9 As 66/2023 — Nejvyšší správní soud

14 Ad 17/2023- 137 - text 7 14 Ad 17/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: nezl. L. K. d. B., narozena X bytem X zast. matkou JUDr. J. K. d. B. a otcem F. K. d. B. právně zastoupena advokátem Mgr. Ing. Janem Drobným sídlem Breitfeldova 704/1, 186 00 Praha 8 proti žalované: revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované z 16. 8. 2023, čj. VZP-23-04519596-D4GE, takto: I. Rozhodnutí žalované z 16. 8. 2023, čj. VZP-23-04519596-D4GE, a rozhodnutí Regionální pobočky Hradec Králové, pobočky pro Královehradecký a Pardubický kraj Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky z 12. 4. 2023, čj. VZP-23-02018825-H723, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 612 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Ing. Jana Drobného, advokáta. Odůvodnění: 1. V této kauze soud rozhoduje podruhé (viz první rozsudek z 27. 3. 2024, čj. 14 Ad 17/2023-99). První jeho rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem z 27. 10. 2025, čj. 8 Ads 112/2024-83, jelikož soud na straně žalovaného správního orgánu nejednal s Revizní komisí Všeobecné zdravotní pojišťovny, ač právě tento orgán podle nového rozhodnutí rozšířeného senátu disponuje „svazkem kompetencí“ a je v tomto řízení pasivně věcně legitimován (podrobněji viz dále). V tomto rozsudku se tedy soud opět zabývá otázkou, zda orgány Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (VZP) mohly zamítnout žádost nezletilé žalobkyně o udělení souhlasu s úhradou nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí dle čl. 20 nařízení 883/2004 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 z 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Úř. věst. L 166, s. 1-123. (žádost z 3. 6. 2019). I. Vymezení věci 2. K jádru věci. Žalobkyně podstoupila plánovanou operaci ve Francii dne 11. 4. 2018. Související péči tam čerpala po následující měsíce roku 2018. Náklady léčby sama uhradila. Tomu předcházela její žádost z 19. 3. 2018, kterou žádala o vydání povolení k obdržení vhodného léčení mimo členský stát bydliště. Dne 25. 4. 2018 VZP její žádost žalobkyně zamítla, neboť nesplnila podmínku čl. 20 nařízení 883/2004. Podle žalované se žalobkyně mohla léčit v ČR. Revizní komise žalované toto rozhodnutí k odvolání žalobkyně potvrdila dne 19. 9. 2018. 3. Žalobou podanou u civilního soudu dne 3. 6. 2019 se žalobkyně po VZP domáhala proplacení nákladů na zdravotní služby, které ve Francii vynaložila. Nejvyšší soud rozsudkem z 26. 7. 2022, čj. 23 Cdo 2100/2021-381, rozhodl, že věc nespadá do pravomoci civilních soudů, pokud žalobkyně požaduje náhradu nákladů léčení v cizině z prostředků veřejného zdravotního pojištění na základě splnění podmínek nařízení 883/2004. V rámci odůvodnění uvedl, že dle judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) samotná neexistence řádně vydaného povolení před započetím plánovaného léčení v jiném členském státě neznamená, že by pojištěná osoba nemohla mít nárok na přímou náhradu nákladů léčby od veřejné zdravotní pojišťovny. Tento nárok může vzniknout ve dvou případech, a to a) pokud byl vydán pojišťovnou nesouhlas, který byl však zrušen, nebo b) v případě, kdy z důvodů souvisejících s jejím zdravotním stavem nebo potřebou neodkladné péče nemohla pojištěná osoba o takové povolení požádat nebo nemohla čekat na rozhodnutí a přitom splňovala podmínky pro vydání takového povolení. 4. Podle Nejvyššího soudu je nutno rozlišovat mezi řízením o vydání povolení dle čl. 20 nařízení 883/2004 a žádostí o poskytnutí konkrétní výše náhrady nákladů dle čl. 25 odst. 4 a 5 a čl. 26 odst. 6 nařízení 987/2009 (prováděcí nařízení) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Úř. věst. L 284, s. 1-42. . Z procesního hlediska jde o samostatné žádosti. Podmínkou vyhovění žádosti o poskytnutí konkrétní výše náhrady nákladů nutně nemusí být existence kladného rozhodnutí o vydání povolení před vycestováním do zahraničí, jsou-li splněny předpoklady uvedené v judikatuře SDEU. 5. Obvodní soud pro Prahu 3, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, usnesením z 17. 1. 2023, čj. 12 C 275/2019-457, řízení o žalobě žalobkyně o zaplacení 1 717 169,72 Kč zastavil a věc postoupil k dalšímu řízení VZP. Uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhá náhrady nákladů léčení v cizině z prostředků veřejného zdravotního pojištění na základě čl. 20 nařízení 883/2004. Rozhodovat o tomto nároku nepřísluší civilním soudům. Jde o veřejnoprávní vztah, o němž má rozhodnout správní orgán. 6. Žalobkyně v mezidobí (28. 3. 2021) požádala přímo VZP o úhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté v zahraničí. Domáhala se proplacení stejné částky jako v civilní žalobě. VZP věc posoudila jako žádost o náhradu nákladů dle § 14 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (zákon o veřejném zdravotním pojištění). Dle tohoto ustanovení se ze zdravotního pojištění pojištěnci, který se sám rozhodne čerpat zdravotní služby v cizině, poskytne na základě jeho žádosti náhrada nákladů vynaložených na hrazené přeshraniční služby, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových hrazených služeb, pokud by byly poskytnuty na území ČR. Žalovaná rozhodnutím z 14. 6. 2021 přiznala žalobkyni náhradu nákladů ve výši 201 526,29 Kč. Žalobkyně podala odvolání. Rozhodčí orgán žalované rozhodnutím z 2. 12. 2021 pouze korigoval výši částky na konečných 204 380,04 Kč. 7. Po právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 žalovaná usnesením z 12. 4. 2023 zastavila řízení o žádosti z 3. 6. 2019 [§ 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (správní řád)]. Podle žalované o věci již rozhodla, a to v řízení, v němž žalobkyni uhradila částku 204 380,04 Kč. Žalobkyně se odvolala. Revizní komise žalované usnesení z 12. 4. 2023 potvrdila v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. Dle judikatury SDEU, na kterou odkazoval i Nejvyšší soud, platí, že vydání povolení dle čl. 20 nařízení 883/2004 není vždy nezbytnou podmínkou pro vlastní úhradu nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí podle čl. 20 nařízení 883/2004. Vždy je však nutné splnit podmínky čl. 20 tohoto nařízení. Žalobkyně je nesplnila, o čemž svědčí pravomocné rozhodnutí. Pravomocně bylo již také rozhodnuto o nároku žalobkyně dle § 14 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Nárok žalobkyně na náhradu nákladů z veřejného zdravotního pojištění VZP již plně vypořádala. VZP proto správně zastavila řízení. II. Podání stran a procesní vývoj věci 8. Žalobkyně v žalobě vznesla následující žalobní body: a) žalovaná nezákonně a v rozporu se závaznými závěry civilních soudů odmítá věcně posoudit celý nárok žalobkyně. Dosud nerozhodla o částce činicí rozdíl mezi částkou požadovanou (1 717 169,72 Kč) a částkou přiznanou dle § 14 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění (204 380,04 Kč); b) žalovaná správní rozhodnutí nezasílala právnímu zástupci žalobkyně, ale pouze její zákonné zástupkyni. 9. Žalovaná ve vyjádření z 15. 1. 2024 navrhla, aby soud žalobu zamítl. 10. Dne 27. 3. 2024 se ve věci konalo jednání před soudem, při kterém žalobkyně i žalovaná setrvaly na své argumentaci z písemných podání. U tohoto jednání soud rozhodl o žalobě prvním rozsudkem, a to stejnými výroky, jak v nynějším rozsudku (viz shora; z hlediska obsahu srov. níže). Zjednodušeně řečeno, soud měl za to, že žalovaná nemohla vypořádat žádost žalobkyně odkazem na jiné rozhodnutí, v němž VZP neřešila žalobkyní uplatněný nárok v celém jeho rozsahu. 11. Ke kasační stížnosti NSS rozsudkem 8 Ads 112/2024 zrušil první rozsudek zdejšího soudu. V řízení o žalobě je pasivně legitimovanou revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (podrobněji rozsudek rozšířeného senátu NSS z 1. 10. 2025, čj. 8 Ads 164/2022-97, bod 50). Pokud soud nejednal s osobou pověřenou předsedou revizní komise, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku. 12. Po vrácení spisů z NSS soud tuto vadu odstranil. Žalovaná, zastoupená její předsedkyní, pověřila zaměstnankyni VZP zastupováním v tomto soudním řízení. 13. Žalovaná se plně ztotožnila s obsahem předchozích vyjádření VZP v tomto řízení (vyjádření z 12. 12. 2025). 14. Žalobkyně ve vyjádření z 5. 1. 2026 upozornila, že stejná osoba v soudních řízení zastupuje jak žalovanou, tak VZP. Domnívá se, že stejná osoba jedná za prvoinstanční i druhoinstanční orgán. To dokládá její podezření, že řízení neprobíhalo objektivně. Ve zbytku žalobkyně odkázala na předcházející řízení před soudem. III. Právní hodnocení 15. Soud rozhodoval bez jednání, neboť byly naplněny podmínky § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Přitom opět přez