2 Azs 111/2024 — Nejvyšší správní soud

17 A 182/2025- 22 - text 8 17 A 182/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobkyně: proti žalovanému: V. H., narozena X státní příslušnost: Ukrajina bytem X Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku oprávnění žalobkyně k pobytu za účelem dočasné ochrany ke dni 23. 11. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že prohlásil zánik oprávnění žalobkyně k pobytu za účelem dočasné ochrany ke dni 23. 11. 2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku oprávnění žalobkyně k pobytu za účelem dočasné ochrany ke dni 23. 11. 2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobkyně se žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v prohlášení zániku jejího oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany ke dni 23. 11. 2025. 2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že do ČR přicestovala dne 1. 2. 2022 na základě víza k pobytu do 90 dnů za účelem zaměstnání. Po vypuknutí války na Ukrajině zde v dubnu 2022 požádala o dočasnou ochranu, která jí byla udělena, následně si ji pravidelně prodlužovala. Dne 30. 11. 2025 jí žalovaný e-mailem sdělil, že došlo k zániku její dočasné ochrany. 3. Žalovaný svůj postup opřel o § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), dle něhož oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle § 6 odst. 4 Legis Ukrajina. Žalobkyně neznala důvod, proč byla její adresa pobytu přehlášena na tzv. ohlašovnu. Mohlo dojít k pobytové kontrole, během níž se nacházela v práci; žalobkyně však nadále pobývá na předmětné adrese. 4. Poté se žalobkyně dne 2. 12. 2025 dostavila do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Praze, aby znovu požádala o udělení dočasné ochrany, žádost jí však byla vrácena jako nepřijatelná, neboť nebyla osobou dle § 3 Legis Ukrajina (ke dni 24. 2. 2022 nepobývala na Ukrajině). Žalobkyně si je nyní vědoma toho, že dočasnou ochranu v ČR neměla v roce 2022 získat, v inkriminované době však o ni požádala v dobré víře, dočasná ochrana jí byla udělena a žalobkyně ji v dobré víře využívala po dobu více než tři a půl roku. 5. Žalobkyně poukázala na to, že se dle § 5 odst. 7 Legis Ukrajina ve spojení s § 16 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve vztahu k odnětí dočasné ochrany neužijí ustanovení správního řádu o přezkumném řízení. Důvody pro odnětí dočasné ochrany dle zákona č. 221/2003 Sb. jsou stanoveny v jeho § 10, přičemž žalobkyně žádný z nich nenaplnila. Důvod zániku oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dle § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina tudíž dle žalobkyně obchází výluku přezkumného řízení. Dodala, že § 10 zákona č. 221/2003 Sb. jde nad rámec úpravy směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), zde ovšem nejde o stav, kdy by žadateli byly přiznány méně výhodné podmínky než dle směrnice o dočasné ochraně. 6. Žalobkyně měla za to, že je § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina v rozporu s právem EU, konkrétně čl. 8 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně a s recitálem č. 17 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Absence hlášené adresy pobytu ve státě, který dočasnou ochranu poskytuje, nemůže být důvodem neudělení dočasné ochrany, resp. jejího zániku, neboť to nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně. Směrnice o dočasné ochraně neupravuje důvody odnětí dočasné ochrany vůbec, zákon č. 221/2003 Sb. je nad rámec této směrnice sice upravuje, ovšem nezmiňuje absenci adresy pobytu. Dle žalobkyně jsou tím de facto rozšířeny důvody pro neudělení dočasné ochrany dle čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Žalobkyně přitom označila za rozporný s právem EU již fakt, že je doklad o ubytování vůbec vyžadován, ač to nevyžaduje směrnice o dočasné ochraně; to však samo o sobě nebylo předmětem zásahu žalovaného. 7. Žalobkyně podotkla, že dle recitálu č. 12 směrnice o dočasné ochraně z podstaty minimálních norem vyplývá pravomoc členských států zavádět nebo udržovat opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany. Totéž vyplývá z recitálu č. 17 prováděcího rozhodnutí, dle něhož může být vnitrostátní systém méně příznivý jen tehdy, zajistí-li členský stát doplňková práva dle směrnice o dočasné ochraně, což ČR dle žalobkyně neučinila. Dle žalobkyně není přípustné, aby byla na základě směrnice o dočasné ochraně přijata taková vnitrostátní úprava, která zhoršuje postavení vysídlených osob a klade jim další překážky k získání dočasné ochrany. 8. Žalobkyně pak odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. 2 Azs 111/2024-29, Sb. NSS 4638/2024, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2025, č. j. 10 A 81/2025-41, jenž výslovně uvedl, že je § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina v rozporu s právem EU. 9. Žalobkyně navrhuje, aby soud prohlásil zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku jejího oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany ke dni 23. 11. 2025 za nezákonný a zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu obnovit stav před tímto prohlášením. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve zrekapituloval skutkové okolnosti věci. Žalobkyni byla dočasná ochrana v ČR udělena dne 21. 4. 2022, následně si ji prodlužovala, naposledy do 31. 3. 2026. Dne 25. 8. 2025 ovšem Policie ČR provedla pobytovou kontrolu na adrese pobytu žalobkyně s tím, že žádný z cizinců hlášených na této adrese se zde trvale nezdržuje. Žalovaný proto postupoval tak, jak mu ukládá § 6a odst. 3 písm. a) Legis Ukrajina a ke dni 25. 8. 2025 zrušil u žalobkyně údaj o místě hlášeného pobytu. Od tohoto dne se místem pobytu žalobkyně stala adresa pracoviště žalovaného v Praze. 11. Vzhledem k tomu, že místo pobytu žalobkyně bylo po dobu více než 90 dnů (od 25. 8. 2025 do 23. 11. 2025) hlášeno v sídle pracoviště žalovaného, došlo dne 23. 11. 2025 k zániku dočasné ochrany, resp. k zániku jejího oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany dle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. Žalobkyně poté dne 2. 12. 2025 podala opakovanou žádost o dočasnou ochranu, která byla vyhodnocena jako nepřijatelná dle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina, neboť nebylo prokázáno, že je žalobkyně osobou dle § 3 Legis Ukrajina, což žalobkyně potvrdila i v žalobě. 12. Žalovaný měl za to, že přesvědčení žalobkyně o rozporu § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina s právem EU je mylné, přičemž je důsledkem nerozlišování oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany (pobytový titul) a dočasné ochrany jako takové (status dle práva EU). Dle § 2 Legis Ukrajina se dočasnou ochranou rozumí oprávnění k pobytu na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky v návaznosti na prováděcí rozhodnutí. Legis Ukrajina tedy dočasnou ochranou nerozumí dočasnou ochranu vyhlášenou prováděcím rozhodnutím, ale samotné pobytové oprávnění na základě čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Směrnice o dočasné ochraně ukládá členským státům povinnost vydat osobám požívajícím dočasné ochrany povolení k pobytu, ovšem pokud jde o proces získání tohoto pobytového oprávnění, zjevně nechává tuto otázku evropský zákonodárce na vnitrostátním právu členských států. Stejně tak neřeší konkrétní podobu tohoto pobytového oprávnění, jeho platnost a způsob prodlužování. 13. Proto má dle žalovaného členský stát možnost stanovit, za jakých podmínek platnost tohoto pobytového oprávnění skončí, zda uplynutím doby nebo na základě jiné skutečnosti. Skončení či zánik platnosti pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany neznamená, že takovou osobu členský stát vylučuje z dočasné ochrany úplně, tedy nad rámec čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. V případě, že u takové osoby není dán některý z důvodů uvedených v čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, je členský stát povinen vydat pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany znovu. 14. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 15. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 16. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Důvodem p