9 As 61/2023 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 14/2025- 37 - text 13 10 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: M. H. zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého nám. 375/4, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 21226/2025-3/PRO z 18. 9. 2025 takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 21226/2025-3/PRO z 18. 9. 2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 210 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. 1. Dne 20. 11. 2024 podala žalobkyně žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. V žádosti uvedla, že ke zdravotnímu výkonu zabraňujícímu plodnosti (sterilizaci) v jejím případě došlo 4. či 5. 7. 1995 v Bílovecké nemocnici poté, co porodila své čtvrté dítě. Žalobkyně uvedla, že obsahu žádosti o provedení sterilizace nerozuměla; podle jejího tvrzení žádost podepsala v časové tísni a pod značným psychickým tlakem, který byl umocněn výhrůžkami umístěním jejích dětí do dětského domova. Zdravotnický personál jí neposkytl žádné vysvětlení ani poučení ve vztahu k zákroku. Svá tvrzení podpořila protokolem z jednání sterilizační komise z 12. 6. 1995 a záznamem z porodní knihy. 2. Žalovaný i ministr zdravotnictví (dále jen „Ministr“) při posouzení žádosti o poskytnutí peněžní částky vycházeli z žalobkyniných tvrzení, doloženého protokolu a kopie záznamu z porodní knihy, z něhož vyplynulo, že žalobkyně 4. 7. 1995 porodila spontánně. Zdravotnická dokumentace ani operační kniha se nedochovaly a výpovědi tehdejší ošetřující gynekoložky či praktického lékaře žalobkyně nebylo možné obstarat. 3. Žalovaný v rozhodnutí č. j. MZDR 30525/2024-17/PRO z 19. 6. 2025, stejně jako Ministr v rozhodnutí uvedeném v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), uvedli, že nemají za prokázané, že byla žalobkyně sterilizovaná. Ministr podotkl, že si žalobkyně v čase mezi sepisem protokolu a provedením zákroku mohla zákrok rozmyslet. Spolu s žalovaným též dospěl k závěru, že se na posouzení otázky provedení sterilizace neaplikují východiska shrnutá v rozsudku NSS 9 As 61/2023-65 z 4. 7. 2024, a bylo tak na žalobkyni, aby tuto skutečnost prokázala. Bylo tudíž nadbytečné zabývat se otázkou protiprávnosti sterilizace. Ministr i žalovaný to přesto učinili a dospěli k závěru, že i kdyby bylo hypoteticky prokázáno, že je žalobkyně sterilizovaná, její tvrzení o okolnostech provedení zákroku, zejména o podání žádosti o sterilizaci, nejsou plausibilní. 2. Argumenty účastníků řízení. 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že provedení sterilizace i její protiprávnost prokázala v takovém rozsahu, jaký jí dovolily dochované důkazní prostředky. 5. K samotnému provedení sterilizace uvedla, že zdravotnickou dokumentaci, která by její tvrzení prokázala, nemocnice předčasně skartovala. To jí však nelze klást k tíži. Žalobkyně se domnívá, že žalovanému i Ministru nabídla plausibilní a konzistentní tvrzení, která podporuje i existence protokolu z jednání sterilizační komise. 6. Také svá tvrzení o protiprávnosti sterilizace považuje žalobkyně za plausibilní a vnitřně konzistentní. Poukazuje na možné zfalšování protokolu sterilizační komise z 12. 6. 1995 a jeho antedatování, neboť setrvává na tom, že žádost o sterilizaci podepsala pod tíhou vnějších okolností až po porodu svého čtvrtého dítěte. Poukázala na to, že z dostupných podkladů nevyplývá, že by před provedením zákroku podepsala písemné poučení o tom, do jaké míry je zákrok reparabilní. Žalobkyně konstatovala, že nebyla poučena o důsledcích sterilizace, jejím účelu, rizicích ani o možných alternativách k tomuto zákroku. Z tohoto důvodu nemohla udělit informovaný souhlas s jeho provedením. Dále poukazuje na to, že samotný protokol obsahuje řadu chyb. Sterilizace byla podle zdravotnického zařízení provedena z důvodu jejího zdravotního stavu, avšak v dokumentaci chybí záznam o tom, kým a kdy měl být její údajně nepříznivý zdravotní stav zjištěn. Sterilizační komise navíc nebyla kompletní, a tudíž nebyla způsobilá rozhodovat. Tyto nedostatky v protokolu podle žalobkyně samy o sobě svědčí o tom, že sterilizace byla provedena protiprávně. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěru, že provedení sterilizace žalobkyně nebylo prokázané v důsledku nedochování zdravotnické dokumentace a operační knihy. Plausibilita tvrzení žadatelek by měla být posuzována ve vztahu k okolnostem provedení sterilizace, nikoliv k prokázání, že sterilizaci zdravotní zařízení provedlo. Žalovanému je z jeho činnosti známé, že se velmi často sterilizace zapisovala do porodních knih, pakliže k ní došlo v souvislosti s porodem (např. porod císařským řezem). V případě žalobkyně se však dochoval pouze zápis o spontánním porodu. Z protokolu sice vyplývá, že žalobkyně podala žádost o provedení sterilizace, avšak tato skutečnost sama o sobě neprokazuje, že sterilizace byla skutečně provedena, a žalobkyně k podpoře svých tvrzení nepředložila žádné další důkazy. Žalovaný závěrem podotkl, že skartace zdravotní dokumentace nebyla protiprávní z důvodu absence zákonného rámce. 8. Žalobkyně se v replice ohradila proti názoru žalovaného o nutnosti prokázat samotné provedení sterilizace nade vši pochybnost. Odkázala na rozsudek NSS 9 As 61/202365, jehož závěry považuje za plně aplikovatelné i na posouzení otázky provedení sterilizace. Žalobkyně nepopírá, že protokol neprokazuje provedení zákroku nade vši pochybnost, avšak zdůrazňuje, že představuje významnou indicii nasvědčující tomu, že sterilizace skutečně proběhla. 9. Žalovaný v duplice poukázal na to, že mu jsou známy případy, kdy žadatelky po podání žádosti k samotnému zákroku nepřistoupily, a proto podle jeho názoru protokol nic neprokazuje. Znovu zdůraznil, že žalobkyně žádné další indicie ani důkazy nepředložila, a samotné tvrzení žalobkyně nemůže být indicií ve smyslu, v jakém tento pojem užívá i citovaný rozsudek NSS 9 As 61/202365. 3. Posouzení věci. 3.1. Podmínky řízení a podstata sporu. 10. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná a podala ji včas oprávněná osoba. Následně přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 11. Ve věci rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem oba účastníci po poučení soudem konkludentně souhlasili. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny nezbytné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). 12. Jádrem sporu je posouzení toho, zda žalobkyně ve správním řízení předložila tvrzení a důkazy dostatečně podporující závěr, že podstoupila protiprávní sterilizaci. 3.2. Obecná východiska. 13. Osoby, které byly v období od července 1966 do konce března 2012 sterilizovány v rozporu s právem (tj. bez souhlasu nebo na základě nesvobodného či neinformovaného souhlasu), mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky (zákon č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem). 14. I důvodová zpráva k tomuto zákonu podporuje závěr, že jeho přijetím stát výslovně uznal svoji odpovědnost, a to s cílem zajistit efektivní prostředek nápravy, konkrétně poskytnout obětem protiprávních sterilizací odškodnění v podobě konkrétní jednorázové částky, kterého není možné dosáhnout běžnými prostředky ochrany práv. 15. Správní soudy již opakovaně rozhodovaly ve věcech týkajících se protiprávně provedených sterilizací. Za klíčový lze označit zejména rozsudek NSS 9 As 61/2023-65 z 4. 7. 2024, v němž se NSS podrobně vyjadřoval k otázce prokázání podmínek pro přiznání nároku za nezákonnou sterilizaci při neexistenci zdravotnické dokumentaci a na něj navazující rozsudky 4 As 290/2022-42 z 14. 11. 2023 či 3 As 73/2024-44 z 27. 2. 2025. 16. Pro přiznání peněžní částky za protiprávní sterilizaci musí žadatelka splnit čtyři podmínky: 1. podat žádost do pěti let (původně tří let – srov. novelizaci provedenou zákonem č. 289/2025 Sb.) od účinnosti zákona č. 297/2021 Sb.; 2. žadatelka byla podrobena sterilizaci; 3. ke sterilizaci došlo v rozhodném období (od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012) v některém ze zdravotnických zařízení v ČR; 4. sterilizaci provedlo zdravotnické zařízení v rozporu s právem. 17. Zatímco splnění první podmínky bude obvykle snadno zjistitelné již z