9 As 122/2022 — Nejvyšší správní soud

18 A 14/2026- 40 - text 12 18 A 14/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 13. 1. 2026, č. j. 10.04-000149/25-0002, č. j. 10.04-000150/25-0002, č. j. 10.04-000151/25-0002, č. j. 10.04-000154/25-0002 a č. j. 10.04-000155/25-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se městský soud zabýval dalším z mnoha sporů žalobkyně s žalovanou nad otázkou určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (zákon o advokacii). Žalobkyně podala žalobu proti celkem pěti v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalované, která jí ve všech případech advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu neurčila. 2. Žalobkyně žádostí z 18. 11. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 11 A 51/2025 - 37. Žalovaná rozhodnutím č. j. 10.04-000149/25-0002 (rozhodnutí I) žalobkyni advokáta neurčila pro nesplnění podmínek zákona o advokacii, konkrétně podmínek stanovených v § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2 (žalobkyně v žádosti neuvedla a nedoložila jména alespoň dvou jí oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak). 3. Další žádostí z 18. 11. 2025 žalobkyně žádala o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 9 A 30/2024 - 40. Žalovaná rozhodnutím č. j. 10.04-000150/25-0002 (rozhodnutí II) žalobkyni advokáta neurčila pro nesplnění podmínek zákona o advokacii dle § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2 (žalobkyně v žádosti neuvedla a nedoložila jména alespoň dvou jí oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak). 4. Další žádostí z 18. 11. 2025 žalobkyně žádala o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 11 A 47/2025 - 37. Žalovaná rozhodnutím č. j. 10.04-000151/25-0002 (rozhodnutí III) žalobkyni advokáta neurčila pro nesplnění podmínek zákona o advokacii dle § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2 (žalobkyně v žádosti neuvedla a nedoložila jména alespoň dvou jí oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak). 5. Žádostí z 20. 11. 2025 žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu (NSS) z 26. 9. 2025, č. j. 2 As 131/2025 - 32. Žalovaná rozhodnutím č. j. 10.04-000154/25-0002 (rozhodnutí IV) žalobkyni advokáta neurčila pro nesplnění podmínek podle § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2 zákona o advokacii (žalobkyně neuvedla a nedoložila jména alespoň dvou jí oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak, a dále proto, že žádost nebyla včasná). 6. Konečně další žádostí z 20. 11. 2025 žalobkyně dále požádala o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu ve věci ústavní stížnosti proti usnesení NSS z 30. 9. 2025, č. j. 1 As 103/2025 - 26. Žalovaná rozhodnutím č. j. 10.04-000155/25-0002 (rozhodnutí V) žalobkyni advokáta neurčila pro nesplnění podmínek podle § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2 zákona o advokacii (žalobkyně neuvedla a nedoložila jména alespoň dvou jí oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak, a dále proto, že žádost nebyla včasná). II. Obsah žaloby 7. Proti všem těmto rozhodnutím žalobkyně brojila společnou žalobou, v níž se jednak domáhala vyslovení jejich nicotnosti pro nedostatek pravomoci žalované rozhodovat o určení (či zrušení) advokáta za úplatu a absenci zákonného podkladu pro určení advokáta za úplatu; eventuálně se domáhala jejich zrušení. Namítala, že přístupem žalované jí bylo odepřeno právo na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina). 8. Podle žalobkyně není dána pravomoc žalované rozhodovat o určení advokáta za úplatu či zrušení určení advokáta za úplatu, neboť v textu zákona o advokacii ve znění od 1. 1. 2024 není pro použití § 18c k určení advokáta za úplatu náležitá opora, když zákonodárce se ve spojení s určením advokáta za úplatu zcela jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil, což nelze nahradit použitím analogie. To podle žalobkyně vyplývá např. z vyjádření Veřejného ochránce práv (VOP) z 17. 1. 2022, sp. zn. 3/2022/SZD v řízení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Podle VOP je rozporná i možnost analogicky dovodit pravomoc žalované určit advokáta, když vykonává státní moc, jejíž uplatnění musí respektovat čl. 2 odst. 2 Listiny. Dále odkázala na rozsudek NSS z 30. 9. 2003, č. j. 6 A 82/2000 - 43, podle kterého nedostatek působnosti státního orgánu způsobuje nicotnost vydaného aktu. Žalobkyně zdůraznila, že nejde o otázku, kdo má být žalovaným. Z nálezu Ústavního soudu z 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18 (byť se týká jiného právního předpisu) vyplývá, že soud nemůže v podmínkách právního státu rozšiřujícím výkladem novelizovaných ustanovení zákona, nebo dokonce pomocí analogie, dojít (za předpokladu konzistentního a racionálního jednání zákonodárce) k závěru, že si stát může bez výslovné úpravy nastavit pravidla (v tamějším případě pro zpoplatnění odvolání podaného žalobcem) tak, že ztíží napadení v jeho neprospěch vydaných rozsudků. Podle Ústavního soudu takto vzniklou nejasnost (tzv. pravou mezeru) může odstranit jen zákonodárce, nikoli obecný soud. 9. Žalobkyně dále rozporovala ponechání požadavku ve formuláři „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu“ (formulář), který je přílohou č. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb. (vyhláška) uvést údaj „ustanovení zástupce soudem“ (prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele příslušnému soudu). Tímto v rozporu s Listinou a bez výslovné zákonné právní úpravy formulář stanoví požadavky (ustanovení zástupce soudem, uvedení jmen advokátů) tak, že je tím ztížen žadatelům u určení advokáta za úplatu přístup k soudu a k právní pomoci (zejména v případě povinného zastoupení advokátem v soudním řízení, jak je případ žalobkyně). Tuto nejasnost v zákoně o advokacii mohl odstranit jen zákonodárce, nikoliv Ministerstvo spravedlnosti, jak to učinilo v § 1 odst. 4 vyhlášky postupem podle § 18c odst. 4 věty druhé, který neobsahuje slovní spojení „za úplatu“, a podle § 23 odst. 5 v spojení s § 18c zákona o advokacii, který se nadále týká jen určení advokáta bezplatně. 10. Žalobkyně dále s odkazem na názor městského soudu v rozsudku ze dne 19. 2. 2026, č. j. 15 A 144/2025 - 38, podle kterého, pokud žalobkyně hodlá využít určitý právní institut (tedy určení advokáta), je v souladu s principem „neznalost zákona neomlouvá“ zcela legitimní, aby pro jeho uplatnění nahlédla do znění zákona. Podle žalobkyně však současně platí, že „soud zná právo“. 11. Jde-li o včasnost dotčených žádostí, zdůraznila, že žalovaná nemá pravomoc posuzovat včasnost ústavní stížnosti, když tak může činit jen Ústavní soud. Upozornila na to, že žalovaná o všech žádostech rozhodla s prodlením, ačkoliv tak má učinit bez odkladu. Žalobkyně v tomto ohledu odkázala na rozsudek NSS z 20. 11. 2025, č. j. 6 As 293/2023 - 38, ze kterého plyne nejednotnost rozhodování NSS o včasnosti žádosti o určení advokáta; měl to tak vyřešit rozšířený senát NSS. Zejména není zřejmé, co je lhůtou, kdy „již objektivně nelze úkon včas provést“. V tomto ohledu jsou tak napadená rozhodnutí i nepřezkoumatelná. 12. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná se argumentací svých rozhodnutí, týkající se nemožnosti opatřit si právní službu jinak, pokouší zakrýt svá vlastní pochybení, jakož i nedostatky zákona o advokacii a vyhlášky. Nemůže být proto žalobkyni k tíži, že žalovaná opomíjí případný nárok žalobkyně na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (zákon č. 82/1998 Sb.), neboť nové rozhodnutí vydané žalovanou po zrušujícím rozsudku soudu by nebylo pouze „akademickým“ rozhodnutím, jak žalovaná ve svých vyjádřeních k obdobným žalobám často uvádí. 13. Závěrem žalobkyně zdůraznila absenci pravomoci žalované rozhodovat o určení (či o zrušení) advokáta za úplatu ve spojení s neexistencí zákonného podkladu pro to. V tomto směru žalob