1 A 8/2026 – Městský soud v Praze

1 A 8/2026- 19 - text 8 1 A 8/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: S. U., narozeného dne X, státní příslušnost: Republika Uzbekistán, trvale bytem X, zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2026, čj. CPR-2262-2/ČJ-2026-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 22. 11. 2025, čj. KRPA-365955-14/ČJ-2025-000022-SV (dále „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu, že na území ČR nebo na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, konkrétně v období od 17. 9. 2025 do 22. 11. 2025. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, stanovil správní orgán I. stupně na 12 měsíců. Zároveň mu podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil dobu k vycestování z území členských států EU a smluvních států do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. 2. O podaném odvolání žalobce rozhodla žalovaná v záhlaví specifikovaným napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila podle § 90 odst. 5 správního řádu. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí porušuje § 3 správního řádu, resp. požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nevychází ze skutečného stavu věci a působí proti žalobci nepřiměřeně tvrdě. Nebyla dostatečně zohledněna ta skutečnost, že se jedná o historicky první porušení zákona ze strany žalobce v ČR, tj. ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Žalobce navíc se správními orgány od počátku správního řízení vzorně spolupracoval. Význam jeho sebereflexe nijak nesnižuje, že tak činil až po odhalení protiprávního jednání a není pochybností ani o jeho závazku z území vycestovat. Předmětná doba neoprávněného pobytu je standardně postihována opatřením ne delším jednoho roku, v dané věci nebyly zjištěny žádné další přitěžující okolnosti a k porušení zákona žalobce dohnala ekonomická tíseň, kdy v ČR hledal pracovní uplatnění. Žalobce navrhl, aby bylo proti němu postupováno toliko podle § 50a zákona o pobytu cizinců, tím spíše, že vyjádřil zájem vycestovat do domovského státu. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, kde přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, pro které rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalobce neuplatnil žádnou námitku, s níž by se tam již žalovaná nevypořádala. Je přesvědčena, že za daných okolností nelze od správního vyhoštění upustit. Skutkový stav byl zjištěn v nezbytném rozsahu, uložené opatření je přiměřené. Nebyl zjištěn žádný závažný humanitární důvod, který by odůvodňoval upuštění od správního vyhoštění. Žalobce své povinnosti vědomě porušil. Uložená délka odpovídá závažnosti protiprávního jednání. 6. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 7. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl o věci bez ústního jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimiž měli účastníci řízení možnost se vyjádřit, resp. které jim byly známy a byly splněny i podmínky pro udělení souhlasu s takovým projednáním věci. 8. Žaloba není důvodná. 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl dne 22. 11. 2025 hlídkou cizinecké policie ztotožněn při pobytové kontrole, kdy žalobce policii předložil pouze fotografii svého dokladu totožnosti a hlídka lustrací v dostupných evidencích zjistila, že na území ČR nemá platné žádné oprávnění k pobytu. 10. Správní orgán zároveň požádal o součinnost bulharský policejní orgán přes Národní situační centrum Bulharska za účelem ověření pobytového statusu žalobce, neboť žalobce uvedl, že přicestoval na území EU na základě víza vydaného právě touto členskou zemí EU. Z odpovědi bulharského centra vyplynulo, že žalobce nemá platné oprávnění k pobytu, ani žádným dříve nedisponoval. 11. Téhož dne se na pracoviště Odboru cizinecké policie Praha dostavil žalobcův kamarád, který donesl jeho cestovní doklad. Správní orgán I. stupně pořídil jeho kompletní fotokopii. V pase bylo vylepeno bulharské vízum typu C za účelem sezonního zaměstnání, platné pro jeden vstup na území států Schengenského prostoru od 4. 6. 2025 do 16. 9. 2025, s tím, že nejdelší přípustná doba pobytu činí 90 dnů. Na území Bulharska žalobce přicestoval dne 16. 6. 2025, což plyne ze vstupního razítka z letiště ve Varně. 12. Správní orgán I. stupně zahájil se žalobcem řízení o správním vyhoštění dne 22. 11. 2025 (čj. KRPA-365955-11/ČJ-2025-000022-SV) podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. 13. Ve stejný den správní orgán I. stupně žalobce vyslechl za účasti tlumočníka k žádosti žalobce z jazyka ruského, o čemž pořídil protokol čj. KRPA-365955-12/ČJ-2025-000022-SV. Z provedeného výslechu vyplynulo, že žalobce přicestoval do Bulharska dne 16. 6. 2025 na výše uvedené vízum. Do ČR přijel dne 1. 9. 2025 za účelem práce bez povolení. Své pobytové oprávnění neprodlužoval, je si vědom, že žádné nemá. Z ČR nevycestoval z ekonomických důvodů. Nevlastní zde žádné nemovitosti ani větší majetek. Má pouze peníze na vycestování, finanční záruku za něj nikdo nemůže složit. Je zdravý, léky neužívá. Zdravotní pojištění sjednané nemá, o azyl nežádal. Je ženatý, má čtyři děti, rodina žije v domovské zemi. V ČR jinak nikoho nemá, stýká se jen s krajany, ukončení jeho pobytu do práva na rodinný a soukromý život nikoho nepřiměřeně nezasáhne. Domácnost s občanem EU nesdílí. Neuvedl ani, že by tu měl nějaké závazky a pohledávky. Není nikde kontaktní, v ČR nemá žádné známé, stýkal se jen s krajany, veškeré kulturní či společenské vazby má v domovské zemi. 14. Téhož dne bylo žalobci umožněno seznámit se s obsahem spisu a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí (čj. KRPA-365955-13/ČJ-2025-000022-SV), což žalobce učinil, doplnění nebo změn však nežádal. 15. Dne 22. 11. 2025 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí čj. KRPA-365955-14/ČJ-2025-000022-SV, jímž uložil žalobci správní vyhoštění na dobu 12 měsíců, jelikož bylo prokázáno, že na území pobýval bez oprávnění k pobytu od 17. 9. 2025 (den po skončení platnosti bulharského víza) do 22. 11. 2025 (den zadržení hlídkou cizinecké policie). Dle správního orgánu I. stupně přijaté opatření nepředstavuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobce, neboť má v Uzbekistánu zázemí, v ČR se stýká jen s krajany. Nemá tu žádné kulturní či sociální vazby, nejsou proto dány důvody pro posouzení uloženého opatření jako nepřiměřeného ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Jeho návrat do země původu je možný. Správní vyhoštění nemá sankční povahu, neprokazuje se zavinění cizince. Je-li naplněna skutková podstata, nemá správní orgán jinou možnost než jej uložit. Doba správního vyhoštění byla stanovena při dolní hranici zákonné sazby. Správní orgán I. stupně vnímal jako polehčující okolnost, že žalobce spolupracoval, nicméně jeho nelegální pobyt byl odhalen až pobytovou kontrolou. Doba pro vycestování byla stanovena s přihlédnutím k tomu, že žalobce má cestovní pas, a uvedl, že prostředky k vycestování disponuje. 16. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 30. 11. 2025 blanketní odvolání, které dne 23. 12. 2025 k výzvě žalované doplnil. 17. Žalovaná napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. V něm uvedla, že vydané rozhodnutí zcela koresponduje s rozhodovací praxí v obdobných případech, a doba správního vyhoštění byla uložena v zákonném rozmezí. Správní vyhoštění je zvláštní opatření na úseku migrace, kdy jeho uložením nebude do žalobcova práva na soukromý a rodinný život jakkoliv zasaženo. Určitý zásah nastane v ekonomické rovině, neboť do ČR přicestoval primárně za prací, nicméně jde o zákonem př