11 A 69/2024 – Městský soud v Praze

11 A 69/2024- 212 - text  11 11 A 69/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: C. C. leasing s.r.o., IČO 24132446 sídlem Staré náměstí 13/7, 161 00 Praha 6 zastoupena advokátem Mgr. Ing. Janem Šovarem sídlem Jungmannova 750/34, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 864/28, 115 03 Praha 1 o žalobě rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2024/060783/CNB/110 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkynino podnikání je založeno na tom, že zajišťuje financování třetím osobám na jejich podnikatelské záměry. Prostředky získává od investorů z řad veřejnosti. Investoři v případě zájmu uzavřeli úvěrové smlouvy s žalobkyní, která následně poskytla úvěr třetí osobě na její podnikatelský záměr. Tato osoba splácela úvěr žalobkyni, která splácela úvěr investorům. 2. Žalovaná posoudila žalobkynino jednání jako nezákonné přijímání vkladů bez licence dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Shledala ji proto vinnou z přestupku a uložila jí pokutu 25 000 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se závěrem žalované nesouhlasí, a proto se poté, co neuspěla s rozkladem, obrátila na soud. 3. Městský soud v této věci rozhodoval podruhé. Rozsudkem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 11 A 69/2024-16 („první rozsudek“) žalobu shledal částečně důvodnou. Výrokem I. proto zrušil v záhlaví označené rozhodnutí v části, v níž bankovní rada zamítla žalobkynin rozklad a potvrdila část výroku I. rozhodnutí žalované ze dne 30. 1. 2024, č. j. 2024/014820/CNB/580 („prvostupňové rozhodnutí“), kterou žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 25 000 000 Kč a stanovila její splatnost. V tomto rozsahu soud věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl. Městský soud v prvním rozsudku shledal, že žalovaná správně uzavřela, že žalobkyně nelegálně přijímala vklady od veřejnosti, čímž spáchala přestupek dle § 36c odst. 1 písm. a) zákona o bankách. Žalovaná též správně určila horní hranici pokuty a v rámci polehčujících okolností řádně zhodnotila žalobkyninu spolupráci, její následné jednání i skutečnost, že přestupkovým jednáním nedošlo ke vzniku škody. Nesprávně však odhadla žalobkyniny majetkové poměry a vyšla ze skutečnosti, jež je v rozporu se správním spisem. Tuto vadu shledal soud v prvním rozsudku podstatnou, neboť má vliv na úvahy žalované o adekvátnosti uložené pokuty. 4. Žalovaná podala proti prvnímu rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu („NSS“), a to v rozsahu výroku I. prvního rozsudku (rušícímu rozhodnutí žalované v otázce trestu). Kasační soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, č. j. 8 Afs 108/2025-40 („zrušující rozsudek“) zrušil výroky I. a III. prvního rozsudku městského soudu a v této části vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Pro pořádek soud uvádí, že původně NSS zrušil rozsudek celý, usnesením ze dne 12. 12. 2025, č. j. 8 Afs 108/2025-49, však opravil svůj rozsudek tak, že zrušil pouze výše uvedené výroky prvního rozsudku. Ze zrušujícího rozsudku totiž plyne, že měl kasační soud v úmyslu zrušit jen výše uvedené výroky. 5. V rámci svého rozsudku se NSS zabýval pouze otázkou trestu. K částem prvního rozsudku, jež nebyly napadeny (výroku o vině a některým námitkám stran výše trestu) se proto podrobně nevyjádřil. Závěry městského soudu ohledně spáchání přestupku, určení horní hranice pokuty a polehčujících okolností tak zůstávají nezměněny. NSS potvrdil závěr městského soudu, že ze strany žalobkyně nedošlo ke zneužití práva. NSS následně uvedl, že městský soud nezákonně dospěl k závěru, že žalovaná při posuzování majetkových poměrů vycházela pouze z jednoho (chybného) údaje o celkové výši poskytnutých úvěrů, aniž by zohlednil, že úvahy žalované byly založeny na vícero proměnných. Městský soud nezohlednil skutečnost, že žalobkyně poskytla žalované zavádějící podklady, z nichž nebylo bez důvodných pochybností zřejmé, který sloupec předložené tabulky měla žalovaná sečíst, aby dospěla k pravdivému údaji o celkovém objemu poskytnutých úvěrů, a přestože si byla vědoma chybné dílčí úvahy žalované, nevyvedla ji z omylu, do kterého žalovanou zavedla matoucí forma jejích vlastních podkladů. NSS proto zdůraznil, že pochybení žalované nebylo tak zásadní, aby bylo důvodem k vyslovení nezákonnosti určení výše pokuty a napadeného rozhodnutí jako celku. 6. Nyní je tak na městském soudu, aby v souladu se závazným právním názorem NSS znovu posoudil, zda žalovaná chybně určila výši pokuty s ohledem na zjištěné majetkové poměry žalobkyně. NSS zavázal zdejší soud rovněž k tomu, že pokud dospěje nově k závěru, že žalovaná určila výši pokuty zákonně, tedy neshledá-li jiné důvody nezákonnosti rozhodnutí žalované, zváží, zda žalobkyně včas uplatnila (podle podmínek vymezených v rozsudku NSS ze dne 30. 11. 2005, č. j. 1 As 30/2004-82) a dostatečně odůvodnila svůj návrh na moderaci pokuty. Ten totiž může být dle NSS cestou, jak se může proti pokutě, kterou shledává likvidační, bránit i přestupce, který její likvidační povahu dostatečně netvrdil ve správním řízení, měl-li k tomu legitimní důvody. 2. Argumentace účastníků řízení 7. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Navrhuje, aby ho soud zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Svoji argumentaci shrnula do čtyř žalobních bodů: - Žalovaná nesprávně posoudila žalobkynino jednání jako přijímání vkladů od veřejnosti. Žalobkyně investovala prostředky do projektu, který si investor zvolil, přičemž tento účel byl výslovně sjednán v úvěrové smlouvě. Tyto prostředky tudíž nebyly vkladem a zákon o bankách se na žalobkyni nevztahoval. - Žalovaná vyložila termín neoprávněný prospěch v rozporu s evropským právem, což vedlo k nesprávnému určení horní hranice pokuty. - Žalovaná nezohlednila všechny polehčující okolnosti, neboť nepřihlédla k tomu, že s ní žalobkyně spolupracovala, že z jejího jednání nevznikla škoda a že ho zanechala ihned poté, co jí žalovaná zaslala oznámení. Nesprávně též posoudila závažnost přestupku a pokutu uložila v rozporu se svojí praxí. - Uložená pokuta je nezákonná, neboť nezohledňuje žalobkyniny majetkové poměry a je likvidační. 8. Žalobkyně navrhla, aby soud položil předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie („SDEU“), a to ohledně výkladu termínu neoprávněný prospěch a povinnosti správních orgánů přihlédnout ke všem příslušným okolnostem včetně úrovně spolupráce. 9. V replice žalobkyně kromě rozvedení své žalobní argumentace též uplatnila eventuální petit, v němž navrhla, aby soud v případě, že rozhodnutí nezruší, snížil uloženou pokutu. 10. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. Zdůraznila, že velká část žalobní argumentace opakuje rozkladové námitky, které vypořádala v napadeném rozhodnutí i v rozhodnutí prvostupňovém. K žalobním bodům uvedla následující: - Prostředky, které žalobkyně přijímala, nebyly účelově určené na financování konkrétního projektu. Šlo o vklady od veřejnosti ve smyslu zákona o bankách, který vklad definuje šířeji než zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na rozdíl od záloh nakládala žalobkyně s prostředky jako s vlastními, nikoliv na účet vkladatelů. - Žalovaná vyložila termín neoprávněný prospěch v souladu s evropským právem. Její výklad shledal správným i Nejvyšší správní soud, který se touto otázkou podrobně zabýval v rozsudku z 24. 4. 2023, č. j. 7 Afs 230/2022-78, CEPO Green3. - Žalovaná též zohlednila všechny polehčující okolnosti. Žalobkynina spolupráce nebyla nijak výjimečná a evropská úprava požaduje pouze zohlednění míry spolupráce, což žalovaná učinila. Absence škody není u ohrožovacích přestupků automaticky polehčující okolností. Žalobkyně nezákonného jednání zanechala až poté, co ji k tomu žalovaná vyzvala. Uložená pokuta se nevymyká praxi žalované. - Žalovaná se v obou stupních zabývala žalobkyninými majetkovými poměry zcela dostatečně a na základě podkladů, které žalobkyně postupně předkládala. Z ničeho neplyne, že by pokuta byla pro žalobkyni likvidační. 11. Žalovaná nepovažovala za nutné položit předběžné otázky, jež žalobkyně navrhla. 12. Po zrušení prvního rozsudku městského soudu zaslala žalovaná další vyjádření. V něm setrvala na svém závěru o nedůvodnosti žaloby. K otázce možné moderace správního trestu se nevyjádřila s dovětkem, že její posouzení ponechá na soudu. Opětovně uvedla, že k majetkovým poměrům žalobkyně správní orgány přihlédly. Vzaly přitom v potaz nejen údaj o výši objemu úvěrů poskytnutých žalobkyní třetím osobám, ale vyšly také z údaje o žalobkyniných oběžných aktivech, jejích pohledávkách z obchodních vztahů či údaje o jejích měsíčních nákladech. Marže 1,144 % (kterou sama žalobkyně tvrdí) navíc při částce 1,8 mld. Kč (neoprávněný prospěch žalobkyně) představuje cca 20,5 mil. Kč za rok. Pokuta tak ke dni jejího p