16 Az 22/2025 – Městský soud v Praze

16 Az 22/2025- 39 - text 12 č. j. 16 Az 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: X. Y., nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupen advokátem Dr. Stephanem Heidenhainem sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, č. j. OAM-1354/ZA-ZA11-K01-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, č. j. OAM-1354/ZA-ZA11-K01-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 405 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, č. j. OAM-1354/ZA-ZA11-K01-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť jeho obavy v zemi původu z důvodu víry dle žalovaného nesouvisí s uplatňováním politických práv a svobod, proto žalobce není pronásledován ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobci nehrozí pronásledování ani ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť praktikuje jím tvrzenou víru velmi vlažně, jelikož se modlí sám pro sebe, navštěvuje veškeré mešity, nemá žádného osobního duchovního vůdce, není nikde organizován. Žalovaný přihlédl i k tomu, že žalobce při pohovoru v řízení o správním vyhoštění neuvedl náboženské vyznání. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany žalovaný neshledal z důvodu absence vážné újmy v zemi původu žalobce. Žalovaný při posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany konstatoval, že neexistuje vysoká míra pravděpodobnosti, že by čelil vážné újmě v případě navrácení do vlasti. Uzavřel, že je v současné době bezúhonným X občanem, který opustil zemi původu na základě platného cestovního pasu s cílem práce v zahraničí. 2. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaný nezohlednil vyznání žalobce (salafismus), pro které žalobci hrozí v zemi původu zvýšené riziko pronásledování ze strany státních orgánů. Nebyla posouzena hrozba mučení či nelidského zacházení vůči salafistům ze strany státních orgánů. Žalovaný se nezabýval aktuální bezpečnostní situací v zemi a nedostatečně vyhodnotil riziko vážné újmy způsobené svévolným násilím v rámci ozbrojeného mezinárodního či vnitrostátního konfliktu a spokojil se pouze se spisovým materiálem. Žalovaný podle něj mylně posuzoval možné nebezpečí v případě jeho vydání do X. 3. V podání ze 30. 10. 2025 žalobce doplnil, že o stavu v zemi původu svědčí případ Saidaoma Rahmonova, který byl v Tádžikistánu zadržen kvůli vousům a následně zemřel ve vazbě. V této souvislosti odkázal na článek Rádia Ozodi. Podáním ze dne 12. 11. 2025 žalobce předložil články Frankfurter Allgemeine Zeitung, které mají prokazovat důvodnost žalobcových obav z vážné újmy. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný nezjistil žádné okolnosti, pro něž by měl mít žalobce jakékoliv obavy z návratu do země původu, natož svědčících o pronásledování či hrozící vážné újmě. 5. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci: 6. Dne 7. 10. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 10. 10. 2024 poskytl žalobce údaje k podané žádosti, v nichž uvedl, že je X státní příslušnosti. Není v žádné politické straně ani skupině, nikdy se významně politicky neangažoval. Je X. Vyznává X, hlásí se k salafismu, vyznává ho čtyři až pět let. Domluví se rusky a tádžicky (farsi). Od X do X pobýval v X, následně se vrátil do vlasti, kde si obstaral X pracovní vízum, kam odjel za prací. Do ČR byl vydán z X, kam jel za prací, když byl zadržen při nelegálním vstupu. Jde o jeho první žádost o mezinárodní ochranu, nebyl trestně stíhán ani odsouzen. K důvodu žádosti uvedl, že vyznává salafistický islám a v případě návratu do vlasti by mu z tohoto důvodu hrozily problémy. 7. V pohovoru uvedl, že k salafistickému islámu konvertoval během pobytu v X, šlo o jeho rozhodnutí, sledoval přednášky o salafismu na YouTube kanálu, hodně četl. Vypověděl o principech salafistického islámu. Dříve byl X. Osobního duchovního vůdce nemá, je těžké někoho takového najít. K dotazu žalovaného, zda měl jako salafistický muslim nějaké potíže, uvedl, že za svého života v zemi žádné problémy neměl. Konverze k salafismu nebyla plánovaná, není nikde organizován. Říká o tom jen lidem, které potká. Většinou to na něm lidé poznají, když se modlí, saláfisté se modlí jinak, drží ruce nahoře během celé modlitby. Tádžikistán je sekulární a náboženství neuznává. Nedávno tam zakázali nosit vousy a hidžáby, salafisté jsou policií zadržováni a mučeni. Policie nutí zadržené podepsat prohlášení, že chtěli odjet bojovat do Sýrie za radikální muslimy, neboť policisté z toho pak mají prémie a povýšení. Toho se bojí. Dozvěděl se o tom na internetu. Vláda si myslí, že každý salafista je apriori nebezpečný, přitom že je člověk salafista, je velice těžké skrýt. Místo, ze kterého pochází, je velmi malé a všichni tam o všech všechno vědí. Za prací nejdříve vycestoval do X. V X nezůstal, protože je tam pro salafisty těžké žít, mohou je vyhostit do Tádžikistánu. Z X odjel před X. V X pracoval jako dělník v továrně. Když ho propustili, tak byl dva měsíce bez práce a poté odjel do X. Ke své víře uvedl, že výraz salafija znamená „předci“ a podle jejich tradice ti správní předci, prorok a jeho následovníci. Aktuálně žadatel praktikuje svoji víru tak, že se jenom modlí pro sebe, nijak jinak. Do mešity chodí, chodí do všech mešit, i do těch „normálních“, naposledy byl před pěti dny v X. Zná salafisty v Tádžikistánu, žije tam jeho kamarád, snaží se odtamtud odjet. 8. Jako podklad pro napadené rozhodnutí použil žalovaný několik zpráv o zemi původu: Informace OSN – Rada pro lidská práva, ze dne 18. 1. 2024, Informace RFE/RL – Tádžická služba, ze dne 9. 10. 2024, Výroční zprávy MZV USA o svobodě vyznání za rok 2023, ze dne 26. 6. 2024, Informace MZV ČR, č.j. 128210-6-2024-MZV/LPTP – Výjezd a návrat občanů Tádžikistánu z/do vlasti, ze dne 21. 11. 2024 a Informace OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 7.11.2024. Součástí správního spisu je současně protokol o výslechu účastníka správního řízení č.j. KRPU-167648-20/ČJ-2024-040022-SV ze dne 19. 9. 2024. 9. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 s. ř. s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel z právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů: 11. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu „[p]ronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.“ 12. Podle § 12 zákona o azylu „[a]zyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 13. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu „[d]oplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“ 14. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu „[z]a vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.“ 15. Podle čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o o