce svědčit o tom, že rodina nemá v úmyslu měnit místo svého pobytu. Ovšem ani kdyby tomu tak nebylo, neexistuje žádný důvodný předpoklad, že by žalobce nesplnil povinnost oznámit tuto změnu žalované, naopak, žalobce zdůraznil, že v den svého zajištění byl bez obtíží zastižen na uvedené adrese a se žalovanou spolupracoval. 4. Dále žalobce upozornil na rozpor v tvrzení žalované; na jedné straně totiž uvedla, že nelze očekávat, že žalobce dobrovolně opustí území ČR, na straně druhé argumentovala tím, že existují obavy, že žalobce vycestuje a následně nebude schopen dodržovat uloženou povinnost hlásit místo pobytu a zdržovat se na uvedené adrese. 5. Žalobce pak odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016-38 a rozsudek ze dne 7. 12. 2011, čj.1 As 132/2011-51, a dále obecně na rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ve věci El Dridi, z nichž plynou podmínky, za jakých lze cizince zajistit, zejména pak závěry, že evropské právo zakotvuje princip subsidiarity zajištění cizince ve vztahu k mírnějším opatřením a zásadu proporcionality ve vztahu k osobním poměrům dotčeného cizince, které je nutné striktně dodržovat. Dle názoru žalobce žalovaná těmto požadavkům nedostála, ačkoliv osobní a rodinné poměry žalobce nasvědčují tomu, že účelu návratového řízení je možné dosáhnout mírnějším způsobem než zásahem do osobní svobody žalobce. Zásah do soukromého a rodinného života žalobce byl přitom o to intenzivnější, že k němu došlo den před Vánocemi v rodině s nezletilými dětmi, které tak byly fakticky zbaveny prožít vánoční svátky v obvyklém rodinném režimu a v přítomnosti žalobce, jako klíčové a citově významné osoby. Tyto skutečnosti dále prohloubily nepřiměřenost uloženého zajištění. 6. Žalobce též uvedl, že v současné době mu byl zabaven mobilní telefon a telefonicky může komunikovat pouze se svým zástupcem a svou přítelkyní, což mu značně ztěžuje možnost domluvit prodloužení jeho nájemní smlouvy, případně komunikaci s jeho rodinou, od které by si mohl půjčit peníze. Tím je jeho rodina vystavena reálné hrozbě ztráty bydlení. 7. Pokud žalovaná jako důvod pro neuložení mírnějších (tzv. zvláštních) opatření uvedla neoprávněný pobyt žalobce v ČR, je taková argumentace nedůvodná, neboť je v rozporu se závěry NSS v rozsudku ze dne 9. 2. 2017, čj. 5 Azs 294/2016-18. 8. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalované a replika žalobce 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 1. 2026 uvedla, že žalobce má v Schengenském informačním systému (SIS) evidován aktivní návratový záznam ze dne 20. 9. 2025 s platností do 27. 11. 2030, který zadala ČR s ohledem na řízení pod čj. KRPA-297066-11/ČJ-2025-000025, z čehož vyplývá, že žalobce nerespektoval vydané rozhodnutí a nadále se zdržoval na území Schengenského prostoru v rozporu s uloženým opatřením. Žalovaná k okolnostem případu připomněla, že žalobce hlídce pobytové kontroly dne 23. 12. 2025 nepředložil žádný doklad totožnosti, po jeho ztotožnění lustracemi v příslušných databázích žalovaná zjistila, že žalobce má aktivní návratový záznam v SIS, kdy lhůta k dobrovolnému vycestování mu uplynula 27. 10. 2025, žalobci byl posléze zadržen cestovní doklad, neboť v něm bylo otištěno padělané přechodové razítko. 10. Žalovaná též shrnula podmínky, které je nutné splnit, aby mohl být cizinec zajištěn za účelem vyhoštění. K tomu konstatovala, že se neodchýlila z limitu diskrečního potenciálu a jasně a konkrétně svůj výrok odůvodnila, poukázala na konkrétní okolnosti případu a definovala jednotlivá skutková jednání, která jednak nasvědčují učiněnému závěru a současně naplňují skutkovou podstatu obsaženou v § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. K důvodům neuložení zvláštních opatření se vyjádřila na str. 4-7 svého rozhodnutí, které jsou dle jejího názoru řádně rozepsány, včetně možnosti složení finanční záruky. Ze zákonných podmínek zajištění přitom vyplývá, že pokud správní orgán shledá důvodnou obavu, že se cizinec bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění, což bude nejčastěji vyplývat z dosavadního chování cizince, přistoupí přímo k jeho zajištění, aniž by nejprve užil zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Tato důvodná obava byla dle žalované naplněna po zhodnocení dosavadního chování žalobce a jeho pobytové historie, kdy nevycestoval z území ČR ve stanovené době a toto své jednání chtěl zakrýt padělaným přechodovým razítkem v jeho cestovním dokladu. K dopadům uloženého zajištění do soukromého a rodinného života žalobce žalovaná odkázala na své závěry na str. 8 svého rozhodnutí. 11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 12. V replice ze dne 6. 1. 2026 žalobce uvedl, že samotný aktivní návratový záznam v SIS, ani nevycestování z území ve stanovené lhůtě nepopírá, nemůžou však samy o sobě postačovat k odůvodnění zajištění, neboť k němu lze přistoupit pouze tehdy, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, tj. až subsidiárně. Takové zajištění musí proto správní orgán konkrétně a přesvědčivě odůvodnit, nepostačí pouze konstatovat existenci záznamu v SIS. Žalobce se v replice dále opakovaně vyjadřuje k posouzení nevyužití zvláštních opatření žalovanou a setrval na svém nesouhlasu s jejich vypořádáním. Správní uvážení není neomezené a znovu poukázal na princip proporcionality a subsidiarity. Jestliže žalovaná váže neudělení zvláštních opatření zejména na tvrzení o padělaném přechodovém razítku a z toho dovozuje, že žalobce bude mařit výkon správního vyhoštění, měla přesvědčivě vyložit, proč by právě v dané situaci nemohla účinně fungovat mírnější opatření, zejména pokud má rodinné zázemí a je dosažitelný na jediné adrese pobytu – obecný odkaz na dosavadní chování bez konkrétní vazby na účinnost navržených opatření (zdržování se na konkrétní adrese, finanční záruka) není dostačující. Takový postup je projevem formalismu a nedostatečného vypořádání mírnějších alternativ. Žalobce též nesouhlasil s tvrzením žalované ve vyjádření, že posoudila dopady do soukromého a rodinného života řádně. K posouzení skutkových okolností týkajících se účinnosti zvláštních opatření a dopadů do rodinného života žalobce navrhl ústní projednání věci soudem. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bo