9 Afs 86/2023 — Nejvyšší správní soud

10 Af 2/2026- 89 - text 10 Af 2/2026 - 89 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. P. Ch., narozený X, bytem X proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, sídlem Štěpánská 619/28, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2025, č. j. 8061040/25/2080-82541-110712 takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce k Městskému soudu v Praze podal dne 2. 2. 2026 žalobu proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 27. 11. 2025, č. j. 8061040/25/2080-82541-110712. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu námitku podle § 159 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) proti Vyrozumění žalovaného ze dne 1. 9. 2025, č. j. 7074704/25/2080-82541-110712 o celkové výši daňových nedoplatků 14.007 Kč na dani z přidané hodnoty (13.507 Kč) a daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání (500 Kč). 2. Ze žaloby vyplývá, že žalobce s těmito nedoplatky nesouhlasí, neboť v prvním případě nebyl plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu nemohla vzniknout žádná daňová povinnost na této dani. V druhém případě namítá, že je „lživě tvrzeno jakési „zmeškání“ podání, přičemž objektivní doklady svědčí a prokazují, že v minulosti žalobce veškerá daňová přiznání podal řádně a včas.“ 3. Městský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou napadeným rozhodnutím zabývat věcně. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť žaloba je nepřípustná. 4. Podle § 70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. 5. Tímto ustanovením a pojmem rozhodnutí se odkazuje na § 65 odst. 1 s. ř. s., v němž je vymezena tato legislativní zkratka pro účely soudního řádu správního. Podle tohoto ustanovení je rozhodnutím úkon správního orgánu v předcházejícím řízení, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti žalobce. 6. Podle názoru městského soudu rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o výši nedoplatku nelze podřadit pod legislativní zkratku rozhodnutí, neboť se jím žalobci nezakládají, nemění ani závazně neurčují povinnosti, které by již dříve neměl, a to právě na základě předchozích rozhodnutí správce daně o vyměření předmětných daňových povinností. 7. Jak uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí, daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za září 2021 byla vyměřena platebním výměrem č. j. 8884080/21/2005-51522-110308 ze dne 26. 11. 2021, ve zkratce šlo o to, že žalobce, byť neplátce daně uskutečnil zdanitelné plnění, což uvedl na daňových dokladech, byl proto povinen dle § 108 odst. 4 písm. f) zákona o dani z přidané hodnoty osobou povinnou přiznat daň. Nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání je pokutou za opožděné tvrzení daně za zdaňovací období roku 2017, byla vyměřena platebním výměrem č. j. 7921611/22/2005-518522-107127. 8. Jak je tedy patrno, správce daně o uvedených daňových povinnostech rozhodoval. Veškerá věcná argumentace žalobce proti uloženým povinnostem tak měla místo právě a pouze v řízení, v němž bylo o těchto povinnostech rozhodováno. V nynější fázi placení daně již bylo žalobci pouze zasláno informativní vyrozumění o výši evidovaného daňové nedoplatku a o lhůtě, v němž má být zaplacen. Jakákoliv polemika o základu a důvodech vzniku tohoto nedoplatku již nyní ve fázi placení daně není namístě. 9. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 7. 2023, čj. 9 Afs 86/2023-37, vyložil, že „rozhodnutí o námitkách (§ 159 odst. 3 daňového řádu) proti vyrozumění o nedoplatku na dani (§ 153 odst. 3 daňového řádu) není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., jelikož nezasahuje do práv a povinností daňového subjektu. Chybná evidence daní zjištěná na základě tohoto vyrozumění ale může představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. U žalobních námitek týkajících se údajně uhrazených či nevyměřených nedoplatků je možná změna žalobního typu, o čemž musí soud žalobce poučit a vyzvat ho k návrhu na připuštění změny návrhu.“ 10. Podle názoru městského soudu citovaný judikát na nyní projednávaný případ nedopadá. Z obsahu žaloby je totiž zřejmé, že ta mířila na nesprávné vyměření daňových nedoplatků, případně i vlivem nesprávného postupu orgánů daňové správy. Žádná z námitek nezpochybňovala evidenci daní jako takovou ve smyslu tvrzení o chybné evidenci daní či o tom, že již nedoplatek uhradil apod. Pouze z takové argumentace by se dalo dovodit, že se žalobce brání proti nesprávné evidenci daní, která může z povahy věci být nezákonným zásahem. Potom by byl městský soud nepochybně povinen žalobce poučit a vyzvat ke změně žalobního typu. Jak již bylo konstatováno, žaloba samotná však neobsahovala v základu žádné žalobní tvrzení, které by mohlo zakládat závěr o tom, že se žalobce brání i vůči jinému úkonu žalovaného (zásahu, pokynu nebo donucení), který není rozhodnutím a který by bylo možno kvalifikovat jako tvrzení nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s (obdobně srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne č. j. 11 Af 12/2025-9 nebo Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2025, č. j. č. j. 65 Af 3/2025–15). 11. Městský soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí o zamítnutí námitky proti vyrozumění o výši nedoplatku není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu. Žaloba směřující proti rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno, ta kje podle § 68 písm. e) nepřípustná. 12. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. dále platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. 13. Městský soud tak žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou (výrok I.). 14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. 15. Městský soud dodává, že vzhledem k procesnímu vyústění věci, kdy je žalobou napadené rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu, neshledal za účelné, aby ve věci rozhodoval o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, na ustanovení advokáta či aby dále vyzýval žalobce k vyjasnění podání např. ze dne 26. 2. 2026 (a následujících), z nichž neurčitě vyplývá názor žalobce, že všichni soudci pražských soudů mají být podjati. Soud přihlédl k tomu, že žalobce přes poučení o složení 10. senátu Městského soudu v Praze proti soudcům tohoto senátu žádnou konkrétní námitku podjatosti neuplatnil. K námitkám proti úplnosti vedení soudního spisu soud poukazuje na to, že žalobce doposud učinil v elektronické podobě již několik podání, k nimž přiložil řadu rozsáhlých příloh. Soud se se všemi těmito rozsáhlými podáními seznámil, eviduje je, avšak je netiskne a vede je v soudním spisu v elektronické podobě (postup dle § 173 odst. 3 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001–Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha, 19. března 2026 JUDr. Jaromír Klepš v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.