9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 28/2024- 39 - text 11 10 A 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Z. Š. bytem X. X. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 23.1.2024, č. j. 10.01-000634/23-0003 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Dne 29.1.2024 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí ze dne 23.1.2024, č. j. 10.01-000634/23-0003, kterým žalovaná rozhodla, že se advokát k poskytnutí úplatné právní služby dle § 18c a § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“) neurčuje. 2. V žalobou napadeném rozhodnutí se uvádí, že žalobkyně v žádosti sice uvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří ji odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž osvědčila nemožnost zajistit si právní službu jinak, tj. na smluvním základě, avšak již nedoložila, že tito advokáti nepřevzali její právní zastoupení, a to dle ust. 18c odst. 2 zákona o advokacii tento závěr potvrdil Městský soud v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 15 A 73/2021–31 a ze dne 25.7.2023, čj. 17 A 93/2022-42. II. Žaloba a vyjádření žalované 3. Žalobkyně ve své žalobě trvá na tom, že neměla povinnost uvést jména dvou advokátů, kteří jí odmítli právní službu poskytnout. 4. Žalobkyně uvedla, že na její sms – ky reagovali telefonicky (Mgr. Čermáková) a JUDr. Boček) smskou s tím, ať ozve na začátku příštího roku. Svůj závěr opírá o rozhodnutí žalované, č. j. 10.01-000405/23-002 ze dne 30. 8. 2023, kterým bylo její žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu v jiné věci vyhověno, ačkoliv ve formulářové žádosti rovněž neuvedla jména dvou advokátů, kteří odmítli jí právní službu ve věci poskytnout. Naproti tomu není dle žalobkyně odkaz žalované na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 15 A 73/2021-31, v této věci přiléhavý, neboť odkazovaný rozsudek se týkal rozhodnutí o bezplatné právní pomoci. 5. Žalobkyně namítá, že formulář nekoresponduje se zněním zákona a to s § 18c odst. 2 a 3 zákona o advokacii, což žalobkyně nemůže jít k tíži. Současně v žádosti uvedla, že ji nezastupuje ve věci žádný advokát. 6. Důvodem neurčení je dle žalovaného také to, že žadatelka nepředložila doklad o zamítnutí žádosti o ustanovení soudem dle § 30 o.s.ř. Tento názor je však dle žalobkyně v rozporu s judikaturou NSS např. čj. 2 As 260/2023-37 ze dne 28.11.2023. 7. Žalobkyně je z výše uvedených důvodů přesvědčena, že rozhodnutí žalované je nezákonné, čímž bylo zasaženo do jejího práva na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala způsob podání obou žádosti žalobkyní a současně uvedla, že trvá na svých předcházejících závěrech ohledně toho, že žalobkyně nesplnila podmínky § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť jednak neprokázala, že byla neúspěšná s oslovením alespoň dvou advokátů (ve smyslu § 18c odst. 3 zákona o advokacii) 9. Žalovaná uvedla, že v řízení, pro něž poskytnutí právní služby výše uvedenými žádostmi žalobkyně poptávala (podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.9.2023, čj. 19Co 171/2023-63, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7.3.2023 ve věci sp.zn. 65C 235/2021), žalobkyně sama (bez zastoupení advokátem) podala dovolání. 10. Dne 7.3.2024 se na žalovanou obrátil ObS pro Prahu 1 ve věci jeho shora uvedené spisové značky s dotazem, zda již byla vyřízena žádost žalobkyně o určení advokáta, protože ta požádala dne 18.12.2023 o prodloužení lhůty stanovené soudem pro zvolení si advokáta pro dovolací řízení, ovšem od té doby soud již nic dalšího nesdělila a žádnou listinu nepředložila. 11. Dále žalovaná uvedla, že žádost žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby podala k žalované v průběhu roku 2023. Žalovaná ovšem o žádosti rozhodla na počátku roku 2024. Zde je významná poznámka o účinnosti zákona č. 349/2023 Sb., který se týká i novely Zákona o advokacii (část Osmnáctá, články XXX a XXXI), a který nabyl účinnosti dnem 1.1.2024 (zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů). Podle přechodného ustanovení čl. XXXI v části Osmnácté platí pravidlo, že žádost o určení advokáta podaná podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se v řízení zahájeném podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které nebylo skončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posoudí a toto řízení se dokončí podle zákona č. 85/1996 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Nicméně již v mezidobí (od účinnosti Nálezu Ústavního soudu ze dne 24.1.2023 ve věci sp.zn. Pl.ÚS 44/21, vyhlášeného pod č. 38/2023 Sb. do přijetí shora uvedené novely Zákona o advokacii) musela žalovaná hledat nové přístupy k posuzování žádostí žadatelů (jako je žalobkyně) o určení advokáta jako placené právní služby. To v situaci, kdy senáty správního soudu příslušného pro projednání žalob žalobců proti žalované na zrušení rozhodnutí o neurčení advokáta k poskytnutí právní služby docházely k závěru, že až do přijetí nové (pozitivní – materii výslovně upravující) právní úpravy zákonodárcem může žalovaná nadále určovat advokáta výhradně k poskytnutí bezplatné právní služby. K tomu přistoupila i (po shora uvedeném Nálezu Ústavního soudu) nová rozhodovací praxe kasačního soudu o tom, že správní orgán nemůže vědomě používat pro své rozhodování text zákona o advokacii (zejména v ust. § 18c odst. 1) dotčeného zrušujícím Nálezem Ústavního soudu. 12. Jakkoli tedy neexistovala pozitivní právní úprava institutu určování advokáta za úplatu (to se výslovně stalo až ke dni 1.1.2024), nemohla žalovaná „v přechodném období od Nálezu do přijetí nové právní úprava ust. § 18c ZA“ přehlédnout důsledky Nálezu samotného a nové rozhodovací praxe správních soudů. 13. Žalovaná se dovolává nenaplněné odpovědnosti žalobkyně stran jejího přístupu k soudu, a pokud žalobkyně chce být tak procesně aktivní vůči soudní moci, a podávat desítky, spíše stovky žalob proti nejrůznějším subjektům práva, má si pro zajištění právní pomoci volit tu nejpřirozenější cestu, tj. advokáta si pro právní službu zvolit, a nespoléhat na to, že bude úspěšná vůči soudům se žádostí o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů, resp. vůči Komoře se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Instituty ustanovení a určení musí zůstat procesními postupy spíše výjimečnými, a nikoli (pro konkrétní žadatele) postupem pravidelným, ve vnímání žalobkyně skoro až nárokovým. 14. Pokud se žalobkyně v žalobě dovolává „formuláře“ k podání žádosti (formuláře jsou přílohou vyhlášky č. 120/2018 Sb.), je třeba konstatovat, že uvedená vyhláška byla novelizována vyhláškou č. 381/2023 Sb. ze dne 15.12.2023, která nabyla účinnosti dnem 1.1.2024. Časově zcela logicky autor vyhlášky, Ministerstvo spravedlnosti, muselo vyčkat přijetí zákona č. 349/2023 Sb. a teprve poté reagovat uvedenou novelou vyhlášky… 15. K tvrzení žalobkyně ohledně odpovědi oslovených advokátů, žalovaný uvádí, že to, co žalobkyně nyní uvádí v žalobě měla předložit žalované v řízení o její žádosti o určení advokáta – rozumí se odmítnutí oslovených advokátů k poskytnutí poptávané právní služby. Žalobkyně již ví z mnoha dalších řízení, která iniciovala svými žalobami proti žalované, kdy napadá rozhodnutí o neurčení advokáta k poskytnutí právní služby, že nemusí předkládat POTVRZENÍ advokátů o odmítnutí poptávané právní služby, ale ono odmítnutí může prokazovat jakkoli, například i v textu zmíněnými zprávami SMS (ve směru od advokáta k žalobkyni, kdy by jí poptávanou právní službu odmítli poskytnout…). Žalobkyně však své tvrzení neprokazovala nijak, tedy své tvrzení ze žádosti neprokázala. 16. K výkladu ust. § 18 odst. 2 ZA žalovaná uvedla Zákonodárce ustanovení dosud nezměnil a Nález Ústavního soudu zmíněného žalobkyní v žalobě (Nález sp.zn. Pl.ÚS 44/21) se nedotkl znění ust. § 18 odst. 2 ZA. Platí proto dosud, že ten, kdo právní službu poptává, si má advokáta zvolit. Má-li žadatel za to, že si nemůže dovolit advokáta zvolit, má se obrátit na příslušný soud se žádostí o ustanovení advokáta (to neplatí pro řízení o ústavní stížností a pro správní řízení, resp. pro řízení před orgány veřejné správy, ve smyslu ust. § 23 odst. 3 ZA ve spojení s ust. § 18c odst. 3 ZA). Není-li žadatel úspěšný se žádostí o ustanovení zástupce pro řízení, může se obrátit na žalovanou se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby. 17. Žalovaná závěrem uvedla, že do určité míry lze souhlasit se žalobkyní v tom, že po uvedeném Nálezu Ústavního soudu je/byla praxe