1 As 279/2024 — Nejvyšší správní soud

10 A 179/2025- 92 - text 23 10 A 179/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: ENERGY Ústí nad Labem, a. s., IČO: 255 40 971 sídlem Žukovova 100/27, 400 03 Ústí nad Labem zastoupena advokátem JUDr. Mgr. Tomášem Sequensem sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí č. j. MZP/2025/290/788 z 29. 9. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr životního prostředí (dále jen „Ministr“) zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2025/810/928 z 21. 5. 2025. Prvostupňovým rozhodnutím uznal žalovaný žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 20 odst. 1 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o podmínkách obchodování s povolenkami“), a podle § 20 odst. 2 zákona o podmínkách obchodování s povolenkami žalovaný žalobkyni uložil pokutu 324 873 839,68 Kč. 2. Prvostupňovým rozhodnutím shledal žalovaný žalobkyni vinnou tím, že se dopustila přestupku podle § 20 odst. 1 zákona o podmínkách obchodování s povolenkami, jelikož jako účastník systému obchodování s povolenkami (dále jen „systém EU ETS I“) oprávněný k emisím skleníkových plynů na základě povolení č. CZ-0283-05 vydaného žalovaným 4. 11. 2005, v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o podmínkách obchodování s povolenkami do 30. 9. 2024 postupem stanoveným nařízením 389/2013 Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. května 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011. nevyřadila z obchodování 85 543 povolenek odpovídajících množství 85 543 tun emisí oxidu uhličitého z celkového množství 103 888 tun emisí oxidu uhličitého vypuštěného v roce 2023 ze zařízení „ENERGY Ústí nad Labem, a. s.“ sloužícího ke spalování paliv, provozovaného v obci Ústí nad Labem, PSČ 400 03, Žukovova 100, k. ú. Střekov (dále jen „zařízení“), které bylo uvedeno v ověřeném Ročním výkazu emisí v souladu s nařízením EU č. 2066/2018 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle Směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ESText s významem pro EHP. . 3. Žalobkyně s prvostupňovým rozhodnutím nesouhlasila, proto proti němu podala rozklad, který Ministr napadeným rozhodnutím zamítl. V odůvodnění uvedl, že judikatura českých soudů, SDEU i ESLP je jednotná a s ohledem na nutnost ochrany klimatu upřednostňuje veřejný zájem na ochraně životního prostředí nad hospodářskými zájmy jednotlivce či zájmem na zachování provozu zařízení. Ničeho na tom nezměnil ani žalobkyní odkazovaný nález Ústavního soudu Polské republiky, neboť se nezabývá věcným obsahem Směrnice. 4. Ministr i žalovaný ve svých rozhodnutích vycházeli z rozhodnutí zdejšího soudu, Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) i Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) ve věcech přestupků žalobkyně obdobných jako v projednávaném případě. Z jejich závěrů dovodili, že pokutu nelze moderovat a nelze rozhodnout o jejím neuložení z důvodu nezákonnosti a diskriminace těch, kteří jednají v souladu se směrnicí 2003/87/ES a zákonem o podmínkách obchodování s povolenkami. Rozsudek SDEU ve věci C-203/12 z 17. 10. 2013 (dále jen „rozsudek Billerud“) je plně aplikovatelný na projednávaný případ. Diskrece správního orgánu při ukládání pokuty je malá. V případě spáchání přestupku by mohl žalovaný moderovat pokutu či upustit od potrestání pouze při zdůvodnění jednání vyšší mocí. Žalovaný ani Ministr neshledali, že by k něčemu takovému v projednávaném případě došlo. Výše uložené pokuty vychází z počtu emisních povolenek, které žalobkyně nevyřadila, a z rozsahu škody na životním prostředí, kterou tím nekompenzovala. 5. V případě ukončení činnosti žalobkyně žalovaný s Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“) konzultuje náhradní dodávky tepelné energie. Z jeho vyjádření je zjevné, že mu jde o udržení provozu zařízení jakýmkoliv subjektem, nikoliv udržení provozu konkrétním subjektem – žalobkyní. Žalovaný ani Ministr nemohou rezignovat na vymáhání povinností uložených směrnicí a nemohou případné přerušení dodávek tepelné energie posuzovat v rámci řízení o přestupku, neboť to právní úprava nepředpokládá. Ministr shrnul, že žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí řádně odůvodnil, proč se rozhodl veškeré žalobkyní navržené důkazy neprovést. Ministr k tomu doplnil, že finanční situace žalobkyně je okolnost, která nemůže mít vliv na posouzení daného přestupku a za něj uložené pokuty, neboť je její výše dána paušálně. V otázce údajné absence společenské škodlivosti, neaplikovatelnosti rozsudku Billerud, významu slova „lze“ použitého v § 20 odst. 2 zákona o podmínkách obchodování s povolenkami, nárůstu cen emisních povolenek a ukládání paušální sankce Ministr plně odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. 2. Průběh soudního řízení. 6. Žalobkyně v žalobě nejprve namítla, že žalovaný i Ministr pochybili tím, že neaplikovali správní uvážení při ukládání pokuty. Ustanovení § 20 odst. 2 zákona o podmínkách obchodování s povolenkami ve znění do 31. 12. 2024 jeho aplikaci předvídalo. Názor žalobkyně podporuje i aktuální znění uvedeného ustanovení. Protože žalovaný ani Ministr nevyužili správní uvážení, není výše uložené pokuty nejen přiměřená, ale ani nereflektuje individuální okolnosti případu. Žalovaný i Ministr nadsadili veřejný zájem na ochraně životního prostředí nad jakékoliv další veřejné zájmy a prolomili základní zásady správního trestání bez dostatečné zákonné opory. Žalobkyně tak uzavřela, že jejich postup naplnil znaky libovůle. 7. K uložení pokuty v paušální výši žalovaného i Ministra vedla Směrnice, rozsudek ve věci Billerud a rozhodnutí správních soudů. Ty však nejsou přiléhavé na projednávaný případ. Argumentace přímým účinkem směrnice je nepřípadná. Směrnice v obecné rovině zavazuje pouze stát, neboť mu ukládá povinnost implementovat do vnitrostátního práva její obsah. Eurokonformní výklad v oblasti správního trestání navíc nepřipadá v úvahu, neboť interpretace Ministra zasahuje do právní jistoty žalobkyně. Rozsudek Billerud se pak vztahuje k naprosto odlišnému skutkovému stavu. 8. Žalobkyně podotkla, že uložení pokuty v paušální výši je navíc v rozporu s ústavně a mezinárodně garantovanými právy žalobkyně vlastnit majetek a s principy právního státu. Žalobkyně v té souvislosti poukázala na nálezy ÚS, který shledal dolní hranici sazby pokuty za protiústavní. Tyto závěry se musí uplatnit i v posuzované věci. Neústavnost paušální výše pokuty je umocněna tím spíše, že má na žalobkyni „rdousící efekt“, resp. její uložení žalobkyni má likvidační charakter. Uložená pokuta nemůže obstát v testu ústavnosti. 9. Žalobkyně dále konstatovala, že Ministr nedostatečně zohlednil dopady napadeného rozhodnutí. Je jí zjevné, že pro ERÚ není podstatné, kdo bude teplárnu provozovat. V případě likvidace žalobkyně toho nebude schopný žádný jiný subjekt, což podporuje vyjádření ERÚ a její jednání s ERÚ. To by mělo být známé i Ministrovi, je-li skutečně v kontaktu s ERÚ, jak tvrdí. 10. Následně žalobkyně považovala za nezbytné poukázat na nefunkčnost systému EU ETS I, který má nepřiměřené dopady na provozovatele. V kontextu ústavní konformity právní úpravy v oblasti emisního plánování upozornila na nález Ústavního soudu Polské republiky ve věci K 10/24 z 10. 6. 2025, jímž se Ministr blíže nezabýval. Nefunkčnosti z jejího pohledu nasvědčuje i zavedení systému EU ETS II směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959 z 10. 5. 2023, kterou se mění Směrnice (dále jen „Směrnice 2023/959“). Nový systém má vstoupit v platnost v roce 2027. Žalovaný ani Ministr nevzali v potaz, že stávající právní úprava, jež je s to ukončit provoz žalobkyně, může být posléze zrušena. 11. Žalobkyně vytkla žalovanému i Ministrovi, že odmítli provést jí navržené důkazy k prokázání její finanční situace. Označila tento postup za apriorní odmítnutí důkazu. Žalovaný a Ministr přehlíželi nejen likvidační charakter pokuty, ale i drastické dopady na žalobkyniny zákazníky. 12. Žalobkyně namítala nesprávné právní posouzení skutku. Byla přesvědčena, že v daném případě nedošlo k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku. Žalobkyně měla za to, že v projednávané věci jsou dány objektivní mim