19 A 4/2026 – Městský soud v Praze

19 A 4/2026- 44 - text 11 19 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X. X. X, narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2026, č. j. KRPA-16568-10/ČJ-2026-000022-ZZC, takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 12. 1. 2026, č. j. KRPA-16568-10/ČJ-2026-000022-ZZC, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „žalovaný“), jímž byla podle ust. § 124 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), stanovena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění v délce 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti. 3. Žalovaný skutková zjištění nesprávně vyhodnotil, na základě podkladů nelze dospět k závěru, že došlo k naplnění zákonných podmínek ust. § 124 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný rovněž došel k nesprávnému právnímu závěru ohledně možnost užití zvláštních opatření dle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců. 4. Žalobce zdůraznil, že zajištění představuje významný zásah do práva na osobní svobodu, jakožto jedním ze základních lidských práv, garantovaného čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je tak naprosto nezbytné, aby správní orgán vyvinul účinnou snahu zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Tato povinnost mu vyplývá z ust. § 3 a ust. § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Na splnění této povinnosti je v případě rozhodování o zajištění třeba trvat zcela bezvýhradně, jelikož zajištěním dochází k významnému omezení či úplnému zbavení osobní svobody jednotlivce, proto je také zajištění svou povahou opatření ultima ratio. Správní orgán je odpovědný za to, že obstará veškeré relevantní podklady a tyto adekvátně vyhodnotí. Porušení této povinnosti by de facto vyprazdňovalo ústavní ochranu, která je obsažena v čl. 8 odst. 2 Listiny, a to způsobem, který je zakázán v čl. 4 odst. 4 větě první Listiny. Postup správního orgánu musí šetřit podstaty a smyslu základních práv a svobod při užívání zákonných ustanovení, kterými jsou základní práva omezována. Ústavně konformní úprava zajištění obsažená v zákoně o pobytu cizinců musí být i adekvátně aplikována na základě dostatečných skutkových zjištění. 5. Žalovaný nesprávně dospěl k názoru, že v případě žalobce namísto zajištění nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců. Na straně 4 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že: „neuvedl žádnou přesnou adresu možného pobytu“. Žalobce však při vysvětlení uvedl přesnou adresu svého bydliště, sdělil, že v ČR má nezletilou dceru a přítelkyni a všichni bydlí společně. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce má na území ČR adresu, kde se pravidelně zdržuje a má zde rodinné zázemí. Závěry žalovaného ohledně nemožnosti splnit účel zajištění formou zvláštního opatření za účelem vycestování dle § 123b odst. 1 písm. a), d) zákona o pobytu cizinců jsou nepřezkoumatelné, jelikož odůvodnění je v přímém rozporu s výpovědí žalobce zachycenou v protokolu. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2024, č. j. 7 Azs 252/2024-31: „Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o zajištění bez dalšího konstatoval, že v daném případě nelze účinně uplatnit zvláštní opatření. Vycházel při tom z úvah vztahujících se k důvodu zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a ze skutečnosti, že se stěžovatel na území zdržoval nelegálně, přičemž neuposlechl povinnost opustit území. V této situaci nelze bez dalšího zcela rezignovat na alespoň základní úvahu o tom (odůvodnění toho), jak tyto okolnosti (důvody) souvisí s nemožností uložit cizinci zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. Notabene v situaci, kdy se stěžovatel komunikaci a kontaktu s orgány veřejné moci dle svého tvrzení nevyhýbá a disponuje na území rodinným zázemím.“ 6. Lze konstatovat, že v případě existence rodinného zázemí na území je zvýšená šance, že cizinec bude plnit povinnosti uložené mu zvláštním opatřením [v tomto případě dle § 123b odst. 1 písm. a) a d) zákona o pobytu cizinců]. Pobyt žalobce v ČR je spojen s možností pečovat spolu s přítelkyní o nezletilou dceru, pokud by se tedy žalobce konstantně pokoušel správním orgánům vyhýbat, sám by se připravil o jediný důvod, proč na území ČR setrval. Za těchto okolností pak není nutné se důvodně obávat toho, že by se žalobce před správními orgány ukrýval, a mařil tak průběh a účel řízení o správním vyhoštění. 7. Žalovaný pak rezignoval na zjištění bližších informací např. tím, že by se žalobce doptal konkrétními dotazy na věci, které mu nepřišly jasné či úplně zodpovězené, rezignoval rovněž na provedení výslechu jiných osob, např. přítelkyně žalobce, případně jeho dcery. Tyto výslechy by vyjasnily pochybnosti ohledně místa pobytu žalobce či jeho ochotě spolupracovat s žalovaným a pravidelně se u žalovaného hlásit. 8. Žalovaný se též nedostatečně zabýval dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a rodinných příslušníků, kteří pobývají na území ČR na základě samostatného pobytového oprávnění (dcery a přítelkyně). Žalovaný se rovněž nedostatečně zabýval šetřením dopadů rozhodnutí na nejlepší zájem nezletilého dítěte. Žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 10 Azs 366/2021-35, ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39, a ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 Azs 248/2023-24. Žalovaný se samotným vztahem žalobce a jeho přítelkyně v napadeném rozhodnutí zabýval toliko formou odkazu na řešení „v minulosti ve správním řízení“. Tato formulace je však neurčitá a není z ní zjevné, na které správní řízení ve věci žalobce žalovaný odkazuje, a tedy nejsou přezkoumatelné ani závěry, které správní orgán o vztahu učinil. Stran přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života žalovaný odkazuje na posouzení v rozhodnutí o uložení správního vyhoštění. Takové posouzení je nedostatečné, jelikož nereflektuje, že uložení správního vyhoštění a zajištění cizince sledují jiný účel a mají za následek výrazně odlišný stupeň zásahu do práv a svobod cizince a jeho rodinných příslušníků. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, poukázal na rozhodnutí vydaná ve věci žalobce, která nerespektoval a nevycestoval. Žalovaný při hodnocení alternativ zajištění poukázal na konkrétní okolnosti případu a definoval jednání, která jednak nasvědčují, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by bylo nedostatečné pro naplnění cíle řízení, a současně že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu obsaženou v § 124 odst. 1 písm. b), c) zákona o pobytu cizinců. 10. Žalovaný výstižně shrnul podstatné skutečnosti skutkového stavu a uvedl, které listinné důkazní prostředky správní orgán opravňují vydat napadené rozhodnutí. Žalobce opakovaně porušoval právní předpisy ČR, kdy tímto svým jednáním jednoznačně naplnil skutkovou podstatu ustanovení § 124 odst. 1 písm. b), c) zákona o pobytu cizinců. Žalobce není osobou ve smyslu ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců, není rodinným příslušníkem občana EU a nežije s tímto ve společné domácnosti. Rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU a smluvních států je přiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života tehdy, je-li takových rozhodnutím dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem společnosti na dodržování platných zákonů na straně jedné, a zájmem žalobce na ochraně soukromého a rodinného života na straně druhé. Při celkovém pohledu na žalobcovo chování představuje jeho jednání skutečné a dostatečně závažné ohrožení zájmů společnosti. Dopadem vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života se správní orgán podrobně zabýval již v rozhodnutí o správním vyhoštění. 11. K důvodům, proč nebylo přistoupeno k možnosti užití mírnějších opatření, se žalovaný podrobně vyjádřil na straně 3 až 5 žalobou napadeného rozhodnutí. Volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a