1 As 325/2019 — Nejvyšší správní soud

11 A 132/2025- 36 - text 9 11 A 132/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Vladimír Gabriel Navrátil ve věci žalobkyně: Vinostrada s. r. o., IČO 02967375 sídlem Korunní 588/4, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad vlády České republiky, IČO 00006599 sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu a uložení povinnosti vydat „rozhodnutí podle § 15 odst. 1 InfZ v rozsahu odmítnuté části žádosti vedenou pod sp. zn. VIN/315/UVCR, č. j. VIN/315-1/UVCR žalobce, adresovanou Úřadu vlády ČR“. Dále navrhla, aby soud přikázal žalovanému „vyřídit žádost žalobce vedenou pod sp. zn. VIN/315/UVCR, č. j. VIN/315-1/UVCR, adresovanou Úřadu vlády ČR, v celém jejím rozsahu s respektem k § 11b InfZ a § 177 správního řádu“. Současně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni, přičemž jejich výši by měl určit soud. 2. Soud předesílá, že se nyní projednávaná věc týká žalobkyniny žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „informační zákon“, případně „InfZ“). V projednávané věci se žalobkyně domáhala informací a dokumentů, jež se týkají schvalování návrhu novely zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, provedené zákonem č. 26/2017 Sb. (dále též „zákon o vinohradnictví a vinařství“). 3. Žalobkyně svůj požadavek v žádosti o informace ze dne 18. 7. 2025 formulovala následovně: „Žádám o poskytnutí autentického návrhu Ministra zemědělství ČR, Ing. Mariána Jurečky, včetně všech příloh a dodatků tohoto návrhu a včetně autentického průvodního dopisu (č.j. 68669/2015-MZE-12152), a to včetně auditních stop a podpisu ministra. Byl-li tento návrh předložen v listinné podobě, žádám o jeho úplný převod včetně všech příloh a uvedeného průvodního dopisu autorizovanou konverzí do elektronické podoby dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, a o jeho poskytnutí jakožto uceleného dokumentového celku konvertovaného podle zákona č. 300/2008 Sb. Dále žádám o poskytnutí všech dalších autentických dokumentů a informací, včetně záznamů z jednání vlády, které se vztahují k projednání uvedeného návrhu, výlučně včetně auditních stop ve smyslu § 3 odst. 3 a 3a odst. 4 InfZ, v rozsahu odpovídajícím § 11b téhož zákona, ve spojení s § 2 a násl. zákona č. 499/2004 Sb., ve znění zákona č. 250/2014 Sb., který v daném čase upravoval povinnost archivace dokumentů, zejména dokumentů a informací legislativní povahy včetně metadat (srov. § 2 písm. o) zákona č. 499/2004 Sb, ve znění konsolidovaném již od 1. 7. 2012). Pokud tyto dokumenty existují pouze v listinné podobě, žádám o jejich převod do elektronické podoby prostřednictvím autorizované konverze dle zákona č. 300/2008 Sb. a o jejich poskytnutí včetně všech schvalovacích doložek tehdejšího ministra zemědělství Ing. Mariána Jurečky.“. Správní spis 4. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 18. 7. 2025 podala žalovanému žádost o informace dle informačního zákona. Předmětnou žádost přitom formulovala tak, jak je uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozsudku. 5. Na tuto žádost žalovaný reagoval odpovědí ze dne 25. 7. 2025. V ní žalobkyni sdělil, že předmětný návrh zákona byl na jednání vlády zařazen opakovaně (současně žalovaný uvedl data), a schválené znění je veřejně dostupné ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu VeKLEP informačního systému ODok. Současně žalobkyni sdělil, že je zde k dispozici rovněž verze předložená předkladatelem – ministerstvem zemědělství, k projednání vládě, jakož i verze předložená ministerstvem zemědělství do meziresortního připomínkového řízení, včetně všech připomínek oslovených připomínkových míst, k čemuž žalovaný připojil odkaz na příslušné internetové stránky obsahující popsané informace. Dále žalobkyni sdělil, že kopie všech dokumentů, kterými povinný subjekt ve vztahu ke schvalování předmětného návrhu zákona disponuje, včetně kopie dodatku k návrhu, který předložil ministr zemědělství přímo na jednání vlády v listinné podobě, již byly žalobkyni poskytnuty k její předchozí žádosti, a to v odpovědi ze dne 25. 7. 2025, č. j. 22752-2025-UVCR, sp. zn. SPIS-2025-3981, přičemž tato odpověď byla i se zasílanými přílohami zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup. Žalobkyně byla odkázána na takto zveřejněné informace. 6. Žalobkyně následně podala dne 6. 8. 2025 stížnost ve smyslu § 16a InfZ. Ve stížnosti vyjádřila námitky především vůči formě vyřízení její žádosti. Kromě dalšího uvedla, že vyřízení žádosti prostřednictvím odkazu nelze považovat za poskytnutí informace, neboť tím byl obejit výslovný obsah žádosti. 7. Vedoucí Úřadu vlády svým rozhodnutím ze dne 22. 8. 2025, č. j. 31493-2025-UVCR, přikázala žalovanému, aby žádost do 15 dnů vyřídil a poskytl požadované informace, kterými disponuje a které dosud poskytnuty nebyly. V odůvodnění tohoto rozhodnutí shledala většinu námitek stěžovatelky neopodstatněnými. Stran vyčerpání celého předmětu žádosti však dospěla k závěru, že podle Legislativních pravidel vlády platných v době projednávání návrhu zákona, jehož se žádost týkala, bylo do tohoto schválení návrhu zákona vládou v rámci předložení tzv. čistopisu vládního návrhu zákona ministrem zemědělství předloženo rovněž 5 výtisků návrhu zákona, k nimž by měl Úřad vlády disponovat rovněž průvodním dopisem s vlastnoručním podpisem ministra zemědělství, a že není dána žádná zákonná překážka, která by odůvodňovala neposkytnutí tohoto dopisu stěžovatelce k její žádosti. 8. Žalovaný se následně žádostí znovu zabýval a dopisem ze dne 9. 9. 2025, č. j. 34107-2025-UVCR, stěžovatelce sdělil, že opětovně ověřil existenci všech požadovaných informací, a přitom identifikoval další informace, které je třeba k její žádosti poskytnout. Žalovaný takto identifikoval předkládací dopis tehdejšího ministra zemědělství č. j. 68669/2025-MZE-12152 s jeho vlastnoručním podpisem, a kopii tohoto dopisu ministra zemědělství zaslal stěžovatelce v příloze. V závěru dopisu pak konstatoval, že mu nejsou známy žádné další informace v elektronické nebo listinné podobě, které by mohly být k předmětné žádosti poskytnuty. 9. Žalobkyně podala stížnost také proti této odpovědi. Toto podání bylo nazváno: „Stížnost podle § 175 SŘ na jednání úřední osoby Mgr. Jan Večeřa, ředitel Odboru právního a nesprávný úřední postup subsidiárně podle § 16a (6) a), b) c) InfZ; nerespektování rozhodnutí nadřízeného orgánu, svévolná dezinterpretace žádosti a zúžení obsahu, rozsahu a podmínek poskytnutí informací a metadat. – avízo o podání žaloby (§79 s.ř.s.)“. V úvodní části žalobkyně rekapitulovala průběh vyřizování její žádosti, následně vymezila 9 stížnostních bodů, závěrem pak žalobkyně formulovala návrh vztahující se především k hodnocení kárné odpovědnosti ředitele odboru právního Úřadu vlády. 10. Vedoucí Úřadu vlády rozhodnutím ze dne 26. 9. 2025, č. j. 37563-2025-UVCR, postup žalovaného při vyřizování žádosti potvrdila. V rámci odůvodnění uvedla, že žalobkyně ve svém podání neuvedla žádný důvod, který by odůvodňoval jiný postup nadřízeného orgánu a žádný takový důvod nebyl při přezkoumání případu shledán. Žalobní body 11. Žalobkyně nastínila dosavadní průběh řízení a důvody, v nichž spatřuje nezákonnou nečinnost žalovaného. Uvedla, že žalovaný ve lhůtě nevyřídil její žádost o informace, a to ani po zásahu jeho nadřízeného orgánu, který mu uložil tak učinit. Žalovaný dle žalobkyně pochybil, když neposkytl požadované informace, ani nevydal rozhodnutí dle § 15 odst. 1 InfZ v rozsahu neposkytnutých částí. 12. K podmínkám řízení uvedla, že bezvýsledně vyčerpala prostředky nápravy proti nečinnosti žalovaného tím, že podala stížnost dle § 16a InfZ. Stejně tak se domnívá, že žalobu podala včas a je aktivně legitimována. 13. Žalobkyně dále rozporovala samotné vyřízení žádosti o informace a poskytnutí dotčených dokumentů. Dle jejího názoru není možné považovat odkaz na informace zveřejněné v elektronické knihovně VeKLEP za vypořádání její žádosti. Dokumenty zde uložené jsou dle žalobkyně v otevřených a volně editovatelných formátech, přičemž postrádají jakékoliv auditní stopy. Nemohou ani z části nahradit požadované elektronické kopie elektronického dokumentu dle § 4a odst. 2 písm. b) InfZ s elektronickými podpisy, ani nemohou nahradit konverzi originálních listin prováděnou z moci úřední podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“). 14. Povinný subjekt tak dle žalobkyně pochybil, když neposkytl informace, metadata a doprovodné informace; jako původce spisové služby nevytěžil informace z