1 Azs 408/2017 — Nejvyšší správní soud

10 A 197/2025- 19 - text 4 10 A 197/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: A. S., občan Kyrgyzské republiky zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-38158/ZM-2025 takto: I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o žalobcově žádosti o zaměstnaneckou kartu z 10. 6. 2025 do dvou týdnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Podstatou projednávané věci, zahájené žalobou podanou 22. 12. 2025, je spor o to, zda je žalovaný nečinný v řízení o žalobcově žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty podle § 30 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. 2. Žalobce podal tuto žádost 10. 6. 2025, a jelikož žalovaný byl podle jeho názoru v řízení nečinný, požádal 19. 8. 2025 nadřízený správní orgán, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále „Komise“), o ochranu proti nečinnosti. Komise jeho žádosti vyhověla a 17. 9. 2025 vydala opatření proti nečinnosti, v němž konstatovala, že žalovaný nevydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, a uložila mu tak učinit do 60 dnů od doručení tohoto opatření. 2. Argumenty účastníků řízení. 3. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný je nečinný, neboť zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí již marně uplynula. Stejně tak marně uplynula lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti. Žalobci proto nezbylo než se obrátit na správní soud. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 27. 1. 2026 uvedl, že není ve věci nečinný, jelikož žádosti o vydání zaměstnanecké karty již vyhověl vydáním předkládací zprávy 14. 11. 2025. 3. Posouzení věci. 5. Soud projednal žalobu podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“), podle nějž ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. V řízení o ochraně proti nečinnosti soud rozhoduje podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). 6. O věci soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, jelikož oba účastníci řízení s tímto postupem po poučení soudem konkludentně souhlasili. Nařízení jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování, neboť všechny listiny potřebné pro posouzení věci se nacházejí ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008, 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). 7. Žalobce podal žádost o zaměstnaneckou kartu 10. 6. 2025. Lhůty pro vydání rozhodnutí jsou upraveny v § 169t pobytového zákona, podle jehož odst. 6 písm. d) ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky. 8. Ze správního spisu vyplývá, že lhůta pro vydání rozhodnutí se stavěla v důsledku výzvy žalovaného k odstranění vad žádosti z 10. 6. 2025 po dobu 13 dnů. Žádné jiné přerušení řízení (např. z některého důvodu vyjmenovaného v § 169t odst. 9 zákona o pobytu cizinců) ve spisu zaznamenáno není a neargumentuje jím ani žalovaný ve vyjádření k žalobě. Stejně tak nic nenaznačuje tomu, že by nynější věc měla být zvlášť složitá. Lhůta pro vydání rozhodnutí tak uplynula 25. 8. 2025. Žalobce sice požádal o opatření proti nečinnosti šest dnů před jejím uplynutím, ale Komise v opatření ze 17. 9. 2025 návrhu vyhověla a uložila žalovanému vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů. Tuto povinnost žalovaný nesplnil, a až poté podal žalobce nyní projednávanou žalobu. 9. Za této situace považuje soud za splněnou také podmínku bezvýsledného vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti, stanovených v § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jak vyžaduje § 79 odst. 1 s. ř. s. Účelem této podmínky je totiž předejít soudnímu řízeni v případech, kdy lze dosáhnout nápravy přímo u správních orgánů (srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní: Komentář; komentář k § 79, bod 20 [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-01-29]). V nynějším případě vydala Komise opatření proti nečinnosti v době, kdy byl žalovaný již několik týdnů nečinný, a toto opatření nevedlo k nápravě. Trvat za této situace na tom, aby žalobce před podáním žaloby uplatnil další žádost o opatření proti nečinnosti, by soud považoval za naprosto neúčelné. NSS ostatně již v rozsudku 2 Ans 14/2012, 2785/2013 Sb. NSS z 10. 12. 2012 naznal, že pokud nadřízený správní orgán konstatuje nečinnost rozhodujícího správního orgánu, soud se může při hodnocení chování účastníka řízení, včetně posuzování vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti, soustředit pouze na období následující po doručení opatření proti nečinnosti správnímu orgánu. Za této situace nebylo třeba, aby žalobce podával další návrh na opatření proti nečinnosti. 10. Žalovaný se za nečinného nepovažuje, což dovozuje z toho, že 14. 11. 2025 vypracoval předkládací zprávu k vydání zaměstnanecké karty. Tato obrana neobstojí. Podle § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců totiž v případě vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti […] se vydáním rozhodnutí rozumí převzetí průkazu o povolení k pobytu, jde-li o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti. Obdobně NSS v rozsudku 1 Azs 408/2017 z 8. 2. 2018 naznal, že „[v]ydáním rozhodnutí o žalobcově žádosti nelze rozumět vydání předkládací zprávy, ani interního pokynu k udělení víza k pobytu nad 90 dnů,“ doplňuje, že „pokud by zastupitelský úřad před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené v § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců vyzval žalobce, aby se dostavil k vyznačení víza k pobytu nad 90 dnů podle § 30 odst. 2 téhož zákona za účelem převzetí zaměstnanecké karty do jeho cestovního dokladu, lhůta pro vydání rozhodnutí by se daným okamžikem stěžovateli stavěla a on by nemohl být považován za nečinného.“ Tyto závěry nutně platí také o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. 11. Žalovaný byl tedy v době podání žaloby nečinný, jelikož lhůta pro vydání rozhodnutí už v té době byla překročena téměř třikrát. Z vyjádření žalovaného z 27. 1. 2026 (doručeného soudu téhož dne po pracovní době) pak vyplývá, že tato nečinnost trvala i tohoto dne, a žalovaný nenaznačil, že by se na tom mělo v brzké době něco změnit. Za této situace soud 29. 1. 2026 shledal, že nečinnost žalovaného nadále trvá, tím spíš, že žalovaný v mezidobí neinformoval soud, že by již o žalobcově žádosti rozhodl. 4. Závěr a náklady řízení 12. Soud seznal, že žalovaný je v řízení o žalobcově žádosti o udělení zaměstnanecké karty nečinný, a proto mu podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil povinnost vydat o této žádosti rozhodnutí ve lhůtě dvou týdnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Takto dlouhou lhůtu soud stanovil s ohledem na dosavadní délku správního řízení a na to, že žalovaný již vyhotovil i předkládací zprávu k vydání rozhodnutí o žádosti. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jež zahrnují také náklady zastoupení advokátem. Jejich výši soud určil v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů. Náklady řízení tak tvoří: a) Soudní poplatek za žalobu (2 000 Kč). b) Odměna za dva úkony právní služby po 4 620 Kč: převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) ve znění účinném od 1. 1. 2025]. c) Paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč za každý z těchto dvou úkonů (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od tohoto data). d) Částka 2 130 Kč odpovídající DPH v sazbě 21 %, zaokrouhlená na celé koruny nahoru (§ 146 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád), neboť žalobce předložil potvrzení o registraci společnosti AK Čechovský & Václavek s.r.o., jejímž je jeho zástupce společníkem, k placení DPH (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). 14. Žalobcovy náklady zastoupení advokátem tak činí 12 270 Kč a náklady řízení celkem 14 270 Kč, a žalovaný je povinen nahradit je žalobci v měsíční lhůtě k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1