19 A 31/2024 – Městský soud v Praze

19 A 31/2024- 120 - text 19 19 A 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobci: a) B. N., narozená dne X b) N. M., narozený dne X c) nezletilá M. N., narozená dne X všichni státní příslušnost Pákistánská islámská republika zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78292-4/SO-2024, rozhodnutí ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78286-4/SO-2024, a rozhodnutí ze dne 20. 6. 2024, č. j. MV-78270-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78292-4/SO-2024, rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78286-4/SO-2024 a rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2024. č. j. MV-78270-4/SO-2024 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 81 422,58 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhají zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78292-4/SO-2024, rozhodnutí ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78286-4/SO-2024, a rozhodnutí ze dne 20. 6. 2024, č. j. MV-78270-4/SO-2024 (dále jen napadená rozhodnutí). Napadenými rozhodnutími žalovaná rozhodla o odvoláních žalobců podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tak, že potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 4. 2024, č. j. OAM-9238-6/TP-2024, ze dne 12. 4. 2024, č. j. OAM-9225-5/TP-2024, a ze dne 12. 4. 2024, č. j. OAM-9254-5/TP-2024 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“), kterými OAMP podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastavil řízení o žádostech žalobců o udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“). II. Žalobní body 2. Žalobci jsou přesvědčeni, že správní orgán I. stupně pochybil, když přistoupil k zastavení řízení, aniž by se případem meritorně zabýval, čímž způsobil zásadní zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života žalobců. Usnesení správního orgánu I. stupně tak bylo vydáno v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a vzhledem k přítomnosti nezletilého dítěte také s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Vzhledem k tomu, že žalovaná aprobovala toto nezákonné usnesení, zatížila touto vadou rovněž své rozhodnutí. 3. Žalobci se domnívají, že správní orgány postupovaly nesprávně, formalisticky a zcela ignorovaly významné individuální okolnosti, které jsou v případě žalobců přítomny. Přestože § 174a zákona o pobytu cizinců, který upravuje posuzování přiměřenosti v cizineckých řízeních, hovoří o tom, že přiměřenost se posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví, je třeba brát v potaz rovněž mezinárodní závazky ČR a povinnosti, které z nich správním orgánům plynou. Ustanovení Úmluvy jsou přímo použitelná a správní orgán je povinen rozhodovat v souladu s nimi. Přestože tedy správnímu orgánu povinnost posuzovat přiměřenost v tomto případě neukládá přímo zákon o pobytu cizinců, správní orgán má povinnost postupovat s ohledem na čl. 8 Úmluvy. Žalobci se domnívají, že správní orgány tuto povinnost porušily, když předmětné řízení zastavily, a odepřely tak žalobcům projednání skutkových okolností jejich případu v meritu věci. 4. Projednání v meritu věci je v tomto případě zcela klíčové, neboť v případě žalobců jsou nepochybně dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a oprávnění k trvalému pobytu by jim tak mělo být uděleno. Bylo by tak přinejmenším nespravedlivé, kdyby žalobcům nebylo umožněno posouzení těchto důvodů v rámci řádného řízení o žádosti. Žalobci tyto důvody spatřují především v tom, že vzhledem ke skutečnostem popsaným v řízení o udělení mezinárodní ochrany a k důvodné obavě z pronásledování pro ně v současné době není možné navrátit se do země původu, aniž by se vystavili nebezpečí vážné újmy na zdraví či životě. K tomu se přidávají rovněž skutečnosti navázané na délku doby strávené v ČR. Žalobci na území pobývají již 6 let. Za tuto dobu si zde vytvořili významné vazby, a to jak sociální a kulturní, tak ekonomické. 5. Žalobkyně c) navštěvuje Základní školu K. Její sestra na území studuje tříletý učební obor Aranžér na Střední škole X. Žalobkyně a), žalobce b) a jejich starší syn, A. A. (X), byli na území zaměstnáni. Žalobci mají za to, že tyto skutečnosti svědčí o vysoké míře integrace celé rodiny do české společnosti. Žalobci podpořili toto tvrzení přiložením slovních hodnocení dcer v rámci vysvědčení, ze kterých vyplývá, že obě dívky již v současné době mluví i rozumí velmi dobře česky. Žalobci dále přiložili osvědčení obou synů o absolvování kurzů českého jazyka, které svědčí o tomtéž. Žalobci si na území ČR vytvořili stabilní zázemí. Naproti tomu v zemi původu již takovým zázemím nedisponují, žalobci od roku 2003 na jejím území nepobývají a žalobkyně c) a děti žalobců a) a b) zde nikdy dlouhodobě nežily. Domovem a současně centrem soukromého a rodinného života žalobců je ČR. 6. Žalobci poukázali na bezvýchodnost své situace, kdy je vzhledem k objektivní nemožnosti vycestování rodiny do Pákistánu podání této žádosti jediný způsob, jak svůj pobyt na území ČR stabilizovat. Domnívají se, že správní orgán I. stupně měl k těmto důvodům přihlédnout a umožnit meritorní projednání žádosti. Jelikož toto neučinil, bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně vydáno v rozporu s čl. 8 Úmluvy. Rovněž lze hovořit o porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, jelikož návrat do země původu zcela jistě není v nejlepším zájmu nezletilé žalobkyně c). 7. Žalobci se neztotožňují se závěrem žalované, že by v průběhu řízení neuváděli důvody hodné zvláštního zřetele a dopady prvostupňových rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobců podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobci tvrdí výše uvedené skutečnosti již od počátku řízení a mají za to, že tyto lze pod pojem „důvody hodné zvláštního zřetele“ podřadit. Právě z toho důvodu považují za klíčové posouzení jejich případu po věcné stránce. 8. Žalobci uvedli, že samotná žalovaná odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, č. j. 30 A 185/2018-44, ve kterém soud konstatoval, že přestože v některých případech zákon výslovně neukládá povinnost zabývat se posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, je správní orgán s ohledem na čl. 8 Úmluvy v určitých případech povinen přiměřenost dopadů rozhodnutí posuzovat. Správní orgán je povinen zabývat se přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života, i když to zákon výslovně neukládá, pokud účastník řízení uváděl konkrétní skutečnosti, které vybočují z běžného obecného rámce a standardní situace. Tvrzené skutečnosti je účastník řízení také povinen náležitě doložit. Žalobci jsou přesvědčeni, že v jejich případě je přesně tato situace naplněna, když v řízení konkrétní skutečnosti (které bez pochyby vybočují z běžného rámce a standardní situace) uváděli a rovněž je náležitě doložili. Žalovaná uzavřela, že s ohledem na čl. 8 Úmluvy, popř. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, neshledala nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobců, avšak detailní odůvodnění, proč usnesení nepřiměřeným neshledala, napadené rozhodnutí již neobsahuje. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na napadené rozhodnutí a na spisový materiál. Uvedla, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci oproti odvolání ve věci. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by v průběhu řízení postupovala nesprávně či ignorovala významné okolnosti případu. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ze dne 13. 9. 2018, č. j. 2 Azs 180/2018-51. Žalovaná v souvislosti s § 174a zákona o pobytu cizinců dostatečným způsobem odůvodnila, z jakého důvodu prvostupňová rozhodnutí neshledala nepřiměřenými, použila přiléhavé citace z judikátů, přičemž napadené rozhodnutí je rovněž v souladu s čl. 8 Úmluvy a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, což je také dostatečně odůvodněno. 10. Jelikož bylo ve věci vydáno procesní rozhodnutí, nebyla žalovaná povinna zkoumat podanou žádost po věcné stránce, dopady vydaného usnesení o zastavení řízení do soukromého a rodinného života žalobců podle § 174a zákona o pobytu cizinců či důvody hodné zvláštního zřetele. V průběhu správního řízení žalobci ani žádné takové skutečnosti neuváděli a tyto nebyly zjištěny ani doloženy. 11. Žalovaná konstatuje, že žalobci podali žádost podle ustanovení § 66 odst.