5 Azs 332/2024 — Nejvyšší správní soud

16 Az 27/2025- 27 - text 11 16 Az 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: A. Y., nar. X, státní příslušnost: Kazachstán, bytem X, zastoupeného advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. OAM-19/ZA-ZA11-K01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), ve znění účinném do 30. 9. 2025. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce namítal, že v Kazachstánu neexistuje pluralita politických názorů, což vedlo k jeho pronásledování pro protirežimní činnost. Kazašský režim potírá jakýkoli nesouhlas se současným prezidentem, přičemž policie není schopna poskytnout občanům jako je žalobce ochranu, když pouze vykonává pokyny vládnoucí garnitury. Žalobce měl za to, že žalovaný nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav, nezaobíral se fungováním kazašské policie či existencí orgánu vnitřní kontroly, který by nad činností policie dohlížel. Žalovaný se v odůvodnění omezil pouze na obecné hodnocení úrovně dodržování lidských práv, aniž by posuzoval specifickou situaci, v níž se ocitl žalobce. Nebylo proto hodnoceno, zda bude s žalobcem po jeho návratu do Kazachstánu policejní orgán zacházet objektivně a spravedlivě a zda by se případnému nežádoucímu jednání mohl žalobce u nějakého kontrolního orgánu bránit. Žalobce rovněž uvedl, že už v domovské zemi čelil výhrůžkám a tyto neustaly ani teď během jeho pobytu v ČR. Proto se nedá předpokládat, že situace po jeho návratu bude klidnější, když žalobcovy obavy pramení primárně z toho, že se vymezil proti způsobu výkonu veřejné moci jejíž součástí je policie. Předpoklad, že policie žalobce před dalšími zásahy složek rozhánějících demonstrace ochrání, je mylný. Žalobce zopakoval, že žalovaný se s těmito skutečnostmi vůbec nezabýval, přičemž současně vyšel z podkladu pro rozhodnutí, který je nepřípustný, když byl zpracován právě žalovaným. 3. Žalobce dále brojil proti nedostatečnému vyhodnocení důvodů, pro které by mu měl být udělen humanitární azyl, když žalovaný neposuzoval ekonomickou situaci v Kazachstánu. Žalobce uvedl, že se obává složité životní situace s ohledem na tamější bezpečnost, hrozící útlak a střety policie s veřejností. Domníval se, že tyto okolnosti představují důvodnou obavu ze vzniku vážné újmy, přičemž citoval z příručky Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN pasáž, ze které vyplývá povinnost správního orgánu zajistit důkazy v azylovém řízení, když uprchlíci svou zemi ve většině případů opouštějí jen s nezbytným minimem věcí. Měl za to, že žalovaný této povinnosti nedostál a aktivně skutkový stav nezjišťoval. Omezil se na konstatování, že žalobcův azylový příběh je nevěrohodný, protože svá tvrzení nedoložil. Žalobce měl za to, že když žalovaný nebyl schopen žalobcův azylový příběh vyvrátit, měl rozhodnout v jeho prospěch, což však neučinil. 4. Dále žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81, kterým soud uzavřel, že institut azylu nechrání pouze celoživotní disidenty, ale všechny, kteří jsou ve své zemi pronásledováni pro uplatňování svých politických práv. Žalobci právě pro takové uplatňování hrozí ve vlasti reálné nebezpečí vzniku vážné újmy v podobě mučení a jiného krutého nelidského zacházení a trestání. K tomu uvedl, že i když mu nebezpečí hrozí od soukromé osoby, je stále reálné, není-li stát schopen poskytnout ochranu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce v tomto směru nepovažoval za přesvědčivé, a to ve světle citované judikatury NSS a Ústavního soudu týkající se požadavků na odůvodnění rozsudků soudů. Vzhledem k nedostatkům v odůvodnění napadeného rozhodnutí došlo podle žalobce k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 5. Žalobce navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k novému řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul, že žalobcem tvrzené důvody nesprávnosti a nezákonnosti napadeného rozhodnutí neshledal. Žalovaný zjistil skutečný stav věci a zabýval se všemi skutečnostmi, které v případě žalobce byly relevantní, přičemž důvody pro udělení mezinárodní ochrany nebyly dány. Shrnul azylový příběh žalobce a zopakoval svou argumentaci z napadeného rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkázal. Námitky žalobce podle něj nejsou schopny vyvrátit závěr žalovaného, když jeho rozhodnutí o zamítnutí žádosti je zcela v souladu s judikaturou NSS. Zjištěný skutkový stav považoval za podložený informacemi ze správního spisu a upozornil, že sám žalobce své zadržení označil za standardní a netvrdil nezákonné zacházení. Odepření právní pomoci se pak jeví být excesem, ze kterého nelze dovozovat přiměřenou pravděpodobnost pronásledování. 7. Žalovaný připustil, že v napadeném rozhodnutí explicitně nezmínil název interního kontrolního orgánu činnosti kazašské policie, ale z Informací OAMP zřetelně vyplynulo, že v zemi platí od roku 2022 reforma policie a existují funkční mechanismy pro podání stížnosti, na což v napadeném rozhodnutí upozornil. Žalobce proto rezignoval na využití všech prostředků vnitrostátní ochrany, což vede k neudělení mezinárodní ochrany. Žalovaný však žalobci mezinárodní ochranu neudělil zejm. z toho důvodu, že sám sebe označil za apolitickou osobu, která se mítinku účastnila jen jako řadový účastník. 8. Dále žalovaný nesouhlasil s žalobcem, že nevypořádal důvody pro udělení humanitárního azylu, když zřetelně konstatoval, že zhoršená socioekonomická situace v zemi původu není důvodem pro udělení humanitárního azylu. Uvedl, že žalobce byl při podání žádosti o mezinárodní ochranu veden pouze snahou legalizovat svůj pobyt v ČR a jednal tedy účelově po ztrátě zaměstnanecké karty. IV. Obsah správního spisu 9. Žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany podal dne 6. 1. 2025. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 10. 1. 2025 žalobce sdělil, že je kazašské národnosti a dorozumí se rusky a kazašsky. Je nepraktikující muslim a uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádného politického uskupení, není politicky aktivní. Je svobodný a bezdětný. Ve vlasti pobýval naposledy od X do X. Z Kazachstánu do ČR přicestoval letecky přes Kyrgyzstán a Turecko. V Turecku měl pracovní povolení mezi lety 2018 a 2019, zaměstnaneckou kartou disponoval i v ČR. Je zcela zdráv, nemá žádná zdravotní omezení. V Kazachstánu mu byl udělen správní trest na 10 dnů z důvodu jeho účasti na mítincích. O mezinárodní ochranu žádá, protože ve vlasti nevolil prezidenta. V Kazachstánu jsou u moci stále stejní lidé. Když probíhaly mítinky, zasahovaly proti nim síly z bezpečnostního svazu, přičemž účastníci následně byli pronásledováni, žalobce se musel každý týden hlásit na policii. Z tohoto důvodu se žalobce rozhodl z Kazachstánu odjet. 10. Během pohovoru k žádosti dne 10. 1. 2025 žalobce uvedl, že se v Kazachstánu živil jako hlídač zvířat na veterinární klinice a jako dámský holič. Z vlasti chtěl vycestovat už před rokem 2022, ale kvůli covidové pandemii dlouho čekal na schválení žádosti. V ČR ztratil pobytové oprávnění, protože po příjezdu 3 měsíce pracoval, ale pak mu řekli, že doba vypršela a musí si najít jiné zaměstnání. Žalobce ale neuměl česky, obrátil se proto na agenturu a přišel o zaměstnaneckou kartu, přičemž neměl zaplacené zdravotní pojištění. Naposledy pracoval ve X, nikdo za něj ale neplatil zdravotní pojištění a odvody, což žalobce zjistil až když žádal o prodloužení svého povolení k pobytu. Vyhledal proto advokáta, který mu řekl, že pobytové oprávnění v jeho situaci už není možné zajistit. Jelikož v ČR pobýval nelegálně, přišel do Zastávky. Žalobce popsal, že se účastnil mítinku v X v lednu 2022. Během mítinku účastníky začali obkličovat. Účastníci chtěli, aby starosta a vedení města vyšli před budovu a mluvili s nimi. Účastníci mítinku dokonce zapálili vánoční stromeček, ale ani to starostu nepřimělo s nimi hovořit. Bylo jim oznámeno, že mítink nebyl povolen a byli vyháněni z náměstí. Na účastníky házeli plynové balony. Když ale policie nezvládla mítink ukončit, zasáhla i armáda. Bylo tam mnoho lidí. Na otázku, co bylo cílem mítinku, žalobce odpověděl, že když odešel předchozí prezident, jmenoval svého nástupce, kterého ale lidé nevolili. Poslední kapkou byl prudký nárůst cen elektřiny a plynu, přičemž tento nárůst nejvíce zasáhl X. Žalobce měl potřebu se sám zúčastnit, protože jako občan Kazachstánu to cítil jako povinnost, chtěl to udělat pro svou zemi, aby mohli žít normálně. Na podobném mítinku byl několikrát, po prvním z nich byl na 10 dnů z