2 As 40/2021 — Nejvyšší správní soud

10 A 64/2025- 80 - text 27 sp. zn. 10 A 64/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromír Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: JUDr. J. H., Ph.D., nar. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/18, 128 00 Praha 2 – Nové Město v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 4. 2025, č. j. MSP-10/2025-ODKA-ROZ/5, takto: I. Rozhodnutí Ministra spravedlnosti České republiky ze dne 7. 4. 2025, č. j. MSP-10/2025-ODKA-ROZ/5, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce podal Ministerstvu spravedlnosti České republiky (dále též „ministerstvo“) dne 11. 9. 2024 žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění do 18. 8. 2025 (dále jen „informační zákon“), kterou se domáhal poskytnutí veškeré korespondence a jiné komunikace vedené mezi Vládním zmocněncem pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva (a jeho kanceláří a jejími jednotlivými členy, poradci a jakýmikoliv dalšími osobami nebo subjekty, kteří s ním spolupracují nebo jsou s ním jinak spojeni v souvislosti s výkonem jeho funkce, dále jen „vládní zmocněnec“) a - Ústavním soudem, - jiným orgánem moci veřejné, či jiným subjektem, jednajícím jménem takového orgánu moci veřejné, na jeho pokyn či ve spolupráci s ním, a - korespondence a komunikace vedené interně v rámci kanceláře vládního zmocněnce, mezi vládním zmocněncem a Ministerstvem spravedlnosti a vedené Ministerstvem spravedlnosti navenek, tj. směrem k jiným orgánům moci veřejné, která souvisí s mezistátní stížností Lichtenštejnského knížectví proti České republice ze dne 19. srpna 2020, projednávané Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“) pod č. 35738/20 a/nebo soudními, správními či jinými řízeními vedenými před orgány České republiky, jejichž stranou jsou (v žádosti blíže specifikované) osoby, a/nebo se spory uvedených osob a České republiky či státními podniky. Dále žádal o poskytnutí veškerých dokumentů vztahujících se ke shora uvedené věci, jež byly jako příloha či samostatně v rámci uvedené komunikace či v souvislosti s ní zaslány mezi shora uvedenými povinnými subjekty (dále jen „žádost“). 2. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 26. 9. 2024, č. j. MSP-642/2024-OSV-OSV/5, žalobcovu žádost odmítlo. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce k Ministru spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr“) rozklad, kterému ministr vyhověl a rozhodnutím ze dne 4. 12. 2024, č. j. MSP-88/2024-ODKA-ROZ/3, shora uvedené rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace v celém rozsahu zrušil a vrátil věc ministerstvu k novému projednání. Ministerstvo ve věci znovu rozhodlo rozhodnutím ze dne 20. 12. 2024, č. j. MSP-642/2024-OSV-OSV/9 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobcovu žádost opět odmítlo. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který ministr zamítl rozhodnutím ze dne 7. 4. 2025, č. j. MSP-10/2025-ODKA-ROZ/5 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce brání žalobou. Podstatou sporu je, zda byl žalovaný oprávněn žalobci odepřít poskytnutí informací týkajících se komunikací souvisejících s řízením před ESLP podle § 11 odst. 1 písm. e) a g) a odst. 4 písm. b) informačního zákona. II. Podání účastníků řízení 4. Žalobou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vydání informačního příkazu ministerstvu k vydání informací (v souladu s obsahem výše uvedené žádosti), eventuelně pouze zrušení napadeného rozhodnutí. Shrnul účel žádosti (kontrola zákonnosti interakcí mezi orgány moci veřejné, kontrola zásahů exekutivy do nezávislosti a nestrannosti soudní moci) a předestřel žalobní body: 5. Zaprvé namítal nedostatečné vymezení dohledané komunikace. Odůvodnění napadeného rozhodnutí rámcově uvádí popis informací, vyžádaná komunikace však přes svůj rozsah není prakticky vůbec vymezena či popsána – podle žalobce bylo na místě blíže popsat jejich obsah a povahu. Komunikace bude různorodé povahy, a že na všechny její části nelze paušálně uplatnit aplikované výluky a závěry testu proporcionality. Bez bližšího vymezení a popisu informací nelze posoudit, zda mají být žadateli vydány či nikoliv. Napadené rozhodnutí tudíž není podle žalobce řádně odůvodněné. 6. Zadruhé namítal nesplnění podmínek pro aplikaci výluky podle § 11 odst. 1 písm. g) informačního zákona spočívající v tom, že jde o informace vytvořené v souvislosti se soudním řízením narušující rovnost účastníků. Namítal, že nedošlo k naplnění hypotézy tohoto ustanovení. Opíraje se o nálezy Ústavního soudu namítal, že rovnost účastníků se vztahuje výlučně k jejich procesnímu postavení. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 213/2022 – 49 poté citoval, že poskytnutí informací podle informačního zákona z povahy věci nemůže vést k porušení zásady rovnosti zbraní v občanském soudním řízení, kterého se povinný subjekt účastní. Vyžadované informace tudíž nemohou ohrozit rovnost účastníků řízení, procesně znevýhodnit jednu ze stran, ovlivnit možnost uplatnění práv některé ze stran či ji postavit do procesně méně výhodné situace. 7. Prvostupňové ani napadené rozhodnutí přitom neodůvodňuje, jak by měla být procesní rovnost vyhověním žádosti ohrožena – žalobce v tom spatřuje nepřezkoumatelnost. Argument, že není žádoucí, aby jedna strana měla přístup ke všem dokumentům strany druhé, nepředstavuje ohrožení procesní rovnosti. V napadeném rozhodnutí není blíže vysvětleno, proč neobstojí argument, že musí dojít k ohrožení procesní rovnosti; odůvodnění v této části samo připouští, že k ohrožení mohlo procesní rovnosti nemohlo dojít. I kdyby tímto negativním ovlivněním mělo být prozrazení argumentů, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, je těžko představitelné, že by sílu argumentu před jeho použitím ovlivnilo jeho poskytnutí. Žalobce dodal, že řízení před ESLP se neřídí procesními standardy, na které napadené rozhodnutí odkazuje. Není zároveň jasné, jak by mohl sám účastník řízení narušit zásadu rovnosti účastníků – tu může podle žalobce narušit jen soud. 8. Aplikace výluky přitom nedopadá na všechny vyžádané informace. Absence vysvětlení, které informace pod uvedenou výluku spadají, také zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění nevyplývá, proč jsou všechny vyžádané informace stejně relevantní; není rozvedeno, jak by poskytnutí např. administrativní komunikace ohrožovalo rovnost účastníků řízení. Důsledek spočívající v poodhalení úvah či strategie vlády ČR v řízení před ESLP je těžko představitelný, napadené rozhodnutí neuvádí, jak k takovému závěru došlo (přičemž absence úvah pro odepření informace v odůvodnění vede k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí). Není zřejmé, jak by informace o komunikaci mezi vládním zmocněncem a orgánem veřejné moci mohla poodhalit úvahy pro řízení před ESLP. Dostatečný popis informací, kterých se výluka týká, je nezbytný pro přezkoumatelné odůvodnění aplikace těchto výluk. Pokud ministerstvo spatřuje ohrožení rovnosti ve zveřejnění doposud nevyužitých argumentů, neměla by být rovnost narušena u těch argumentů, které již využity byly – podle napadeného rozhodnutí je již využitých argumentů velké množství. 9. Zatřetí namítal nesplnění podmínek pro aplikaci výluky podle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona spočívající v tom, že jde o informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků. Podle žalobce však uvedená výluka slouží k ochraně postupu soudů a úkonů účastníků vůči soudu a ostatním účastníkům řízení, avšak jen těch uplatněných v soudních řízeních. Má tedy jít o postupy předvídané procesním předpisem upravujícím konkrétní řízení. O takové informace se ale v případě žádosti nejedná, procesní předpisy nepředpokládají postup, ve kterém by soudy měly komunikovat s vládním zmocněncem a pomáhat mu s procesní strategií, výluku tudíž nelze uplatnit. Nehraje roli, že komunikace představovala součinnost podle zákona č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poskytování součinnosti“), nejde totiž o právní postup předvídaný právní úpravou, ESLP nadto podle žalobce není soudem a není součástí moci soudní České republiky, moc soudní nezahrnuje mezinárodní orgány. Interpretace výluky v napadeném rozhodnutí je tedy příliš extenzivní a překračuje její účel. 10. Podle žalobce je argumentace k výluce podle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona nepřezkoumatelná, neboť v napadeném rozhodnutí chybí odůvodnění toho, proč a jak by mělo dojít k ohrožení nezávislosti či nestrannosti soudní moci a ESLP; to je podle judik