19 A 51/2025 – Městský soud v Praze

19 A 51/2025- 47 - text 10 19 A 51/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: L. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Davidem Černým sídlem Ve Vinicích 553, 276 01 Mělník proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2025, č. j. MHMP 1033429/2025/Šed, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, Odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 25. 6. 2025, č. j. P10-411066/2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož skutkovou podstatu měl naplnit porušením ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, když při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 41 km/h, za což je mu byla uložena pokuta ve výši Kč 10 000 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 8 měsíců. II. Žalobní body 3. Žalobce namítal, že přestupkové řízení bylo zahájeno na základě oznámení od Policie ČR, správní orgán I. stupně měl za prokázané, že dne 23. 5. 2024 v 16:55 hodin, v Praze 10, na křižovatce ulic Murmanská, Nad Primaskou a Ruská, řídil žalobce motocykl v úseku s dovolenou rychlostí 50 km/h, žalobce měl jel minimálně rychlostí 93 km/h a při zvážení možné odchylky ve výši ± 2 km/h byla stanovena rychlost na 91 km/h. 4. Stanovení rychlosti motocyklu, který řídil žalobce, bylo provedeno nikoliv přímo na místě samém, ale dodatečně na základě vypracovaného znaleckého posudku č. 775-07/2024 ze dne 24. 7. 2024. 5. Znalec na základě kamerového záznamu vyhodnotil ujetou vzdálenost a rychlost, za jakou obviněný tuto vzdálenost urazil, z čehož dovodil pravděpodobnou rychlost 93 km/h a stanovil i možnou odchylku směrem nahoru i dolů o 2 km/h. 6. Žalobce podal do prvostupňového rozhodnutí odvolání, neboť rychlost vozidla nebyla prokázána nade vší pochybnost a správní orgán postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo, a došlo tak k porušení práv žalobce, když mu byl uložen trest přísnější. Žalobce v odvolání uváděl, že správní orgán vycházel pouze z předloženého znaleckého posudku. Žalobce namítal, že správní orgán neměl k dispozici žádný jiný důkazní prostředek, zejména záznam z měřicího zařízení, které musí být kalibrované a schválené pro použití, protokol o měření, který obsahuje údaje o využitém zařízení, místě, čase a naměřené rychlosti či alespoň fotodokumentaci z automatických radarů, kde bývá přiložen snímek s rychlostí, registrační značkou vozidla a časem. Zároveň žalobce poukázal na skutečnost, že měřící radary jsou schvalovány s jednotnou odchylkou ± 3 km/h při zjištěné rychlosti do 100 km/h, respektive ± 3 % při zjištěné rychlosti nad 100 km/h. Tato odchylka není promítnuta do zobrazené rychlosti na radaru, zohlednit ji musí sám policista nebo strážník. Teoreticky může u řádně fungujících radarů nastat situace, že vozidlu, které objektivně jede rychlostí 50 km/h, ukáže jeden radar rychlost 47 km/h a jiný 53 km/h. Překročení rychlosti 50 km/h lze tedy považovat za spolehlivě prokázané až tehdy, zobrazí-li se na radaru rychlost 54 km/h a vyšší. Odvolací orgán přesto konstatoval, že skutkový stav věci byl zjištěn v rozsahu, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti, a znalecký posudek považoval za řádný důkazní prostředek, který rychlost vozidla vypočítává přesně. Stanovenou odchylku 2 km/h měl za správnou, neboť vyplývá z povahy použité metody a odborných pravidel. Odvolací orgán zároveň uvedl, že důkazní břemeno leželo na žalobci, když tvrdil, že správní orgán důkazní břemeno neunesl, a měl to být žalobce, kdo označí důkazy na podporu svých tvrzení. 7. Žalobce s těmito závěry nesouhlasí. Nerozporuje skutečnost, že v době předtím, než došlo ke střetu motocyklu žalobce a osobního automobilu, když mu řidička osobního automobilu při odbočování vlevo nedala přednost v jízdě, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě, při které byl žalobce vážně zraněn, došlo ke katapultaci žalobce ze sedadla a k jeho pádu na komunikaci, překročil maximální povolenou rychlost 50 km/h, avšak má za to, že dosud nebylo jednoznačně a nade vší pochybnost prokázáno, že žalobce tuto rychlost překročil o 40 km/h a více, jak předpokládá ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. 8. Žalobce považuje argument odvolacího orgánu o přesunu důkazního břemene na žalobce za absurdní. Správní orgán neprokázal, že žalobce překročil rychlost o 40 km/h či více, když dle názoru žalobce nemůže být znalecký posudek jediným důkazním prostředkem v této věci, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že dle závěrů znaleckého posudku měla být rychlost překročena o 41 km/h po započtení znalcem stanovené odchylky. Žalobce se nedomnívá, že toto tvrzení by zakládalo přesun důkazního břemene, neboť je to právě správní orgán, který má nade vší pochybnost prokázat, že se skutek stal. 9. Žalobce požádal o vypracování revizního znaleckého posudku znalce zapsaného v seznamu znalců a tlumočníků. Žalobce není schopen předjímat závěry učiněné znalcem, nicméně se domnívá, že tento postup měl zvolit právě žalovaný, když žalobce tvrdil, že rychlost řízení nebyla zjištěna způsobem nezakládajícím důvodné pochybnosti. Ke dni podání této žaloby neobdržel žalobce vypracovaný znalecký posudek, tento bude do spisu založen později. 10. Žalobce trvá na svém stanovisku, že správní orgán měl zajistit další důkazní prostředky, kterými by byla rychlost žalobce prokázána způsobem, který by veškeré pochybnosti odstranil. Odvolací orgán se omezil pouze na konstatování, že v rámci zásady volného hodnocení není správní orgán vázán návrhem účastníka řízení, ani jedním typem důkazního prostředku. Uvedl, že znalecký posudek představuje řádný důkazní prostředek a přesnost výpočtu je přezkoumatelná. 11. Žalobce ve svém odvolání výslovně uvedl, že jestliže znalec v rámci výpočtu rychlosti vozidla uznává, že vypočtená rychlost může být až o dva kilometry za hodinu nižší, a správní orgán tak ve výroku uvedl, že obviněný jel rychlosti 91 km/h, pak je třeba vzít do úvahy, že takto stanovená rychlost vozidla nebyla naměřena kalibrovaným a schváleným zařízením pro měření rychlosti a existuje možnost, že rychlost vozidla obviněného byla nižší, a to až o jednotnou odchylku ± 3 km/h. 12. Žalobce se domnívá, že správní orgány měly zajistit provedení jiného důkazního prostředku, což s ohledem na nemožnost předložit výstup z měřícího zařízení, představuje právě vyhotovení revizního či nového znaleckého posudku. 13. V případě, kdy by nebylo prokázáno, že rychlost byla žalobcem skutečně překročena o více, než 40 km/h, žalobci by hrozil dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3. (překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 20 km/h) zákona o silničním provozu pokuta v rozmezí od 4 000 Kč do Kč 10 000 Kč a uložený zákaz činnosti by již jako správní trest nemohl být uložen. I s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný rozhodnout tak, že se prvostupňové rozhodnutí ruší. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalobce uvádí totožné námitky, které již byly vypořádány. Stěžejní žalobní námitka směřuje k neprokázání spáchání přestupku, neboť znalecký posudek není dostatečný k prokázání viny. Dále rozporuje toleranci, kterou stanovil soudní znalec ve svém výpočtu rychlosti, žalobce má za to, že měla být použita stejná odchylka, která je používaná při měření rychlosti měřícím zařízením. 15. Znalecký posudek je legitimním důkazním prostředkem k prokázání tohoto protiprávního jednání. Ze znaleckého posudku ze dne 24. 7. 2024 jednoznačně vyplývá, že motocykl řízený žalobcem jel před střetem rychlostí 93 km/h. Vzhledem k šikmému úhlu kamerového snímání uvážil znalec toleranci v rozmezí ±2 km/h. S přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo tak lze dovodit, že v době střetu obou vozidel se motocykl pohyboval rychlostí nejméně 91 km/h. Znalecký posudek splňuje veškeré náležitosti stanovené zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Znalec Jaromír Tesař, obor dopravy a strojírenství, je zapsán od 19. 12. 2007 do seznamu znalců a tlumočníků evidovaném Ministerstvem spravedlnosti. Dále je připojena znalecká doložka, posudek má číslo dle znaleckého deníku, nechybí řádný podpis a otisk znaleckého razítka a provedení posudku je ve formě sešitu s očíslovanými stranami, obsahuje sešívací šňůru připevněnou k poslední straně přetištěnou znaleckou pečetí. Pod